ECLI:CZ:US:2023:4.US.3153.22.2
sp. zn. IV. ÚS 3153/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., zastoupeného Mgr. Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou, sídlem Nádražní 24, Semily, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. září 2022 č. j. 21 Co 174/2022-163, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a nezletilých K. N. a V. N., zastoupených Městským úřadem města Jilemnice, sídlem Masarykovo náměstí 82, Jilemnice, a E. N., zastoupené JUDr. Petrou Dorotíkovou, advokátkou, sídlem Krakonošovo náměstí 133, Trutnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení napadeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu se podává, že Okresní soud v Semilech (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 12. 4. 2022 č. j. 9 Nc 1377/2021-71, 9 P a Nc 258/2021, rozhodl o svěření nezletilých vedlejších účastníků (dále též "nezletilí") do střídavé péče rodičů po týdnu, kdy každý lichý kalendářní týden budou nezletilí v péči vedlejší účastnice (dále též "matka") a každý sudý kalendářní týden v péči otce. K předání bude docházet vždy v neděli v 18.00 hodin rodičem, který péči končí a který předá nezletilé v bydlišti druhého rodiče, který péči začíná. Výživné po dobu střídavé péče rodičům vzájemně neurčil (výrok I). S účinností od 1. 9. 2022 nezletilé svěřil do výlučné péče otce (výrok II) a matce uložil povinnost hradit výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně pro každého z nezletilých, splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
3. K odvolání matky Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezletilí se svěřují do péče matky. V něm stanovil, že otec je povinen s účinností od vyhlášení tohoto rozsudku platit výživné pro nezletilého K. v částce 3 700 Kč měsíčně a pro nezletilého V. v částce 2 300 Kč měsíčně. Výživné je splatné do 10. dne každého měsíce předem k rukám matky (výrok I). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani před krajským soudem (výrok II).
4. Krajský soud shledal, že se v posuzované věci nabízí forma péče střídavé, a to i s přihlédnutím k tomu, že dosud byla tato forma péče rodiči realizována. V poměrech účastníků však k datu 1. 9. 2022 nastala zásadní změna, spočívající v tom, že nezletilý K. zahájil povinnou školní docházku. Mezi rodiči je neshoda o tom, zda bude povinnou školní docházku vykonávat v Základní škole X nebo v Základní škole Y. Oba rodiče podali návrh na vydání předběžného opatření, jímž by bylo o této neshodě předběžně rozhodnuto, matka ohledně uvedeného zahájila též řízení ve věci samé. V souvislosti s uvedenou neshodou rodičů a s celkovou situací po rozchodu rodičů, která se výrazným způsobem odráží v prožívání dětí, matka s nezletilými dne 26. 4. 2022 navštívila odborníka z oboru pedopsychologie, klinickou psycholožku Mgr. Klárou Borůvkovou. Zprávou této psycholožky bylo prokázáno, že u nezletilého K. se rozvíjí symptomatologie počínající agitované deprese (tento typ deprese zahrnuje příznaky jako neklid a hněv), přičemž při dalším zvyšování zátěže je ohrožen rozvojem závažnějších poruch. Psycholožka jako vhodný doporučila pro nezletilého jasně strukturovaný režim a přítomnost stabilní pečující osoby, za nevhodné považovala dlouhodobější odloučení od matky. Také v případě nezletilého V. psycholožka pozorovala zhoršené chování v důsledku zátěžovosti vzniklé v souvislosti s náročnou životní situací po rozchodu rodičů. Proto i u něj doporučila jasně strukturovaný režim a přítomnost stabilní pečující osoby a jako nevhodné označila dlouhodobější odloučení od matky bez závažnějšího důvodu. Krajský soud zprávu psycholožky považuje za objektivní důkaz, přestože psychologická intervence proběhla bez přítomnosti otce. Psycholožka nevycházela pouze ze sdělení, které jí přednesla matka, ale své závěry učinila na základě vlastního vyšetření a pozorování nezletilých. Závěry tohoto odborného vyjádření pak má krajský soud za natolik dostačující pro rozhodnutí, že nepovažoval za potřebné provádět důkaz znaleckým posudkem z oboru pedopsychologie, jak navrhovala matka. Předestřené závěry klinické psycholožky přesvědčily krajský soud o tom, že za daných okolností - zátěžová situace vyvolaná rozchodem rodičů, věk nezletilých a především aktuálně zahájení povinné školní docházky nezletilým K., zároveň nevhodnost odlišné formy péče u každého ze sourozenců - není v nejlepším zájmu nezletilých forma střídavé péče rodičů, ale výlučná péče matky se zachováním širokého styku s otcem.
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel namítá zejména to, že krajský soud nerespektoval již samotná ustanovení podústavního práva a také rozhodnutí Ústavního soudu, který nejenže upřednostňují střídavou péči, ale ohledně důkazů uvádí, že je nutno, aby byly pořizovány s vědomím obou rodičů a za jejich účasti. Bral-li krajský soud zprávu klinické psycholožky Mgr. Kláry Borůvkové jako stěžejní při rozhodování o péči, měl v tomto provést rozsáhlejší dokazování, např. znaleckým posudkem anebo vyhotovením aktuální zprávy psychologa, nikoliv zprávy pět měsíců staré, kdy na děti tehdejší rozchod rodičů působil intenzivněji. Krajský soud, aniž by doplnil dokazování, své rozhodnutí postavil na pět měsíců neaktuální zprávě. Nezhodnotil pak ani to, že nezletilý K. nastoupil do 1. třídy do Základní školy X. Otec má tak za to, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Vyjádření účastníka řízení, kolizního opatrovníka nezletilých, matky a replika stěžovatele
7. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi, koliznímu opatrovníkovi nezletilých a matce.
8. Krajský soud ve vyjádření zejména uvedl, že zprávu psycholožky Mgr. Kláry Borůvkové provedl při odvolacím jednání řádně jako důkaz. Stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně vznesl připomínku, že zpráva o psychologickém vyšetření mu nebyla doručena, a ani nevěděl, že matka s dětmi jde na vyšetření. K obsahu zprávy žádné námitky nevznesl a nežádal ani nahlédnutí do ní (jak vyplývá z protokolu o jednání a ze současně pořizovaného zvukového záznamu). Nenavrhl žádný důkaz, jímž by skutečnosti vyplývající z obsahu předmětné zprávy vyvrátil. Krajský soud, vědom si judikatury Ústavního soudu, zjistil a zvážil všechny okolnosti významné pro vyhodnocení, jaká forma péče je v nejlepším zájmu nezletilých, a podle toho rozhodl.
9. Kolizní opatrovník nezletilých (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2022 č. j. IV. ÚS 3153/22-10) ve vyjádření zejména uvedl, že se mu jevila jako vhodná varianta úpravy poměrů forma střídavé péče s určením školského zařízení takzvaně "na půl" cesty mezi bydlišti rodičů. V nastalé situaci, kdy nezletilý K. vlivem rodičovského konfliktu již v 1. třídě musel vystřídat školské zařízení, není další změna školy v tuto chvíli z pohledu opatrovníka v jeho zájmu. Přiklání se tedy k zachování nastalého stavu s pokud možno co nejširším kontaktem nezletilých s otcem. Během jednání také vyvstávala otázka znaleckého zkoumání rodičů, kdy má opatrovník za to, že problémem v tomto případě nejsou výchovné kompetence rodičů, ale vzdálenost jejich bydlišť.
10. Matka ve vyjádření zejména uvedla, že krajský soud jen chránil zájmy nezletilých, když správně vyhodnotil situaci, kdy otec není schopen o děti sám pečovat a střídavá péče by nemohla tak být v zájmu nezletilých. Žádné ústavně garantované právo nebylo porušeno a stěžovatel jen vytrhává z kontextu jednotlivé věty, které mohou vyznít úplně jinak, než jak zapadaly do kontextu. Rovněž zpráva Mgr. Borůvkové je jen popisem toho, co nezletilí při pohovoru uváděli a otec by si z toho měl vzít spíše ponaučení a provést změny ve svém chování k nim.
11. Stěžovateli byla shora uvedená vyjádření zaslána na vědomí a k případné replice. Ten této možnosti využil a zejména v replice vyvrací jednotlivá tvrzení v nich uvedená, zdůrazňuje skutkový vývoj věci po vydání napadeného rozhodnutí, přičemž ve zbytku odkazuje na text své ústavní stížnosti.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
13. Proces výkladu a používání podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
14. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o děti. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených shledáno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud ve věci provedl dostatečné doplnění dokazování, zabýval se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení typu a rozsahu péče. Své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil a na jeho závěrech (sub 4), zejména tom klíčovém, že v této konkrétní posuzované věci nejsou dány zákonné důvody pro svěření nezletilých do střídavé péče obou rodičů, a to zejména na základě psychologického vyšetření nezletilých, Ústavní soud neshledal, a to ani po seznámení se se zprávami klinické psycholožky Mgr. Kláry Borůvkové (viz č. l. 126 a 127 soudního spisu okresního soudu), žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry krajského soudu jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
15. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
16. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatele, podle něhož by měla být střídavá péče upřednostňována, neboť každý takový spor považuje za potřebné posuzovat individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a zvláštnostem, čemuž odpovídá judikatura [srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739) a usnesení sp. zn. IV. ÚS 106/15, jakož i usnesení ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. IV. ÚS 582/15, ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. III. ÚS 816/15, ze dne 12. 8. 2015 sp. zn. I. ÚS 1234/15, ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 4/15 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Nelze pominout, že poměry ve věcech péče o nezletilé se mohou v krátkém čase měnit, a tím i nově upravovat. Kritériem pro svěření dítěte do střídavé péče není (často jen subjektivní) přání konkrétního rodiče, nýbrž především tzv. nejlepší zájem dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), které jako objektivní faktor musí být při rozhodování soudů předním hlediskem. Obecné soudy se současně musí snažit nalézt řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny podle požadavků přiměřenosti zásahu do jeho základních práv. Střídavou péči proto lze před ostatními modely péče upřednostnit jen tehdy, je-li s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, a to jak v kladném nebo záporném smyslu, nejvhodnějším uspořádáním zohledňujícím prioritní zájem dítěte (srov. např. usnesení ze dne 1. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 101/18).
17. Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu (srov. právní názor vyjádřený v nálezech ze dne 31. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 773/18 nebo IV. ÚS 1286/18), splnění kritérií pro nařízení střídavé péče je vodítkem pro rozhodování obecných soudů, takže jejich splnění nemusí vést vždy k jednoznačnému závěru o jejím nařízení v případě, že obecné soudy ústavně souladným postupem zváží všechny významné okolnosti a dospějí k jinému řešení. Důvodem pro nevyhovění návrhu stěžovatele na svěření nezletilých do střídavé péče byly konkrétní okolnosti, které ve svém souhrnu vedly krajský soud k přesvědčení o nevhodnosti střídavé péče. Krajský soud své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnil, uvedl, jaké skutečnosti má za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěl ke shora nastíněným závěrům, a které předpisy použil. Napadené rozhodnutí krajského soudu není v rozporu se zájmy nezletilých, naopak předním hlediskem při rozhodování byl podle Ústavního soudu nejlepší zájem nezletilých dětí podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (srov. rovněž např. usnesení ze dne 3. 8. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1923/17), o čemž svědčí důkladné odůvodnění napadeného rozsudku.
18. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu