ECLI:CZ:US:2022:3.US.2934.21.1
sp. zn. III. ÚS 2934/21
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného Mgr. Janem Vrtálkem, advokátem, sídlem Rubešova 583/2, Praha 2, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 30. srpna 2021 č. j. 2 ZT 73/2021-16, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 jako účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 30. srpna 2021 č. j. 2 ZT 73/2021-16 byla porušena stěžovatelova práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 30. srpna 2021 č. j. 2 ZT 73/2021-16 se ruší.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu spisu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality sp. zn. KRPA-214339/TČ-2021-001171-7 se podává, že usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Vnější služby, místního oddělení Letná (dále jen "policejní orgán") ze dne 18. srpna 2021 č. j. KRPA-214339-28/TČ-2021-0011-0011SV bylo podle §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného z trestného činu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterého se měl dopustit v podstatě tím, že dne 17. 8. 2021 v podchodu pod Hlávkovým mostem v Praze 7, poté, co ho rozčílilo, že se na něj dívají, uchopil nůž s čepelí dlouhou 20 cm a skupině pěti poškozených s nožem v ruce řekl, ať jdou pryč, čehož se poškození zalekli a z místa odešli, přičemž se zastavili nedaleko a on na ně dále s nožem v ruce křičel nadávky a řekl jim, že pokud nepůjdou, tak je zabije, k újmě na zdraví nedošlo. Usnesení bylo doručeno stěžovateli a jeho právnímu zástupci dne 18. 8. 2021.
3. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel dne 18. 8. 2021 blanketní stížnost s tím, že ji odůvodní v přiměřené lhůtě po prostudování napadeného usnesení, poradě se svým obhájcem a prostudování trestního spisu. Současně policejní orgán požádal o nahlédnutí do spisu a byl mu k tomu stanoven termín dne 2. 9. 2021.
4. Stížnost stěžovatele státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou, neboť po přezkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že policejní orgán řádně zdůvodnil zahájení trestního stíhání skutečnostmi zjištěnými při prověřování věci.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel shledává porušení svých práv v postupu obvodního státního zastupitelství, které nevyčkalo na doplnění podané stížnosti a ve věci předčasně rozhodlo, ačkoliv k tomu nemělo žádný legitimní důvod. Poukazuje na to, že o nahlédnutí do spisu požádal již 18. 8. 2021 při převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání, nicméně policejní orgán stanovil termín nahlédnutí do spisu až na 2. 9. 2021, přičemž bylo stěžovateli sděleno, že časová prodleva je způsobena čerpáním dovolené na straně zaměstnanců policejního orgánu. Stěžovateli proto nelze klást k tíži, že svou stížnost hodlal odůvodnit až po nahlédnutí do spisu. Obvodní státní zastupitelství, aniž by vyjádřilo nesouhlas s navrženou lhůtou a aniž by stanovilo lhůtu novou, případně vyčkalo doplnění odůvodnění, stížnost zamítlo, čímž podle názoru stěžovatele pochybilo. Odkazuje přitom na závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 32/16 a ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 816/2020. O nedůslednosti obvodního státního zastupitelství a snaze vypořádat se s danou věcí co nejrychleji svědčí i obsahové chyby v napadeném rozhodnutí.
III.
Vyjádření účastníka řízení
6. Obvodní státní zastupitelství ve svém vyjádření upozornilo na škodlivost jednání stěžovatele, který na veřejné komunikaci vyhrožoval nožem o délce čepele 22 cm mladistvým ve věku od 13 do 18 let. K námitce o předčasném rozhodnutí uvedlo, že v blanketní stížnosti nebyla konkrétní lhůta stanovena, přičemž požadavek přiměřené lhůty byl splněn tím, že o stížnosti bylo rozhodnuto až 12. den po jejím doručení.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. Ústavní soud není vrcholem soustavy soudů a zpravidla neposuzuje ani interpretaci a aplikaci podústavního práva provedenou obecnými soudy. Výjimku z této zásady tvoří případy, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého základního práva stěžovatele, případně ve střetu dvou výkladových alternativ byl pominut možný výklad jiný, ústavně konformní, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli, resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
9. K problematice blanketního opravného prostředku uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 4. 6. 1998 sp. zn. III. ÚS 308/97 (N 63/11 SbNU 119), že je především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy dodatečném odůvodnění přednesl. V praxi jde především o oznámení obhájce soudu, že blanketní stížnost dodatečně písemně odůvodní, a sdělení lhůty, ve které toto odůvodnění doručí.
10. V nálezech Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2008 sp. zn. I. ÚS 1895/08 (N 194/51 SbNU 345), ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. II. ÚS 200/13 (N 123/70 SbNU 127), ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 2346/14 (N 177/74 SbNU 543), ze dne 20. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1820/16 (N 180/82 SbNU 749), ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 1692/18 ze dne 6. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 3333/19, ze dne 1. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 3955/19 a ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 816/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se pak Ústavní soud zabýval případy, kdy si stěžovatelé, resp. jejich obhájci, vytvořili výše zmíněnou situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o stížnosti náležitě přihlédnuto k námitkám v odůvodněních stížností, které zaslali v dodatečné a předem oznámené lhůtě po doručení písemného odůvodnění rozhodnutí, avšak soudy k těmto námitkám nepřihlédly, ačkoliv tu možnost měly či mohly mít. Ústavní soud v citovaných nálezech dovodil, že právo na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny zahrnuje povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co vyšlo v průběhu řízení najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci, a skutečnost, že se soud s námitkou, která má vztah k projednávané věci, nijak nevypořádal, zásadně zakládá neústavnost daného rozhodnutí [srov. nálezy ze dne 20. 12. 2005 sp. zn. I. ÚS 593/04 (N 230/39 SbNU 443) a ze dne 3. 10. 2006 sp. zn. I. ÚS 74/06 (N 175/43 SbNU 17)].
11. K blanketní stížnosti se Ústavní soud vyjádřil rovněž v nálezu ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 32/16 (N 139/86 SbNU 369; 345/2017 Sb.), v němž řešil, mimo jiné, otázku, zda lze považovat za souladnou s ústavním pořádkem část ustanovení §143 odst. 1 tr. řádu, v níž se stanoví, že stížnost je nutno podat do tří dnů od oznámení usnesení. Dospěl přitom k závěru, že třídenní lhůta je z ústavněprávního hlediska akceptovatelná, nicméně je třeba, aby orgány činné v trestním řízení při rozhodování o stížnosti šetřily podstatu a smysl základních práv a svobod, a že je jejich povinností zajistit, aby bylo na zákonné úrovni respektováno právo stěžovatele na obhajobu. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel (obhájce) vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele (obhájce) na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího (srov. bod 93. odůvodnění tohoto nálezu). Důvodem, pro nějž by bylo možno rozhodnout bez ohledu na avizované doplnění stížnosti a bez předchozího upozornění stěžovatele, však nemůže být požadavek na urychlené vyřizování trestních věcí (§2 odst. 4 trestního řádu). Požadavek na urychlené projednání je totiž stanoven k ochraně osoby, proti níž se trestní řízení vede, a žádá-li tato osoba, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu její obhajoby, je třeba takový návrh upřednostnit před požadavkem na rychlost řízení (srov. též bod 15. nálezu ze dne 15. 5. 2020 sp. zn. IV. ÚS 905/20).
12. V nálezu ze dne 16. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 478/20 Ústavní soud připustil, že vyhrazení lhůty pro odůvodnění blanketní stížnosti může být stanoveno i neurčitě.
13. Shora uvedená obecná východiska, aplikovaná na posuzovanou věc, vedou k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
14. Stěžovatel ve své blanketní stížnosti jednoznačně ohlásil svůj záměr stížnost doplnit o odůvodnění. Předmětné sdělení nebylo možné ignorovat jen proto, že stěžovatel přesně nekonkretizoval, do kdy tak učiní, ale pouze uvedl, že doplnění obsahující odůvodnění instanční stížnosti "poskytne v přiměřené lhůtě, a to po prostudování napadeného usnesení, poradě se svým obhájcem a prostudování trestního spisu".
15. Obvodní státní zastupitelství nemohlo za této procesní situace bez dalšího o blanketní stížnosti rozhodnout.
16. Nelze přijmout argument, že obvodní státní zastupitelství fakticky vyčkalo dostatečně dlouhou dobu. Blanketní stížnost byla podána dne 18. 8. 2021, tedy v třídenní zákonné lhůtě, obhájce stěžovatele ten samý den požádal policejní orgán o nahlédnutí do trestního spisu, což mu ovšem bylo umožněno až dne 2. 9. 2021 (viz úřední záznam policejního orgánu ze dne 18. 11. 2021, který je součástí trestního spisu). Až poté obhájce hodlal, jak předem avizoval v blanketní stížnosti, adekvátně stížnost doplnit. Obvodní státní zastupitelství však na doplnění nevyčkalo a o blanketní stížnosti rozhodlo již 30. 8. 2021, tedy ještě před termínem, který byl obhájci stěžovatele určen k nahlédnutí do trestního spisu. Přezkoumávané usnesení policejního orgánu se přitom věcně týkalo otázky zahájení trestního stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání trestného činu, takže o několik dnů delší vyčkání obvodního státního zastupitelství na avizované doplnění stížnosti nemohlo být nikomu na újmu, přičemž však bylo v zájmu stěžovatele. Policejnímu orgánu přitom nic nebránilo v tom, aby stížnostnímu státnímu zastupitelství sdělilo překážku, pro niž nelze umožnit obhájci stěžovatele dřívější nahlédnutí do trestního spisu, a která je popsána ve shora zmíněném úředním záznamu. Obdobný postup byl k dispozici obvodnímu státnímu zastupitelství, které si mohlo před svým rozhodnutím ověřit u policejního orgánu, zda bylo obhájci umožněno nahlédnout do spisu, popř. co v tom brání. Samotnému stěžovateli přitom nelze klást k tíži, že svou stížnost neodůvodnil dříve než po 2. 9. 2021, kdy se měl seznámit s obsahem trestního spisu, neboť jako obviněný měl právo na to, aby mu byl zajištěn procesní prostor pro efektivní obranu, jehož součástí je i právo nahlížet do spisu.
17. Obvodní státní zastupitelství tím, že rozhodlo o instanční stížnosti, aniž vyčkalo na její stěžovatelem ohlášené doplnění o odůvodnění, neověřilo si u policejního orgánu, zda již bylo obhájci stěžovatele umožněno nahlédnout do spisu, ani nestanovilo stěžovateli konkrétní lhůtu pro doplnění blanketního podání a v odůvodnění svého usnesení neuvedlo relevantní důvod pro nutnost vydat rozhodnutí neprodleně, porušilo právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona napadené usnesení zrušil. Rozhodl tak bez nařízení ústního jednání, neboť má za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. února 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu