ECLI:CZ:US:2024:2.US.2899.23.1
sp. zn. II. ÚS 2899/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Rady, zastoupeného Mgr. Karlem Klimešem, advokátem, sídlem Macharova 302/13, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2023 č. j. 23 Cdo 320/2023-253, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. října 2022 č. j. 8 Co 193/2022-233 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 3. června 2022 č. j. 26 C 208/2020-209, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Adas Security Group, s. r. o., sídlem Hornosušská 1036/47, Havířov - Prostřední Suchá, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 1 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Karviné (dále jen ,,okresní soud") uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici 236 200 Kč spolu s úrokem z prodlení a nahradit jí náklady řízení. Krajský soud v Ostravě (dále jen ,,krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil. Soudy došly k závěru, že se stěžovatel, který je provozovatelem odtahové služby, zavázal provést odtah vozidla vedlejší účastnice z místa odstavení vozidla do autoservisu. Stěžovatel byl upozorněn na příčinu poruchy automobilu. Zvolil však nevhodný postup odtahu a způsobil tak zhoršení technického stavu vozidla. Mezi způsobem provedení odtahu a vzniklou škodou existuje příčinná souvislost a stěžovatel proto odpovídá za vzniklou škodu.
3. Nejvyšší soud odmítl dovolání pro nepřípustnost. Stěžovatel v dovolání zpochybňoval skutkové závěry soudů, které však nezakládají přípustnost dovolání. Pokud nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani vady spočívající v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Soudy se v napadených rozhodnutích nevypořádaly se zásadními důkazy ve prospěch stěžovatele. Rozhodnutí soudů jsou proto nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost myšlenkové činnosti soudů při hodnocení důkazů stěžejních pro skutková zjištění. Řádné dokazování ve vztahu k hodnocení důkazů bylo nahrazeno ničím nepodloženými úvahami soudů. Soudy také vyšly z pouhého vyjádření právního zástupce vedlejší účastnice.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána oprávněným navrhovatelem a včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem
(§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
7. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s hodnocením důkazů soudy a nedostatečná odůvodnění jejich rozhodnutí. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá mj. zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř."). Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů (srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93).
8. Ústavní soud v předložené věci ověřil, že soudy provedly podrobné dokazování, na jehož základě dostatečně zjistily skutkový stav. Není pravda, že v odůvodnění rozhodnutí bez dalšího konstatovaly, že záznamy o pohybu vozidla mohou být nepřesné. Stejně tak nelze přisvědčit stěžovateli, že k hodnocení důkazů přistoupily soudy svými nepodloženými úvahami. V odůvodnění totiž jasně vysvětlily, proč došly k závěru o nepřesnosti záznamů, a kdy k této nepřesnosti dochází. Soudy hodnotily každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.
9. Ústavní soud nesdílí ani názor stěžovatele, že řádné dokazování bylo nahrazeno vyjádřením právního zástupce vedlejší účastnice. Veškeré skutkové závěry byly vyvozeny z řádně provedených důkazů. Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů dospěly soudy k závěru, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nemůže sama o sobě zakládat opodstatněnost ústavní stížnosti.
10. Soudy svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Napadená rozhodnutí naplňují požadavky na odůvodnění rozhodnutí vymezené zákonem (§157 o. s. ř.) i judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 11. 12. 2008 sp. zn. III. ÚS 1481/08).
11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu