ECLI:CZ:US:2023:2.US.1408.23.1
sp. zn. II. ÚS 1408/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jana Svatoně a soudce zpravodaje David Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů F. S. a M. S., zastoupených JUDr. Josefem Seifertem, advokátem, sídlem Šimkova 1224, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. března 2023, č. j. 26 Co 27/2023-513, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 2022, č. j. 0 P 290/2017-451, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3, čl. 5, čl. 9 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelé jsou prarodiči nezletilého J. z otcovy strany a usilují o stanovení styku s ním. Nezletilý je soudem svěřen do péče matky B. B. Otci J. S. byl nově rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2022, č. j. 0 P 2902017-419, stanoven styk s nezletilým v rozsahu jedenkrát za 14 dní po dobu 1 hodiny v zařízení Nomia, z. ú. Napadeným rozsudkem Okresní soud ve Hradci Králové (dále jen "okresní soud") stanovil styk tak, že stěžovatelé jsou oprávněni se stýkat s nezletilým každou první lichou sobotu v kalendářním měsíci v době od 14:00 hodin do 17:00 hodin v místě bydliště matky nezletilého s tím, že matka je oprávněna být tomuto styku osobně přítomna. V případě, že nebude možné styk s nezletilým uskutečnit z důvodu účasti nezletilého J. na sportovní akci, styk se uskuteční namísto soboty v neděli bezprostředně následující v době od 14:00 hodin do 17:00 hodin. Matce soud uložil povinnost nezletilého na styk s prarodiči řádně a včas připravit. Soud dospěl k závěru, že kontakt mezi stěžovateli a nezletilým nebyl realizován dva roky, což je s ohledem na věk nezletilého značná doba. Došlo k významnému odcizení a vzhledem k narušenému vztahu nezletilého s otcem (synem stěžovatelů) by mohla u nezletilého nutnost realizovat styk v místě bydliště stěžovatelů vyvolávat značný stres. Nezletilý si pamatuje, že se se stěžovateli dříve stýkal v době, kdy byl u otce, ale nyní se nedaří nastavit ani styk nezletilého s otcem v zařízení Nomia, z. ú. Proto soud dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilého, aby styk prozatím probíhal v místě bydliště matky a za její přítomnosti.
3. Stěžovatelé v odvolání proti rozsudku okresního soudu uvedli, že matka dlouhodobě znemožňovala kontakt nezletilého s jeho otcem i s nimi. Až následně byl styk s otce omezen soudem v důsledku obvinění otce z týrání svěřené osoby, které stěžovatelé považují za vykonstruované. Po vydání rozsudku okresního soudu se obrátili na matku nezletilého s požadavkem, aby jim umožnila vídat nezletilého. Reakce matky byly negativní, a proto se obrátili na soud. Nevidí důvod, proč by styk měl být realizován za přítomnosti matky, když se u nich nezletilý vždy cítil v bezpečí. Žádali proto o úpravu styku vždy jednou v měsíci od 14:00 hodin do 17:00 hodin s tím, že nezletilého převezmou v místě bydliště matky a matka bude povinna jej převzít v místě bydliště stěžovatelů. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem ze dne 14. 3. 2023, č. j. 26 Co 27/2023-513, k odvolání stěžovatelů rozsudek okresního soudu změnil tak, že návrh stěžovatelů na úpravu styku s nezletilým zamítl.
II.
4. Stěžovatelé namítají, že soudy svými rozsudky pouze fakticky potvrdily stav, který navodila sama matka, a na návrhy stěžovatelů nebraly žádný ohled. Připomínají svůj vyšší věk a negativní vztah matky nezletilého k nim. Znovu uvedli, že nevidí důvod, aby styk probíhal v místě bydliště matky a za její přítomnosti, protože nezletilý se u nich vždy cítil dobře. Stěžovatelé vlastně nevědí, jak by se při styku s nezletilým za přítomnosti matky měli chovat. Podle jejich názoru se za této situace nikdy nebudou chovat přirozeně a spokojeně. Stěžovatelé nesouhlasí ani s návrhem kolizního opatrovníka nezletilého, na zamítnutí jejich návrhu. Přání nezletilého se s nimi nestýkat je podle nich ovlivněno matkou a její rodinou. Rodinu otce její členové systematicky prezentují pouze negativně.
5. Dodávají, že se jejich právní zástupce nemohl účastnit jednání o odvolání, protože utrpěl úraz, který si vyžádal operaci. Soud o tom informoval s tím, že pokud soud neshledá odročení jako důvodné, nechť rozhodne ve smyslu petitu odvolání. Odvolací soud následně provedl jednání bez přítomnosti právního zástupce. Stěžovatelé, resp. jejich právní zástupce, považuje za zarážející odůvodnění odvolacího soudu, že žádost o odročení soud nepovažoval za včasnou a důvodnou. Domnívá se, že pro svou omluvu a odročení učinil vše, co bylo vzhledem k okolnostem možné.
III.
6. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů. Podle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinněprávních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů nebo širší rodinou, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní (srov. usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19).
7. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování [viz např. nález ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141; č. 244/2010 Sb.), bod 29; nález ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13, nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739), nález ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 (N 131/62 SbNU 59) či nález ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 (N 205/91 SbNU 611)].
8. Při hledání nejlepšího zájmu nezletilého musí soudy vzít v úvahu i jeho přání, avšak nemohou vycházet izolovaně pouze z jeho názoru, ale musí souhrnně vzít v úvahu všechny pro posouzení věci významné okolnosti.
9. Právo styku s vnoučaty je právem, které obecně prarodičům náleží, neboť je zakotveno v §927 občanského zákoníku. Tomu odpovídá právo dítěte (vnoučete) citové vazby, jestliže byly vytvořeny, rozvíjet. Podmínkou pro určení styku soudem je, aby styk byl v nejlepším zájmu dítěte. Vede-li styk s širším příbuzenstvem k napětí v rodině, v nejlepším zájmu dítěte již není (usnesení ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. I. ÚS 2750/07 a ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 3694/14).
10. Právě taková situace nastala v rodině stěžovatelů, kde byl skutkový stav prokázán zcela jasně, neboť důkazní situace zřetelně plyne i ze samotných podání stěžovatelů a korespondence mezi stěžovateli a matkou nezletilého. Stěžovatelé sami uvedli, že vztahy matky nezletilého k nim jsou negativní, nemohli by se v její přítomnosti cítit uvolněně a přirozeně a styk s nezletilým v přítomnosti matky si nedovedou představit. Matka vzhledem k postoji stěžovatelů v průběhu řízení uvedla, že si není jistá, zda je úprava styku s nimi pro něj vhodná. Na jejich dopis, kterým matku nezletilého po vydání nepravomocného rozhodnutí okresního soudu požádali, aby s ohledem na jejich věk svolila k tomu, aby nezletilého vídali, matka nezletilého reagovala negativně. V době rozhodování soudu probíhalo u policie prověřování otce nezletilého a jeho manželky pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby, kdy jedním z poškozených měl být i nezletilý. Styk s prarodiči nebyl po dobu dvou let realizován a sedmiletý nezletilý si jej nepřeje. Za daného stavu, kdy mezi stěžovateli a matkou nezletilého, která jej má ve své péči, panují neurovnané vztahy ovlivněné i probíhajícím trestním řízením s otcem nezletilého, a stěžovatelé si podle svých slov neumí představit realizaci navykacího režimu styku, jak jej stanovil okresní soud, nelze dojít k závěru, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby byl (vůbec) soudně upraven jeho styk se stěžovateli. Stěžovatelé dali najevo svůj postoj i tím, že pro negativní pocity, které u nich vyvolává přítomnosti matky nezletilého, možnost stýkat se s nezletilým s cílem navázat na delší dobu přerušené vztahy a postupně je rozvíjet v zásadě odmítli. Nelze přisvědčit jejich tvrzení, že pokud soud nevyhověl jejich představě o nejlepším zájmu nezletilého, nedovoleně zasáhl do jejich práv. Pokud soudy zohlednily vývoj situace mezi rodiči nezletilého, délku doby, kdy se se stěžovateli nestýkal a další okolnosti, dostály své povinnosti objektivně zhodnotit okolnosti a upřednostnit řešení, které je aktuálně v nejlepším zájmu nezletilého.
11. Lze jen dodat, že právo pečovat o dítě a vychovávat ho je ústavně zaručeno v čl. 32 odst. 4 Listiny a svědčí jeho rodičům. Právě rodiče, a nikoli prarodiče či jiní příbuzní, není-li takové osobě do péče svěřeno, vykonávají rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu a odpovídají za vývoj a výchovu dítěte.
12. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy svá rozhodnutí založily na komplexním zhodnocení dalších významných okolností, včetně vyjádření nezletilého, a z nich plynoucí skutečnosti zhodnotily prizmatem nejlepšího zájmu nezletilého podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Do takto řádně provedeného hodnocení Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat.
13. K žádosti právního zástupce stěžovatelů o odročení s alternativou návrhu petitu pro případ, že soud žádosti nevyhoví, se jasně vyjádřil odvolací soud v bodě 6 rozsudku. Uvedl v ní, že ze žádosti nevyplývalo, "kdy se zástupci prarodičů úraz stal, kdy došlo k operaci, a nelze proto posoudit její včasnost a důvodnost". Jednání odvolacího soudu byl přítomen otec nezletilého, který k dotazu soudu uvedl, že stěžovatelé se rozhodli po poradě se svým zástupcem, že se jednání neúčastní a odjeli k lékaři. Stěžovatelé byli podle sdělení soudu řádně k jednání předvoláni. Závěr soudu, že se bez předchozí důvodné a včasné omluvy k jednání nedostavili, odpovídá procesnímu postupu stěžovatelů.
14. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou pečlivě odůvodněna, vypořádávají se se všemi námitkami stěžovatelů a z hlediska přezkumné pravomoci Ústavního soudu odpovídají požadavkům kladeným na soudní rozhodnutí v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
15. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu