ECLI:CZ:US:2024:4.US.2012.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2012/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Pavly Černé, zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem, sídlem U Nového dvora 1076/2, Praha 4 - Lhotka, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. května 2023 č. j. 57 C 175/2022-77, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Mgr. Pavla Rybníčka a Ing. arch. Evy Rybníčkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení jejích práv ve smyslu čl. 12 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka užívá nemovitosti ve vlastnictví vedlejších účastníků z titulu věcného břemene doživotního užívání. Věcné břemeno bylo zřízeno kupní smlouvou se smlouvou o zřízení věcného břemene (dále jen "smlouva"), v níž je v čl. V upraveno užívání nemovitosti a výkon práv z věcného břemene. V čl. V bodu 3 smlouvy bylo dohodnuto, že náklady spojené s údržbou a opravou nemovitostí nad rámec běžné údržby budou hradit vedlejší účastníci, a to v rozsahu 24 000 Kč za rok, v případě částky vyšší než 24 000 Kč se stěžovatelka a vedlejší účastníci zavázali uzavřít dohodu o způsobu úhrady takové částky.
Podle čl. V bodu 6 smlouvy mají vedlejší účastníci bez zbytečného odkladu odstranit závady na nemovitostech, které jim byly stěžovatelkou nahlášeny a brání řádnému užívání nemovitosti.
3. Stěžovatelka dne 15. 11. 2022 uhradila částku 48 350 Kč za opravu komína na nemovitosti. Tomu předcházela e-mailová komunikace mezi právním zástupcem stěžovatelky a právní zástupkyní vedlejších účastníků, během které se stěžovatelka domáhala toho, aby opravu komína zajistili vedlejší účastníci, ale nakonec došlo k dohodě a stěžovatelka opravu zajistila sama. Dne 25. 11. 2022 stěžovatelka prostřednictvím právního zástupce vedlejší účastníky vyzvala e-mailovou zprávou k zaplacení částky 48 350 Kč za opravu komína, částky 800 Kč za revizi komína a částky 35 332 Kč za právní služby, a to do 30. 11. 2022. Žalovaní zprávou ze dne 30. 11. 2022 prostřednictvím jejich právní zástupkyně sdělili, že jsou ochotni uhradit částku 24 000 Kč a částku 24 350 Kč za opravu komína, přestože přes jejich opakovanou žádost nedošlo k vzájemnému odsouhlasení rozpočtu oprav a výše předmětné částky, jak je to sjednáno ve smlouvě. Náklady na právní služby uhradit odmítli.
4. Dne 5. 12. 2022 podala stěžovatelka žalobu, kterou se po vedlejších účastnících domáhala zaplacení částky 48 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne 1. 12. 2022 do zaplacení. Zároveň uplatnila náhradu nákladů řízení, do kterých zahrnula i právní služby advokáta spojené se zajištěním opravy komína. Dne 7. 12. 2022 stěžovatelka žalobu vzala částečně zpět, neboť vedlejší účastníci dne 6. 12. 2022 zaplatili částku 48 350 Kč. Stěžovatelka trvala na žalobě co do zákonného úroku z prodlení z částky 48 350 Kč za dobu od 1. 12. 2022 do 6. 12. 2022, tedy na částce 119 Kč a na náhradě nákladů řízení.
5. Rozsudkem ze dne 4. 5. 2023 č. j. 57 C 175/2022-77 obvodní soud zamítl žalobu stěžovatelky na zaplacení částky 119 Kč (I. výrok) a uložil vedlejším účastníkům povinnost společně a nerozdílně zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 270,40 Kč (II. výrok). Obvodní soud uvedl, že §151n zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byl dispozitivní a umožňuje, aby úprava práv a povinností spojených s náklady na opravu a údržbu byla upravena dohodou odchylně. Podle čl. V. bod 3 smlouvy se vedlejší účastníci zavázali hradit náklady do výše 24 000 Kč, v případě vyšší částky měla být uzavřena mezi vedlejšími účastníky a stěžovatelkou dohoda. Vedlejší účastníci se tedy nezavázali k úhradě částky převyšující částku 24 000 Kč. K uzavření dohody o úhradě nákladů za opravu komína došlo konkludentně úhradou nákladů stěžovatelce. Vedlejší účastníci se tak nemohli dostat do prodlení s plněním závazku. Shrnul, že náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby (převzetí, výzva k úhradě, sepis žaloby, účast u ústního jednání dne 27. 4. 2023), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů. Požadovanou odměnu za další úkony právní služby obvodní soud nepřiznal, neboť podle něj šlo o úkony provedené před podáním žaloby, s předmětem řízení nesouvisející a některé z nich ani nespadaly pod úkony stanovené v advokátním tarifu.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka napadá oba výroky rozsudku obvodního soudu. Namítá, že rozsudek obvodního soudu je nepřezkoumatelný. Obvodní soud nevzal v potaz, že podle čl. V bodu 6 smlouvy mají vedlejší účastníci odstranit bez zbytečného odkladu závady na nemovitostech, které jim byly nahlášeny a brání řádnému užívání nemovitostí. Obvodní soud dále zcela pominul, že dohoda o úhradě nákladů rekonstrukce se
podle čl. V bodu 3 smlouvy nemohla týkat částky 24 000 Kč z celku 48 350 Kč, ale jen části ji převyšující, tedy částky 24 350 Kč. V napadeném rozsudku je zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními (vedlejší účastníci dle smlouvy hradí náklady spojené s údržbou a opravou nemovitostí nad rámec běžné údržby do částky 24 000 Kč ročně) na straně jedné a právními závěry (nedůvodnost vymáhání úroku z prodlení z částky 24 000 Kč za dobu ode dne 1. 12. 2022) na straně druhé.
7. Svévolná konstrukce obvodního soudu umožňuje, navzdory obsahu platné smlouvy, vedlejším účastníkům v rozporu se zásadou pacta sunt servanda vyhnout se plnění povinností, které pro ně nejsou výhodné. Vedlejší účastníci se snadno zbaví svých povinností vyplývajících z čl. V bodů 3 a 6 smlouvy i zákona a odpovědnosti za jejich protiprávní jednání už jen tím, že budou se stěžovatelkou dostatečně dlouhou dobu vyjednávat o obsahu dohody o úhradě nákladů spojených s údržbou a opravami nemovitostí nad rámec běžných oprav a údržby nejenom v částce převyšující 24 000 Kč ročně, ale i částky do 24 000 Kč ročně. Takový závěr stěžovatelka považuje za absurdní.
8. Obvodní soud fakticky jako právně přijatelnému přisvědčil jednání vedlejších účastníků, kteří starou, zdravotně indisponovanou osobu s omezenými příjmy vystavili situaci, kdy jí sice přímo nebránili v užívání předmětných nemovitostí, ale vědomým a záměrným neplněním svých povinností vlastníka nemovitostí a osob povinných z věcného břemene možnost osobního užívání zejména rodinného domku stěžovatelkou výrazně ohrozili (po dobu, kdy je s ohledem na klimatické poměry stavba závislá na vytápění). Tím obvodní soud stěžovatelce nepřímo zasáhl do práva do jejího práva na ochranu obydlí dle čl. 12 odst. 1 a odst. 3 Listiny.
9. Stěžovatelka učinila vše, aby předešla vzniku sporu. Řádně a včas vyrozuměla vedlejší účastníky o nezbytnosti opravy komínu, opakovaně je žádala o splnění jejich povinnosti k umožnění užívání nemovitostí a o zjednání nápravy. Nakonec byla ale nucena opravu komínu provést sama. Je ale téměř osmdesátiletou starobní důchodkyní s velmi omezenou pohyblivostí a sama nebyla schopná zajistit právně ani fakticky činnosti nezbytné pro opravu komína, které měli vykonat vedlejší účastníci. Přestože tyto skutečnosti byly obvodnímu soudu známy, tak výslovně popřel §142 odst. 1 o. s. ř. a §11 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za úkony právní služby právního zástupce učiněné před podáním žaloby, které nepochybně mají povahu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Tím obvodní soud jako právně přijatelné zhojil jednání vedlejších účastníků, spočívající ve vědomém a záměrném neplnění jejich povinností z věcného břemene, které je podle přesvědčení stěžovatelky v rozporu s dobrými mravy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci jsou v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
12. Zásady řádného procesu se nepochybně musí uplatnit v každém soudním řízení, v němž je rozhodováno o subjektivních právech a povinnostech jednotlivce, a to i když je jeho předmětem bagatelní částka. Bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny představovat reálné porušení základních práv či svobod. Ústavní stížnost tak zpravidla bude zjevně neopodstatněná, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09).
13. Za situace, kdy občanský soudní řád v bagatelních věcech vylučuje co i jen možnost podání odvolání (§202 odst. 2 občanského soudního řádu), lze obecně předpokládat, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva nebo svobody, ledaže by byl účastníku řízení upřen samotný přístup k soudu [např. nález ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2603/17 (N 226/87 SbNU 587)], nebo by mu byla odepřena možnost v tomto řízení jednat [např. nález ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2477/12 (N 16/68 SbNU 223)], nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné, případně by bylo dáno jiné srovnatelně závažné procesní pochybení [např. usnesení ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421)]. Nesprávné věcné posouzení, jež má svůj základ ve výkladu a použití podústavního práva, Ústavní soud přezkoumává v bagatelních věcech zpravidla jen v případě, že je výsledkem ustálené či naopak nejednotné rozhodovací praxe, která fakticky brání tomu, aby mohlo být ústavně konformního výsledku dosaženo i bez jeho zásahu [např. nález ze dne 19. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 2460/17 (N 53/88 SbNU 699)].
14. Ústavní soud současně připomíná, že výklad smluv jako projevu autonomní úpravy soukromoprávních vztahů je zásadně úkolem obecných soudů, do kterého Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat (např. usnesení ze dne 11. 12. 2008 sp. zn. III. ÚS 2539/08 nebo ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 1601/20, bod 13).
15. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud konstantně staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a nákladové rozhodování, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole, nebo zjistí-li Ústavní soud extrémní rozpor s principy spravedlnosti,
nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo [nález ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 825/20, bod 19 (N 193/102 SbNU 201)].
16. V petitu žaloby se stěžovatelka domáhala zaplacení částky ve výši 48 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne 1. 12. 2022 do zaplacení, čímž vymezila předmět řízení. Po zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení úrok za 6 dnů prodlení ve výši 119 Kč, přičemž stěžovatelka uvedla, že jde o úrok z prodlení z částky 48 350 Kč. Zároveň požadovala náhradu nákladů řízení.
17. Stěžovatelka v ústavní stížnosti směšuje nezaplacení částky a úroku z prodlení s neplněním smluvních povinností vedlejších účastníků. Zcela ale pomíjí, že předmětem žaloby na zaplacení částky byla povinnost vedlejších účastníků zaplatit stěžovatelce částku ve výši 48 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ne splnění smluvních povinností vedlejších účastníků. Pokud se stěžovatelka domnívala, že vedlejší účastníci měli smluvní povinnost zajistit opravu komína, nic jí nebránilo, aby tuto smluvní povinnost soudně vymáhala. Pokud ale přistoupila na dohodu, že opravu zajistí a částku za opravu uhradí a následně jí tuto částku vedlejší účastníci zaplatí, není možné žalobu na zaplacení částky směšovat se žalobou na splnění povinností. To ale stěžovatelka činí a zaměňuje dva různé předměty řízení. Obvodnímu soudu nelze klást k tíži,
že se soustředil na předmět řízení, kterým byla vymáhaná částka, ne, aby vedlejší účastníci zajistili opravu komína (ta už ostatně proběhla z vlastní iniciativy stěžovatelky).
18. Ohledně náhrady nákladů řízení Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v ústavní stížnosti rozporuje nepřiznání pouze těch nákladů za úkony právní služby, které byly učiněné před podáním žaloby. Jejich účelnost ale opět odvozuje od jiného předmětu řízení, než který předmětem řízení před obvodním soudem skutečně byl. Náklady totiž odvozuje od činností nezbytných pro zajištění opravy komína. Jak Ústavní soud vysvětlil výše, předmětem řízení byla žaloba o zaplacení částky. To, že jde o úkony nesouvisející s předmětem řízení a nespadající pod úkony podle advokátního tarifu, uvedl v odůvodnění i obvodní soud. Nedošlo tedy k pochybení, pokud tyto náklady stěžovatelce jako náhrada nákladů řízení přiznány nebyly. Námitka stěžovatelky ohledně porušení práva na nedotknutelnost obydlí se pak zcela míjí s rámcem tohoto práva.
19. Ústavní soud se blíže nezabýval námitkou stěžovatelky ohledně pochybení obvodního soudu spočívající v popření skutkového závěru, že dohoda o úhradě nákladů rekonstrukce komínu ve smyslu bodu V. 3. kupní smlouvy se nemohla týkat částky 24 000 Kč, ale jen částky jí převyšující, tedy částky 24 350 Kč. Připomíná, že výklad smluv je zásadně úkolem obecných soudů, do kterého Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat a navíc jde o zcela bagatelní částku, která by podle výkladu stěžovatelky (tedy že by vedlejší účastníci měli zaplatit úrok z prodlení z částky 24 000 Kč od 1. 12. 2022 do 6. 12. 2022) nepřesahovala ani 100 Kč. Při splnění určitých zvláštních okolností je Ústavní soud oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu - typicky je-li dán přesah vlastního zájmu stěžovatele, je-li dána potřeba na důsledném respektování judikatury Ústavního soudu nebo vznikla-li potřeba ústavněprávního výkladu některých právních institutů (usnesení ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. II. ÚS 3219/23). Stěžovatelka však v ústavní stížnosti neuvádí žádné zvláštní okolnosti, které by byly způsobilé založit ústavněprávní relevanci tohoto případu.
V.
Závěr
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu