ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.357.2019:36
sp. zn. 1 As 357/2019 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: EFKO – karton,
s.r.o., se sídlem Dolní 347, Nové Veselí, zastoupené Mgr. Václavem Voříškem, advokátem
se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje,
se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2018,
č. j. 045976/2018/KUSK/OSA/ZAV, sp. zn. 045976/2018/KUSK/2, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019,
č. j. 44 A 50/2018 - 28,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019, č. j. 44 A 50/2018 – 28,
se zru š uj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Poděbrady
(dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 3. 2018, č. j. 0019208/DZD/2018/PHa, sp. zn.
0001386/DZD/2018/PHa. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou
ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle ustanovení §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „silniční
zákon“), tím, že porušila §10 odst. 3 zákona o silničním provozu, jako provozovatelka
motorového vozidla totiž nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly
dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Blíže neurčený
řidič dne 7. 10. 2017 v jí provozovaném motorovém vozidle na pozemní komunikaci č. I/38
v ulici Kovanická, v obci Poděbrady ve směru na Nymburk, překročil nejvyšší dovolenou rychlost
o 17 km/h (po započítání odchylky 3 km/h), za což jí byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč
a podle §95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále
jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s §79 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu. V ní zejména uvedla, že jí správní
orgán nezákonně omezil na možnosti úhrady uložené pokuty; obecní policie nebyla oprávněná
k pořizování záznamu, neboť obecní policie informace o zřízení stálého automatického
technického systému nezveřejnila dle §24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii;
žalobkyně byla shledána vinnou s přestupku z nedbalosti, ačkoliv jednala zcela nezaviněně,
žalovaný nedostatečně vymezil spáchaný skutek; postup správních orgánů byl v rozporu s §79a
silničního zákona; nebylo měřeno automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy;
v rozhodnutích správních orgánů nebylo stanoveno místo údajného přestupku; chybí odkaz
na ustanovení definující skutkovou podstatu přestupku; úsek měření rychlosti motorových
vozidel nebyl označen dopravní značkou; nelze určit, že fotodokumentace nacházejí se ve spise,
byla pořízená na ulici Kovanická; úsek nebyl určen Policií České republiky; metoda úsekového
měření je nezákonná pro rozpor s ústavním pořádkem; došlo k porušení práva na soukromí
a neoprávněné nakládání s osobními údaji. Závěrem žalobkyně vyslovila svůj nesouhlas
se zveřejňováním osobních údajů o ní a jejím právním zástupci a navrhla naprostou anonymizaci
rozhodnutí ve věci.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. Uvedení způsobu úhrady pokuty má pouze informativní
charakter. Internetové stránky města Poděbrady v souladu s §24b odst. 1 zákona o obecné policii
obsahovaly informaci o měření rychlosti na ulici Kovanická. Obecní policie běžně spolupracuje
s Policií České republiky, přičemž ze zápisu městské rady ze dne 2. 3. 2015 je patrné, že umístnění
úsekového rychloměru (automatizovaného technického systému) v ulici Kovanická proběhlo
přímo k doporučení Policie České republiky. Byly tedy splněny podmínky stanovené §79a zákona
o silničním provozu (úsek byl určen Policií České republiky). Žalovaný sice pochybil, pokud
se výslovně nevypořádal s tím, že správní orgán I. stupně ve výroku zmínil spáchání přestupku
z nedbalosti, ale zákon nepřipouští u přestupku dle §125f odst. 1 jiné kvalifikované varianty
skutku, které by se lišily existencí nebo intenzitou zavinění. Pochybení žalovaného tedy nemá vliv
na zákonnost jeho rozhodnutí. Metoda měření rychlosti nemá vliv na dostatečné vymezení
skutku ve výroku rozhodnutí o přestupku spočívajícím v překročení nejvyšší dovolené rychlosti.
Měření proběhlo automatizovaným technickým prostředkem, což má soud za prokázané.
Žalobce nevznesl žádné výhrady vůči použitému automatizovanému technickému prostředku
(systému).
[4] Soud dále neshledal nezákonným ani stanovení místa přestupku názvem ulice. Názvy ulic
jsou platné pro území obce, nikoli pro území za hranicí obce. Pakliže správní orgány uvedly,
že k přestupkovému jednání došlo v obci Poděbrady, v ulici Kovanická, byl přestupek spáchán
přímo v obci. Ulice Kovanická vede zastavěnou oblastí. Žalobkyně nepředložila důkaz, který
by výše uvedené skutečnosti, včetně z nich vyplývajícího rychlostního limitu 50 km/h jakkoliv
zpochybnil. Ulice Kovanská se táhne v délce asi 500 m, v okolí se nachází pouze další
dvě pojmenované ulice. Jedná se o okrajovou část města. Soud neshledal žádné objektivní
důvody, pro které by byla určitost popisu spáchání přestupku nedostatečná. Z rozhodnutí
správních orgánů vyplývá, které konkrétní zákonné povinnosti byly porušeny. V takovém případě
není vadou s vlivem na zákonnost, nenachází-li se všechny ustanovení zákona ve výrokové části.
[5] Měřený úsek není třeba označit dopravní značkou, k čemuž krajský soud odkázal na svůj
rozsudek ze dne 28. 2. 2019, č. j. 44 A 14/2018 – 36. Údaje o měření nejsou manuálně
doplňovány, ale automaticky generovány přímo úsekovým rychloměrem. Pravidla silničního
provozu, jakož i racionální používání motorového vozidla, nepočítají s výrazným zrychlováním
a zpomalováním vozidla v průběhu jízdy. Ačkoliv tak řidič i při okamžitém překročení nejvyšší
povolené rychlosti může v rámci úsekového měření vyváznout beztrestně, nezpůsobuje
to nezákonnost úsekové metody měření rychlosti. Fotografie získaná z automatizovaného
technického systému nebyla pořízená nezákonně. Informace o měření na ulici Kovanická byla
zveřejněná na internetových stránkách města a fotografie byla užita za účelem dokumentace
přestupku, tedy zákonem předvídaným způsobem. K návrhu na úplnou anonymizaci rozsudku
krajský soud odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j.
Nao 118/2017 – 145 a rozsudek ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 – 29.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
[7] Kasační stížnost je členěna do 6 okruhů (oprávnění obecní policie k pořizování záznamu,
forma zavinění, nedostatečné vymezení skutku, postup v rozporu s §79a silničního zákona,
nestanovení místa přestupku a nesouhlas žalobkyně a jejího advokáta s vyvěšením jejich osobních
údajů a neanonymizovaného rozsudku Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu
na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu).
[8] V prvním stížnostním bodu stěžovatelka namítá, že prováděl-li soud dokazování
internetovými stránkami města Poděbrady, měl tak učinit v rámci ústního jednání dle §77 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Informace o umístění automatizovaného
technického systému nebyla v rozhodné době zveřejněna a měla být zveřejněná obecní policií,
nikoliv obcí.
[9] K formě zavinění stěžovatelka uvádí, že se jedná o nezákonný výrok, kterým se do jeho
případného zrušení soudem správní orgány budou řídit a mohou k němu přihlížet i v rámci jiných
řízení.
[10] Krajský soud pochybil, pokud shledal vymezení místa údajně spáchaného přestupku
dostatečně přesným. Bez určení konkrétního místa či přestupku nelze stanovit, jaká maximální
rychlost byla v daném místě dovolena. Z rozhodnutí není patrné, zda byl měřen úsek
(a jak dlouhý) či pouze rychlost v konkrétním místě v ulici.
[11] Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká, že o námitce porušení §79a silničního zákona
rozhodl v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, č. j.
9 As 274/2016 – 37. Informace o určení úseků pro měření rychlosti Policií České republiky
nebyla obsažena ve správním spisu. Internetové stránky města, na které odkazoval krajský soud,
nebyly provedeny jako důkaz dle §77 s. ř. s. a navíc souhlas Policie České republiky neobsahují.
[12] Území obce je dle silničního zákona a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vymezeno
odlišně. Neplatí tedy závěr soudu o tom, jak došel k jistotě ohledně maximální povolené rychlosti
v měřeném úseku. Zjištění z katastru nemovitostí je nepřípustné, neboť takové dokazování
nemohl krajský soud provést mimo ústní jednání. Vymezení místa měření pak nedovoluje zjistit,
zda nebylo měřeno těsně za značkou označující začátek obce či přímo mimo obec.
[13] Závěrem stěžovatelka vyjádřila nesouhlas se zveřejněním svých osobních údajů, jakož
i osobních údajů svého právního zástupce. Dále nesouhlasila se zveřejněním rozsudku Městského
soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu na internetových stránkách Nejvyššího správního
soudu. Stěžovatelka svou polemiku rozvádí na 10 z 15 stran kasační stížnosti.
[14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s rozsudkem krajského
soudu a stěžovatelka toliko přepisuje žalobní body do podoby kasačních námitek.
III.Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti
(§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné
důvody a v řízení je řádně zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil
kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými
stížnostními důvody. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[16] Kasační stížnost je důvodná.
[17] Soud s ohledem na zachování přehlednosti odůvodnění rozčlenil rozsudek dle kasačních
námitek.
III.a Oprávnění obecní policie k pořizování záznamu
[18] Dle §24b zákona o obecní polici odst. 1 „[o]becní policie je oprávněna, je-li to potřebné pro plnění
jejích úkolů podle tohoto nebo jiného zákona, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně
přístupných, popřípadě též zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu zákroku nebo úkonu.“
[19] Dle odst. 2 téhož ustanovení „[j]sou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé
automatické technické systémy, je obecní policie povinna informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem
uveřejnit.“
[20] Zákonnou povinností stanovenou v §24b odst. 2 zákona o obecní policii se podrobně
zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 12. 2019, č. j. 9 As 280/2019 – 39.
[21] V projednávané věci krajský soud důkazy, které měly a mohly osvědčit skutečnost,
že zřízení stálého automatizovaného technického systému bylo vhodným způsobem uveřejněno,
prováděl mimo jednání, ačkoliv se na tyto důkazní prostředky nehledí jako na notoriety (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 30/2009 – 70). Obsah určité
internetové stránky vzhledem k povaze internetu může být - a obvykle též je - proměnlivý v čase,
je proto nutné jej provést v rámci ústního jednání (shodně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 164/2006).
[22] Krajský soud tak v soudním řízení postupoval v rozporu s §77 odst. 1 s. ř. s.,
neboť dokazování neprovedl při jednání. Ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tímto postupem
zatížil řízení vadou mající vliv na zákonnost vydaného rozsudku, neboť důkazy provedené
v rozporu se zákonem představovaly ve vztahu k posouzení otázky naplnění podmínky dle §24b
odst. 2 zákona o obecní policii klíčový (jediný) skutkový podklad, o který krajský soud opřel
své závěry. Částečná důvodnost kasační stížnosti však Nejvyššímu správnímu soudu nebrání
vypořádat ostatní uplatněné námitky stěžovatele, neboť podle judikatury Nejvyššího správního
soudu platí, že obsahuje-li napadené rozhodnutí více námitek, které jsou skutkové či právně
oddělitelné, správní soud je vždy přezkoumá, má-li jejich řešení význam pro další řízení
a rozhodnutí ve věci (srovnej již usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008,
č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, č. 1566/2008 Sb. NSS).
III.b Postup v rozporu s §79a silničního zákona
[23] Obdobně jako výše, postupoval krajský soud i ohledně klíčových důkazů osvědčujících
určení úseku Policií České republiky dle §79a silničního zákona. Soud provedl tyto důkazy
získané z internetových stránek města Poděbrady mimo ústní jednání a postupoval tak v rozporu
s §77 s. ř. s.
III.c Forma zavinění
[24] Stěžovatelka v této souvislosti hovoří o možné újmě v rámci jiných řízení, ve kterých
by správní orgány mohly zohlednit, že stěžovatelka se dopustila nedbalostního přestupku. Jedná
se o zcela hypotetickou situaci, která navíc nepřichází v úvahu. Již krajský soud ve svém rozsudku
potvrdil, že se nejednalo o nedbalostní porušení právních povinností, ale toliko o nesení
objektivní odpovědnosti. Údělem správních soudu je přezkum zákonnosti konkrétní
(projednávané) věci, nikoliv domýšlet a preventivně vypořádávat všechny v úvahu přicházející
hypotetické „scénáře“. V projednávané věci jde o vadu bez vlivu na zákonnost rozhodnutí
správních orgánů, nemá totiž ani potenciálně žádný vliv na výsledek řízení, jak správně
konstatoval krajský soud. Soud proto správně neshledal důvod ke zrušení rozhodnutí správních
orgánů. Pokud by správní orgány nesprávně přihlédly či zohlednily výrokovou část rozhodnutí
správních orgánů, může se stěžovatelka vůči tomuto zásahu domáhat soudní ochrany.
[25] Nejvyšší správní soud pro výše uvedené přisvědčil krajskému soudu a kasační námitku
považuje za nedůvodnou.
III.d Nedostatečné vymezení skutku
[26] Měření proběhlo v úseku, což je patrné ze správního spisu (srov. bod [49] rozsudku
krajského soudu). Jedním ze žalobních bodů je navíc i otázka nezákonnosti úsekového měření.
Sám stěžovatel si je proto dobře vědom, že k měření rychlosti došlo v úseku. Úsekový rychloměr
byl ověřen Českým metrologickým institutem.
[27] Judikatura Nejvyššího správního soudu se ustálila na závěru, že postačuje, označí-li
správní orgán ve výroku rozhodnutí místo spáchání správního deliktu tak, že uvede město a ulici,
kde ke spáchání deliktu došlo, společně s vymezením času a způsobu spáchání, případně
též v kombinaci s fotografiemi pořízenými na místě a založenými ve správním spisu (srovnej
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2019, č. j. 2 As 158/2018 - 40, nebo aktuálně
též rozsudek ze dne 25. 9. 2019, č. j. 6 As 128/2019 - 14). V projednávané věci jsou fotografie
z úsekového měření s přesným časem jednotlivých měření součástí správního spisu. Ulice
Kovanická je svým označením nezaměnitelná, což v kombinaci s uvedením přesného času měření
a směru jízdy dostatečně zaručuje, že nedojde k záměně vytýkaného protiprávního jednání
s jiným, což je smyslem přesného vymezení skutku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 10. 2019, č. j. 6 As 53/2019 – 41). V obci zákon stanoví maximální rychlost 50 km/h
(srov. §18 odst. 4 silničního zákona). Z ničeho přitom nevyplývá, že by tomu v projednávané
věci bylo jinak. Možný úspěch námitek vznesených až v řízení před správním soudem, mlčí-li
stěžovatelka v řízení před správními orgány, přitom závisí především na tom, zda správní orgány
opatří takovou sadu důkazů, „jež s ohledem na povahu věci sama o sobě s dostatečnou
přesvědčivostí vede k závěru“, že obviněný přestupek (správní delikt) skutečně spáchal, a tyto
důkazy nebudou v řízení před soudem věrohodně zpochybněny (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 1 As 11/2019 – 37). Námitky stěžovatelky jsou však
toliko hypotetické a nevytváří věrohodnou alternativu ke zjištěnému skutkovému stavu.
[28] Jedná-li se o území obce dle zákona o obcích a silničního zákona stěžovatelka ustála
na tvrzení, že se jedná o pojmy odlišné, ač jakkoliv neuvedla, v čem by se definice pojmu obce
dle výše uvedených zákonů měla lišit, či jaký konkrétní dopad do jejich práv by tato odlišnost
měla mít.
[29] Dovolává-li se pak stěžovatelka toho, že mělo být krajským soudem v ústním jednání
blíže zkoumáno, zda se v místě měření jednalo o zastavěné či nezastavěné území, odkazuje
Nejvyšší správní soud na rozsudek ze dne 7. 3. 2018, č. j. 6 As 293/2017 - 26, nebo na rozsudek
ze dne 14. 6. 2019, č. j. 6 As 379/2018 - 40, ze kterých plyne jednoznačný závěr, že správní
orgány a následně i správní soud jsou zásadně vázány místní úpravou provedenou příslušným
opatřením obecné povahy (dopravní značkou). Pokud je tedy obec zastavěným územím, jehož
začátek a konec je na pozemní komunikaci označen příslušnými dopravními značkami [§2
písm. cc) zákona o silničním provozu], je nutno z takového dopravního značení vycházet.
V řízení o správním deliktu provozovatele motorového vozidla týkajícího se překročení zákonem
dovolené rychlosti tak není nutno zabývat se tím, zda je dané území územím zastavěným či nikoli,
neboť důležitá je skutečnost, že je území obce označeno dopravní značkou, což stěžovatelka
nezpochybnila. V rozhodnutí správních orgánů se navíc výslovně hovoří o tom, že přestupek
byl spáchán „v obci Poděbrady“ nikoliv bez dalšího v/na „ulici Kovanická“.
[30] Odkazoval-li krajský soud v souvislosti s určením konkrétního místa spáchání přestupku
na vlastní zjištěná učiněná z Registru územní identifikace (veřejně dostupného na webové adrese
www.szrcr.cz), přičemž v rozsudku popsal, že po otevření záložky nazvané jako „Registr územní
identifikace, adres a nemovitostí“, zadáním názvu požadované ulice ověřil, že ulice Kovanická
nepřekračuje hranice obce, a po volbě možnosti zobrazení stavebních objektů dále zjistil, že ulice
neprochází ani nezastavěným územím, neboť po celé její délce se barevně (růžově) zobrazily
stavební objekty a nikoli stavební parcely, je i na tomto místě nutno přisvědčit námitce
stěžovatele, že krajský soud měl dokazování skutečnosti, že se měřený úsek nachází v obci,
kde obecně platí zákonná úprava rychlosti podle §18 odst. 4 zákona o silničním provozu, provést
v souladu s §77 odst. 1 s. ř. s. při ústním jednání. V tomto případě však uvedená vada řízení
před krajským soudem nemohla mít bez dalšího vliv na zákonnost napadeného rozsudku,
neboť z důvodů uvedených výše bylo provádění tohoto dokazování pro posouzení důvodnosti
této žalobní námitky nadbytečné.
[31] Kasační námitka je nedůvodná.
III.e Nezveřejňování osobních údajů a plná anonymizace rozsudků
[32] Soud se polemikou stěžovatelky již opakovaně zabýval, proto ve stručnosti odkazuje
na svá předchozí rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019,
č. j. 9 As 429/2018 – 35, usnesení ze dne 25. 5. 2017, Nao 175/2017 – 161, či rozsudek ze dne
23. 10. 2019, č. j. 6 As 106/2019 – 33, a v něm uváděná judikatura).
IV. Závěr a náklady řízení
[33] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.).
Krajský soud v následujícím řízení v souladu se shora uvedenými závěry provede dokazování
v rámci ústního jednání dle §77 s. ř. s.
[34] Krajský soud posléze v rozhodnutí o návrhu ve věci samé rozhodne také o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu