ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.37.2017:30
sp. zn. 10 Azs 37/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. K., zast. Mgr.
Janem Urbanem, advokátem se sídlem Haškova 1714/3, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2.
2016, čj. OAM-412/ZA-ZA14-ZA05-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2017, čj. 29 Az 12/2016 – 65,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Janu Urbanovi, advokátu, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel) podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne
29. 4. 2015, v níž uvedl, že je ženatý, jeho rodiče, manželka, dva synové a bratr žijí v Arménii,
sestra v Gruzii. Již jedenáct let žije v ČR, v Arménii byl během této doby přibližně šestkrát vždy
přibližně na dobu dvou měsíců. V Arménii vlastní byt, ale neměl zde práci, a proto odcestoval
do ČR. V ČR mu v roce 2014 skončilo oprávnění k dlouhodobému pobytu,
ale odcestovat nechce, neboť zde má přítelkyni, která je těhotná. S přítelkyní se zná již osm let,
z toho jeden a půl roku spolu bydlí v jejím pronajatém bytě v P. a společně se starají
o její 14tiletou dceru. Požádal o mezinárodní ochranu, neboť má v Arménii dluhy a obává
se vymahačů, kteří chtějí vrátit své peníze, hledají ho a vyhrožují jemu i jeho rodině.
Na policejní orgány se neobrátil, neboť předpokládal, že by jim nepomohly. S ohledem na svou
novou rodinu v ČR, na dluhy v zemi původu a nemožnost si tam najít práci a zázemí,
se do Arménie nechce vrátit.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 2. 2016, čj. OAM-412/ZA-ZA14-ZA05-2015,
neudělil stěžovateli žádnou z forem mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
v platném znění (zákon o azylu).
[3] Stěžovatel v žalobě uvedl, že splňuje podmínky pro udělení azylu dle §§12, 14 a 14a
zákona o azylu. Žalovaný porušil §2 a §3 správního řádu tím, že nezjistil dostatečně skutkový
stav a řádně se nevypořádal s obsahem žádosti, zejména s hrozící vážnou újmou ze strany
vymahačů dluhů podporovaných či tolerovaných veřejnými orgány a policií, ani s jeho obavou
z šikany místních obyvatel z důvodu jeho pobytu v zahraničí. Dlužná částka je již velmi vysoká
a on se důvodně obává o život svůj a své rodiny. Orgány veřejné moci nekontaktoval,
neboť by to vedlo pouze ke zhoršení situace. Žalovaný dále nezohlednil, že stěžovatel se v ČR
stará o nezletilé dítě své přítelkyně. Další podstatnou okolností je vázanost rodiny v Arménii
na jeho příjmech a skutečnost, že opuštěním ČR ztratí možnost pečovat o nezletilé děti.
Žalovaný se těmito důsledky dostatečně nezabýval.
[4] Krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění odkázal na judikaturu NSS k pronásledování
soukromými osobami. Obavu stěžovatele ani jiné ekonomické problémy nepovažoval za azylový
důvod podle §12 zákona o azylu, s tím, že stěžovatel netvrdil jiné důvody, které by vyžadovaly
podrobnější odůvodnění. Soud poukázal na tvrzení stěžovatele, že neměl se státními orgány
dosud problémy, nebyl politicky činný a svou zemi opustil z ekonomických důvodů.
Ustanovení §13 zákona o azylu nedopadá dle soudu na stěžovatele, neboť má v ČR těhotnou
přítelkyni, které avšak nebyl udělen azyl. K aplikaci §14 zákona o azylu uvedl, že péči o nezletilé
dítě v ČR nepovažuje za důvod pro udělení mezinárodní ochrany, stěžovatel žádné jiné relevantní
skutečnosti netvrdil. K aplikaci §§14a a 14b, krajský soud shodně se žalovaným uvedl, že obavy
z nebezpečí vážné újmy nejsou důvodné. Správní orgány se obavou z možného jednání věřitelů
dostatečně zabývaly, přitom zohlednily zejména skutečnost, že stěžovatel ani jeho rodina se nikdy
neobrátily na policii v zemi svého původu. Tvrzení stěžovatele, že státní orgány by jim
nepomohly, vyhodnotil soud ve shodě s žalovaným jako nepodložené a účelové; je zřejmé,
že stěžovatel několikrát (vždy na několik měsíců) vycestoval do Arménie a žádné problémy
zde neměl. Krajský soud souhlasil se žalovaným, že stěžovateli nehrozí žádná azylově relevantní
vážná újma ve smyslu §14a, přičemž neshledal ani podmínky pro aplikaci §14b zákona o azylu.
Žalovaný měl k dispozici dostatečné podklady, s nimiž se stěžovatel mohl seznámit dne
1. 2. 2016. Odůvodnění žalovaného reflektuje objektivně zjištěný skutkový stav a je řádně
a dostatečně odůvodněné. Krajský soud také upozornil na skutečnost, že stěžovatel podal žádost
o mezinárodní ochranu až ve chvíli, kdy jej Policie ČR upozornila na nelegální pobyt.
II. Kasační stížnost stěžovatele a vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se krajský soud řádně nevypořádal s tím,
že žalovaný porušil §2 a §3 správního řádu a příslušná ustanovení zákona o azylu.
Žalovaný nezjistil dostatečně stav věci, nevypořádal se řádně se všemi skutečnostmi významnými
pro rozhodnutí, ani s tvrzeními stěžovatele. Soud se omezil na pouhé opakování jeho námitek
a závěrů žalovaného v rozhodnutí; žádným způsobem přitom nezdůvodnil, jak je hodnotil.
Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
[6] Konkrétní námitky stěžovatele jsou v podstatě totožné s žalobními námitkami.
Podle jeho názoru žalovaný nesprávně posoudil hrozící vážnou újmu ze strany vymahačů dluhů,
jejichž praktiky jsou podporovány a tolerovány veřejnými orgány, a k nebezpečí plynoucímu
z neznalosti poměrů v Arménii v důsledku jeho dlouhodobého pobytu v ČR. V této souvislosti
se stěžovatel obává šikany ze strany místního obyvatelstva. Je přesvědčen o tom, že kontaktování
policie či jiných veřejných orgánů s žádostí o pomoc by vedlo pouze ke zhoršení situace.
Dlužná částka je již velmi vysoká a on se důvodně obává o svůj život i zdraví. Jeho rodina žijící
v Arménii je závislá na jeho příjmech. V případě návratu ztratí možnost pečovat o nezletilé děti
nacházející se v ČR. Žalovaný ani soud neměli dostatečné podklady, aby objektivně posoudili
nebezpečí ohrožení života či jiné vážné újmy.
[7] Stěžovatel má za to, že jeho kasační stížnost je přijatelná, neboť svým významem
podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy a navrhuje, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný se stěžovatelem nesouhlasí a odkazuje na obsah správního spisu,
tj. žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, pohovor a své rozhodnutí. Navrhuje,
aby NSS odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele (§104a s. ř. s.).
[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem
přesah vlastních zájmů stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
Neshledá-li NSS přesah vlastních zájmů stěžovatele, kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost.
[11] Nejprve se soud vyjádří k namítané nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů, neboť z napadeného rozsudku není podle stěžovatele seznatelné,
jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný a jak posoudil namítané skutečnosti. NSS k tomu uvádí,
že krajský soud se vyjádřil ke všem podstatným žalobním bodům. Z odůvodnění soudu je zřejmé,
že se plně ztotožnil s posouzením věci žalovaným, a z jakých důvodů považuje jeho závěry
za správné a učiněné souladu se zákonem. Případná stručnost některých závěrů zcela odpovídá
obecnému charakteru příslušných žalobních bodů. Nelze proto přisvědčit námitce stěžovatele,
že z rozsudku není patrné, jak soud hodnotil jednotlivé žalobní námitky.
[12] Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno,
že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou
bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle §14 zákona o azylu lze humanitární
azyl udělit v případech hodných zvláštního zřetele, jestliže nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní
ochrany podle §12. Ustanovení §14a představuje formu doplňkové ochrany, jestliže žadateli
v případě návratu hrozí reálné nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu.
[13] Obavou žadatele o azyl z pronásledování a výhrůžek ze strany soukromých osob
(vymahačů dluhů) a nemožností domoci se ochrany státu se NSS již dříve zabýval
(srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 5/2003 – 51, ze dne 10. 3. 2004,
čj. 3 Azs 22/2004 – 48). Stěžovatel ani jeho rodina se však prokazatelně nepokusili kontaktovat
příslušné orgány s žádostí o pomoc (viz rozsudky NSS ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008 – 57;
ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008 – 70; ze dne 31. 10. 2008; čj. 5 Azs 50/2008 – 62,
nebo ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Azs 86/2008 – 101). NSS také konstantně judikuje,
že pouhá nedůvěra stěžovatele ve státní instituce není důvodem pro udělení azylu
(např. rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 7/2004 – 37). Stěžovatel neuvádí žádné
skutečnosti, kterými by se NSS ve své judikatuře týkající se obav z pronásledování soukromými
osobami z důvodu finančních závazků nezabýval.
[14] Z hlediska testu přiměřené pravděpodobnosti pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu
či existence reálného nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu je podání žádosti
o poskytnutí mezinárodní ochrany se zpožděním několika let po opuštění země
(bez relevantní změny poměrů v zemi původu) významnou skutečností, na kterou poukázali
krajský soud i žalovaný poukázali. Stěžovatel navíc o mezinárodní ochranu požádal v situaci,
kdy mu nesvědčil již žádný pobytový titul (např. rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2009,
čj. 6 Azs 41/2008 – 141). V rozsudku ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005 – 54, NSS uvedl:
„[o]becné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu,
bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými
problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost
o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, kdy stěžovateli nebyl pro pozdní
podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění,
svědčí to o její účelovosti.“ Dále lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2005,
čj. 2 Azs 423/2004 – 81, nebo usnesení NSS ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2006 – 41.
[15] NSS souhlasí se žalovaným i krajským soudem, že stěžovatelem tvrzená obava
z vymahačů dluhů není ani okolností zvláštního zřetele hodnou ve smyslu §14 zákona o azylu.
NSS k tomu již dříve uvedl, že „[o]btíže žadatele o azyl, spočívající v nemožnosti splácení dluhu soukromým
osobám v zemi původu, nelze bez přistoupení dalších zvláštního zřetele hodných okolností vnímat jinak
než jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení azylu podle §14 [zákona o azylu]“ (viz rozsudek
ze dne 15. 12. 2003, čj. 4 Azs 31/2003 – 64). Žádné zvláštní okolnosti týkající se vymáhání
jeho dluhů stěžovatel netvrdil.
[16] Ke ztrátě možnosti pečovat o nezletilé děti jakožto tvrzené okolnosti zvláštního zřetele
hodné ve smyslu §14 zákona o azylu, NSS uvádí, že h umanitární azyl je možné udělit
„např. osobám zvláště těžce postiženým nebo nemocným, osobám přicházejícím z oblastí postižených humanitární
katastrofou způsobenou lidskými či přírodními faktory.“ (viz rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010,
čj. 6 Azs 55/2009 – 71). NSS se již dříve vyjádřil i k soukromým a rodinným poměrům žadatele
(obdobných jako u stěžovatele) s tím, že „[s]naha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití
se snoubenkou, která má desetiletou dceru, je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným
a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný,
tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu §14 […].“ (viz rozsudky NSS ze dne 16. 2. 2005,
čj. 4 Azs 333/2004 – 69; ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 47/2004 – 60).
[17] V této souvislosti ani ztráta možnosti pečovat o narozené dítě není důvodem pro aplikaci
§14 zákona o azylu (např. usnesení NSS ze dne 2. 1. 2012, čj. 6 Azs 35/2011 – 47).
Ze spisu žalovaného vyplývá, že stěžovatel v žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 29. 4. 2015
uvedl, že jeho družka je ve třetím měsíci těhotenství. Dne 1. 12. 2016 jej žalovaný vyzval
k seznámení se s podklady pro rozhodnutí; stěžovatel se k nim odmítl vyjádřit a k dotazu,
zda chce sdělit nějaké nové skutečnosti či navrhnout důkazy, odvětil, že nikoli. V této době však
již musel vědět o narození dítěte a o existenci případných okolností zvláštního zřetele hodných
souvisejících s péčí o toto dítě; ty však žalovanému nesdělil a žádné takové okolnosti netvrdil
ani v řízení před krajským soudem. Za těchto okolností nebylo povinností žalovaného
(a následně ani krajského soudu) se k této otázce blíže vyjadřovat. Tvrdit všechny
(a případně prokázat) v úvahu přicházející důvody, které by mohly obstát jako hodné zvláštního
zřetele; je povinností žadatele o mezinárodní ochranu (viz rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2011,
čj. 5 As 103/2011 – 59; obdobně též rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2003, čj. 3 Azs 23/2003 - 61,
a usnesení NSS ze dne 2. 1. 2012, čj. 6 Azs 35/2011 – 47).
[18] Finanční závislost rodinných příslušníků žijících v Arménii na příjmech stěžovatele,
které získává prací v ČR, a jeho obava, že v Arménii nenalezne práci, nejsou důvodem
pro udělení mezinárodní ochrany, neboť se jedná o ekonomické důvody – k tomu viz
např. rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. 5 Azs 3/2003 – 54: „[o]btíže žadatele o azyl stran obživy
či možností seberealizace nelze bez přistoupení dalších okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak,
nežli jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení humanitárního azylu podle §14 […].“
[19] Jiné než shora uvedené důvody stěžovatel neuvedl; svůj zdravotní stav označil za dobrý.
Žalovaný v rozhodnutí posoudil rodinnou, sociální a ekonomickou situaci stěžovatele,
přihlédl k jeho zdravotnímu stavu i věku, a konstatoval, že nezjistil žádný důvod hodný
zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. NSS shodně jako krajský soud nepokládá
za nepřezkoumatelné stručné odůvodnění žalovaného, neboť jím dostatečně vyjádřil, že skutkový
stav posoudil z hlediska vyjmenovaných kritérií, v nichž neshledal důvod pro aplikaci §14 zákona
o azylu (viz např. rozsudky NSS čj. 5 Azs 24/2003 – 42 a čj. 5 Azs 22/2003 – 41, oba ze dne
18. 12. 2003; usnesení NSS ze dne 2. 1. 2012, čj. 6 Azs 35/2011 – 47).
[20] K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu se krajský soud vyjádřil na straně 5
napadeného rozsudku. Zdroje použité žalovaným, jakož i odůvodnění rozhodnutí,
považoval za dostatečné, stav věci za objektivně zhodnocený a závěry za řádně odůvodněné.
Ze spisu správního orgánu NSS ověřil, že žalovaný vycházel z dostatečně aktuálních
a objektivních podkladů – např. informace z Cizineckého informačního systému,
informace MZV ČR ze dne 12. 6. 2015, výroční zprávy Freedom House „Svoboda ve světě 2015
– Arménie“ ze dne 28. 1. 2015, Infobanka ČTK „Země světa, Arménie“. Žalovaný v rozhodnutí
zhodnotil politickou a bezpečnostní situaci v Arménii i tvrzení stěžovatele. NSS neshledal
ani v tomto postupu krajského soudu žádné zásadní pochybení, které by mohlo odůvodnit
přijatelnost kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání,
neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Situace stěžovatele
a jím vznesené námitky nepřináší žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud neřešil,
či potřebu se od dříve přijatého řešení odchýlit, anebo otázku, kterou NSS řešil
v rámci jednotlivých senátů odlišně. Nedošlo ani k žádnému natolik zásadnímu pochybení,
které by mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele. NSS proto odmítl kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. jako nepřijatelnou.
[22] Odmítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnost, žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
[23] Stěžovateli byl v řízení před krajským soudem ustanoven advokát. Podle §35 odst. 8
poslední věty s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem,
je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Při přiznání odměny v dané věci NSS určil odměnu ve výši 3 400 Kč [jeden úkon právní služby
po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky (návrh ve věci samé – podání kasační
stížnosti), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle 13 odst. 3 vyhlášky].
Zástupce je plátcem DPH, odměna se proto zvyšuje o 21 %, tj. 714 Kč. Celková částka 4 114 Kč
bude vyplacena k rukám advokáta z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu