ECLI:CZ:US:2024:3.US.7.24.2
sp. zn. III. ÚS 7/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2023 č. j. 4 As 109/2023-20 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2023 č. j. 8 A 22/2021-25, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České advokátní komory, se sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 1. l. 2024 ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 30. 1. 2024 stěžovatel uvedl, že je od 19. 1. 2024 v dočasné pracovní neschopnosti. Ústavní stížnost podle svých slov doplní, až po ukončení pracovní neschopnosti. Stěžovatel současně uvedl, že je soudce zpravodaj povinen jej vyzvat k odstranění vad ústavní stížnosti. Stěžovatel vznesl námitku podjatosti všech členů senátu, kterému byla jeho věc přidělena.
3. Usnesením ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 7/24 Ústavní soud rozhodl o tom, že soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová, soudce Tomáš Lichovník a soudkyně Daniela Zemanová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 7/24. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 5. 4. 2024.
4. Ústavní soud následně musel posoudit, zda návrh stěžovatele splňuje všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jeho meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podání nesplňuje obsahové náležitosti podle §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť neobsahuje konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí. Podle citovaného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021; či usnesení sp. zn. I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020).
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Nicméně, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
7. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18, III. ÚS 532/20 či IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. Skutečnost, že si je vad ústavní stížnosti vědom, stvrzuje v doplnění ústavní stížnosti, když trvá na poučení a výzvě k odstranění nedostatků ústavní stížnosti ze strany Ústavního soudu.
8. K jinému postupu Ústavního soudu nemohlo vést ani tvrzení stěžovatele, že je od 19. 1. 2024 v dočasné pracovní neschopnosti, neboť jím uváděné zdravotní problémy ("nachlazení, spojené se zvýšenou teplotou, bolestí v krku a celkovou únavou") mu nepochybně nemohly zabránit, aby ústavní stížnost doplnil v průběhu více než dvou měsíců, které od počátku jeho pracovní neschopnosti do vydání nynějšího rozhodnutí uběhly.
9. Proto soudkyně zpravodajka za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla. Obdobně Ústavní soud rozhodoval v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2714/23 ze dne 19. 10. 2023, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2183/23 ze dne 22. 8. 2023; usnesení sp. zn. I. ÚS 98/23 ze dne 18. 1. 2023; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3507/22 ze dne 6. 1. 2023; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3288/22 ze dne 5. 12. 2022; usnesení sp. zn. II. ÚS 3099/22 ze dne 22. 11. 2022; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3180/21 ze dne 8. 12. 2021; usnesení sp. zn. I. ÚS 3000/21 ze dne 6. 12. 2021 a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka