ECLI:CZ:US:2023:3.US.3554.22.1
sp. zn. III. ÚS 3554/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., t. č. ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, zastoupené JUDr. Zdeňkou Nocarovou, Ph.D., advokátkou, sídlem V Jirchářích 148/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2022 sp. zn. 61 To 682/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. října 2022 sp. zn. 43 Nt 2033/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 8 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatelka je na základě usnesení Policie České republiky, OŘ policie Praha I, ze dne 22. 6. 2022 č. j. KRPA-88203/TČ-2022-001175 PR, stíhána pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 téhož zákona, ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 24. 6. 2022 sp. zn. 43 Nt 52/2022 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 21. 7. 2022 sp. zn. 61 To 403/2022 byla stěžovatelka vzata do vazby z důvodů podle §67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád").
4. Napadeným usnesením obvodního soudu bylo rozhodnuto podle §72 odst. 1 tr. řádu z důvodů podle §67 písm. a) a c) téhož zákona o ponechání stěžovatelky ve vazbě. Současně byl podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a contrario zamítnut návrh stěžovatelky na stanovení dohledu probačního úředníka nad její osobou jako náhrady za vazební důvody a podle §73 odst. 1 písm. d) tr. řádu a contrario byl rovněž zamítnut její návrh na uložení předběžného opatření spočívajícího v zákazu výkonu lékařské praxe podle §88l téhož zákona jako náhrady za vazební důvody.
5. Stížnost stěžovatelky městský soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka poukazuje na to, že se městský soud nevypořádal s její argumentací, že se nikdy v minulosti nevyhýbala trestnímu stíhání, že má kde bydlet, a že nemá na nákladný útěk a skrývání dostatek finančních prostředků. Dostatečně se nevyjádřil ani k možnosti nahrazení vazby méně invazivními nástroji. V případě předstižné vazby považuje za sporné, zda se trestné činnosti vůbec dopouštěla a zda měla z popsaného jednání nějaký významnější příjem. Důvodem vazby přitom nemůže být obecně pojaté nebezpečí z opakování blíže neurčené trestné činnosti. Za největší pochybení označuje okolnost, že aktuálně platná právní kvalifikace nenaplňuje útěkový vazební důvod. Její případná změna, na což odkazuje stížnostní soud, nemůže založit rozhodnutí o vazbě. Stěžovatelka přitom odkazuje na rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") ze dne 19. 12. 2022 č. j. 1 VZT 592/2022-9, z jehož odůvodnění vyvozuje zpochybnění svého trestního stíhání. Podle jejího přesvědčení stížnostní soud nejen že nedostatečně posoudil její situaci, ale především rezignoval na povinnost rozhodovat v souladu s ústavní judikaturou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
9. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil k povaze vazby, která patří mezi nejzávažnější procesní zásahy do práv obviněného [srov. např. nález ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (č. 163/2010 Sb., N 89/57 SbNU 167)]. Obsah institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení.
10. Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud přezkoumal, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o omezení osobní svobody vazbou nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelky v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, včetně práva na soudní ochranu.
11. Obecně platí, že posouzení konkrétních okolností každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 81, čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §67 tr. řádu.
12. Základní podmínkou zbavení osobní svobody vazbou je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemůže být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoliv jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 2705/07 nebo ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 161/16, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http:/nalus.usoud.cz).
13. Pro posouzení dané věci je relevantní, že obvodní soud shledal trestní stíhání stěžovatelky pro závažnou trestnou činnost nadále důvodným, když k tomuto závěru dospěl na základě dosud provedeného dokazování, zejména výpovědí spoluobviněných a výpovědí dalších osob a listinných důkazů. V napadeném usnesení je odkazováno na řadu důkazů, které vedou k závěru, že ve věci existuje důvodné podezření, že se stěžovatelka popsané trestné činnosti dopustila. Pokud stěžovatelka z odůvodnění usnesení vrchního státního zastupitelství ze dne 19. 12. 2022 vyvozuje zpochybnění svého trestního stíhání, nic takového se z tohoto rozhodnutí, jímž byla podle §12a odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení stanovena příslušnost Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství"), nepodává. Vrchní státní zastupitelství se pouze neztotožnilo se závěry dozorového státního zastupitelství, že s ohledem na množství distribuované účinné látky je na místě jednání stěžovatelky i spoluobviněných kvalifikovat podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, což zakládá věcnou příslušnost Městského státního zastupitelství v Praze. Poukázalo přitom na to, že před případnou změnou právní kvalifikace, která by zakládala věcnou příslušnost podle §17 tr. řádu, je nutno dokazování doplnit a prokázat provázanost všech důkazů.
14. Nelze přisvědčit námitce, že soudy neuvedly konkrétní skutečnosti odůvodňující trvání vazby útěkové a předstižné. Již z napadeného usnesení obvodního soudu vyplývá, že se soud věnoval všem okolnostem a hlediskům, které jsou rozhodné pro závěr o trvání vazebních důvodů, a své rozhodnutí odůvodnil přezkoumatelným způsobem. Zvážil možnost příslibu bydlení od O. P. a vysvětlil, proč ho nemohl přijmout, pravděpodobnost, že by si stěžovatelka sama našla a hradila bydlení, přitom považoval za sníženou, když z posledního bydliště byla stěžovatelka exekučně vystěhována, přičemž výše exekučně vymáhané jistiny převyšuje částku 2 000 000 Kč. Poukázal též na to, že stěžovatelka je dlouhodobě nekontaktní i pro Českou lékařskou komoru a Magistrát hl. m. Prahy. Lze sice souhlasit s názorem stěžovatelky, že podle stávající právní kvalifikace jejího trestného jednání podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí nehrozí trest odnětí svobody ve výměře převyšující osm let, což podle judikatury Ústavního soudu nestačí pro odůvodnění útěkové vazby [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004 sp. zn. III. ÚS 566/03, N 48/33 SbNU 3], nesprávně vyhodnocená hrozba uložení vysokého trestu však není, jak je uvedeno výše, jedinou relevantní skutečností, když stěžovatelka nemá žádné pevné vazby k určitému místu v důsledku bydliště či zaměstnání a není ani nijak finančně zabezpečená, což lze označit za rizikové faktory, zesilující obavu z útěku či skrývání se. Ani existence nezletilé dcery, na niž v ústavní stížnosti poukazuje, jí nebránila v tom, aby se po dobu více než roku mnoha dílčími útoky promyšleným a sofistikovaným způsobem ve snaze obohatit se a získat zdroj finančních prostředků dopouštěla úmyslné trestné činnosti, navíc jako vůdčí osoba trestného jednání, která k němu měla zneužít své vzdělání, zkušenosti a zaměstnání, a to za situace, kdy již byla v minulosti dvakrát soudně trestána. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu svědčí i o důvodnosti trvání vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu.
15. Oba soudy se zabývaly i tím, zda by nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným mírnějším opatřením ve smyslu §73 a §73a tr. řádu, případně též podle §88c téhož zákona, taková opatření však v dané věci nepovažovaly za dostačující s ohledem na osobu stěžovatelky a charakter její trestné činnosti.
16. Lze uzavřít, že námitky obsažené v ústavní stížnosti nemohou zpochybnit ústavní konformitu napadených rozhodnutí. Pochybení takového charakteru, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu ve vazebním řízení, shledáno nebylo. Postup soudů vedoucí k vydání rozhodnutí o ponechání stěžovatelky ve vazbě, žádné protiústavní nedostatky nevykazuje.
17. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu