ECLI:CZ:US:2023:2.US.750.23.1
sp. zn. II. ÚS 750/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Romana Brettšnajdra a Jany Brettšnajdrové, zastoupených Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou, sídlem Masná 1324/1, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2023 č. j. 11 Co 326/2022-36, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2023 č. j. 57 Co 349/2022-34 a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 24 C 167/2022-26, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a obce T., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se žalobou podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") domáhali jednak vyřazení dvou konkrétních pozemků v katastrálním území T. z pasportu cest (sítě místních komunikací) (dále jen "vyřazení z pasportu cest"), jednak toho, aby vedlejší účastnice odstranila štěrk, kamení, asfaltový postřik z těchto pozemků a uvedla je do původního stavu (dále jen "vyklizení nemovitostí").
3. Okresní soud usnesením ze dne 26. 9. 2022 č. j. 24 C 167/2022-16 návrh na vyřazení z pasportu cest vyloučil k samostatnému řízení podle §112 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (poznámka: tato věc pak byla vedena pod sp. zn. 24 C 407/2022).
4. V řízení o vyklizení nemovitostí současně okresní soud usnesením ze dne 26. 9. 2022 č. j. 24 C 167/2022-17 stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 5 000 Kč.
5. Napadeným usnesením okresní soud z důvodu nezaplacení soudního poplatku řízení o vyklizení nemovitostí podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 549/1991 Sb."), zastavil a rozhodl, že stěžovatelé jsou podle §146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 4 356 Kč; tyto spočívaly v odměně advokáta za poskytování právních služeb za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení) a v náhradách hotových výdajů a za daň z přidané hodnoty.
6. K odvolání stěžovatelů do výroku II Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením č. j. 57 Co 349/2022-34 usnesení okresního soudu potvrdil, neboť dospěl k závěru, že uvedené ustanovení bylo správně aplikováno, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
7. Rovněž řízení o vyřazení z pasportu cest okresní soud usnesením ze dne 29. 11. 2022 č. j. 24 C 407/2022-30 podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (výrok I) s tím, že se věc postupuje Obecnímu úřadu T. (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
8. Do (nákladového) výroku III podala vedlejší účastnice odvolání, načež krajský soud napadeným usnesením č. j. 11 Co 326/2022-36 usnesení okresního soudu v tomto výroku změnil tak, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 4 356 Kč a dále rozhodl, že jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 968 Kč. I v této věci dospěl k závěru, že stěžovatelé zastavení daného řízení ve smyslu §146 odst. 2 věty první o. s. ř. zavinili a že jak plyne z obsahu spisu, náklady vedlejší účastnice spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (a související náhrady), neboť byly učiněny až po vyloučení této věci.
II.
Argumentace stěžovatelů
9. Stěžovatelé okresnímu soudu vytýkají, že zaslal vedlejší účastnici jejich žalobu k vyjádření, aniž by vyčkal uplynutí lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku. V této souvislosti uvádějí, že výzva k jeho zaplacení jim byla doručena 30. 9. 2022, a protože vedlejší účastnice v mezidobí navezený štěrk z jejich pozemků odstranila, rozhodli se v řízení nepokračovat a soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatit, přičemž očekávali, že soudní řízení bude zastaveno. Nesouhlasí přitom s názorem krajského soudu vysloveným v usnesení č. j. 57 Co 349/2022-34, podle kterého si měli být vědomi důsledků svého jednání, přičemž mají za to, že tím uvedený soud zcela popřel postup podle §114 o. s. ř. a §9 zákona č. 549/1991 Sb.
10. Stěžovatelé odmítají i názor krajského soudu vyjádřený v usnesení č. j. 11 Co 326/2022-36, podle kterého lze vedlejší účastnici přiznat náhradu nákladů i v řízení o návrhu na vyřazení z pasportu cest, protože si zvolila právního zástupce až po zmíněném vyloučení věci k samostatnému řízení, přičemž argumentují tím, že se vedlejší účastnice ve svém vyjádření ze dne 30. 9. 2022 zabývala oběma nároky. Dále namítají, pokud se vedlejší účastnice k návrhu na vyřazení z pasportu cest vyjádřila, pak tak činila zbytečně, neboť soud nebyl s ohledem na běh lhůty k zaplacení soudního poplatku oprávněn v této věci činit žádné úkony nebo provádět dokazování, a navíc skutečnost, že tato věc nepatří do pravomoci soudu, byla okresnímu soudu známa, a nebylo třeba, aby se k ní vedlejší účastnice vyjadřovala.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
13. Jádrem ústavní stížnosti je vyjádření nesouhlasu s tím, jak obecné soudy posoudily otázku náhrady nákladů, a to jak v řízení o vyklizení nemovitostí, tak i v řízení o vyřazení z pasportu cest. Jak plyne z výše uvedeného, stěžovatelé měli být napadenými soudními rozhodnutími zkráceni společně o částku, která nedosahuje ani výše 10 000 Kč a jež navíc představuje pouze náhradu nákladů řízení.
14. Vzhledem k tomu lze v prvé řadě posuzovanou věc označit za tzv. bagatelní [srov. §202 odst. 2, §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Ústavní soud v této souvislosti opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
15. Ústavní soud dále ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná svůj značně zdrženlivý postoj k problematice nákladů řízení [viz např. nález ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319)], který vyústil v doktrínu tzv. omezeného ústavněprávního přezkumu. Ústavní soud zde vychází z toho, že i když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody, přičemž ale zohledňuje, že rozhodování o nákladech řízení je součástí řízení jako celku, a i na něj proto dopadají požadavky řádného procesu, k nimž náleží i požadavek na vytvoření prostoru pro to, aby účastníci řízení mohli účinně uplatňovat námitky a argumenty způsobilé ovlivnit rozhodování soudu, s nimiž se soud musí ve svém rozhodnutí náležitě vypořádat.
16. Stěžovatelé netvrdí, že by napadenými rozhodnutími byli z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčeni na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko) ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou významnou ústavněprávní otázku, která souvisí s principy řádného procesu, jež plynou z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (tzv. kvalitativní hledisko). Po Ústavním soudu pouze požadují, aby se znovu zabýval správností napadených soudních rozhodnutí, přestože věcná správnost (zákonnost) rozhodnutí orgánů veřejné moci není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu, a to ani v těch věcech, které za tzv. bagatelní považovat nelze.
17. Ústavní soud jen na doplnění uvádí, že z napadených rozhodnutí dostatečně plyne, z jakých důvodů stěžovatelům byla povinnost k náhradě nákladů uložena, tj. že z procesního hlediska zavinili zastavení řízení, když v řízení o vyklizení nemovitostí nezaplatili soudní poplatek ve stanovené lhůtě a když návrh na vyřazení z pasportu cest podali u orgánu veřejné moci, který neměl pravomoc jej projednat a o něm rozhodnout. Z ničeho přitom neplyne, že by právní zastoupení vedlejší účastnice bylo neúčelné; v tomto ohledu nehraje roli, zda otázka pravomoci byla více či méně sporná nebo zda snad soud postupoval procesně nesprávně. Posouzení toho, zda v daném případě, kdy stěžovatelé otevřeli jedním podáním dvě (samostatná) řízení, náleží vedlejší účastnici náhrada nákladů v obou těchto věcech, je plně záležitostí obecných soudů.
18. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2023
Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu