ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.198.2018:28
sp. zn. 1 Azs 198/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Y. L., zastoupena Mgr.
Bc. Filipem Schmidtem LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2017, č. j. OAM-109/LE-BE02-K01-PD1-2014, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 4 Az
17/2017 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi žalobkyně Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi LL.M.
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyni byla rozhodnutím ze dne 7. 10. 2014 udělena na dobu 24 měsíců doplňková
ochrana podle §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z důvodu bezpečnostní situace v místě
jejího bydliště, ve městě Nova Kachovka v Chersonské oblasti na Ukrajině. Na základě žádosti
žalobkyně ze dne 26. 9. 2016 žalovaný podle §53a odst. 4 zákona o azylu rozhodl,
že se doplňková ochrana neprodlužuje. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, kterou
městský soud zamítl.
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, ve které
navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a),
b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a vrátil věc
městskému soudu k dalšímu řízení. O prodloužení doplňkové ochrany požádala z důvodu,
že by jí v případě návratu do vlasti i nadále hrozila vážná újma, neboť situace v zemi původu
zůstala neměnná. Na území České republiky žije již čtyři roky, z toho dva se svým partnerem
ve společné domácnosti, má zde rozsáhlé sociální vazby. Rozhodnutím o neprodloužení
mezinárodní ochrany dochází k porušení článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, protože v případě navrácení do země původu by došlo zcela jistě
k závažnému narušení jejího rodinného života, neboť tam nemá žádné vazby. V případě
stěžovatelky jsou dány vážné okolnosti ve smyslu rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, a ze dne 25. 1. 2013, č. j. 5 Azs 7/2012 - 28, a to jednak
délkou života v České republice a vztahu s občanem České republiky. Rozhodnutí
je nepřezkoumatelné z důvodu nedostatku odůvodnění, neboť ze spisu nevyplývá žádná
konkrétní okolnost, kvůli níž by odepření mezinárodní ochrany porušovalo článek 8,
když dle konstatování soudu stěžovatelky druh s ní může žít na území Ukrajiny.
[3] Žalovaný se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou.
[5] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[6] Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí.
[7] Přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria
přezkoumatelnosti. Musí se jednat o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů, z něhož je zřejmé, proč příslušný orgán rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výrocích rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud
přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí
žalovaného i rozsudek městského soudu uvedená kritéria splňují. Městský soud se dostatečně
vypořádal se všemi žalobními námitkami a je zřejmé, proč dospěl k závěru o zamítnutí žaloby.
[8] Stěžejní kasační argumentace spočívá v tom, že neprodloužením doplňkové ochrany bude
stěžovatelce odepřeno právo na rodinný a soukromý život na území České republiky, kde má
vazby.
[9] Žalovaný i městský soud posoudily všechny podstatné okolnosti pro udělení,
resp. prodloužení, doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu. Z informací o zemi původu
jednoznačně vyplývá, že došlo ke změně bezpečnostní situace na Ukrajině (k její stabilizaci),
a žalovaný i městský soud v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu
dospěli k závěru, že stěžovatelce v případě návratu do vlasti, do místa jejího bydliště, nehrozí
nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 1 písm. b) a c) zákona o azylu (viz např. usnesení
NSS ze dne 25. 1. 2018, č. j. 2 Azs 356/2017 - 39). Ze skutečností shromážděných ve správním
spise taktéž vyšlo najevo, že její vycestování nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky
ČR [§14 odst. 2 písm. d) zákona o azylu]. Článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod nebyl porušen, neboť k nepřiměřenému zásahu do rodinného a soukromého
života stěžovatelky (který představoval zejména dvouletý vztah s partnerem na území České
republiky) nedošlo. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že existence rodinných
vazeb na území ČR sama o sobě ještě neodůvodňuje udělení doplňkové ochrany (viz usnesení
NSS ze dne 21. 4. 2010, č. j. 9 Azs 3/2010 – 62, a ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 Azs 5/2011 - 36,
či stěžovatelkou citovaný rozsudek č. j. 5 Azs 46/2008 - 71). Udělení mezinárodní ochrany není
jedinou možností, jak mohou stěžovatelka a její partner realizovat právo na společný rodinný
život. Ten mohou realizovat buď v zemi původu, kde stěžovatelce nebrání žádné důvody
v pobytu, anebo v České republice, kde stěžovatelka může požádat o příslušné pobytové
oprávnění.
[10] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatelky, a proto není důvod pro její přijetí
k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, stejně tak nebyl shledán důvod
k judikaturnímu odklonu. Kasační soud neshledal zásadní pochybení městského soudu,
ať už v nerespektování soudní judikatury, nebo ve formě hrubého pochybení při výkladu práva.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[11] Stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j.
1 Azs 198/2018 - 17, ustanoven zástupcem advokát Mgr. Bc. Filip Schmidt LL.M. V takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Soud určil odměnu advokáta částkou 2 x 3.100 Kč za dva úkony právní služby (příprava
a převzetí zastoupení, podání kasační stížnosti) a dále částkou 2 x 300 Kč, která představuje
paušální náhradu hotových výdajů v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d)
a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Výše odměny tedy činí celkem 6.800 Kč.
Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem DPH, zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající
této dani a činí tak celkově 8.228 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. září 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu