ECLI:CZ:US:2023:2.US.1282.23.1
sp. zn. II. ÚS 1282/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele R. D., zastoupeného Mgr. Josefem Kameníkem, advokátem, se sídlem Palackého 1299/25, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. března 2023, č. j. 9 As 60/2023-55, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že zasáhlo do jeho práva na spravedlivý proces podle 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 13. 6. 2022, č. j. MD-19706/2022-160/3. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 22. 4. 2022, č. j. KUJI 36390/2022, jímž krajský úřad zamítl žádost stěžovatele o obnovu řízení ve věci vedené v prvním stupni Magistrátem města Jihlavy pod sp. zn. SZ-MMJ/OD/24101/2021 a ve druhém stupni Krajským úřadem Kraje Vysočina pod sp. zn. ODSČ 719/2021 ODSC/210.
3. Unesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2022, č. j. 55 A 29/2022-38, byla však stěžovatelova správní žaloba odmítnuta. Krajský soud dospěl v rámci posouzení podmínek řízení k závěru, že podaná žaloba neobsahuje projednatelné žalobní body ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Takovou vadu lze odstranit pouze ve dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby. Stěžovatel současně s podáním žaloby požádal o ustanovení zástupce, čímž došlo ke stavení lhůty pro podání žaloby podle §35 odst. 10 s. ř. s. Krajský soud tuto žádost usnesením ze dne 13. 9. 2022, č. j. 55 A 29/2022-13, zamítl a stěžovatele vyzval, aby žalobu doplnil o projednatelné žalobní body ve zbývající lhůtě pro podání žaloby. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno do datové schránky dne 16. 9. 2022. Následujícího dne tedy znovu začal plynout v běh zbývající části lhůty k podání žaloby a k doplnění žalobních bodů. Konec této lhůty připadal na úterý 18. 10. 2022. Stěžovatel v této lhůtě žalobu o žalobní body nedoplnil. Krajský soud proto postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť v řízení nebylo možno pro vady žaloby neodstraněné přes výzvu soudu pokračovat.
4. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost odmítl, dospěl totiž k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatele, a to z důvodu, že je přesvědčen, že postupy a rozhodnutími soudů a Ministerstva dopravy v předchozích řízeních byl stěžovatel zkrácen na svých Listinou zaručených právech. Konkrétní ústavněprávní rozměr tak stěžovatel spatřuje zejména v porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, tedy porušení jeho práva na spravedlivý proces.
6. Stěžovatel je přesvědčen, že Ministerstvo dopravy v řízení o povolení obnovy správního řízení, kdy Ministerstvo dopravy zamítlo odvolání stěžovatele proti prvostupňovému zamítavému rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina o povolení obnovy původního správního řízení, postupovalo nesprávně, když dostatečně nevzalo do úvahy zdravotní stav stěžovatele, na který tento poukazoval a dokládal lékařskými zprávami. Poté, kdy byl neúspěšný v řízení o povolení obnovy původního správního řízení, obrátil se se žalobou na správní soud. V tomto řízení byla jeho žaloba odmítnuta, aniž by se soud zabýval meritem věci. Obdobně pak i postupoval Nejvyšší správní soud v řízení o podané kasační stížnosti.
7. V původním řízení žádal stěžovatel o přidělení advokáta a osvobození od soudních poplatků, neboť se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a nemá finanční prostředky na úhradu soudních poplatků a smluvní odměny advokáta. Této žádosti stěžovatele však v řízení nebylo vyhověno. Stěžovatel namítá, že svá práva nemohl dostatečně účinně hájit, neboť byl a stále je ve výkonu trestu odnětí svobody, zároveň pak podával kasační stížnost sepsanou vlastní rukou, ačkoliv platí, že při podání kasační stížnosti musí být účastník řízení obligatorně zastoupen advokátem, což v dané době stěžovatel nebyl, neboť o této skutečnosti měl být soudem stěžovatel řádně poučen. Stěžovatel tak namítá, že shora uvedeným postupem Nejvyššího správního soudu byl zkrácen na svých právech a bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
III.
Posouzení Ústavním soudem
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastna řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je rovněž právně zastoupen advokátem dle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
9. Ústavní soud opakovaně připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv další revizní instancí v systému obecného soudnictví (srov. nález ze dne 12. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 157/96), kterému by příslušel dozor nad rozhodovací činností soudů. Skutečnost, že soudy zaujímají k věci jiný právní názor než stěžovatel, nevede sám o sobě k porušení ústavně zaručených práv a svobod (usnesení ze dne 12. 11. 1998 sp. zn. III. ÚS 101/98). Ústavní soud již v minulosti dovodil, že se "s ohledem na své ústavní postavení řídí principem minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů" (nález ze dne 21. 9. 1999 sp. zn. I. ÚS 168/99).
10. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá toliko rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla jeho stížnost odmítnuta pro opožděnost. Podle §106 odst. 2 s. ř. s. platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí. Zmeškání uvedené lhůty nelze podle téhož ustanovení prominout, což znamená, že není možné aplikovat institut prominutí zmeškání lhůty podle §40 odst. 5 s.ř.s. Pro počítání lhůty k podání kasační stížnosti se uplatní obecná pravidla pro počítání lhůt upravená v ustanovení §40 odst. 2 až 4 s.ř.s. Lhůta k podání kasační stížnosti, která je ve smyslu uvedeného ustanovení "určena podle týdnů", začíná běžet následujícím dnem po dni doručení rozhodnutí a její konec je určen dnem, který se označením (tzn. názvem dne v týdnu) shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (tzn. den doručení rozhodnutí, které má být kasační stížností napadeno). Tento výklad pravidel pro počítání lhůt potvrdila již zpočátku existence Nejvyššího správního soudu jeho raná judikatura V rozsudku ze dne 23. 5. 2012, č. j. 6 Ads 10/2012-41, Nejvyšší správní soud ústavně konformně dovodil, že vyloučení prominutí zmeškání lhůty pro podání správní žaloby podle §72 odst. 4 s.ř.s. není zásahem do ústavou chráněného práva na přístup k soudu (čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), neboť dvouměsíční lhůta pro podání žaloby je dostatečně dlouhá a správní žaloba navazuje na zpravidla dvoustupňové správní řízení, což společně umožňuje účastníkovi řízení svůj procesní postup předem plánovat. Na tomto závěru Ústavní soud nemá důvod ničeho měnit.
11. Stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti ani nerozporuje, že stížnost podal opožděně. Před krajským soudem byl zastoupen advokátem, kterému bylo doručováno a jehož prostřednictvím mohly (a měly) být interpretovány procesní důsledky zmeškání běhu lhůt pro podání mimořádného opravného prostředku.
12. Není pravdou, že stěžovatel nebyl o podmínce zastoupení pro podání kasační stížnosti poučen. V poučení rozhodnutí krajského soudu v této věci se totiž uvádí: "Proti tomuto usnesení lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie." Ani této námitce tak nemohl Ústavní soud přisvědčit.
13. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu