ECLI:CZ:US:2024:4.US.96.24.1
sp. zn. IV. ÚS 96/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Milkpol spol. s r.o., sídlem Reinerova 1657/23, Praha 6 - Řepy, zastoupené JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL. M., advokátem, sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 7 Afs 221/2021-43, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2021, č. j. 15 Af 22/2019-61, a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 18. dubna 2019, č. j. 16378/19/5200-11431-711360, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že orgány veřejné moci porušily její právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 a 5 Listiny. Dále namítá porušení práva na rovné zacházení vyplývající z čl. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního a správního spisu plyne, že stěžovatelka se za účelem zviditelnění svých výrobků (mléko a jiné mléčné výrobky) obrátila na obchodní společnost Váš Asistent s. r. o. V roce 2009 tato společnost stěžovatelce poskytla reklamní služby, polep karoserie motorových vozidel s logem stěžovatelky. Za reklamu účtovala stěžovatelce 360 tis. Kč. Tuto částku si stěžovatelka vykázala jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle §24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a to za zdaňovací období 2009. Daňové orgány však úhradu za reklamu neuznaly jako daňově uznatelný výdaj. Stěžovatelka totiž neprokázala, že společnost Váš Asistent skutečně zpracovala reklamu a že ji veřejně šířila. Přestože stěžovatelka předložila fotografie, na nichž jsou zachycena motorová vozidla s logem stěžovatelky, neprokázala, že reklama byla poskytnuta v tvrzeném rozsahu, zejména že se tak stalo od července do prosince 2009. Daňové orgány poukázaly na neprofesionálně provedenou práci, polep nepřiléhal na karoserii vozidel, na některých místech se dokonce odlepoval a logo bylo křivé. Stěžovatelka se proti rozhodnutí daňových orgánů bránila žalobou, před správními soudy ale neuspěla. Městský soud i Nejvyšší správní soud se ztotožnily s daňovými orgány v závěru, že fotografie jsou neprůkazné. Podle Nejvyššího správního soudu městský soud nepochybil, pokud neprovedl stěžovatelkou navržený důkaz (daňové spisy, které se týkají reklamy jiných daňových subjektů během utkání Národní basketbalové ligy). Návrh na provedení důkazu byl velmi neurčitý a vůbec se netýkal nynější věci.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že důkazní břemeno ke spornému výdaji unesla. Předložila smlouvu o realizaci a provozování reklamy, dodatek k ní, faktury a fotografie zachycující dva automobily s logem stěžovatelky. Všechny důkazy tvoří ucelený řetězec, jednoznačně prokazující, že společnost Váš Asistent poskytla reklamu v deklarovaném rozsahu a deklarovaným způsobem. Stěžovatelka dále namítá, že účastníci řízení na ni kladou požadavek nepřiměřeného důkazního břemene. Stěžovatelka nemusí prokazovat, kdo, kdy, kde a komu pořídil fotografie. Stejně tak nemá povinnost prokazovat, kde a koho reklama oslovila. Stěžovatelka rovněž kritizuje pochybnosti ohledně kvality polepu karoserie. To, že polep neodpovídal představám účastníků řízení, přece neznamená, že fotografie nic neprokazují. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že v důsledku neodborně provedené práce nemohl polep na karoserii vydržet až do konce roku 2009. Stěžovatelka tak podezřívá účastníky řízení, že v nynější věci postupovali svévolně a že rozhodovali v extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a vykonanými důkazy. Stěžovatelka též namítá, že během daňové kontroly bylo porušeno její legitimní očekávání a právo na rovné zacházení. V této souvislosti kritizuje městský soud, že neprovedl jí navržené důkazy.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
5. Stěžovatelka z větší části polemizuje se skutkovými závěry daňových orgánů, potvrzené správními soudy. Ústavní soud však připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, 90 až 92 Ústavy). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy jen tehdy, pokud aplikace práva v daném konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03 (N 138/31 SbNU 227) a na něj navazující judikaturu]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
6. Stěžovatelka navíc opomíjí, že daňové řízení není klasickým správním řízením. V daňovém řízení důkazní břemeno leží hlavně na daňovém subjektu. Právě on prokazuje to, co sám tvrdil. Naopak daňové orgány tíží důkazní břemeno jen v určitých otázkách, například zda předložené důkazní prostředky jsou nevěrohodné, neprůkazné, nesprávné či neúplné [§92 odst. 3, 5 písm. c) zákona č. 280/2009, daňový řád; shodně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012, č. j. 8 Afs 42/2011-111, Goldfein CZ, bod 44, k ústavní souladnosti takové úpravy srov. nález ze dne 1. 6. 2005 sp. zn. IV. ÚS 29/05 (N 113/37 SbNU 463)].
7. V nynější věci stěžovatelka vynaložila výdaje na svou propagaci. Reklama měla podle jejího tvrzení trvat nejprve od července do září 2009, později po uzavřeném dodatku ke smlouvě do konce prosince 2009. Daňové orgány vyjádřily pochybnosti, zda reklama skutečně trvala tak dlouho, jak stěžovatelka tvrdila, tj. od července do prosince 2009. Na tyto pochybnosti stěžovatelka reagovala předložením fotografií, ze kterých ovšem nebylo jasné, kdo a kdy je pořídil. Nebylo zřejmé ani to, kdy a po jakou dobu logo stěžovatelky bylo umístěno na motorových vozidlech. Protože stěžovatelka vznesené pochybnosti nerozptýlila, neunesla vlastní důkazní břemeno. Ústavní soud nevidí na požadavku, aby stěžovatelka prokázala bližší okolnosti při pořízení fotografií a vůbec způsobu šíření reklamy, nic přehnaného. Naopak, tento požadavek odpovídá logice daňového řízení: daňový subjekt prokazuje vše, co sám tvrdil. Stěžovatelka musela prokázat, že tvrzené reklamní plnění bylo skutečně dodáno, a to v tvrzeném čase a rozsahu (podobně např. usnesení ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. II. ÚS 1566/2009).
8. K námitce, že městský soud měl vyhovět stěžovatelčině návrhu na provedení důkazu, Ústavní soud stručně uvádí, že soudy nemusí takovému návrhu vyhovět. Neprovedení důkazu však musí řádně odůvodnit. To městský soud v nynější věci také učinil: návrh neměl nic společného s předmětem řízení [srov. bod 116 rozsudku městského soudu a body 22 a 23 rozsudku Nejvyššího správního soudu]. Tím soudy vyhověly požadavkům judikatury k tzv. opomenutému důkazu [např. nálezy ze dne 13. 3. 1999 sp. zn. I. ÚS 425/97 (N 42/13 SbNU 305), nebo ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 459/2000 (N 89/27 SbNU 51)].
9. Ústavní soud žádné porušení stěžovatelčiných základních práv nezjistil. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu