ECLI:CZ:US:2024:3.US.3110.23.1
sp. zn. III. ÚS 3110/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele G. S., t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Alenou Beranovou, advokátkou, sídlem Andělská 300, Kutná Hora, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2023 č. j. 14 To 305/2023-260 a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. srpna 2023 č. j. 10 Nt 1251/2023-126, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku.
3. Napadeným usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 8. 2023 č. j. 10 Nt 1251/2023-126 byl stěžovatel podle §68 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v §67 písm. a), b), c) trestního řádu vzat do vazby a dle §73 odst. 1 písm. b), c) trestního řadu nebyl přijat jeho písemný slib a byl zamítnut návrh na dohled probačního úředníka.
4. Usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 9. 2023 č. j. 14 To 305/2023-260 byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu jako nedůvodná.
5. Stěžovatel zpochybňuje existenci vazebních důvodů. Namítá, že napadená rozhodnutí obecných soudů neobsahují žádné konkrétní poznatky, na jejichž základě by byl dán důvod k vzetí do vazby dle §67 písm. a), b) trestního řádu. Podotýká, že mu bylo vydáno pracovní povolení, má sjednanou práci a zajištěno bydlení. Nikdy neprojevil ani náznak přípravy jednání spočívajícího v útěku ze země nebo ve skrývání. K otázce přípustnosti vazby také připomíná nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2987/22, dle kterého "při opětovném rozhodování o vazbě již nepostačuje samotná existence podezření ze spáchání stíhaného skutku, ale zapotřebí jsou ještě další dostatečné a relevantní důvody uvedené obecnými soudy pro pokračování v omezení osobní svobody, jež musí být seznatelné z odůvodnění jejich rozhodnutí, z nichž musí být patrná zvláštní péče, kterou těmto případům věnují. Přitom musí rovněž vždy zvažovat a pečlivě odůvodnit, proč účelu vazby nelze dosáhnout i některým méně invazivním prostředkem či více takovými prostředky."
6. Dále uvádí, že ze spisu okresního soudu sp. zn. 10 Nt 1251/2023 nevyplývá důvodnost podezření ze spáchání stíhaných skutků. Nadto se cítí poškozen tím, že usnesení Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 4. 8. 2023 č. j. KRPS-265850-202/TČ-2022-010072 o zahájení trestního stíhání mu nebylo přeloženo před vazebním zasedáním, nýbrž až později. Přeložen mu též nebyl návrh Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. KZV 80/2023-549 na rozhodnutí o dalším trvání vazby útěkové a předstižné.
7. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 4 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a v čl. 8 odst. 1 až 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 až 4 a čl. 6 odst. 1, 2 a 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud dále shledal, že ústavní stížnost v části směřující vůči usnesení krajského soudu byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž bylo vydáno toto rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
III.
Posouzení opodstatněnosti stížnosti
9. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby není povolán k přezkumu správnosti použití běžného zákona a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje zásadu sebeomezení, která při posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, jsou-li závěry soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo není-li rozhodnutí odůvodněno (např. usnesení ze dne 13. 5. 2005 sp. zn. IV. ÚS 161/04).
10. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví (čl. 91 odst. 1 a čl. 92 Ústavy). Vazbě, jakožto legitimní ústavní výjimce z obecného pravidla nepřípustnosti zásahu do osobní svobody jednotlivce (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod), však je v judikatuře Ústavního soudu věnována mimořádná pozornost. Vazba představuje významný zásah do života obviněného, neboť jej izoluje od rodinného a sociálního prostředí a nezřídka jej stigmatizuje, což má pro něj závažné sociální, psychologické a ekonomické důsledky, spočívající v pozbytí možnosti pracovat a tím i zdroje příjmů. Výjimečnost tohoto zajišťujícího institutu je dána především tím, že zbavuje svobody a vystavuje popsaným negativním dopadům osobu presumovaně nevinnou před definitivním vyslovením její viny [srov. nález ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08 (N 139/50 SbNU 235)].
11. Z čl. 36 Listiny základních práv a svobod a z čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyplývá, že rozhodnutí soudu, na jehož základě došlo k zbavení osobní svobody, musí být náležitě odůvodněno, což znamená, že z něj musí být seznatelné důvody, pro které soud považoval za splněné uvedené ústavněprávní požadavky pro tento zásah [srov. nálezy ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/11 (N 6/72 SbNU 83), ze dne 27. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723) nebo ze dne 22. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1834/10 (N 231/59 SbNU 357)]. Argumenty použité soudy k odůvodnění existence reálného rizika, či důvodné obavy, musí mít jasnou vazbu k danému riziku. Jen tak je možné ověřit, zda byly dodrženy uvedené ústavněprávní požadavky. Výklad podústavních norem přitom nesmí být svévolný či nerozumný, nebo vybočující z obecně akceptovaných pravidel výkladu právních předpisů [např. nálezy ze dne 18. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1796/11 (N 178/63 SbNU 69), ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17) nebo ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 2654/10 (N 94/61 SbNU 453)].
12. Skutečnost, že obecný soud vyslovil závěr, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle §67 trestního řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, zda má znaky trestného činu, zda jsou zřejmé důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal obviněný, zda existuje důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v §67 trestního řádu (tedy u tzv. vazby útěkové že uprchne nebo se bude skrývat, u tzv. vazby koluzní že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání a v případě tzv. předstižné vazby že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil) a zda účelu vazby není možno dosáhnout jinak. Rozhodování o vazbě přitom nelze pojímat jako rozhodování o vině obviněného a jemu uloženém trestu.
13. Stěžovatel zpochybňuje odůvodněnost vazebních důvodů. Ústavní soud však dospěl k závěru, že obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí dostatečně konkrétně. Stran vazby útěkové uvážily, že stěžovatel je osobou s cizí státní příslušností, v České republice nemá žádné rodinné ani trvalé pracovní vazby (pouze dočasné pracovní povolení), nemá zde žádné stálé bydliště a zároveň je ohrožen hrozbou vysokého trestu (v daném případě trestní sazbou v rozmezí 8-12 let). Ohledně vazby koluzní shledaly, že stěžovatel by mohl ovlivňovat ostatní spoluobviněné, zejména se domlouvat se spoluobviněným D. M., jehož pobyt není orgánům činným v trestním řízení znám. Ohledně vazby předstižné poukázaly na to, že stíhaná trestná činnost měla být základním zdrojem jeho obživy. Soudy též vylíčily, v čem má spočívat důvodnost podezření ze spáchání stíhaných skutků.
14. Ústavní soud nemá za to, že by popsané odůvodnění napadených rozhodnutí vykazovalo znaky libovůle, pro kterou by měl tato rozhodnutí zrušit. Stěžovatelova argumentace má povahu pouhé polemiky se závěry soudů, jež vyslovily na základě skutečností uvedených v odůvodnění jejich rozhodnutí. Nelze přitom pominout, že rozhodnutí o vazbě nejsou rozhodnutími ve věci samé, a naopak jsou činěna v situaci, kdy veškeré skutečnosti ještě nejsou postaveny najisto; tomu nutně musejí odpovídat požadavky kladené na jejich preciznost, přesnost a podrobnost, jakož i na důkazní prameny, ze kterých vycházejí, které jsou mírnější, než je tomu u rozhodnutí o vině a trestu.
15. Ke stěžovatelovu odkazu na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2987/22 lze dodat, že se nejeví přiléhavým již proto, že tento nález se týkal opětovného rozhodování o již déle trvající vazbě, zatímco ve stěžovatelově věci jsou napadena teprve prvotní rozhodnutí o vzetí do vazby.
16. Co se týče námitky, že mu v době konání vazebního zasedání nebyl doručen překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, s ohledem na lhůty, ve kterých je nutné rozhodovat o vzetí do vazby, je přirozené, že předchozí provedení překladu takovéhoto usnesení, či jiných písemností, nelze reálně požadovat. Samozřejmě je nezbytné, aby stěžovatel nehovořící českým jazykem měl možnost ve vazebním řízení zpochybňovat podmínky vazby, včetně otázky důvodnosti trestního stíhání, nicméně to je zajišťováno primárně jinými nástroji, zejména zákonným požadavkem na průběh veřejného zasedání podle §73g trestního řádu, zajištěním tlumočení při vazebním zasedání podle §28 trestního řádu a též výkonem obhajoby zvoleným či ustanoveným obhájcem. Překlad usnesení o zahájení trestního stíhání má v tomto význam pro běh lhůty k podání opravného prostředku proti němu.
17. Pokud stěžovatel postrádá překlad návrhu Krajského státní zastupitelství v Praze ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. KZV 80/2023-549 na rozhodnutí o dalším trvání vazby, touto námitkou se Ústavní soud nemohl zabývat, neboť předmětem řízení o ústavní stížnosti je ústavnost ústavní stížností napadených rozhodnutí, zatímco uvedený návrh se týká procesu probíhajícího až po jejich vydání.
18. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu