ECLI:CZ:US:2023:4.US.730.23.1
sp. zn. IV. ÚS 730/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CASPER UNION, s. r. o., sídlem náměstí Borise Němcova 510/3, Praha 6 - Bubeneč, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2022 č. j. 29 Cdo 1351/2022-454, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2021 č. j. 4 Cmo 156/2021-429 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. října 2021 č. j. 49 Cm 31/2012-416, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Brátová a Krejčí, v. o. s., sídlem Americká 1304, Stříbro, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 4 odst. 3, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 4 a 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením opravil označení žalobkyně (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) ve správném znění: "Brátová a Krejčí, v.o.s., IČO 29103461, sídlem Americká 1304, 349 01 Stříbro, insolvenční správce dlužníka Vladimíra Černého, zastoupená advokátem Mgr. Petrem Řehákem, sídlem Domažlická 1256/1, 130 00 Praha 3". Krajský soud původním usnesením ze dne 23. 8. 2021 č. j. 49 Cm 31/2012-411 zastavil řízení (dále jen "usnesení o zastavení řízení") a uložil jím vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 157 721,96 Kč. V záhlaví tohoto usnesení nesprávně označil žalobkyni, když opomněl, že jde o insolvenční správkyni dlužníka Vladimíra Černého. Jelikož šlo o zřejmou chybu v označení účastníka řízení, provedl opravu usnesení v souladu s §164 a §167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
3. Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") opravné usnesení krajského soudu jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění uvedl, že z obsahu žaloby bylo zcela zřejmé, že nárok vymáhá žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka Vladimíra Černého. Tento nedostatek byl odstraněn nejpozději při jednání krajského soudu dne 12. 2. 2013, přičemž z obsahu žaloby muselo být všem účastníkům již od počátku jasné jejich postavení ve sporu.
4. Následné stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením jako nepřípustné, protože v posouzení předpokladů pro vydání opravného usnesení bylo usnesení vrchního soudu v souladu s ustálenou judikaturou a doplnil, že nesprávné označení žalobkyně představovalo vadu žaloby, kterou se podařilo v průběhu řízení odstranit, neboť z jejího obsahu bylo zřejmé, že žalobu podává žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka a krajský soud s ní jako s insolvenční správkyní v řízení jednal. Neprojevilo-li se označení žalobkyně jako insolvenční správkyně v záhlaví usnesení o zastavení řízení, šlo o zřejmou nesprávnost, která byla v intencích rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 29. 2. 2000 sp. zn. 20 Cdo 879/98) odstraněna postupem předpokládaným v §164 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka brojí proti údajnému formalistickému použití právních předpisů obecnými soudy, které svým nesprávným procesním postupem umožnily, aby došlo ke změně označení účastníka řízení v rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pročež jí byla odepřena ochrana jejích základních práv a svobod. Stěžovatelka nesouhlasí s důvody, pro něž soudy provedly opravu chyby v usnesení o zastavení řízení, neboť má za to, že během řízení k žádnému odstranění vad žaloby nedošlo. Soudy dle názoru stěžovatelky svým rozhodnutím nezákonně suplovaly usnesení o právním nástupnictví podle §107a o. s. ř. Usnesením o opravě chyby došlo k faktické změně v okruhu účastníků, a tím ke změně povinnosti k hrazení nákladů řízení v nezanedbatelné výši. Kdyby stěžovatelka věděla, že vedlejší účastnice nepodala žalobu vlastním jménem, ale jako insolvenční správkyně dlužníka, přizpůsobila by tomu již dříve svůj procesní postup.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka (poté, co na výzvu Ústavního soudu předložila řádnou plnou moc) je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není vrcholným článkem soustavy soudů (čl. 83 a 90 Ústavy) a není tak oprávněn zasahovat do jejich běžné rozhodovací praxe. Ústavní soud přistoupí k zásahu do pravomoci obecných soudů pouze tehdy, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti jejich zásah do základních práv a svobod jednotlivce. Takovou situaci Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především napadá procesní postup krajského soudu, který napadeným usnesením opravil zjevnou nesprávnost v označení žalobkyně v záhlaví usnesení o zastavení řízení. Stěžovatelka má za to, že tímto postupem došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv v tom smyslu, že nastala ve vztahu k žalobkyni změna povinnosti k hrazení nákladů řízení v nezanedbatelné výši.
9. Ústavní soud tvrzené procesní pochybení krajského soudu přezkoumal a s ohledem na celkové posouzení ústavnosti řízení před obecnými soudy dospěl k závěru, že procesnímu postupu soudů nelze nic vytknout.
10. Ústavní soud již v minulosti uvedl, že při opravě chyb rozhodnutí podle §164 o. s. ř. závisí posouzení konkrétní věci zejména na kontextu vztahu opravného usnesení k výsledku řízení a na zachování procesních záruk účastníků řízení plynoucích z hlavy páté Listiny [srov. nález ze dne 12. 3. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2956/07 (N 54/52 SbNU 539), nebo usnesení ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. I. ÚS 1663/20 a ze dne 31. 5. 2022 sp. zn. III. ÚS 791/22; všechna judikatura Ústavního soudu je veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz]. S ohledem na námitky stěžovatelky je také vhodné připomenout, že soud není z hlediska časového k opravě chyby zjevné nesprávnosti rozhodnutí nikterak omezen, když §164 o. s. ř. výslovně připouští, aby předseda senátu opravil v rozsudku chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti kdykoliv i bez návrhu.
11. Ústavní soud hodnotí postup obecných soudů v posuzované věci jako korektní, plně vyhovující výše uvedeným závěrům judikatury, tudíž lze uzavřít, že s přihlédnutím ke vztahu opravného usnesení k výsledku řízení došlo k zachování procesních záruk účastníků řízení plynoucích z hlavy páté Listiny. Z odůvodnění napadených usnesení je zjevné, že vada žaloby, kterou se soudy řádně zabývaly, byla fakticky odstraněna již v průběhu řízení a pro stěžovatelku tak nemohlo být překvapivé, že vedlejší účastnice, jako žalobkyně, vystupovala z pozice insolvenční správkyně dlužníka.
12. Ke stěžovatelčině námitce o porušení čl. 90 Ústavy poznamenává Ústavní soud, že již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva konkrétním jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 (N66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97 (N 104/9 SbNU 9)]. Totéž se týká i tvrzeného porušení čl. 4 Ústavy.
13. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu