ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.104.2019:36
sp. zn. 10 Azs 104/2019 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. T. M., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Velvyslanectví České
republiky v Hanoji, se sídlem 13 Chu Van An, Hanoj, Vietnamská socialistická republika, adresa
pro doručování Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2017, čj. 2993/2017-HANOI-V, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2019,
čj. 57 A 11/2017-58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaný je po v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 4 114 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta se sídlem
Příkop 834/8, Brno, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný usnesením ze dne 1. 9. 2017 rozhodl, že žádost žalobce o udělení
dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání (žádost o zaměstnaneckou kartu) je nepřijatelná
podle §169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť si žalobce předem nesjednal termín
podání žádosti způsobem, který byl stanoven zastupitelským úřadem, a žádost nebyla podána
osobně (§169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců).
[2] Proti usnesení žalovaného podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud
usnesení žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že si žalobce
zaregistroval v systému Visapoint termín pro podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem
studia, který využil k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, k jejímuž podání si dlouhodobě
nebyl schopen zaregistrovat termín v nefunkčním systému Visapoint. Tento postup označil
krajský soud za nouzový způsob podání žádosti, která měla být vzhledem k okolnostem věci
(nemožnosti sjednat si termín pro podání zaměstnanecké karty v systému Visapoint) považována
za účinně podanou (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52,
č. 3601/2017 Sb. NSS). Dále se krajský soud neztotožnil s tím, že by žádost nebyla podána
osobně, neboť ze spisu vyplývá, že žalobce osobně jednal s oprávněnou úřední osobou
žalovaného.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítl, že žádost žalobce nebyla podána nouzovým způsobem, neboť nebyla podána v úředních
hodinách pro podávání žádosti o zaměstnanecké karty. Dle judikatury NSS přitom dodržování
úředních hodin nelze žalovanému vytýkat (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 5. 2018,
čj. 7 Azs 75/2018-22, ze dne 24. 1. 2018, čj. 6 Azs 324/2017-32, ze dne 23. 2. 2018,
čj. 5 Azs 312/2017-33, a ze dne 21. 11. 2018, čj. 9 Azs 186/2018-48).
[4] Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud nesprávně vyložil systematiku příslušných
ustanovení zákona o pobytu cizinců. Povinnost osobní účasti je přímo spojena se splněním
povinnosti sjednání termínu osobního podání žádosti. V případě, že není splněna registrační
povinnost, je pro účely podání žádosti pro určitý druh a účel pobytového oprávnění potřeba
na žadatele hledět, jako by nebyl osobně přítomen. Stěžovatel se proto nedopustil nezákonného
postupu, pokud odmítl přijmout žádost z důvodu nesplnění povinnosti osobní přítomnosti.
[5] Dle stěžovatele krajský soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav, neboť měl zřejmě
za to, že usnesení o nepřijatelnosti bylo vydáno k žádosti o zaměstnaneckou kartu podané
současně s žádostí o upuštění od osobního podání žádosti. Tak tomu ovšem nebylo. Žalobce
nejprve podal žádost o zaměstnaneckou kartu, kterou stěžovatel dle §169h odst. 1 písm. a)
zákona o pobytu cizinců vyhodnotil jako nepřijatelnou, a učinil o tom záznam do spisu a žalobce
vyrozuměl písemně formou „záznamu o usnesení“. Zároveň vrátil žalobci originál žádosti
o zaměstnaneckou kartu, načež žalobce obratem příslušnému pracovníku vrátil originál žádosti
o zaměstnaneckou kartu spolu s žádostí o upuštění od osobního podání žádosti.
[6] Podle stěžovatele není nijak podloženo tvrzení krajského soudu, že systém Visapoint
v době podání žádosti žalobce nebyl schopen zajistit, že žadatelé budou moci v přiměřeném čase
a lidsky důstojným způsobem žádosti podat. Naopak skutečnost, že se stěžovatel prostřednictvím
systému Visapoint registroval k podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem studia, svědčí
o tom, že tento systém fungoval.
[7] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[8] Stěžovatel poté zaslal soudu doplnění kasační stížnosti, v němž v návaznosti na rozsudky
NSS ze dne 15. 8. 2019, čj. 4 Azs 150/2018 -35, ze dne 28. 3. 2019, čj. 4 Azs 417/2018-37,
a ze dne 10. 1. 2019, čj. 3 Azs 65/2018-27, považoval za nutné přes řadu podobností s nyní
posuzovanou věcí upozornit na klíčový rozdíl ve skutkovém průběhu. Zatímco v uvedených již
rozhodnutých věcech byla žádost o upuštění od osobního podání žádosti podle §169d odst. 3
zákona o pobytu cizinců podána zároveň se samotnou žádostí o pobytový titul, v nyní
projednávaném případě bylo podání postupné. V takové situaci neměl stěžovatel jinou možnost
než žádost o zaměstnaneckou kartu vyhodnotit jako nepřijatelnou. Správnost této úvahy potvrdil
Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudcích ze dne 17. 4. 2019, čj. 15 A 201/2017-46,
a čj. 15 A 203/2017-46.
[9] Žalobce uvedl, že stěžovatel odkazuje na judikaturu, která není na danou věc přiléhavá,
neboť se týká věcí nezákonných zásahů. Dále konstatoval, že žádost o zaměstnaneckou kartu
vzhledem k daným okolnostem podal nouzovým způsobem, který má ve smyslu judikatury NSS
za následek zahájení řízení přesto, že nebyl do detailu dodržen zákonem předepsaný postup
podání žádosti.
[10] Žalobce navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Ze spisového materiálu plyne, že si žalobce v systému Visapoint zaregistroval termín
pro podání dlouhodobého víza za účelem studia. Dne 1. 9. 2017 se žalobce dostavil ke stěžovateli
a podal žádost o zaměstnaneckou kartu. Tato žádost byla usnesením ze dne 1. 9. 2017
stěžovatelem prohlášena za nepřijatelnou, neboť si žalobce předem nesjednal termín k podání
žádosti a žádost nebyla podána osobně. K žádosti o zaměstnaneckou kartu byla podána také
žádost o upuštění od osobního podání žádosti. Ze spisového materiálu nelze seznat, zda průběh
podávání žádostí proběhl tak, jak popisoval stěžovatel, tedy že nejprve žalobce podal samotnou
žádost o zaměstnaneckou kartu a až ve chvíli, kdy mu byla vrácena, ji obratem podal znovu spolu
s žádostí o upuštění od osobního podání žádosti, anebo žalobce rovnou podal žádost
o zaměstnaneckou kartu spolu s žádostí o upuštění od osobního podání žádosti. Ze správního
spisu ovšem vyplývá, že se stěžovatel pokusil o registraci šesti termínů k podání žádosti
o dlouhodobý pobyt, která ovšem skončila vždy neúspěšně.
[13] Podle §169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že žádost o udělení dlouhodobého
víza, s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza
k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a žádost o vydání povolení
k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně.
[14] Podle §169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že zastupitelský úřad může
v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně
s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti.
[15] Podle §169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců platí, že žádost o udělení
dlouhodobého víza a žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu
na území na toto vízum nebo žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému
pobytu je nepřijatelná, jestliže si cizinec předem nesjednal termín podání žádosti o udělení
dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému
pobytu způsobem stanoveným tímto zákonem.
[16] Podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců nepřijatelnost žádosti zjišťuje u žádosti
podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad a u žádosti podané ministerstvu ministerstvo.
Je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto
skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu
nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady
a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle
tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé.
[17] V nyní projednávané věci je podstatné, že žalobce si nebyl schopen dlouhou dobu sjednat
termín pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt a potažmo zaměstnaneckou kartu v systému
Visapoint, který byl judikaturou NSS označen za nefunkční.
[18] NSS v rozsudku ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS,
vyslovil, že v situaci dlouhodobě prakticky nefunkčního systému Visapoint je třeba považovat
za řádně podané i takové žádosti, které se do dispozice zastupitelského úřadu dostaly
nestandardním postupem (např. jako příloha stížnosti proti postupu jeho pracovníka). Podání
žádosti nouzovým způsobem je totiž v podstatě jedinou účinnou obranou žadatele před
nezákonným jednáním veřejné správy spočívající v tom, že mu neposkytne v přiměřené lhůtě
možnost podání žádosti postupem zákonem standardně předpokládaným. Za takových okolností
pak není rozhodné, zda žadatel současně s nouzově podanou žádosti podal také žádost
o upuštění od osobního podání žádosti (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, 7 Azs 227/2016-36,
č. 3603/2017 Sb. NSS).
[19] S ohledem na shora uvedené bylo tedy nutné na žádost žalobce o zaměstnaneckou kartu
hledět jako na účinně podanou, neboť využil nouzový způsob podání žádosti, protože mu nebylo
umožněno, aby si v přiměřené době lidsky důstojným způsobem sjednal termín pro podání
žádosti o zaměstnaneckou kartu. K obdobnému závěru dospěl NSS např. v rozsudku ze dne
16. 5. 2019, čj. 1 Azs 31/2019-63, či ze dne 15. 8. 2018, čj. 4 Azs 150/2018-35 (viz bod 35 a násl.
citovaného rozsudku).
[20] Pro nyní projednávanou věc proto ani není podstatné, zda žádost o zaměstnaneckou
kartu byla podána současně s žádostí o upuštění od osobního podání žádosti či nikoli, případně
zda žádosti byly podávány tak, jak popisuje stěžovatel.
[21] Uvedeným NSS nikterak nezpochybňuje závěry rozsudku NSS ze dne 15. 8. 2018,
čj. 4 Azs 150/2018-35, dle kterého v případě, že je současně s žádostí o pobytové oprávnění
podána žádost od upuštění od osobního podání žádosti, není možné o žádosti o zaměstnaneckou
kartu rozhodnout jako o nepřijatelné dle §169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť
je nutné nejprve vyjasnit, zda je možné trvat na osobním podání žádosti.
[22] V posuzované věci je totiž třeba přihlédnout k tomu, že žádost o zaměstnaneckou kartu
byla podána nouzovým způsobem a hledí se na ni jako na účinně podanou. Otázka, zda byly
či nebyly splněny podmínky pro upuštění od jejího osobního podání, tedy již není podstatná.
Popsanými okolnostmi se nyní projednávaná věc liší od věcí, v nichž rozhodoval Krajský soud
v Ústí nad Labem ve věcech sp. zn. 15 A 201/2017 a 15 A 203/2017, v nichž neshledal žádosti
o zaměstnaneckou kartu za nouzově (a tedy účinně) podané (NSS přitom zdůrazňuje, že nijak
nehodnotí správnost závěrů Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť mu to v tomto řízení
nepřísluší).
[23] NSS dále konstatuje, že stěžovatelem uvedená judikatura vztahující se k úředním hodinám
není pro posouzení věci přiléhavá, neboť se v ní jednalo o situace, v nichž žalobcům nebylo
umožněno žádost o příslušné pobytové oprávnění podat (resp. vůbec vstoupit do budovy
zastupitelského úřadu), neboť se dostavili mimo úřední hodiny vyhrazené pro podávání žádostí
o pobytové oprávnění, případně se dostavili v úředních hodinách, nicméně neměli sjednaný
termín pro osobní podání žádosti. V nyní posuzované věci si žalobce sjednal termín pro osobní
podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem studia, nicméně následně osobně podal žádost
o zaměstnaneckou kartu, kterou stěžovatel přijal a poté ji posoudil jako nepřijatelnou.
[24] K námitce, že žádost nebylo možné posoudit jako osobně podanou, jak poznamenal
krajský soud, NSS nejprve konstatuje, že jako důvod nepřijatelnosti v §169h odst. 1 písm. a)
zákona o pobytu cizinců je uvedeno, že si (i) žadatel dopředu nesjednal termín pro podání žádosti
o pobytové oprávnění způsobem stanoveným zastupitelským úřadem, (ii) žádost byla podána
u nepříslušného zastupitelského úřadu, a (iii) žádost nebyla podána osobně, aniž zastupitelský
úřad upustil od osobního podání žádosti. Pokud je jedna z uvedených podmínek splněna,
rozhodne zastupitelský úřad o nepřijatelnosti žádosti.
[25] V nyní projednávané věci je zřejmé, že nebyla splněna registrační podmínka, žalobce
se ovšem na zastupitelský úřad osobně dostavil, což ani není sporné. V případě, že by stěžovatel
měl posoudit žádost jako nepřijatelnou, mohla by být nepřijatelná pouze proto, že nebyla splněna
předchozí registrace termínu. V projednávané věci se však jednalo o žádost nouzově podanou,
jak rozvedeno výše.
[26] K námitce stěžovatele, že krajský soud nevzal v potaz postupné podávání žádostí, NSS
uvádí, jak již výše konstatoval, že to není pro nyní posuzovanou věc podstatné. K námitce týkající
se nedoložení nefunkčnosti systému Visapoint NSS poznamenává, že obecně je známo a vyplývá
i z judikatury NSS, že systém Visapoint je dlouhodobě nefunkční, a to zejména ohledně podávání
žádostí o zaměstnanecké karty, a proto žadatelé sahají po nouzových způsobech jejich podávání.
Krajský soud nadto dovodil, že žalobce činil marné pokusy k registraci termínu pro podání
zaměstnanecké karty, a proto v jeho případě nelze hovořit o tom, že bylo možné podat žádost
v přiměřené době. Marné pokusy žalobce o registraci příslušného termínu přitom stěžovatel nijak
nezpochybňoval, naopak v nich již v řízení o žalobě (mylně – pozn. NSS) spatřoval potvrzení
funkčnosti systému Visapoint.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[28] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti; žalobce měl ve věci úspěch, přísluší mu tedy právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst.
1 ve spojení s §120 s. ř. s.). V řízení před NSS byl žalobce zastoupen advokátem. Advokát sepsal
vyjádření ke kasační stížnosti; učinil tedy jeden úkon právní služby [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu]. Odměna za jeden úkon právní služby činí podle §9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bodu 5 advokátního tarifu částku 3 100 Kč, k níž je podle §13 odst. 4
advokátního tarifu třeba přičíst 300 Kč na paušální úhradu hotových výdajů. Celkem tedy náklady
vynaložené stěžovatelem na jeho právní zastoupení v řízení před Nejvyšším správním soudem
činí částku ve výši 3400 Kč zvýšenou, vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele je plátcem DPH,
o částku 714 Kč na DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tuto částku je stěžovatel povinen
zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu