ECLI:CZ:US:2005:1.US.299.03
sp. zn. I. ÚS 299/03
Usnesení
I.ÚS 299/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele I. L., zastoupeného advokátem Mgr. J. P., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2003, č.j. 32 Odo 44/2003-84, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2002, č.j. 15 Co 133/2002-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 23. 10. 2001, č.j. 21 C 162/2001-43, rozhodl, že žalovaný I. L. (dále jen "stěžovatel") je povinen zaplatit žalobci P. e., a.s. 127.452,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 127.452,40 Kč od 11. 12. 2000 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v řízení o náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny, má za prokázané, že dne 16. 12. 1998 při výměně elektroměru v odběrném místě stěžovatele bylo zaměstnancem žalobce (dále jen "zaměstnanec") zjištěno (následně znalcem potvrzené) porušení cejchovních plomb. Zaměstnanec o tomto porušení plomb sepsal zápis, který však nedal k dispozici stěžovateli. Žalobce vypočetl výši škody za dobu od září do prosince 1998 a vyzval dopisem ze dne 7. 4. 1999 stěžovatele, aby vzniklou škodu uhradil. Stěžovatel škodu neuhradil a žalobce proto dne 2. 9. 1999 (a opětovně, když zjistil, že přívod byl neoprávněně obnovován, dne 9. 9. 1999 a 17. 11. 1999) odpojil přívod elektřiny do restaurace stěžovatele. Žalobce v souvislosti s tvrzeným porušením plomb dovodil, že do měřící části elektroměru byl proveden zásah, což dokládal odlišnou výší spotřeby ve srovnatelných obdobích, tak došlo k neoprávněnému odběru dle §22 odst. 1 písm. a) c) d) zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o státní energetické inspekci. Obvodní soud konstatoval, že žalobce v žalobních tvrzeních vymezil pouze skutečnosti odpovídající podmínkám skutkové podstaty dle písm. c) a d) citovaného ustanovení, jejichž naplnění bylo po provedeném dokazování (protokolární důkazy o neoprávněném zapojování elektrické energie ze dne 9. 9. 1999 a 17. 11. 1999, svědecké výpovědi, přehledy spotřeby stěžovatele) prokázáno. Na tom nemění nic skutečnost, že žalobce nepostupoval při vyřizování neoprávněného odběru zcela správně, neboť o podezření neoprávněného odběru bezprostředně neinformoval osobu přítomnou v odběrném místě a bez zbytečného odkladu samotného stěžovatele, kterému nebyl předán protokol o zjištění neoprávněného odběru k vyjádření. K námitce stěžovatele, že tento protokol byl sepsán až dodatečně, soud uvedl, že za situace, kdy k sepsání protokolu a jeho předání stěžovateli nedošlo hned v odběrném místě, není již pro soud příliš podstatné, kdy byl tento protokol skutečně vyhotoven. Podstatný zůstává jeho obsah. Obvodní soud posoudil vztah žalobce a stěžovatele jako vztah obchodněprávní dle §261 odst. 1 obch. zák.; vzhledem k tomu, že lhůta k plnění stanovená žalobcem v uvedeném dopise ze dne 7. 4. 1999 pravděpodobně předešla den doručení dopisu, soud aplikoval ustanovení §340 odst. 2 obch. zák. , dle kterého je dlužník povinen splnit závazek bez zbytečného odkladu po té, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Dne 11. 12. 2000 byl takto nepochybně v prodlení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2002, č.j. 15 Co 133/2002-68, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že soud I. stupně si pro rozhodnutí obstaral úplný skutkový podklad a že provedené důkazy hodnotil tak, jak mu ukládá ustanovení §132 o.s.ř., tj. každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti. Odvolací soud, který se s rozhodnutím obvodního soudu včetně jeho odůvodnění ztotožnil, současně dodal, že "detailní postup při zjišťování neoprávněného odběru není upraven obecně závazným právním předpisem, takže v této souvislosti nelze žalobci ničeho vytýkat, když jinak o jeho zjištěních není důvodu pochybovat ... žalobce v tomto směru poukázal správně na to, že protokol o zjištění neoprávněného odběru je jen jeho interním tiskopisem". Městský soud současně zdůraznil, že odpovědnost za neoprávněný odběr elektřiny [§22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb.] je objektivní a postačí tak zjištění o porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci s měřícím zařízením. Znaleckému posudku proto nelze vytýkat, že neobjasňuje způsob neoprávněného zásahu do měřícího zařízení; postačí zjištění, že k takovému zásahu došlo a je také rozhodné, jak se na celé věci podíleli zaměstnanci stěžovatele. Odvolací soud konečně uzavřel s tím, že nic podstatného nelze dovodit ani z toho, že snad pracovníci žalobce nezjistili porušení plomb při odečtech elektroměru, ani z toho, že omezení činnosti v provozovně mělo za následek nižší spotřebu.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 20. 2. 2003, č.j. 32 Odo 44/2003-84, dovolání - po té, kdy dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam - odmítl a v "odůvodnění" odkázal na ustanovení §243c odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001, podle něhož usnesení ve věci samé odůvodnění neobsahuje.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2003, č.j. 32 Odo 44/2003-84, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2002, č.j. 15 Co 133/2002-68, napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní uvedl, že oběma rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V prvé řadě poukázal na citované usnesení Nejvyššího soudu ČR, u kterého porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces spatřuje v tom, že Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání "z jím tvrzeného důvodu absence zásadního právního významu", aniž by toto odůvodnil, byť tento postup ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř. připouští. Paušální neodůvodněné odmítnutí dovolání je dle názoru stěžovatele v rozporu i s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"); příkladmo odkázal na judikát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (rozsudek ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz v. Španělsko). Stěžovatel se domnívá, že přijetím principu standardního neodůvodňování rozhodnutí o odmítnutí dovolání musí občan- laik usuzovat, že jeho osobní spor nemá pro soudní orgány, které by jej měly chránit, zásadní právní význam. Neexistence odůvodnění rozhodnutí podle ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř. se prý protiví i sjednocující výkladové úloze Nejvyššího soudu ČR.
Stěžovatel se dále domnívá, že k porušení citovaných základních práv došlo proto, že se žádný z obecných soudů důsledně nezabýval aplikací ustanovení §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb. Stěžovatel má za to, že ustanovení §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb. se dá aplikovat pouze na ty případy, kdy "je porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci zjištěno na měřícím zařízení, které je aktuálně připojeno k odběrnému elektrickému zařízení"; odpovědnost stěžovatele za uváděný neoprávněný odběr tak nemohla vzniknout, neboť předmětné zařízení bylo mimo jeho dispozici a mimo přímý kontakt s elektrickou přípojkou a s elektrickým odběrným zařízením.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, jímž usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 2. 2003, č.j. 32 Odo 44/2003-84, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2002, č.j. 15 Co 133/2002-68, zruší.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovateli nelze přisvědčit, pokud tvrdí, že Nejvyšší soud ČR a Městský soud v Praze porušily jeho ústavně zaručené základní právo obsažené v čl. 36 Listiny, čl. 1 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Ústavní soud (v zásadě) nezasahuje do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a již proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (sp. zn. I. ÚS 230/96 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1997, str. 173; srov. také sp. zn. III. ÚS 23/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1994, str. 41). Ústavní soud se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy (srov. např. sp. zn. I. ÚS 32/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1997, str. 346).
Stěžovatel v ústavní stížnosti - jak již bylo uvedeno - namítá porušení základního práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení v tomto článku upraveného práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. sp. zn. I. ÚS 2/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1994, str. 267 a násl.). Nic takového však zjištěno nebylo. Podle obsahu soudního spisu stěžovateli nebylo nijak bráněno, aby se stanoveným postupem svého práva domáhal. Ústavní soud neshledal v argumentaci Městského soudu v Praze, která je dostatečná, ani porušení zákonných ustanovení procesních. Městský soud v Praze jasně - v souladu s ustanovením §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., jež definuje neoprávněný odběr elektřiny jako odběr měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci - vymezil odpovědnost stěžovatele za neoprávněný odběr elektřiny jako odpovědnost objektivní. Obdobně zřetelně se vypořádal i s ostatními argumenty stěžovatele a zhodnotil je v rámci dokazování v intencích daných ustanovením §132 o.s.ř. Za tohoto stavu Ústavní soud neshledal u obecných soudů ani svévoli ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry, jež z nich vyvodily, na straně druhé.
Stěžovateli nelze přisvědčit ani potud, pokud dovozuje porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces z toho, že Nejvyšší soud usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 20. 2. 2003, v němž neshledal rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné, neodůvodnil, ačkoli mu to umožňovalo ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř. Argumentace stěžovatele je především polemikou s citovaným ustanovením a s jeho souladem s Listinou a případně s Úmluvou. Ústavní soud však v prvé řadě připomíná, že se uvedená polemika netýká rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci samé, který odmítl dovolání s odkazem na §237 odst.1 písm. c) o.s.ř., ale procesní úpravy umožňující usnesení neodůvodnit za podmínek tehdy vymezených v ustanovení §243c odst. 2 o.s.ř. Ústavní soud ostatně nedostatky této úpravy ustanovení §243c odst. 2. o. s.ř. nepodcenil a posléze svým nálezem č. 153/2004 Sb. citované ustanovení pro jeho rozpor s principy právního státu, jakož i s principem rovnosti, ke dni 6. 4. 2004 zrušil. Nelze však dovozovat, že rozhodnutí o dovolání bylo vydáno v rozporu s ústavními procesními principy. Jestliže totiž samo rozhodnutí městského soudu zrušeno nebylo - neboť nebyla shledána jeho protiústavnost - bylo by nepřiměřené, striktní a formalistické zrušit rozhodnutí Nejvyššího soudu pouze proto, že neobsahuje odůvodnění, byť po jeho vydání bylo ustanovení §243 odst.2 o.s.ř. zrušeno. Tento postup odpovídá i známé judikatuře Ústavního soudu.
Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR a rozsudkem Městského soudu v Praze k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2005
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu
Za správnost vyhotovení:
Jitka Kučná
Kc.: 1) doruč do vlastních rukou
- stěžovateli
- jeho právnímu zástupci
- NS
- MěS v Praze
- Obv. Soud pro Prahu 3
- Pražská energetika
2) vyluč a vrať spis
3) vyluč a vrať přílohy; ponech kopie přílohy A, B a C
4) po vrácení doručenek založ