ECLI:CZ:US:2024:4.US.70.24.1
sp. zn. IV. ÚS 70/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Miroslava Jiráka, advokáta, sídlem Saskova 1961, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2023, č. j. 26 Co 112/2023-177, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze. Tvrdí, že krajský soud porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále tvrdí, že krajský soud postupoval v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny, resp. čl. 2 odst. 3 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 2. 2022, č. j. 7 C 51/2021-83, ustanoven zástupcem žalovaných v řízení o vyklizení nemovitosti. Okresní soud posléze rozhodl tak, že zastavil soudní řízení (žalobci vzali žalobu zpět). Poté okresní soud vyzval stěžovatele jako advokáta, aby vyčíslil náklady řízení, které vynaložil v souvislosti se zastupováním žalovaných. Stěžovatel žádal o náhradu nákladů řízení ve výši 384 tis. Kč. Při výpočtu vycházel z kupní ceny nemovité věci (13 mil. Kč). Svůj postup odůvodnil s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016. Ten totiž uvádí, že při určení odměny advokáta se u tzv. vindikačních žalob předně vychází z ceny věci, jež je předmětem řízení.
3. Okresní soud ovšem stěžovateli přiznal jen 13 tis. Kč. Stěžovatel se odvolal, krajský soud jako soud odvolací potvrdil usnesením rozhodnutí okresního soudu. Oba soudy shodně uvedly, že v nynějším případě není pro výpočet nákladů řízení ustanoveného zástupce rozhodné, jakou cenu má nemovitost. Podle krajského soudu cena nemovitosti má význam jen v těch případech, kdy předmětem sporu je sama nemovitost. Předmětem tohoto řízení však bylo vyklizení nemovitosti. Právo na vyklizení nelze vyjádřit penězi, nelze proto postupovat podle §8 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
4. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že mu obecné soudy přiznaly na nákladech řízení příliš málo. Pochybení vidí konkrétně v tom, že obecné soudy nevycházely z ceny nemovitosti, jež byla předmětem řízení o jejím vyklizení. Na podporu svého názoru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu (viz bod 2 výše) a na ně navazující judikaturu. Stěžovatel rovněž odkázal na usnesení (nikoli nález, jak nesprávně stěžovatel uvádí) ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2305/19. Od této judikatury se v nynější věci obecné soudy odklonily, nevysvětlily ale proč. Pokud soudy nerespektují ustálenou judikaturu, porušují tím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Stěžovatel oprávněně očekával, že mu obecné soudy přiznají náhradu nákladů řízení ve výši, která vychází z ceny nemovitosti. Tím obecné soudy rovněž porušily jeho právo na ochranu vlastnictví.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a splňuje všechny procesní předpoklady řízení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatel je advokát, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)].
6. Stěžovatel překládá Ústavními soudu otázku, z jaké tarifní hodnoty se vychází, jde-li o spor na vyklizení nemovitosti. Stěžovatel jako v dané věci soudem ustanovený advokát se domnívá, že tarifní hodnota vychází z ceny nemovitosti (§8 advokátního tarifu). Naopak okresní a krajský soud shodně uvádí, že se vychází z pevné tarifní hodnoty (§9 advokátního tarifu).
7. Ústavní soud upozorňuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nesjednocuje judikaturu v oblasti nákladů řízení. To je úkol obecných soudů; ony jsou povolány k tomu, aby srozumitelně vysvětlily, proč ten či onen výklad odpovídá textu, systematice a smyslu a účelu zákona či jiného právního předpisu. Proto se Ústavní soud při přezkumu rozhodnutí obecných soudů zaměřuje jen na to, zda obecné soudy interpretují a aplikují podústavní právo ústavně konformním způsobem. To je také důvod, proč je Ústavní soud v této oblasti zdrženlivý. To ale neznamená, že Ústavní soud zůstane nečinný, pokud se obecné soudy dopustí pochybení neústavní povahy [blíže nález ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18 (N 65/93 SbNU 301), bod 19 a tam cit. judikatura].
8. Stěžovatel kritizuje, že se obecné soudy vymezily proti judikatuře Nejvyššího soudu. Ze stěžovatelem citované judikatury skutečně plyne, že u žalob na vydání věci (vyklizení nemovitosti) se odměna advokáta odvíjí primárně od ceny této věci. Je pravda, že se obecné soudy od právního názoru Nejvyššího soudu odchýlily, nedělo se tak ale svévolně [srov. k tomu nález ze dne 25. 11. 1999 sp. zn. III. ÚS 470/97 (N 163/16 SbNU 203) a navazující judikaturu].
9. Krajský soud totiž srozumitelně vysvětlil, proč je třeba vycházet z tarifní hodnoty podle §9 advokátního tarifu. Podle §8 advokátního tarifu se odměna advokáta stanoví v těch případech, kdy předmětem sporu je samotná nemovitost, nikoli její užívání (zejm. body 12 a 13 usnesení krajského soudu). Ústavní soud nepovažuje takový výklad za neústavní, nadto v nynější věci nemá v podobě výpočtu odměny advokáta ani zjevně nespravedlivé dopady. Není proto namístě, aby Ústavní soud vstupoval do nynější výkladové rozepře uvnitř obecné justice a podal závazný výklad podústavního práva. To je v prvé řadě úkolem obecných soudů.
10. Ústavní soud již v minulosti připustil, že u žalob na vyklizení nemovitosti mohou být ústavně souladné obě výkladové varianty; vždy záleží na okolnostech případu a kvalitě odůvodnění rozhodnutí (usnesení ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2384/21, bod 25). Ústavní soud tak neshledal zásah do ústavních práv, pokud obecné soudy u žalob na vyklizení vycházely z tarifní hodnoty podle §9 advokátního tarifu.
11. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu