ECLI:CZ:NSS:2020:1.AFS.304.2019:33
sp. zn. 1 Afs 304/2019 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: ExaSoft
Holding a. s., se sídlem Rudé armády 651/19a, Karviná, zastoupen JUDr. Jaromírem
Kremerem, advokátem se sídlem Úzká 1108, Orlová – Lutyně, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2018, č. j. 24123/18/5300-21442-711315, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2019,
č. j. 25 Af 44/2018 - 63,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2019, č. j. 25 Af 44/2018 – 63,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) na základě
provedené daňové kontroly dodatečným platebním výměrem ze dne 25. 7. 2017, č. j.
2745009/17/3212-50522-807616, doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období
srpen 2012 ve výši 1.549.683 Kč a předepsal penále ve výši 309.936 Kč. Správce daně neuznal
žalobci nárok na odpočet daně z plnění uskutečněného v rámci obchodů s tonery a cartridge
značky Canon a HP v řetězci společností Veritam Computer s. r. o. (dále jen „Veritam“) ›
EXPOL HOLDING s.r.o. (dále jen „EXPOL“) › žalobce › další odběratelé. Dospěl k závěru,
že uvedený řetězec byl zatížen podvodem na dani, neboť zjistil chybějící daň u společnosti
EXPOL a řadu dílčích nestandardních okolností uvedeného obchodování. Žalobce zároveň
dle správce daně mohl vědět, že se do podvodných obchodních transakcí zapojil. Odvolání
žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím.
[2] Proti rozhodnutí o odvolání se žalobce bránil žalobou. Krajský soud v Ostravě (dále
jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Dle krajského soudu zjištění správce daně ani ve svém souhrnu nejsou dostačující
pro závěr o existenci daňového podvodu.
[3] Změna jednatele a společníka společnosti EXPOL před zahájením předmětných transakcí
není bez dalšího nestandardní okolností. Na tom nemůže nic změnit ani to, že jednatel
společnosti EXPOL pan Gajda se v průběhu daňové kontroly u žalobce stal pro správce daně
nekontaktním. Taková okolnost totiž nevypovídá a nemůže vypovídat nic o jednání dodavatele
v době provádění transakcí. Nic nestandardního nelze podle krajského soudu spatřovat
ani v tom, že společnost EXPOL byla do veřejného rejstříku zapsána „pouhý rok“
před započetím transakcí. Není zřejmé, jaká doba by byla pro správce daně dostačující.
Nestandardní dle krajského soudu není ani skutečnost, že společnost Veritam byla do veřejného
rejstříku zapsána 5 měsíců před uskutečněním obchodních transakcí. Za marginální považuje
krajský soud skutečnost, že žalobce nebyl schopen s odstupem několika let detailně popsat
v průběhu daňové kontroly okolnosti uzavření obchodů, které se nijak nevymykaly jeho běžné
obchodní činnosti. To, že je v současné době běžné prezentovat činnost společnosti
na internetových stránkách, ještě neznamená, že pokud někdo tak nečiní a vystačí si s jinými
běžnými způsoby navazování obchodní spolupráce, jedná zásadně nestandardně. Není
ani rozumný důvod pro to, aby daňový subjekt musel mít nutně vlastní e-mailovou doménu.
[4] Závěru žalovaného nemůže přispět ani zjištění, že jako jednatel a společník EXPOL byl
od 25. 4. 2012 do 1. 8. 2012 zapsán Miroslav Boťanský, slovenský občan trvale bytem P.
1709/59, T., a jako jednatel společnosti Veritam byl od 2. 8. 2012 zapsán slovenský občan
Vladimír Hamaj, trvale bytem P. 1706/46, T. Ačkoli se skutečně nemusí jednat o náhodu, dle
krajského soudu lze logicky předpokládat, že pokud se uvedené osoby osobně znaly (např.
z místa bydliště), navázaly obchodní spolupráci. K označení segmentu trhu tiskového
spotřebního materiálu za rizikový lze konstatovat pouze tolik, že optikou žalovaného je nutné
za rizikové zboží označit téměř každé.
[5] Přeprodej zboží ve stejný den nebo den následující a absence smluvní dokumentace
(nabídky, objednávky, přepravní listy, dodací listy) mohou za určitých okolností svědčit
o neobvyklém způsobu transakcí. Při neexistenci jiných závažných nestandardních okolností
však tyto skutečnosti obstát nemohou.
[6] Jelikož žalovaný neprokázal ani existenci podvodu, nemohl krajský soud jakkoliv hodnotit
vědomost žalobce o účasti na domnělém podvodu. Správce daně zároveň dle krajského soudu
nemůže konstatovat chybějící daň jako podmínku existence daňového podvodu, pokud v době
blízké přiznání a neuhrazení daně nečiní relevantní úkony k vymožení této daně.
Pro nadbytečnost se krajský soud nezabýval žalobními námitkami procesního charakteru, neboť
jejich posouzení by nemohlo mít vliv na výsledek řízení.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[7] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Je přesvědčen, že všechny zjištěné nestandardní okolnosti ve vzájemném kontextu svědčí
o podvodu na DPH. Krajský soud při hodnocení těchto okolností dle stěžovatele pochybil
a některé okolnosti zcela pominul.
[8] Společnost EXPOL, bezprostřední dodavatel žalobce, sice podala daňové přiznání
za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2012, v něm vykázanou daňovou povinnost ve výši 4.388.853 Kč
však neuhradila. V řetězci tak byla jednoznačným způsobem detekována chybějící daň. Správce
daně dále zjistil, že společnosti Veritam a EXPOL jsou nekontaktní, s krátkou obchodní historií,
sídlí na virtuálních adresách, před zahájením předmětných obchodů u nich docházelo k častým
změnám sídla, společníků a jednatelů. Předmětné plnění si mezi sebou společnosti účastnící
se transakcí přeprodávaly bez jakéhokoliv smluvního zajištění, přičemž neměly k dispozici
ani žádné jiné doklady a listiny (např. nabídky, objednávky, přepravní listy, dodací listy,
certifikáty), k přeprodeji zboží docházelo ve stejný den nebo den následující. EXPOL a Veritam
byly personálně propojeny, jejich daňové doklady jsou vzhledově až na drobné odchylky stejné.
Společnost EXPOL neměla žádnou prezentaci na internetových stránkách, spolupracovala
s žalobcem po krátkou dobu (2 měsíce). Obchodovanou komoditu lze označit za rizikovou.
Za této situace lze dospět k jedinému závěru, že chybějící daň v řetězci není výsledkem
podnikatelského selhání jedné společnosti v řetězci, ale nebyla úmyslně správci daně uhrazena
z důvodu realizace podvodu na dani.
[9] Krajský soud vyvodil z uvedených jednotlivostí nesprávné závěry. Stěžovatel připomíná,
že společnost EXPOL vznikla pouhý rok před zahájením obchodní spolupráce se žalobcem
a do té doby změnila celkem třikrát své sídlo a společníka a čtyřikrát jednatele, společnost
Veritam vznikla 5 měsíců před uskutečněním obchodů a taktéž opakovaně změnila sídlo,
společníka i jednatele. Neobvykle častá změna těchto základních složek společnosti a zejména
sídla bývá jednou z indicií, že společnost se snaží ztížit orgánům veřejné moci potřebný kontakt.
Poslední změna jednatele pak byla do veřejného rejstříku u obou společností zapsána pouhý den
před uskutečněním obchodů nebo v den uskutečnění první dodávky. Jednatel společnosti
EXPOL pan Gajda i samotná společnost se po skončení obchodů stali pro správce daně
nekontaktními, což je i dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j.
2 Afs 162/2018 - 43, typickým znakem podvodů. Nejvyšší správní soud taktéž v minulosti
konstatoval, že skutečnost, že dotčené společnosti nemají „ani vlastní internetové stránky, na internetu
není možné dohledat ani žádnou jejich prezentaci, ze které by bylo možné zjistit, jaké zboží nabízely“, svědčí
o tom, „že k obchodování spíše docházelo v uzavřeném kruhu společností. Noví potenciální obchodní partneři
nemají – měřeno standardy druhé dekády 21. století – jak získat informace o těchto společnostech“. Nejvyšší
správní soud se sice věnoval objektivním okolnostem při zkoumání subjektivní stránky účasti
na daňovém podvodu, takové okolnosti však zároveň budou zpravidla indiciemi svědčícími
o existenci podvodu (rozsudek ze dne 25. 7. 2019, č. j. 10 Afs 182/2018 – 47).
[10] Krajský soud dle stěžovatele vědomě přehlíží nestandardní vztah společností EXPOL
a Veritam. Ten nespočívá pouze v tom, že obě české společnosti měly ve stejnou dobu ve svých
orgánech zapsány slovenské občany bydlící ve stejném městě a na stejné ulici na Slovensku.
Stěžovatel vzal krom toho v úvahu i personální propojení společností prostřednictvím Miroslava
Boťanského, shodnost vystavených faktur obou společností a propojenost dodavatelů
a přepravců (body 35 – 37 napadeného rozhodnutí).
[11] Tvrzení krajského soudu, že optikou stěžovatele je nutné za rizikové označit každé zboží,
pokládá stěžovatel za nesrozumitelné. V bodě 38 napadeného rozhodnutí stěžovatel srozumitelně
uvádí, že trh s tonery je možné označit za rizikový z důvodu jejich malého rozměru, vysoké
hodnoty a častého výskytu padělků.
[12] Krajský soud přiznal určitou relevanci absenci písemných smluv a dalších listin,
bez dalších nestandardností však dle krajského soudu o existenci daňového podvodu nesvědčí.
Dle stěžovatele však zároveň není obvyklé, aby k přeprodeji zboží došlo ve stejný
nebo následující den a transakce v hodnotách milionů Kč byly uskutečněny bez písemné
dokumentace.
[13] Stěžovatel považuje za zcela nesprávný také závěr, že nestandardnostmi svědčícími
o daňovém podvodu mohou být pouze skutečnosti vypovídající o jednání dodavatele v době
uskutečnění transakce. Správce daně je povinen posuzovat všechny podstatné okolnosti, které
vypovídají o povaze dodavatelsko-odběratelských řetězců, včetně těch, které vyšly najevo
až po ukončení obchodní spolupráce dotčených článků v řetězci a o kterých jednotlivé články
v řetězci vůbec nemusely vědět. Tyto okolnosti nejsou v daném případě účastníkovi řízení
kladeny k tíži, avšak vypovídají o skutečné povaze obchodního řetězce a dokládají,
že k neodvedení daně nedošlo v důsledku pouhého podnikatelského selhání, popřípadě z jiného
omluvitelného důvodu, ale v důsledku jednání, jehož cílem bylo zneužití systému DPH.
V případě nekontaktních společností v roli tzv. missing tradera, jejichž smyslem je zahladit stopy
po podvodu, dochází k jejich nekontaktnosti z podstaty věci až po uskutečnění obchodů.
[14] Krajský soud taktéž jako podmínku existence podvodu na dani požaduje po správci daně,
aby nejprve vymáhal neuhrazenou daň u dlužníka. Případné pozdější vymožení daně
bez součinnosti dlužníka (např. v exekuci) nemůže mít vliv na posouzení, zda byl řetězec zatížen
daňovým podvodem. Chybějící daň nemusí být v případě některých podvodů ani přesně
vyčíslena, což taktéž závěru o podvodném jednání nebrání.
[15] Stěžovatel závěrem dodává, že skutkové okolnosti daňového podvodu popsal dostatečně
a dle zjištění popsaných v napadeném rozhodnutí žalobce věděl či minimálně mohl a měl vědět
o svém zapojení do podvodného řetězce.
[16] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku.
Dle žalobce stěžovatel neprokázal jakoukoliv příčinnou souvislost mezi změnami zapsanými
v obchodním rejstříku u společností EXPOL a Veritam a úmyslem neodvést daň či snaze
vyhnout se kontaktu se správcem daně. V případě společnosti EXPOL se nadto jednalo o zcela
legální prodej ready-made společnosti, což vysvětluje první změny ve společnosti.
Tato společnost i pan Gajda byli pro žalobce v době obchodování kontaktní a následně
obchodovali i se společností ExaSoft Czech a.s. Obchodní transakce EXPOL - ExaSoft Czech
a. s. z října 2012 v celkové hodnotě 18.401.172,60 Kč správce daně nikdy nerozporoval (stejně
jako nerozporoval obchodní transakce žalobce se společností EXPOL ze září 2012 v celkové
hodnotě 7.602.597,61 Kč).
[17] Velkoobchodní transakce žalobce ve většině případů neuzavírá na základě internetové
prezentace, ale na osobním jednání, které v tomto případě proběhlo s panem Gajdou v sídle
žalobce. Skutečnost, zda určitá společnost využila služby virtuálního sídla, které statisticky má
každá sedmá společnost zapsaná v obchodním rejstříku, nemá absolutně žádnou vazbu na to,
zda si společnost následně bude nebo nebude plnit své daňové povinnosti. Ostatně i některé
společnosti v holdingu žalobce mají taktéž virtuální sídla.
[18] Případná personální propojenost mezi společnostmi EXPOL a Veritam nemůže nijak
svědčit o daňovém podvodu, neboť pokud se uvedené osoby osobně znaly (např. z místa
bydliště), lze logicky předpokládat, že navázaly obchodní spolupráci. Daňové doklady společnosti
Veritam nebyly žalobci známé. Pana Gajdu znal jednatel žalobce od roku 2011 z podnikatelského
prostředí a bylo mu též známo, že začíná nově obchodovat s předmětným zbožím. Přeprodej
zboží ve stejný nebo následující den je v podnikatelském prostředí v dané komoditě zboží zcela
standardní. Žalobce s daným zbožím obchoduje dlouhodobě a nikdy se nesetkal s padělky.
[19] Obchod proběhl na základě objednávky uzavřené prostřednictvím běžné obchodní
komunikace (při obchodních jednáních v sídle žalobce, e-mailem apod.) a zboží objednal žalobce
včetně přepravy. Zboží bylo žalobci dodáno včetně faktur, na nichž je uvedeno, že slouží zároveň
jako dodací a záruční list.
[20] Z judikatury Nejvyššího správního soudu dle žalobce vyplývá, že např. nezveřejnění
účetní závěrky či neuzavření písemné smlouvy samo o sobě není způsobilé
navodit jakoukoli souvislost s možným podvodným jednáním (rozsudky ze dne 31. 7. 2018,
č. j. 5 Afs 252/2017 - 31, a ze dne 7. 8. 2019, č. j. 5 Afs 263/2018 - 51). Je proto zřejmé,
že ani ve vzájemných souvislostech dané skutečnosti neprokazují existenci podvodu na DPH
či úmysl neodvést daň. Stejně tak z argumentace žalovaného nelze vyvodit, že žalobce věděl
nebo vědět mohl a měl o údajném podvodu.
[21] Závěrem žalobce uvádí, že údajnou chybějící daň u společnosti EXPOL se správce daně
ani nesnažil vymáhat a okamžitě účelově přikročil k doměření, tj. získání daně, u nejmajetnějšího
subjektu v řetězci, tedy u žalobce. Z pohledu žalobce se uvedené obchody nijak nelišily
od podobných obchodů, kterých žalobce v roce 2012 provedl statisíce. Správce daně
však neprojevil sebemenší zájem o to zjistit, jakým způsobem žalobce běžně obchoduje.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[22] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[23] Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[24] Z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“)
a Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jestliže daňový subjekt prokáže přijetí zdanitelného
plnění a splní zákonem stanovené podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně, může
správce daně neuznat odpočet jen v případě, že prokáže podvod na DPH (jeden z účastníků
řetězce neodvede státní pokladně daň a další si ji odečte, a to za účelem získání zvýhodnění,
které je v rozporu s účelem příslušné evropské směrnice) nebo zneužití práva. Ve vztahu
k existenci podvodu daňové orgány musí vysvětlit, v čem tkvěla podstata daňového podvodu,
či vylíčit řetězec skutkových okolností, ze kterých je v souhrnu možné dovozovat, že se o daňový
podvod jednalo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2018, č. j.
9 Afs 333/2017 - 63). Teprve poté, kdy správce daně prokáže, že k daňovému podvodu vůbec
došlo, je možné přistoupit ke zkoumání subjektivní stránky účasti konkrétního daňového
subjektu na podvodu na dani (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j.
1 Afs 53/2016 - 55).
[25] Pro závěr o existenci daňového podvodu musí být postaveno najisto, že v systému DPH
nebyla odvedena daň. Tuto podmínku nelze vnímat omezeně jen v tom smyslu, že některý
z článků řetězce jednoduše v určitém okamžiku v minulosti nesplnil svou daňovou povinnost
(ať již povinnost daň přiznat, přiznat ji pravdivě, nebo daň zaplatit). Je třeba dostatečným
způsobem ozřejmit, že chybějící daň je důsledkem podvodného jednání a konkrétní transakce
je spojená právě s tímto podvodem (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 7. 2006
ve spojených věcech C-439/04 a C-440/04 Axel Kittel a Recolta Recycling SPRL, nebo rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 7 Afs 321/2018 - 80).
[26] Společným typickým znakem podvodů na dani z přidané hodnoty je častá praktická
nemožnost dopátrat se skutečného důvodu neodvedení daně, stejně jako organizátorů
a beneficientů podvodu. Aby však bylo možné konstatovat existenci daňového podvodu
na DPH, musí správce daně v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně a přehledně popsat všechny
skutečnosti, které svědčí o tom, že došlo k podvodnému jednání a podložit je zjištěními majícími
podklad ve spisu. Je třeba zjistit takové objektivní okolnosti, které ve svém celkovém souhrnu
mohou případně představovat dostatečný podklad pro přijetí domněnky, že chybějící daň
je v konkrétní věci následkem cílené snahy získat neoprávněné daňové zvýhodnění. Užívané
spojení „existence daňového podvodu“, případně „prokázání existence daňového podvodu“,
je v určitém smyslu poněkud zavádějící, neboť v zásadě nebude možné existenci daňového
podvodu nad veškerou pochybnost prokázat; přesnější by proto bylo hovořit o důvodné
domněnce existence daňového podvodu. Pokud ovšem daň sice nebyla přiznána nebo zaplacena,
avšak (pravděpodobný) daňový dlužník, který inkasoval při poskytnutí plnění částku odpovídající
dani z přidané hodnoty, není nekontaktní a není vyloučeno, že se podaří mu daň doměřit
či přiznanou daň vymoci, závěr o existenci daňového podvodu bude zpravidla předčasný
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 2 Afs 162/2018 - 43).
[27] S ohledem na povahu věci a vše shora uvedené je třeba dodat, že okolnosti, které
v souhrnu nasvědčují existenci daňového podvodu, mohou mít svůj původ v minulosti
(např. obchodní historie či minulé personální vazby), v době uzavření transakce (nestandardní
obchodní podmínky) i v době následující po uzavření obchodu (např. následná nekontaktnost
dotčených osob, náhlé ukončení činnosti, následné nestandardní peněžní toky mezi dotčenými
osobami).
[28] Předně je tedy nutné ve shodě se stěžovatelem odmítnout závěr krajského soudu,
že následná nekontaktnost jednatele společnosti EXPOL pana Gajdy ve vztahu k existenci
daňového podvodu nemůže vypovídat nic o jednání dodavatele v době provádění transakcí.
Takovou skutečnost zřejmě nelze klást žalobci k tíži z hlediska subjektivní stránky účasti
na podvodném jednání, pokud není prokázáno, že o ní věděl. Krajský soud se však v napadeném
rozsudku vědomostí žalobce o účasti na daňovém podvodu vůbec nezabýval a hodnotil toliko
objektivní existenci podvodného řetězce. Zde naopak platí, že nekontaktnost subjektu, který
porušil své daňové povinnosti a počal být nekontaktním v bezprostřední časové návaznosti
na obchodní transakce, které byly porušením povinností zasaženy, může být okolností svědčící
o existenci podvodu.
[29] Co se týče splnění jednotlivých podmínek pro možnost konstatovat existenci
daňového podvodu v nynějším případě, správce daně identifikoval u společnosti EXPOL
chybějící daň ve výši 4.388.853 Kč, kterou tato společnost za 3. čtvrtletí roku 2012 sice přiznala,
avšak nezaplatila. Za dané období tedy společnost EXPOL nezaplatila daň mimo jiné i z plnění
dodaného žalobci. Dle obsahu správního spisu netvoří chybějící daň z tohoto řetězce obchodů
(za logického předpokladu, že společnost EXPOL zároveň uplatnila odpočet daně na vstupu)
ani 1 % z výše uvedené dlužné částky. Tato skutečnost však pro účely hodnocení otázky spojitosti
chybějící daně a dotčených obchodů nemá význam.
[30] Zároveň se podle všeho nejedná o situaci, kdy by společnost EXPOL byla coby daňový
dlužník pro správce daně kontaktní a existovala reálná možnost vymoci daň nebo ověřit jiné
skutečnosti u této společnosti. Naopak, již krátce po uzavření obchodů v říjnu 2012 došlo k další
změně jednatele, kterým se stala osoba s omezenou svéprávností, a společnost EXPOL byla
pro správce daně nekontaktní.
[31] Zbývá proto posoudit, zda chybějící daň je důsledkem podvodného jednání,
tedy zda správce daně vylíčil řetězec skutkových okolností, ze kterých je v souhrnu možné
dovozovat, že se o daňový podvod jednalo. Kasační soud zde připomíná, že takové okolnosti
nemusí být (hodnoceno jednotlivě) nezákonné ani samy o sobě podezřelé. Podstatné je,
že z jejich souhrnu lze téměř vyloučit, že by se jednalo o běžné obchodování v dotčené oblasti
podnikání.
[32] Závěr napadeného rozhodnutí, že řetězec byl zatížen daňovým podvodem, ve světle
skutečností zjištěných správcem daně dle Nejvyššího správního soudu obstojí. V tomto ohledu
je možné odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznit pouze skutečnosti, které
soud považoval za nejpodstatnější. Krom chybějící daně a následné bezprostřední nekontaktnosti
společnosti EXPOL lze poukázat na opakovanou změnu společníků a jednatelů dotčených
společností EXPOL a Veritam. První změny by bylo možné vysvětlit prodejem tzv. ready-made
společnosti (jak činí žalobce), nicméně ke změnám docházelo opakovaně a taktéž po skončení
obchodů. Pan Gajda byl jednatelem společnosti EXPOL pouze v období od 1. 8. 2012, kdy byl
uskutečněn první obchod, do 26. 10. 2012, kdy se stala společníkem a jednatelem společnosti
osoba s omezenou svéprávností. Společnosti EXPOL i Veritam měly obě ve stejnou dobu
ve svých orgánech zapsány slovenské občany bydlící ve stejném městě a na stejné ulici
na Slovensku. Žalovaný zároveň odkázal na personální propojenost společníka společnosti
EXPOL pana Boťanského, který zároveň v době před uzavřením obchodů byl společníkem
jedné ze společností ovládajících Veritam. Spolu s nevýznamnou obchodní historií obou
společností v daném oboru (tj. dané obchody nebyly běžnou součástí činnosti společností)
a relativně krátkou dobou od zápisu do veřejného rejstříku (5 měsíců a 1 rok) se jeví
pravděpodobným, že cílem obchodů bylo ze strany společnosti EXPOL získat zvýhodnění, které
je v rozporu s účelem daňových předpisů.
[33] Ostatní zjištěné skutečnosti hodnotí soud jako podporující tento závěr – rychlý přeprodej
zboží, absence písemné dokumentace, sídlo dodavatelů na virtuálních adresách, absence
internetové prezentace dodavatelů a obchod s komoditou, která se vyznačuje vysokou cenou
a malými rozměry. Samy o sobě by tyto podpůrné skutečnosti coby nestandardní okolnosti
zřejmě neobstály, nicméně v kombinaci s výše uvedenými je možné na ně taktéž poukázat.
Jako nepřiměřené hodnotí kasační soud pouze to, že správce daně spatřoval nestandardnost
i v absenci vlastní e-mailové domény, která skutečně o činnosti obchodní společnosti nevypovídá
nic. Rovněž úvahy o častém výskytu padělků v daném segmentu nemají se závěry o existenci
podvodu žádnou souvislost a nadto ani nejsou ze strany stěžovatele ničím podpořeny.
Tato drobná dílčí pochybení však na výsledný závěr nemají vliv.
[34] Krajský soud proto pochybil v závěru, že správce daně v nynějším případě neprokázal
ani existenci podvodného jednání v řetězci společností, které se dotčených obchodů účastnily.
Jelikož tento závěr byl nosným a jediným důvodem zrušení rozhodnutí stěžovatele, nemůže
napadený rozsudek obstát.
[35] Nejvyšší správní soud závěrem výslovně upozorňuje, že nijak nepředjímá, jak se krajský
soud vypořádá s ostatními důvody tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí, které žalobce
v žalobě uplatnil, a jimiž se krajský soud dosud pro nadbytečnost nezabýval. Jedná se především
o otázky, zda žalobce věděl nebo vědět mohl a měl o tom, že řetězec byl podvodným jednáním
zatížen, námitku, že ani případná detekce podvodného jednání nemá vést v konkrétní věci
k narušení principu daňové neutrality, ev. další námitky procesního charakteru.
IV. Závěr a náklady řízení
[36] Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek krajského soudu podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán
právním názorem vyjádřeným výše.
[37] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu