ECLI:CZ:US:2024:2.US.2470.23.1
sp. zn. II. ÚS 2470/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele F. F., zastoupeného Mgr. Matějem Košťálem, LL.M., advokátem, sídlem KG Partners, Velké náměstí 149, Hradec Králové, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne 10. července 2023 sp. zn. 0 Nt 19053/2023 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2023 sp. zn. 61 To 504/2023 ve spojení s usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení ze dne 19. července 2023 č. j. KRPA-347495-703/TČ-2021-000072, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 2. oddělení, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 9. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 2, čl. 7, čl. 10-12 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
V záhlaví citovaným příkazem byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, mimo jiné bezpečnostní schránky č. X, kterou v blíže určené budově vlastnila společnost XX a v rozhodné době ji užíval stěžovatel. Prohlídka byla provedena dne 17. 7. 2023, o čemž byl téhož dne sepsán Protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků č. j. KRPA-347495/TČ-2021-000072.
Usnesením policejního orgánu citovaného v záhlaví bylo rozhodnuto tak, že se podle §79g odst. 1 tr. řádu ve spojení s §79a odst. 1 tr. řádu a §79c odst. 5 tr. řádu zajišťuje věc, která byla vydána nebo odňata v souladu s §79c odst. 1 tr. řádu, a to finanční prostředky v celkové výši 1 197 200 Kč nalezené dne 17. 7. 2023 při prohlídce bezpečnostní schránky č. X pronajaté od společnosti XX. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, která byla ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze zamítnuta.
Stěžovatel v ústavní stížnosti konstatoval, že dne 27. 6. 2023 mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž stěžovatel odmítl vypovídat, neboť neměl možnost se seznámit s tím, co je mu kladeno k tíži. Následně byl stěžovatel vzat do vazby a jeho výslech byl naplánovaný na 20. 7. 2023. Policejnímu orgánu bylo dopředu avizováno, že stěžovatel má v úmyslu vypovídat.
K provedené prohlídce jiných prostor a pozemků stěžovatel uvedl, že byl převezen z vazební věznice k policejnímu orgánu, přičemž učinil prostřednictvím svého obhájce prohlášení o existenci bezpečnostní schránky, na jejímž nenásilném otevření byl ochoten spolupracovat. Nebylo tedy dle náhledu stěžovatele nutné využít donucovacích postupů směřujících k jejímu otevření, zvláště pak v situaci, kdy se stěžovatel nacházel ve vazbě a neměl tak reálnou možnost manipulovat s obsahem schránky. Podle stěžovatele nelze uplatňovat donucovací instituty státní moci v případech, kdy lze téhož účelu dosáhnout bez donucení.
Stěžovatel je toho názoru, že ústavní stížností napadený příkaz k prohlídce nebyl řádně odůvodněn a jeho závěry byly toliko obecné. Není pravdou, jak se domníval městský soud, že by příkaz obvodního soudu k provedení prohlídky neobsahoval odůvodnění úkonu, co do jeho neodkladnosti a neopakovatelnosti ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu. V rozhodnutí o prohlídce není dána žádná originální úvaha soudce - ten si vystačil toliko s doslovným převzetím tvrzení státního zástupce. Rozhodnutí neobsahuje žádné autentické úvahy soudce o tom, zdali a proč je nezbytné prohlídku provést, zdali nelze dosáhnout stejného výsledku jiným způsobem, zdali je zásah do práv stěžovatele odůvodněný a zdali jsou důvody k prolomení práv stěžovatele dostatečně odůvodněny výsledky dosavadního vyšetřování.
Pochybení spatřuje stěžovatel též v tom, že prohlídka jiných prostor a pozemků byla provedena předtím, než bylo stěžovateli umožněno ve věci vypovídat v dopředu stanoveném termínu tři dny po provedené prohlídce. Policejní orgán neměl dle náhledu stěžovatele důvod k tomu, aby neposečkal s provedením prohlídky na den 20. 7. 2023, kdy byl plánovaný výslech stěžovatele. Prohlídka byla provedena dne 17. 7. 2023, a to i přesto, že policejní orgán byl advokátem stěžovatele zpraven o tom, že toho dne se bude nacházet v zahraničí. Stěžovatel považuje za nesouladné se zásadou rovnosti účastníků řízení, že spoluobviněnému K. bylo ve věci prohlídky bezpečnostní schránky umožněno s policejním orgánem spolupracovat a stěžovateli nikoliv. Tento nesoulad přitom vycházel čistě ze skutečnosti, že stěžovatel využil svého práva v dané věci nevypovídat, resp. nevypovídat okamžitě po svém zadržení.
Stran napadeného usnesení, ať již policejního orgánu nebo Městského soudu v Praze, jimiž bylo rozhodnuto o zajištění věci, má stěžovatel za to, že tato rozhodnutí je třeba považovat za nezákonná, neboť vychází z nezákonného příkazu k prohlídce. Stěžovatel upozornil na některé faktické chyby městského soudu, který konstatoval, že v příkazu k prohlídce není zmínka o tom, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu. Z odstavce 19. příkazu k prohlídce však vyplývá pravý opak, neboť zde soud vysvětluje, proč je třeba na prohlídku hledět jako na úkon neodkladný a neopakovatelný.
Orgány činné v trestním řízení se podle stěžovatele nijak nevypořádaly s tvrzením, že část finančních prostředků nacházejících se v bezpečnostní schránce není jeho majetkem, ale jedná se o majetek jeho syna a třetí osoby. Další pochybení je spatřováno v samotném provádění prohlídky, kdy policejní orgán nebyl přítomen vyzvednutí bezpečnostní schránky a rovněž následně sám neprovedl její otevření. Orgány policie měly k otevření schránky využít nezávislé třetí osoby a nikoliv pracovníků společnosti schránku vlastnící.
III.
Ústavní soud především připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. Zde je nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního přísluší orgánům činným v trestním řízení, resp. trestním soudům. Ústavní soud může v případě prohlídky jiných prostor a pozemků kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
Ústavní soud má za to, že obvodní soud v napadeném příkazu dostatečně konkrétně popsal trestnou činnost, z jejíhož páchání je stěžovatel podezřelý a rovněž dostatečně vysvětlil důvody, pro které má za to, že se v bezpečnostní schránce stěžovatele nachází věci využitelné v trestním řízení (finanční prostředky získané trestnou činností a další stopy mající důkazní hodnotu). Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že v této fázi trestního řízení orgány činné v trestním řízení povětšinou nedisponují dostatečnými informacemi o vyšetřovaném jednání, neboť právě prostřednictvím vydaných příkazů je trestná činnost podrobněji osvětlena. Proto by bylo nelogické, aby byly na orgány činné v trestním řízení kladeny nepřiměřené povinnosti stran popisu dotčené trestné činnosti, neboť toto je často možné právě až jejich realizací. K naplnění podmínky konkrétního popisu prověřované či vyšetřované trestné činnosti tudíž postačí, pokud z tohoto popisu lze seznat alespoň její základní parametry. V tomto ohledu napadený příkaz obstojí, neboť obsahuje základní vymezení prověřovaného jednání, včetně uvedení toho, jaké další skutečnosti mohou být zjištěny jeho realizací, přičemž právě tyto důvody soud vedly k závěru, že je jeho prostřednictvím nezbytné zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele.
Namítá-li stěžovatel, že před provedením prohlídky nebyl vyslechnut a nebylo vyčkáno na jeho výslech plánovaný na den 20. 7. 2023, lze uvést, že z napadeného usnesení městského soudu se podává, že stěžovatel byl prohlídce přítomen, a to i se svým obhájcem. Dovolává-li se stěžovatel méně invazivního postupu při otevření schránky, není postaveno najisto, z jakého důvodu stěžovatel s orgány činnými v trestním řízení nespolupracoval, když byl při otevírání schránky přítomen. Pokud stěžovatel namítá, že vyzvednutí a otevření schránky neprovedly přímo orgány policie, lze jej odkázat na odůvodnění napadeného usnesení městského soudu, který se s touto námitkou řádně vypořádal v odstavci 6. Domáhá-li se stěžovatel toho, že schránka měla být otevřena nezávislou osobou, odlišnou od vlastníka schránky, není zcela jasné, kam stěžovatel touto argumentací směřuje a v čem by bylo možné spatřovat rozdíl oproti situaci, kdy by schránka byla otevřena stěžovatelem navrhovanou osobou. Naopak, provedl-li otevření schránky její vlastník, lze předpokládat, že tak učinil se znalostí věci. Podle náhledu Ústavního soudu je podstatnou především ta skutečnost, že samotné otevření bylo provedeno za přítomnosti orgánů policie. Kromě toho stěžovatel v ústavní stížnosti obsah schránky nijak nerozporoval a nelze tak ani v náznaku dospět k závěru, že by bylo s jejím obsahem jakkoliv manipulováno.
Majetkové zajišťovací instituty upravené v §79a a násl. trestního řádu považuje Ústavní soud za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 odst. 1 Listiny [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14 (N 147/78 SbNU 275)]. Současně však ve své judikatuře zastává právní názor, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429) a usnesení ze dne 11. 3. 2004 sp. zn. II. ÚS 708/02 nebo ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04].
Ústavní soud z těchto závěrů vyšel i v posuzované věci a shledal, že městský soud (jakož i policejní orgán před ním) neporušil napadeným usnesením stěžovatelova ústavní práva. Žádná z námitek, které stěžovatel uplatnil, nedosahuje takové intenzity, aby mohla legitimizovat zásah Ústavního soudu do probíhajícího trestního řízení. Rozhodnutí byla vydána na základě zákona k tomu příslušnými orgány veřejné moci a obsahují dostatečně podrobná odůvodnění, která svou strukturou a "hloubkou" argumentace odpovídají aktuální fázi trestního řízení a zejména dočasnosti aplikovaného institutu.
Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu