ECLI:CZ:US:2023:3.US.3530.22.1
sp. zn. III. ÚS 3530/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. J., zastoupeného advokátkou JUDr. Veronikou Malenovskou sídlem Bubeníčkova 44, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. října 2022, č. j. 25 Co 261/2022-1852, a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. srpna 2022, č. j. 0 P 92/2019-1790, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jako účastníků řízení, a Z. K., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále byla porušena práva nezletilých dětí zakotvená v čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel a vedlejší účastnice jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků a probíhá mezi nimi spor o jejich péči. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že ve věci samé bylo rozhodnuto nejprve rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 1. 2021, proti kterému podali oba rodiče odvolání. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. 19 Co 103/2021-1145, ze dne 21. 12. 2021, rozhodl tak, že se rozsudek okresního soudu v I. výroku mění tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými po dobu prvních čtyř týdnů od právní moci rozsudku každý pátek od 9:00 hodin do 18:00 hodin s tím, že si je převezme v asistenčním centru Jimedis, z. s., a následně je odevzdá vedlejší účastnici zpět v místě jejího bydliště, dále po dobu následujících dvanácti týdnů v každém sudém kalendářním týdnu od soboty od 9:00 hodin do neděle do 16:00 hodin a poté každý sudý kalendářní týden od pátku od 16:00 hodin do neděle do 16:00 hodin s tím, že si je ve stanovenou dobu převezme v mateřské škole, kterou nezletilí navštěvují, bez přítomnosti vedlejší účastnice, a nebudou-li nezletilí ten den ve stanovené době v mateřské škole, v místě bydliště vedlejší účastnice, a po ukončení styku je v místě bydliště vedlejší účastnice odevzdá. Vedlejší účastnici byly uloženy povinnosti připravit nezletilé na styk, stěžovateli je ve stanovenou dobu předat a opět si je ve stanovenou dobu ve stanoveném místě převzít (I. výrok). Dále krajský soud změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích II. - VI., kterými krajský soud rozhodl o výši výživného a o nákladech řízení. Proti rozsudku krajského soudu ze dne 21. 12. 2021 č. j. 19 Co 103/2021-1145 podal stěžovatel ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 801/22 ze dne 20. 12. 2022 odmítl.
3. Stěžovatel se následně domáhal vydání předběžného opatření, kterým by byl upraven styk s nezletilými o letních prázdninách roku 2022 a v období od září 2022. Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") o návrhu stěžovatele rozhodl usnesením č. j. 0 P 92/2019-1885 ze dne 14. 11. 2022 tak, že výrokem I. ustanovil kolizním opatrovníkem nezletilých město Havlíčkův Brod. Dále rozhodl, že stěžovatel (otec) je oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi v období od 14. 7. 2022 do 31. 8. 2022 od pátku 16:00 hodin do neděle 16:00 hodin v každém sudém kalendářním týdnu, jak je stanoveno v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2021 č. j. 19 Co 103/2021-1145, kdy si nezletilé převezme v místě svého bydliště a předá je zpět matce v místě jejího bydliště (výrok II). Okresní soud dále stanovil, že stěžovatel je oprávněn stýkat s nezletilými dětmi v době po 1. 9. 2022 od pátku 16:00 hodin do neděle 16:00 hodin v každém sudém kalendářním týdnu, jak je stanoveno v posléze označeném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, když si nezletilé převezme v Mateřské škole X a předá je zpět matce v místě jejího bydliště. Matce nařídil, aby byla během otcova kontaktu s dětmi, a to i při předání v mateřské škole, vzdálena minimálně 500 m (výrok III). Soud prvního stupně uzavřel, že tu nastaly zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření předjímané v ustanovení §74 odst. 1 o. s. ř., když uvedl, že nezletilé děti nejsou o letních školních prázdninách přihlášeny k docházce do Mateřské školy X.
4. Proti usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření podala vedlejší účastnice (matka) odvolání, přičemž brojila vůči výrokům II. a III. předběžného opatření. Okresní soud usnesením ze dne 24. 8. 2022 č. j. 0 P 92/2019-1790 vedlejší účastnici prominul zmeškání lhůty k podání odvolání.
5. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu ze dne 24. 8. 2022 o prominutí zmeškání lhůty ústavní stížností, která byla usnesením sp. zn. IV. ÚS 2711/22 ze dne 25. 10. 2022 odmítnuta.
6. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu č. j. 0 P 92/2019-1885 ze dne 14. 11. 2022, kterým bylo vydáno předběžné opatření, ve výrocích II. a III. tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. V odůvodnění krajský soud zdůraznil, že z ustanovení §102 odst. 1 o. s. ř. a souvisejícího §75c odst. 1 o. s. ř. plyne, že jedním ze základních předpokladů pro nařízení předběžného opatření je nezbytná potřeba zatímní úpravy poměrů, kterou je třeba prokázat, přičemž dle krajského soudu usnesení okresního soudu nepatřičně revokuje pravomocný a vykonatelný rozsudek.
II.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv i práv nezletilých. Stěžovatel uvádí, že je přesvědčen, že napadené usnesení krajského soudu je extrémním pochybením, jež dosahuje ústavní roviny. Uvádí, že napadené usnesení bylo vydáno v rozporu s dikcí zákona i ustálenou judikaturou a jeho odůvodnění budí dle jeho přesvědčení dojem svévole. K zásahu do ústavně zaručených práv došlo dle stěžovatele již tím, že účastník řízení o odvolání podaném vedlejší účastnicí rozhodoval a toto nebylo odmítnuto pro opožděnost. Dále uvádí, že usnesení okresního soudu ze dne 24. 8. 2022 o prominutí lhůty zjevně nese prvky svévole, je nepřezkoumatelné a vyvolává ve stěžovateli pocit nerovnosti účastníků řízení. Stěžovatel uvádí, že okresní soud rozhodl o prominutí zmeškání lhůty v rozporu s dikcí zákona i ustálenou judikaturou, tento svůj extrémní rozpor nijak nevysvětlil a v usnesení o prominutí zmeškání lhůty ani neuvedl srozumitelný důvod, proč zmeškání lhůty prominul. Dle názoru stěžovatele odůvodnění předmětného usnesení budí dojem svévole, je nepřezkoumatelné a postup okresního soudu označuje za excesivní.
III.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
9. Odlišná situace byla zjištěna v části, ve které stěžovatel namítá porušení práv nezletilých. V řízení vedeném před okresním soudem byl nezletilým jmenován kolizní opatrovník, a to město Havlíčkův Brod. Je-li v řízení o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem pro střet zájmů ustanoven nezletilému opatrovník, rodič dítěte nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení; ustanovený opatrovník se stává právním zástupcem nezletilého, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže. Otázkou procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabýval. Připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým. To však není případ rozhodování ve věcech péče soudu o nezletilé. V těchto případech dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu [§72 odst. 1 písm. a)] vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě proto Ústavní soud nahlíží na část ústavní stížnosti nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (shodně srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2224/14 ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 492/15 ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1522/15 ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1950/15 ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. III. ÚS 307/21 ze dne 3. 2. 2021; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Obdobně postupoval Ústavní soud i v nyní posuzované věci a část ústavní stížnosti, v níž je namítáno porušení práv nezletilých, odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
10. Část návrhu směřuje proti usnesení okresního soudu č. j. 0 P 92/2019-1790 ze dne 24. 8. 2022, zde je však na místě připomenout, že toto rozhodnutí již bylo předmětem řízení před Ústavním soudem, když stěžovatel podával návrh na zrušení rozhodnutí okresního soudu dne 30. 9. 2022, a jeho návrh byl usnesením sp. zn. IV. ÚS 2711/22 ze dne 25. 10. 2022 odmítnut. Stěžovatel tak byl zjevně seznámen s obsahem předmětného usnesení okresního soudu již v době podání předchozího návrhu k Ústavnímu soudu. Nyní projednávaný návrh stěžovatel podal dne 22. 12. 2022 a opět v něm označuje rozhodnutí okresního soudu ze dne 24. 8. 2022 za rozhodnutí, kterým bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv i práv nezletilých. Z uvedeného však plyne, že dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti již stěžovateli uplynula, a že část návrhu směřující proti usnesení okresního soudu ze dne 24. 8. 2022 je proto návrhem podaným po lhůtě, který Ústavní soud musí odmítnout dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
11. V části návrhu, ve které stěžovatel brojí proti usnesení krajského soudu ze dne 14. 10. 2022, č. j. 25 Co 261/2022-1852, je ústavní stížnost přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva a není zde žádná překážka, která by Ústavnímu soudu bránila v projednání tohoto návrhu.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti.
13. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, že jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, nýbrž do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasahovat toliko tehdy, byla-li jejich postupem porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94, N 5/3 SbNU 17). Z tohoto důvodu nepřísluší Ústavnímu soudu ani přezkoumávat závěr obecných soudů o nenařízení předběžného opatření (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2184/10 ze dne 14. 10. 2010 či usnesení sp. zn. III. ÚS 918/22 ze dne 14. 6. 2022). Nesouhlas stěžovatele se závěry obecných soudů totiž sám o sobě nemůže posunout danou věc do roviny ústavněprávní, protože jej nelze hodnotit jako porušení základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a tedy ani jako dostatečný důvod pro vyhovění ústavní stížnosti [srov. např. usnesení ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 732/2000 (U 24/27 SbNU 293)].
14. Napadené usnesení krajského soudu vychází z příslušných zákonných ustanovení, krajský soud učinil odpovídající skutkové i právní závěry, které dostatečně zdůvodnil, a Ústavní soud v nich neshledal svévoli či jiný protiústavní exces. V odůvodnění krajský soud zdůraznil, že z ustanovení §102 odst. 1 o. s. ř. a souvisejícího §75c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") plyne, že jedním ze základních předpokladů pro nařízení předběžného opatření je nezbytná potřeba zatímní úpravy poměrů, kterou je třeba prokázat. Krajský soud uvedl, že dle jeho názoru z odůvodnění usnesení okresního soudu není uvedeno, v čem soud prvního stupně shledal existenci naléhavé potřeby k úpravě poměrů. Zdůraznil, že institut předběžného opatření v usnesení okresního soudu "nepatřičně supluje institut výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení §500 a násl. z. ř. s., kdy dovodil, že Soud prvního stupně vydáním předběžného opatření nepatřičně revokoval pravomocný a vykonatelný rozsudek - exekuční titul." V nyní posuzované věci krajský soud dostatečně objasnil důvody, které jej vedly k závěru, že změna zatímní úpravy poměrů účastníků není dána. Ústavní soud dodává, že předběžné opatření nemá za cíl nahradit rozhodnutí ve věci samé, a že se stěžovatel může účinně domáhat svých práv návrhem na výkon rozhodnutí, když z rozhodnutí krajského soudu ve věci samé plyne, jak je styk s nezletilými upraven (a to i v případě, kdy v daný den nenavštěvují předškolní zařízení).
15. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl z části podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako podanou někým zjevně neoprávněným, z části podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako podaný po stanovené lhůtě, a ve zbytku podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu