ECLI:CZ:US:2024:1.US.2913.23.1
sp. zn. I. ÚS 2913/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného Mgr. et Mgr. Tomášem Chlebkem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lesní 1828, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 50/2023-825 ze dne 5. října 2023 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 49 T 8/2023-805 ze dne 20. září 2023, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením v hlavním líčení zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, ponechal jej ve vazbě podle §67 písm. c) trestního řádu, nepřijal jeho písemný slib a vyloučil, že by účelu vazby mohlo být dosaženo dohledem probačního úředníka. Následnou stížnost stěžovatele Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), spatřuje v postupu obecných soudů porušení svých základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí nevyhovují požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech; je přesvědčen, že rychlým rozhodnutím mu bylo upřeno právo na odůvodnění stížnosti podané do protokolu v průběhu hlavního líčení. Vazebně je stíhán od června 2022 a vzhledem k délce vazby se domníval, že bude jeho žádost posuzována pečlivě, což se nestalo. Krajský soud nekriticky vycházel ze znaleckého posudku psycholožky nepříznivého pro stěžovatele, aniž by komplexně zhodnotil jeho životní situaci ve smyslu nálezu sp. zn. III. ÚS 2698/22 ze dne 14. února 2023 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz). Nelze pomíjet, že stěžovatel je osobou dosud netrestanou, je dlouholetým držitelem zbrojního průkazu a členem střeleckého klubu, nikdy se dříve nedopustil ohrožující manipulace se zbraní. Krajský soud pominul, že jednání stěžovatele bylo ojedinělým excesem, což potvrzuje i znalecký posudek psychiatra, podle kterého riziko recidivy nehrozí. Stěžovatel dále popsal okolnosti konfliktu s ostrahou nemocnice, ze které v podnapilém stavu (1,38 ‰) odjel autem domů pro zbraň, s ní se do nemocnice vrátil, aby vyzvedl kamaráda, kterého, jak se domníval, bezdůvodně ochranka zadržovala. Nešlo o plánovaný čin, vystřelil pouze jednou - do země.
4. Vrchnímu soudu stěžovatel vytýká, že pouze zopakoval závěry krajského soudu a rozhodl, aniž by vyčkal odůvodnění stížnosti. Písemné vyhotovení usnesení krajského soudu bylo doručeno do datové schránky obhájce dne 25. září 2023, dne 27. září byl spis postoupen vrchnímu soudu, který stížnost 5. října 2023 odmítl. Stěžovatel ani nebyl vyzván k odůvodnění stížnosti, s ohledem na délku vazby tak mohly obecné soudy učinit, případně vyčkat a nerozhodovat urychleně, přičemž vrchní soud v odůvodnění uvedl, že stížnost byla odůvodněna pozdě. S ohledem na uvedené navrhuje stěžovatel napadená usnesení zrušit.
5. Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřili účastníci řízení. Předseda senátu krajského soudu uvedl, že v průběhu hlavního líčení požádal stěžovatel prostřednictvím jednoho ze svých obhájců o propuštění z vazby. Prostor k vyjádření dostal stěžovatel i jeho další přítomný obhájce. Senát po poradě vynesl a odůvodnil napadené usnesení, načež stěžovatel po poradě s obhájci podal stížnost, aniž by uvedl, že ji jakkoli (dodatečně) odůvodní. Po doručení písemného vyhotovení stížnosti účastníkům byl spis postoupen vrchnímu soudu, který rozhodl v neveřejném zasedání; téhož dne bylo krajskému soudu doručeno odůvodnění stížnosti, následně též postoupené vrchnímu soudu. K důvodům pro ponechání ve vazbě vycházel krajský soud z obsahu spisu a rozhodoval bez zbytečných průtahů při šetření všech práv účastníků řízení, v mezidobí byl navíc stěžovatel nepravomocně uznán vinným a odsouzen.
6. Předseda senátu vrchního soudu uvedl, že krajský soud odůvodnil své usnesení nadstandardně, pečlivě a komplexně, a proto není zřejmé, jaká vlastní zjištění by měl vrchní soud ve věci činit. Odůvodnění stížnosti bylo vrchnímu soudu doručeno až poté, co ve věci v neveřejném zasedání rozhodl, a nemohl k němu tedy přihlédnout. Stěžovatel přitom nijak neavizoval, že hodlá stížnost doplnit, jak tomu bylo například v případě řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2934/21. Podle trestního řádu je o vazebních věcech nutné rozhodovat přednostně, což vrchní soud učinil.
7. V replice stěžovatel uvedl, že vazba má pro něho stále zásadní význam. Po nepravomocném rozhodnutí ve věci samé lze rozhodnutí o odvolání očekávat v horizontu měsíců a stěžovatel odmítá, aby do té doby byl ponechán ve vazbě. Dále zopakoval své námitky k urychlenému rozhodnutí obecných soudů a uvedl, že v dalším řízení o jeho vazbě nebyla stížnost postoupena vrchnímu soudu ani po třech týdnech. Odmítá rovněž argumentaci vrchního soudu, že by námitky uplatněné v odůvodnění stížnosti nezměnily rozhodnutí o stížnosti a znovu odkázal na nález sp. zn. III. ÚS 2698/22.
8. Z protokolu z hlavního líčení z 18. a 20. září 2023 se podává, že po výsleších znalkyň z oborů psychologie a psychiatrie přednesl obhájce stěžovatele návrh na propuštění z vazby (str. 31). K němu se vyjádřil druhý obhájce, státní zástupkyně a byl slyšen i stěžovatel, načež krajský soud vydal usnesení (str. 34), které stěžovatel po poradě s obhájci napadl (bez dalšího) stížností. Také s ohledem na předložení stížnosti vrchnímu soudu bylo hlavní líčení odročeno na 8. a 10. listopadu 2023. Usnesení bylo vyhotoveno písemně a obhájci doručeno v pondělí 25. září 2023. Odůvodnění stížnosti datované 4. října 2023 bylo krajskému soudu doručeno do datové schránky ve čtvrtek 5. října 2023 ve 13:50 hod. (č. l. 849), následně bylo postoupeno vrchnímu soudu (6. října 2023 ve 14:15 hod.). Podle protokolu z neveřejného zasedání vrchního soudu byla stížnost stěžovatele zamítnuta 5. října 2023 v 8:45 hod. (č. l. 823).
9. Z odůvodnění usnesení krajského soudu vyplývá, že soud vycházel z důkladné znalosti okolností případu, výsledků znaleckého zkoumání stěžovatele a existence možných spouštěčů jeho jednání, povahových rysů a způsobilosti opatřit si zbraň i nelegálně. Krajský soud v usnesení vysvětlil, které okolnosti jej vedly k rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě, a proč nepovažuje žádný z navržených institutů za způsobilý vazbu nahradit. Vrchní soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že závěry krajského soudu považuje za souladné s obsahem spisu, že důvody vazby nadále trvají a na odůvodnění napadeného usnesení odkázal.
10. Z rozsudku krajského soudu se podává, že stěžovatel byl obžalován pro zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 trestního zákoníku, za který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 5 T 25/2023-165 ze dne 15. května 2023 (pravomocného k témuž dni), byl stěžovatel nepravomocně odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, propadnutí v rozsudku uvedených zbraní a k zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců ("Stíhaného jednání se stěžovatel dopustil v nočních hodinách v podnapilém stavu, kdy nejprve napadl ochranku nemocnice fyzicky, poté odjel domů, kde se ozbrojil samonabíjecí puškou, revolverem a 594 náboji do obou zbraní, a vrátil se automobilem do nemocnice. Tam ozbrojen nutil ostrahu lehnout si, což podpořil jedním výstřelem do země a poté si vjezd do areálu nemocnice se zbraní vynutil; svým jednáním způsobil jednomu ze členů ochranky nemocnice především posttraumatickou stresovou poruchu.").
11. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba je zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení. Rozhodování o ní je vždy vedeno jen v rovině pravděpodobnosti, jaké důsledky mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně (viz například usnesení sp. zn. II. ÚS 3301/19 ze dne 14. listopadu 2019); nejde o rozhodování o vině, ale o existenci důvodného podezření, že byl spáchán trestný čin.
12. Ústavní soud zdůrazňuje nezbytnost restriktivní interpretace vazebních důvodů, především s ohledem na závažné (negativní) dopady nejen na obviněného, ale i na jeho rodinu a sociální prostředí, a proto musí být při rozhodování o vazbě zachována proporcionalita ve vztahu ke sledovanému cíli. Obecné soudy musí důkladně posuzovat, jde-li v konkrétní věci o nezbytné opatření, nebo lze-li požadovaného účelu dosáhnout i jinak. Ústavní soud zasáhne jen tehdy, není-li rozhodnutí podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené důvody nedostatečné. Pro dlouhodobější vazbu musí existovat zesílené důvody svědčící prodloužení vazby [viz například nálezy sp. zn. I. ÚS 2665/13 ze dne 12. prosince 2013 (N 217/71 SbNU 545) či sp. zn. I. ÚS 217/15 ze dne 4. května 2015 (N 85/77 SbNU 247)].
13. V projednávané věci rozhodnutí o vazbě splňuje uvedená kritéria. V situaci, kdy stěžovatel byl již odsouzen (byť dosud nepravomocně) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, nelze považovat délku vazby s přihlédnutím k dosavadní judikatuře a ke zjištěným skutečnostem za nepřiměřenou. Trvání vazby bylo odůvodněno zjištěnými osobními postoji stěžovatele, jeho sklony a návyky. Bylo-li o stížnosti rozhodnuto dříve, než bylo obhájcem odesláno neavizované odůvodnění stížnosti, nelze vrchnímu soudu vytýkat, že k němu nepřihlédl. Připustil-li přitom povědomí o odůvodnění stížnosti, s níž se mohl seznámit, až poté, co o stížnosti rozhodl, avšak dříve než bylo usnesení písemně vyhotoveno, není takový postup nezákonný a neporušuje základní práva stěžovatele.
14. Podle čl. 8 Listiny je osobní svoboda zaručena (odst. 1), nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven osobní svobody než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (odst. 2), ani vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem (odst. 5). Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zaručuje každému, že o jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud, podle předem stanovených pravidel. Každý kdo je obviněn má právo na čas na přípravu obhajoby (čl. 40 odst. 3 Listiny). O žádosti stěžovatele o propuštění z vazby rozhodoval zákonný soud, který tak učinil s ohledem na zjištěné okolnosti případu po slyšení stran řízení. Vedle ústního odůvodnění rozhodnutí v hlavním líčení, kdy stěžovatel podal stížnost do protokolu, bylo stěžovateli zasláno i písemné vyhotovení usnesení, na které reagoval stížností odůvodněnou, ale až patnáct dnů od sdělení usnesení a po rozhodnutí o stížnosti. Zamítl-li vrchní soud stížnost dříve, než ji stěžovatel odůvodnil, neporušil tím jeho základní práva. Vrchní soud rozhodoval ve lhůtách přiměřených okolnostem projednávané věci.
15. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil svou nespokojenost s rozhodnutími obecných soudů, nesouhlas s jejich závěry, neuvedl však žádnou okolnost svědčící o porušení jeho základních práv. Obecné soudy se řádně vypořádaly s nezbytnosti ponechání stěžovatele ve vazbě a své důvody náležitě a dostatečně přesvědčivě objasnily.
16. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu