ECLI:CZ:US:2024:1.US.2558.23.1
sp. zn. I. ÚS 2558/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti PhDr. Elly Slavkov, zastoupené Mgr. Terezou Rajchlovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 729/11, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 160/2022-489 ze dne 20. 7. 2022 a rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 33/2023-546 ze dne 7. 6. 2023, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, za účasti Bytového družstva X, zastoupeného Mgr. Sandrou Červenkovou, advokátkou se sídlem Na Výspě 251/9, Praha 4, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť podle ní nerespektují princip důvěry v právo a spravedlnost plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy, porušují stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo každého, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům plynoucím z čl. 38 odst. 2 Listiny, a zásadu ústnosti a přímosti plynoucí ze čl. 96 odst. 2 Ústavy. Stěžovatelka také navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze z důvodu hrozící a neodvratné újmy.
2. Podstatou sporu před obecnými soudy je otázka, jestli stěžovatelka - nájemkyně družstevního bytu ve vlastnictví bytového družstva - mohla bez souhlasu družstva provést nové rozvody vody v bytě zabudované v podlaze bytu. Bytové družstvo se žalobou před obecnými soudy domáhalo odstranění nových rozvodů a navrácení do předešlého stavu.
3. Obvodní soud pro Prahu 4 v září 2019 žalobě bytového družstva vyhověl, avšak Městský soud v Praze jeho rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Obvodní soud se totiž podle něj dostatečně nezabýval otázkou, zda vrácení rozvodů do původního stavu je vůbec možné a účelné. Obvodní soud v říjnu 2021 tak rozhodoval znovu a tentokrát žalobu zamítl, protože uvedení potrubí do původního stavu by bylo sice možné, ale neúčelné. O původním stavu rozvodů vody usoudil, že nebyly v souladu s normami ČSN platnými v době původní realizace. Zároveň uvedl, že sice stěžovatelka závadu oznámila dle stanov, nebyla ji však oprávněna sama odstranit.
4. K odvolání bytového družstva městský soud napadeným rozsudkem změnil výrok tak, že stěžovatelka je povinna na své náklady odstranit rozvody vody, které bez svolení bytového družstva provedla. Stěžovatelka provedla práce na rozvodech vody v rozporu s dohodou s bytovým družstvem a souhlas nezískala ani následně, proto je má podle §2293 odst. 3 občanského zákoníku odstranit. Podle městského soudu je to žalobce jakožto vlastník bytu (a nikoliv stěžovatelka), který je oprávněn určit, jakým způsobem budou v bytě rozvody vody vedeny. Městský soud zároveň zdůraznil, že se nejednalo o vadu ve smyslu §2265 občanského zákoníku, ačkoli ani tu by stěžovatelka podle stanov bytového družstva nebyla oprávněna odstranit sama. Konečně městský soud dospěl k závěru, že trvání bytového družstva na odstranění změny není v rozporu s dobrými mravy.
5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky zamítl. Potvrdil závěry městského soudu, že stěžovatelka nebyla oprávněna bez souhlasu bytového družstva změnu rozvodů provést. Jde podle něj bezpochyby o změnu věci podle §2220 občanského zákoníku, resp. o opravu, přestavbu či jinou změnu bytu podle §2263 občanského zákoníku, a také o podstatný zásah do vlastnického práva bytového družstva. Právní úprava podle Nejvyššího soudu nepočítá s posouzením účelnosti a hospodárnosti uvedení věci do původního stavu; tyto úvahy tak podle Nejvyššího soudu nejsou na místě.
II. Shrnutí argumentace stěžovatelky, účastníků a vedlejších účastníků
6. Stěžovatelka nesouhlasí s uloženou povinností změnit rozvody vody podle návrhu bytového družstva nebo do původního stavu. Tvrdí, že nové rozvody vody provedla způsobem, který považovala za nejvhodnější a dodnes neví - i vzhledem k jednání bytového družstva - jak měla postupovat lépe, aby zabránila soudnímu sporu. Dále namítá, že byla překvapena, když městský soud došel k rozdílnému posouzení věci, aniž by zopakoval důkazy, své závěry neodůvodnil a účastníky nepoučil o tom, že hodlá vycházet z jiných skutkových zjištění či že je hodlá jinak právně hodnotit. Argumentuje, že jediným relevantním důvodem odchýlení se od právního názoru, který městský soud v téže věci dříve vyslovil, může být podstatná změna v obsahu skutkového základu, která by zapříčinila vlastní neaplikovatelnost dříve vysloveného právního názoru.
7. Městský soud ve vyjádření konstatoval, že upozornil účastníky na to, že se zcela neztotožňuje se závěry uvedenými v předchozím kasačním rozhodnutí. Uvedl, že nevycházel z jiných skutkových zjištění, a tudíž nebyl dán důvod k tomu, aby žalobkyni poskytl poučení. Ve zbytku odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
8. Nejvyšší soud ve vyjádření rovněž odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a vedle toho zdůraznil, že rozsudek městského soudu spočíval na nesouhlasu bytového družstva s provedenými změnami a nemohl být překvapivý jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním městský soud právně hodnotil jinak než obvodní soud. Podle judikatury Nejvyššího soudu není městský soud svým dřívějším právním názorem vázán. Skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s právním posouzením věci a polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů, nepředstavuje porušení jejích základních práv. Proto Nejvyšší soud navrhuje, aby Ústavní soud stížnost odmítl, případně zamítl.
9. Bytové družstvo (vedlejší účastník) ve svém vyjádření zopakovalo, že městský soud neučinil nová či jiná skutková zjištění než soud prvního stupně, nýbrž jenom ze skutkových zjištění vyvodil jiné právní závěry. Poukázalo i na to, že se stěžovatelka domáhá přezkoumání napadených rozsudků po skutkové a právní stránce, přestože Ústavní soud má pravomoc pouze pro přezkum z hlediska dodržení ústavnosti.
10. Stěžovatelka v replice převážně zopakovala své námitky z ústavní stížnosti. Poukázala na to, že rozvody vody vybudované stěžovatelkou jsou odborně zabudovány a zcela bezproblémově slouží již osm let. Stěžovatelka současně repliku spojila s návrhem odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí městského soudu, resp. pouze jeho výroku I., protože bytové družstvo již avizovalo exekuční vymáhání splnění povinnosti napadeného rozsudku a stěžovatelce hrozí újma v podobě zásadních a složitě obnovitelných následků.
III. Posouzení Ústavním soudem
11. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. K tomu v projednávané věci nedošlo.
12. Právě toto porušení základních práv je přitom v řízení před Ústavním soudem klíčové. Ústavní soud plně rozumí nepříjemné situaci, ve které se stěžovatelka nachází - na své náklady provedla v bytě rekonstrukci a napadený rozsudek městského soudu (potvrzený Nejvyšším soudem) jí ukládá, aby podstatnou část rekonstrukce takříkajíc "vzala zpět", což bude zřejmě představovat další výrazný stavební zásah do zrekonstruovaného bytu. To všechno je však otázka občanského práva, jehož výklad mají v gesci primárně obecné soudy. Stěžovatelka před Ústavním soudem navzdory rozsáhlosti své ústavní stížnosti a odkazům na mnohá ustanovení ústavního pořádku přesvědčivě nevysvětlila, proč by měl Ústavní soud vykročit ze své zdrženlivosti a zasáhnout do rozhodovací praxe obecných soudů. Zejména co se týče substantivních námitek (tedy nikoliv těch týkajících se procesu), stěžovatelka zůstala při své argumentaci zcela v rovině podústavního (občanského) práva. Naopak ústavní argumenty svědčící proti stěžovatelce jsou velmi silné - obecné soudy chránily základní právo bytového družstva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
13. Stěžovatelka brojí předně proti posouzení původních rozvodů vody jako vadných a proti neúčelnosti odstranění rozvodů nově udělaných během rekonstrukce, k nimž neměla výslovný souhlas. Jak bylo řečeno, výklad jednotlivých ustanovení občanského zákoníků a aplikace na projednávaný případ je primárně věcí obecných soudů a rolí Ústavního soudu je pouze řešení excesů s důsledky porušujícími základní práva. V projednávané věci však Ústavní soud závěry obecných soudů shledává z pohledu ústavnosti bezvadnými - jsou dostatečně odůvodněny, mají oporu v právních předpisech či judikatuře, nejsou svévolné ani jinak excesivní.
14. Ústavní soud odkazuje především na odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu, v němž městský soud srozumitelně vysvětluje, jak zvažoval protichůdné zájmy, jak hodnotil jednotlivé důkazy včetně znaleckých posudků a proč a jak se na věc použijí jednotlivá ustanovení občanského zákoníku (zejm. pak §2263 odst. 1 a §2293 odst. 3).
15. Podstata řešení sporu obecnými soudy se dá shrnout takto:
stěžovatelka jakožto nájemkyně provedla změnu v bytu protiprávně a bytovému družstvu jakožto vlastníkovi svědčí nárok na odstranění takových změn. Tomu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
16. Další námitky stěžovatelky jsou již ryze procesní - týkají se zejména překvapivosti rozhodnutí městského soudu a neprovedení opětovného dokazování. Ani těmto námitkám však nelze přisvědčit.
17. Namítá-li stěžovatelka, že rozhodnutí městského soudu bylo překvapivé, Ústavní soud se s ní ztotožňuje v tom, že princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí, jehož aspektem je i zákaz vydání překvapivého rozhodnutí, představuje jednu ze zásad práva na soudní ochranu. Hodnotou, kterou chrání, je zejména právo být slyšen, tedy právo vyjádřit se ke skutkovým i právním argumentům, na němž rozhodnutí stojí. Podle judikatury Ústavního soudu se o překvapivé rozhodnutí jedná mimo jiné právě tehdy, pokud účastníci řízení nedostanou příležitost vyjádřit se k odlišnému hodnocení důkazů nebo k odlišnému právnímu hodnocení. Zákaz překvapivých rozhodnutí ale neznamená, že by účastníci řízení měli vždy znát závěry soudu ještě předtím, než soud vynese rozhodnutí. Je-li rozhodnutí soudu založeno na odlišném právním názoru než rozhodnutí předchozí instance, musí podle čl. 38 odst. 2 Listiny předcházet postup, jímž je zajištěna zásada zákazu překvapivého rozhodnutí. Předvídatelnosti rozhodnutí lze dosáhnout tím, že soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a poskytne jim možnost účinně argumentovat ve vztahu ke všem otázkám, na jejichž řešení bude rozhodnutí soudu spočívat (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 3257/21; I. ÚS 2315/15, bod 42; III. ÚS 1980/13, body 14-15; I. ÚS 451/11, bod 15; II. ÚS 2804/10; či I. ÚS 777/07, bod 15).
18. Těmto nárokům plynoucím z judikatury Ústavního soudu napadený rozsudek dostál. Městský soud v odůvodnění vysvětlil, jak k rozdílnému právnímu názoru dospěl, ve svém posouzení zohlednil dříve dokázaná skutková zjištění a poskytl vysvětlení, proč na nich staví jiný právní názor. Městskému soudu ani nelze vytýkat, že v napadeném rozsudku zaujal odlišný právní názor než ve svém předchozím zrušujícím usnesení. Vzhledem k tomu, že městský soud nevycházel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně, nebyl dán důvod k tomu, aby stěžovatelku znovu poučoval. Právní závěry městského soudy nemohly být ve smyslu judikatury Ústavního osudu překvapivé, protože sporná vadnost rozvodů vody a účelnost odstranění nových rozvodů představovala jádro celého předchozího řízení a účastníci se k němu mohli vyjádřit, což stěžovatelka také opakovaně udělala. Jinými slovy, městský soud neotevřel žádnou zcela novou, originální rovinu právního posouzení. Nelze tedy říci, že by stěžovatelce bylo jakkoliv upřeno její právo být slyšena. Ústavní soud tak neshledal v řízení před obecnými soudy porušení práva na spravedlivý proces, a to ani jeho dílčích aspektů, které stěžovatelka v ústavní stížnosti zmiňuje (ústnost, přímost, veřejnost, právo být slyšen).
19. Lze tak uzavřít, že k porušení základních práv stěžovatelky v projednávané věci nedošlo. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl. S ohledem na výrok tohoto usnesení již Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku městského soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu