ECLI:CZ:US:2023:3.US.387.23.1
sp. zn. III. ÚS 387/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. M., zastoupeného Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 12. 2022 č. j. 0 Nt 16021/2022-8 a usnesení Policie České republiky, KŘP Libereckého kraje, Územní odbor Liberec, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 30. 11. 2022 č. j. KRPL-82777-116/TP-2020-180581, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 11 odst. 1, 36 odst. 1, čl. 40 Listiny základních práv a svobod, podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle čl. 90 Ústavy České republiky a podle čl. čl. 14 odst. 2, čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, v dané věci byl výslech stěžovatele naplánován na den 8. 8. 2022, kdy se až v den výslechu obviněný omluvil prostřednictvím svého obhájce, že je nemocen. Při stanovení druhého termínu na 15. 9. 2022 sdělil stěžovatel prostřednictvím svého obhájce, že chce využít svého práva na pětidenní lhůtu k přípravě na výslech (ačkoliv se nejednalo o první termín výslechu). U výslechu stanoveného na 18. 10. 2022 obhájce až dne 12. 10. 2022 sdělil, že termín je v kolizi s jinými jednáními, ačkoliv byl termín zaslán již 6. 10. 2022, a v případě čtvrtého termínu výslechu na 30. 11. 2022 se obhájce až dne 29. 11. 2022 v 15:17 hod. omluvil z důvodu své pracovní neschopnosti, která byla vystavena již dne 25. 11. 2022, aniž by zajistil substituci. Obviněný se nedostavil, neomluvil se. Policejní orgán proto uložil stěžovateli pořádkovou pokutu dle §66 trestního řádu ve výši 15 000 Kč pro opakované neodůvodněné nedostavení se k výslechu za přítomnosti obhájce. Následně podanou stížnost okresní soud zamítl.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti žádá odpověď na otázku: "Je ústavně konformní postup policie (a soudu), kterým je obviněnému uložena pořádková pokuta za nedostavení se k úkonu, již předchází omluva obhájce spolu s doložením nemoci a žádostí o stanovení jiného termínu úkonu, je-li součástí omluvy implicitní informace, že obviněný nebude bez účasti obhájce vypovídat?"
4. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 81 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.
5. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je nesouhlas s výkladem podústavního práva a skutkových okolností jeho případu. Stěžovatel byl policejním orgánem vyzván řádně a výzvy si převzal, což ani nikterak nerozporuje. Ke splnění povinnosti uposlechnout výzvu byl navíc policejním orgánem vyzván opakovaně (čtyřikrát). Stěžovatel tak však neučinil. Uložení pořádkové pokuty za daných okolností není překvapivé ani svévolné, je dostatečně odůvodněné a vychází z aplikace podústavního práva a argumentace, která není nijak excesivní. Stejně tak usnesení okresního soudu vychází z aplikace podústavního práva, přičemž se nejedná o zmatečné ani nevykonatelné rozhodnutí, neboť je náležitě odůvodněné. Ústavní soud proto neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
6. V projednávané věci se navíc jedná vesměs o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. K přezkumu z ústavněprávního hlediska lze totiž v případě tzv. bagatelních sporů přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, případně, jde-li o otázky zcela principiálního významu [např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1584/17 ze dne 9. 8. 2017; usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05 ze dne 18. 1. 2006; usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421); usnesení sp. zn. IV. ÚS 695/01 ze dne 29. 4. 2002]. Ústavní soud však v posuzované věci, jak již bylo výše uvedeno, neshledal postup orgánů veřejné moci svévolný ani nijak excesivní, přičemž se v řízení zároveň nejedná ani o otázku zcela principiálního významu.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 28. února 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu