ECLI:CZ:US:2024:1.US.175.24.1
sp. zn. I. ÚS 175/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Baxy (soudce zpravodaj), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Č., zastoupené Mgr. Ondřejem Toulem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1070/19, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. října 2023 č. j. 8 Co 135/2023-325, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a M. Č. a nezletilé A. Č., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž jím mělo dojít k porušení práva nezletilé zaručeného v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") svěřil nezletilou A. po dobu před a po rozvodu do péče stěžovatelky, čímž zamítl návrh otce (vedlejšího účastníka) na střídavou péči. Okresní soud dále upravil styk nezletilé s otcem a stanovil mu výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání otce rozsudkem ze dne 23. 2. 2023 č. j. 8 Co 135/2023-245 (dále jen "první rozsudek") potvrdil výlučnou péči stěžovatelky, ale rozšířil styk otce s nezletilou.
3. Otec se následně obrátil na Ústavní soud, který nálezem ze dne 7. 8. 2023 sp. zn. III. ÚS 1417/23 dospěl k závěru, že nebylo na místě svěřit nezletilou do výlučné péče matky, neboť nebyla prokázána existence závažných důvodů, které by vylučovaly preferovanou střídavou péči. Proto zrušil první rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Krajský soud poté znovu rozhodl napadeným rozsudkem, kterým vyhověl návrhu otce na rovnoměrnou střídavou péči v týdenním intervalu. Dnem předání stanovil pondělí, a to mj. proto, aby byl zachován co nejširší styk A. s jejími polorodými sestrami, které má otec v péči každý lichý týden od středy do neděle. Při úpravě styku během Vánoc krajský soud naopak beze zbytku vyšel z návrhu stěžovatelky. Neshledal ovšem důvody pro stanovení odlišného režimu pro narozeniny nezletilé. Otci dále uložil hradit výživné ve výši 22 000 Kč, přičemž zohlednil jeho měsíční příjem, širší majetkové poměry jako je vlastnictví několika nemovitostí a to, že má další dvě vyživovací povinnosti. Matce pak stanovil výživné ve výši 8 000 Kč, což mělo odpovídat jak jejím měsíčním příjmům, tak i zvýšeným nákladům na bydlení vzniklým po rozvodu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že napadený rozsudek není dostatečně odůvodněn a nerespektuje judikaturu Ústavního soudu.
6. Krajský soud podle stěžovatelky předně dostatečně nezohlednil všechny relevantní skutečnosti a nejlepší zájem dítěte, jestliže nestanovil speciální úpravu styku během narozenin nezletilé A. Režim rozložení střídavé péče totiž vede k tomu, že stěžovatelka bude moci s nezletilou trávit narozeniny do jejích 18 let pouze třikrát. Krajský soud dal nedůvodně přednost zájmu otce na nerušené čerpání dovolené. Stěžovatelka nesouhlasí ani s názorem, že režim narozenin není svou povahou podobný režimu Vánoc.
7. Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud pochybil, jestliže při stanovení výše výživného otce nezohlednil hodnotu jeho nemovitého majetku a rovněž majetkové a výdělkové poměry jeho partnerky, se kterou žije ve společné domácnosti. Krajský soud rovněž nezdůvodnil, proč stěžovatelce uložil ve vztahu k příjmům procentuálně vyšší výživné než otci (konkrétně 13 % a 10 %).
8. Poslední námitka směřuje proti předávání nezletilé do péče druhého rodiče v pondělí, což navrhoval otec. Podle stěžovatelky by bylo vhodnější střídání v pátek, aby nezletilá měla přes víkend prostor na aklimatizaci. Tento režim by podle ní vztah nezletilé s polorodými sestrami nijak neovlivnil. Stěžovatelka rovněž uvedla, že stanovené rozložení není v zájmu nezletilé i proto, že u otce sdílí pokoj s polorodou sestrou a synem současné partnerky otce, což narušuje její spánkový režim.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je tudíž v zásadě věcí soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, že je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takovou vadou může být například extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěným skutkovým stavem [viz např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13 (N 78/73 SbNU 387)].
11. Ve věcech péče o nezletilé Ústavní soud obecně zastává zdrženlivý přístup, neboť jsou to zásadně opatrovnické soudy, které jsou účastníkům řízení blíže, a proto jsou v mnohem vhodnějším postavení k nalezení řešení, které bude v nejlepším zájmu dětí (viz např. usnesení ze dne 8. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1264/23). Úkolem Ústavního soudu pak je posoudit, zda opatření přijatá soudy skutečně odpovídají požadavkům kladeným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, zda si za tímto účelem obstaraly dostatek potřebných důkazů a zda své rozhodnutí náležitě a srozumitelně odůvodnily [srov. např. nález ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 2396/19 (N 180/96 SbNU 263)].
12. Z ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatelka zejména nesouhlasí se skutkovými zjištěními a jejich hodnocením krajským soudem. Ústavní soud nezjistil nedostatky v odůvodnění ani rozpor s jeho judikaturou. Napadený rozsudek je srozumitelný, logický a přesvědčivý, nevybočuje ze zákonného rámce a nejeví znaky svévole či libovůle.
13. Pokud jde o narozeniny nezletilé, krajský soud se návrhem matky podrobně zabýval, což je patrné zejména z bodu 20 napadeného rozsudku. V něm pečlivě rozvedl, proč nepovažuje za vhodné ani potřebné jakkoli modifikovat běžný režim střídavé péče. Ústavní soud chápe osobní zájem stěžovatelky na tom, aby mohla trávit narozeniny své dcery společně s ní. Jestliže však krajský soud z objektivních důvodů tomuto požadavku nevyhověl, nelze pouze na tomto základě shledat jeho postup protiústavním. Nadto Ústavní soud podotýká, že soudní rozhodnutí nijak nebrání tomu, aby se rodiče na styku během narozenin A. dohodli odlišně. Z průběhu řízení před obecnými soudy totiž vyplývá, že rodiče jsou schopni komunikace a spolupráce v zájmu své společné dcery, což je třeba ocenit a podpořit.
14. Ani ve stanovení výše výživného Ústavní soud žádné porušení práv stěžovatelky nezjistil. Nižší procentuální poměr částky stanovené otci vůči jeho měsíčním příjmům krajský soud založil mj. na skutečnosti, že oproti stěžovatelce má celkem tři vyživovací povinnosti. V této souvislosti se zabýval i širšími majetkovými poměry otce, neboť zejména v bodě 25 napadeného rozsudku podrobně zhodnotil vliv otcem vlastněných nemovitostí na jeho celkovou finanční situaci. Je sice pravdou, že se krajský soud výslovně nevyjádřil k tomu, že otec bezplatně bydlí u své současné partnerky, přihlédl však naopak k tomu, že stěžovatelka má zvýšené výdaje spojené se zajištěním bydlení po rozvodu, což lze chápat komplementárně (blíže viz bod 24 napadeného rozsudku). Rovněž je třeba připomenout, že ústavní požadavek na vypořádání námitek účastníků řízení neznamená, že se soudy musí podrobně vypořádat se všemi dílčími argumenty, ale postačí, pokud lze odpověď na ně dovodit z celkového kontextu odůvodnění (viz např. usnesení ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 940/20). Ústavní soud proto považuje zjištěný skutkový stav i následné úvahy krajského soudu ohledně výše výživného obou rodičů za dostatečné.
15. Ani poslední námitce stěžovatelky nelze vyhovět. Při určení dne předání krajský soud přihlédl zejména k zájmu nezletilé A. na budování vztahu se svými polorodými sestrami (viz bod 18 napadeného rozsudku). Jde-li o společný pokoj nezletilé s její polorodou sestrou a synem současné partnerky otce, během řízení před obecnými soudy nevyplynuly žádné skutečnosti, které by svědčily o jakkoli narušeném spánkovém režimu A. během pracovního týdne a ani stěžovatelka nic takového netvrdila (srov. např. nález ze dne 8. 9. 2017 sp. zn. II. ÚS 2572/17). Proto není pochybením krajského soudu, jestliže toto kritérium výslovně nerozvedl.
16. Ústavní soud uzavírá, že krajský soud ústavním požadavkům na rozhodování o péči o děti dostál. Dostatečně zjistil skutkový stav a své úvahy založil na nejlepším zájmu nezletilé. Jeho právní posouzení není v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními a nedopustil se ani jiného porušení ústavnosti, které by vyžadovalo zásah Ústavního soudu.
17. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2024
Josef Baxa v. r.
předseda senátu