ECLI:CZ:US:2023:1.US.380.23.1
sp. zn. I. ÚS 380/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti města Znojma se sídlem Obroková 1/12, Znojmo, zastoupeného Mgr. Alešem Vejrem, advokátem se sídlem Havlíčkovo nábř. 2728/38, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2022 č. j. 28 Cdo 3122/2022-1275, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále došlo k porušení čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl pak k závěru, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona). V souladu se zásadou subsidiarity (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2891/08) může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy proti rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení orgánů veřejné moci v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky "konečnosti" rozhodnutí lze připustit i u některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo (např. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 nebo stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13).
V daném případě Nejvyšší soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že se rozsudek Krajského soudu v Brně zrušuje (kromě výroku I., který se stěžovatele netýká) a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Nepochybně tak nejde o konečné rozhodnutí v dané věci, ani o rozhodnutí, které by bylo způsobilé zasáhnout do práv stěžovatele a zároveň tvořilo uzavřenou součást řízení. Ostatně, stěžovatel v daném stadiu řízení ani nemohl vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, neboť po rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací Krajskému soudu v Brně, takže stěžovatel bude mít po jeho rozhodnutí opět k dispozici dovolání.
Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele na jeho právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 29/18 nebo I. ÚS 3200/21), případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj