ECLI:CZ:US:2023:4.US.2278.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2278/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelek Anny Marie Juřicové a Kamily Osičkové, zastoupených Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 1. června 2023 č. j. 15 Co 48/2021-537, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníka řízení, a Ing. Michaely Učikové a Blanky Broukalové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud") tvrdíce, že jím bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces (sc. právo na soudní ochranu) zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a "právo na vlastnictví" podle čl. 11 odst. 1 Listiny. První stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud odložil právní moc I. výroku napadeného rozsudku do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že první vedlejší účastnice se žalobou u Okresního soudu v Táboře (dále jen "okresní soud") domáhá určení obsahu kupní smlouvy, jejímž předmětem jsou specifikované nemovité věci v kat. úz. Ú., kterou druhá vedlejší účastnice - ač se k tomu zavázala smlouvou o smlouvě budoucí - odmítla uzavřít. Okresní soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2019 č. j. 9 C 253/2018-134, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 7. 2019 č. j. 9 C 253/2018-154 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud následně rozsudkem ze dne 19. 9. 2019 č. j. 15 Co 273/2019-176 rozsudek okresního soudu potvrdil a uložil první vedlejší účastnici povinnost nahradit druhé vedlejší účastnici náklady řízení. K dovolání první vedlejší účastnice Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 5. 20200 č. j. 33 Cdo 4097/2019-223 oba rozsudky zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Poté okresní soud rozsudkem ze dne 2. 12. 2020 č. j. 9 C 253/2018-280 žalobu opětovně zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku okresního soudu podala první vedlejší účastnice odvolání (proti výroku o nákladech řízení podala odvolání i druhá vedlejší účastnice), na jehož základě krajský soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2021 č. j. 15 Co 48/2021-316 změnil rozsudek okresního soudu a určil obsah kupní smlouvy. V průběhu tohoto odvolacího řízení vstoupily stěžovatelky do řízení jako vedlejší účastnice na straně druhé vedlejší účastnice. K dovolání druhé vedlejší účastnice Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 2291/2021-364 zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po doplnění dokazování krajský soud napadeným rozsudkem opětovně změnil rozsudek okresního soudu a určil obsah kupní smlouvy mezi vedlejšími účastnicemi (I. výrok) a druhé vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit první vedlejší účastnici náklady řízení před soudy všech stupňů v částce 254 894,45 Kč, z toho část ve výši 59 267 Kč jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně s ní stěžovatelky (II. výrok).
3. Z veřejně přístupných zdrojů (https://infosoud.justice.cz) Ústavní soud zjistil, že proti rozsudku krajského soudu bylo podáno dovolání. Následně si Ústavní soud vyžádal u okresního soudu text dovolání, z něhož zjistil, že dovolání podala druhá vedlejší účastnice do obou výroků rozsudku krajského soudu.
II.
Argumentace stěžovatelek
4. Stěžovatelky tvrdí, že do předmětných nemovitých věcí investovaly značné částky, kterými je významně zhodnotily. Soudy se však odmítly investicemi zabývat, protože byly učiněny v době, kdy druhá vedlejší účastnice již byla v prodlení s uzavřením kupní smlouvy, tudíž by při řádném plnění povinností druhou vedlejší účastnicí investice byly nerozhodné, protože kupní smlouva by již byla uzavřena. Za extrémní považují závěr krajského soudu, podle kterého jejich investice nemohou znamenat zánik povinnosti druhé vedlejší účastnice uzavřít budoucí kupní smlouvu ve smyslu §1788 odst. 2 zákona č. 89/20212 Sb., občanský zákoník.
5. Podle stěžovatelek není možné, aby se stav, kdy předmětné nemovité věci byly jejich značnými investicemi výrazně zhodnoceny, nepromítl do kupní ceny, která má být první vedlejší účastnicí podle kupní smlouvy, jejíž obsah je určován rozsudkem soudu, hrazena. Takové navýšení kupní ceny by jim pak druhá vedlejší účastnice měla vydat.
6. Odklad právní moci (s odůvodněním, proč nenavrhuje odklad vykonatelnosti) I. výroku napadeného rozsudku odůvodnila první stěžovatelka obavou, že podle rozsudku může být proveden vklad vlastnického práva "žalované" (pozn. z kontextu plyne, že mělo jít o "žalobkyni", tj. první vedlejší účastnici) k předmětným nemovitým věcem do katastru nemovitostí, což by znamenalo, že by již nemohlo být do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo první stěžovatelky podle kupní smlouvy ze dne 10. 10. 2018, kterou jí druhá vedlejší účastnice tyto nemovitosti prodala.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení stanovených zákonem o Ústavním soudu a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
8. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. např. usnesení ze dne 3. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2891/08).
9. V posuzované věci stěžovatelky dovolání proti napadenému rozsudku nepodaly. Přípustnost jejich ústavní stížnosti však vylučuje skutečnost, že dovolání podala druhá vedlejší účastnice a v době podání ústavní stížnosti (a rozhodnutí o ní) ještě nebylo řízení o dovolání skončeno. Nelze přehlédnout, že kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek krajského soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorický výrok o nákladech řízení (§243e zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se krajský soud opět zabýval věcí samou a při rozhodování o ní přihlédl k námitkám uplatněnými stěžovatelkami v ústavní stížnosti. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadený rozsudek před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, podaném druhou vedlejší účastnicí, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 1700/18 či usnesení ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 1033/19).
10. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí nynější ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelky nepoškozuje na jejich právu na přístup k soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení budou mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (při splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj