ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.85.2017:37
sp. zn. 10 Azs 85/2017 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Petra Mikeše v právní věci žalobce: O. C., zast. JUDr. Ilonou
Tajchnerovou, advokátkou se sídlem Moskevská 1604/35, Ústí nad Labem, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
16. 1. 2015, čj. OAM-350/ZA-ZA08-ZA08-K07-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2017, čj. 78 Az 1/2015-89,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Iloně Tajchnerové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a shrnutí jeho dosavadního průběhu
[1] Rozhodnutím ze dne 16. 1. 2015, čj. OAM-350/ZA-ZA08-ZA08-K07-2014, žalovaný
neudělil žalobci (dále jen „stěžovatel“) mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V pohovoru stěžovatel uvedl, že se obává návratu na Ukrajinu,
kde probíhají válečné operace. Pokud by jej povolali do armády, nevěděl by za koho a proti komu
by měl bojovat; obává se o svůj život. V řízení před krajským soudem předložil stěžovatel listinu
ze dne 4. 2. 2015 Ministerstva obrany Ukrajiny, ze které vyplývá, že je na seznamu hledaných
osob, které mají být z důvodu vyhýbání se vojenské povinnosti zadrženy a dopraveny na vojenské
komisařství.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelova obava z výkonu vojenské služby,
popř. postih pro nenastoupení do vojenské služby, má s ohledem na předloženou listinu reálný
základ; žalovaný v napadeném rozhodnutí ostatně sám připustil, že na východě Ukrajiny probíhá
vnitřní ozbrojený konflikt. Žalovaný při aplikaci §14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu
nezohlednil Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou
Úřadem Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN. Stěžovatel uvedl, že jeho případná vojenská
účast v probíhajícím vnitřním ozbrojeném konfliktu je v rozporu s jeho morálními
a náboženskými principy, neboť by zabíjel mladé lidi jako on z řad svých spoluobčanů
a spolužáků ze studií. Krajský soud závěrem uvedl, že důvodem pro nárokování postavení
uprchlíka přitom může být i skutečnost, že výkon vojenské služby je v rozporu s morálním
přesvědčením nebo oprávněnými pohnutkami svědomí žadatele a v daném případě považoval
za prokázanou také skutečnost, že účast stěžovatele na vojenských akcích na východě Ukrajiny
je reálná. Krajský soud na základě shora uvedeného uzavřel, že byly naplněny předpoklady
pro to, aby žalovaný udělil stěžovateli doplňkovou ochranu ve smyslu §14a odst. 1 a 2 písm. c)
zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného proto zrušil a současně jej zavázal, aby v dalším řízení
vycházel z aktuálního vývoje vnitřního ozbrojeného konfliktu na Ukrajině.
[3] Žalovaný podal proti rozsudku krajského soudu ze dne 29. 6. 2015, čj. 78 Az 1/2015-57,
kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 26. 11. 2015,
čj. 10 Azs 174/2015-42, jej zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní
soud poukázal na pochybení krajského soudu spočívající v nerozlišení kritérií pro udělení azylu
[§12 písm. b)] a pro udělení doplňkové ochrany (§14a), a dále nesprávné interpretaci pojmu
„vnitřní ozbrojený konflikt“ ve smyslu §14a zákona o azylu. Dále se Nejvyšší správní soud
zabýval otázkou možnosti udělení právního statutu uprchlíka osobě, která se vyhýbá výkonu
vojenské služby. Krajský soud dle NSS dostatečně neposoudil ani naplnění podmínek udělení
doplňkové ochrany z důvodu existence vážné újmy s ohledem na ohrožení života civilisty
nebo jeho lidské důstojnosti ve vztahu k svévolnému násilí v situaci mezinárodního
nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Vytkl soudu, že při aplikaci §14 odst. 1 a 2 písm. c)
zákona o azylu neuplatnil tzv. třístupňový test.
[4] Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu znovu projednal a rozsudkem ze dne 23. 1. 2017,
čj. 78 Az 1/2015-89, ji zamítl.
II. Shrnutí kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatel je přesvědčen, že rozsudek krajského soudu je nezákonný a nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů. Při jednání před krajským soudem předložil žalovaný důkaz o tom,
že v zemi původu stěžovatele není taková bezpečnostní situace jako v době, kdy zemi opustil,
což doložil novinovým článkem na serveru www.sputniknews.com. Namítá, že soud nevycházel
ze situace, která zde byla v době rozhodování správního orgánu, ale ze situace v době
rozhodování soudu. Podmínky k prolomení zásady podle §75 odst. 1 s. ř. s. však nebyly splněny.
Žalovaný po celou dobu řízení, před soudy i ve svém původním rozhodnutí, bagatelizoval
bezpečnostní situaci na Ukrajině, považoval ji za bezpečnou a obavy stěžovatele odmítal.
Stěžovatel pro úplnost uvádí, že v České republice má bydlení, práci a žije zde i jeho manželka.
Domáhá se zrušení napadeného rozsudku krajského soudu, který jeho žalobu zamítl v rozporu
se zákonem.
[6] Žalovaný uvedl, že trvá na svém rozhodnutí, hojně cituje judikaturu a navrhuje,
aby NSS kasační stížnost zamítl, pokud ji neodmítne pro nepřijatelnost ve smyslu §104a s. ř. s.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti,
a shledal, že stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem.
[8] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda je kasační stížnost přípustná
podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Z příslušného ustanovení vyplývá, že kasační stížnost
je nepřípustná proti rozhodnutí, kterým soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí
bylo zrušeno; to neplatí, je-li důvodem kasační stížnosti skutečnost, že se soud neřídil závazným
právním názorem NSS. Nepřípustnost kasační stížnosti nelze konstatovat zejména v případech,
kdy NSS vytkl nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný
skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí (viz rozsudek ze NSS dne
29. 8. 2012, čj. 8 As 2/2012-55). Z důvodů nepřezkoumatelnosti přitom Nejvyšší správní soud
zrušil původní rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení; kasační stížnost
stěžovatele je tudíž přípustná ve smyslu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
[9] Po posouzení přípustnosti kasační stížnosti je třeba se zabývat otázkou, zda stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ve smyslu §104a s. ř. s. Není-li tomu tak,
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost. Institut nepřijatelnosti a jeho
dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 – 39. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které NSS dosud vůbec či plně neřešil nebo (2)
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, (3) je potřeba učinit
judikaturní odklon, anebo (4) je v napadeném rozhodnutí krajského soudu zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] K námitce nepřezkoumatelnosti, NSS uvádí, že krajský soud přehledně popsal rozhodný
skutkový stav a s žalobními námitkami stěžovatele se řádně, dostatečně a srozumitelně vypořádal.
Napadený rozsudek splňuje veškeré požadavky kladené judikaturou na přezkoumatelnost
rozhodnutí (viz např. rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73).
[11] Odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná,
nepovažuje Nejvyšší správní soud bez dalšího za důvod pro udělení azylu, zvláště není-li takové
odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím
(rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49, ze dne 9. 6. 2008, čj. 5 Azs 18/2008-83,
ze dne 7. 8. 2012, čj. 2 Azs 17/2012-44). Stěžovatel ostatně ve svém tvrzení týkajícím se odmítání
jeho účasti ve válce v rozporu s jeho svědomím (protože by nevěděl, na čí straně bojuje,
příp. by bojoval proti svým kamarádům) zůstává po celou dobu, a to i v řízení před NSS,
velice obecný; neuvedl blíže, jaké konkrétní myšlenky zastává, jaké má jeho přesvědčení povahu
a zejména zda jej aktivně projevil (viz např. usnesení NSS ze dne 19. 1. 2017,
čj. 10 Azs 235/2016-36, srov. také rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004-60,
usnesení NSS ze dne 11. 8. 2016, čj. 2 Azs 135/2016-34). V takto obecném tvrzení stěžovatele
přitom nelze spatřovat konkrétní důvod, který by udělení mezinárodní ochrany odůvodňoval
(srov. např. usnesení NSS ze dne 30. 11. 2016, čj. 2 Azs 286/2016-29, usnesení NSS ze dne
25. 1. 2017, čj. 6 Azs 263/2016-30, rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49,
rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2008, čj. 5 Azs 18/2008-83, usnesení NSS ze dne 15. 6. 2016
4 Azs 72/2016-29). Samotná vojenská služba na Ukrajině je přitom hodnocena jako standardní;
nadto existuje i možnost tzv. alternativní služby (srov. usnesení NSS ze dne 24. 11. 2016,
čj. 2 Azs 247/2016-33).
[12] NSS se již dříve vyjádřil také k otázce probíhajícího ozbrojeného konfliktu a bezpečnostní
situaci na Ukrajině např. v rozsudku ze dne 13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008-68, nebo usnesení
ze dne 15. 1. 2015, čj. 7 Azs 2 65/2014-17). Stěžovatel pochází z Dněpropetrovské oblasti,
která - byť sousedí se separatistickými regiony – není boji přímo zasažena. Nic nenasvědčuje
tomu, že by v případě svého návratu mohl být stěžovatel jako civilista vystaven reálnému
nebezpečí vážné újmy v důsledku nestabilní situace v Doněcké a Luhanské oblasti,
popř. na Krymu (srov. usnesení NSS ze dne 24. 2. 2016, čj. 6 Azs 267/2015-23; ze dne
18. 9. 2015, čj. 2 Azs 194/2015-28; ze dne 22. 7. 2015, čj. 2 Azs 160/2015-43).
[13] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, že soud nevycházel
ze skutkového stavu ke dni rozhodování žalovaného. Krajskému soudu vytkl, že zohlednil
internetový článek, který žalovaný předložil v řízení před krajským soudem. Stěžovatel se tedy
nedomáhá odklonu od §75 odst. 1 s. ř. s. z důvodu existence nových relevantních
(a pro něj příznivějších) skutečností; naopak upozorňuje, že právě odklonem od tohoto
ustanovení došlo k porušení jeho práv.
[14] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že zásadu zakotvenou v ustanovení §75 odst. 1
s. ř. s., podle které soud při přezkumu rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který zde byl v době rozhodování správního orgánu, lze v určitých případech prolomit
a přihlédnout k novým skutkovým okolnostem, jež nastaly po vydání správního rozhodnutí
(viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2013, čj. 8 Azs 27/2012-65). Jedná se zejména o sitauce,
na které doadá směrnice č. 2013/32/EU. Sněrnice stanoví, že na žádosti podané po 20. 7. 2005
se použije (mimo jiné) i čl. 46 odt. 3 směrnice, který požaduje posouzení skutkové a právní otázky
soudem v 1. instanci. Žádost stěžovatele o mezinárodní ochranu byla podána před tímto datem.
Krajský soud vycházel primárně ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí
žalovaného, přičemž na článek ze serveru www.sputniknews.com odkázal pouze nad rámec svého
odůvodění. Z napadeného rozsudku vyplývá, že cit. novinový článek hovoří o jistém zlepšování
bezpečnostní situace na Ukrajině a že by jeho zohlednění nevedlo ke zlepšení právního postavení
stěžovatele. Jednalo se přitom o důvody, které krajský soud (mimo jiné) vedly k závěru,
že prolomení zásady v §75 odst. 1 s. ř. s. není nutné, neboť na postavení stěžovatele by se nic
nezměnilo.
[15] Nejvyšší správní soud se s posouzením věci krajským soudem ztotožňuje. Krajský soud
neporušil žádná procesní práva (s případným dopadem do hmotněprávní sféry) stěžovatele tím,
že v řízení – pouze nad rámec svého odůvodnění – zohlednil novinový článek o zlepšující
se situaci na Ukrajině (viz str. 12 napadeného rozsudku). Odkaz na tento článek či jeho obsah
netvoří stěžejní argumentaci krajského soudu a nejedná se ani o důvod, který krajský soud vedl
k zamítnutí žaloby. Postup krajského soudu byl též v souladu s právním názorem Nejvyššího
správního soudu v rozsudku NSS ze dne 26. 11. 2015, čj. 10 Azs 174/2015-42,
který jej ke zhodnocení aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině zavázal.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] NSS závěrem uvádí, že neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Situace stěžovatele a jím vznesené námitky nepřináší žádnou novou právní otázku, kterou NSS
dosud neřešil, či potřebu se od dříve přijatého řešení odchýlit, anebo otázku, kterou NSS řešil
v rámci jednotlivých senátů odlišně. Nedošlo ani k žádnému natolik zásadnímu pochybení,
které by mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele. NSS proto odmítl kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. jako nepřijatelnou.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[18] Odměna a náhrada hotových výdajů zástupkyni stěžovatele JUDr. Iloně Tajchnerové,
advokátce, která byl stěžovateli ustanovena v řízení před krajským soudem, byla stanovena
za jeden úkon právní služby, a to písemné podání (podání kasační stížnosti, včetně jejího
doplnění) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Za tento úkon náleží zástupkyni stěžovatele odměna ve výši 3.100 Kč [§9 odst. 4 písm. d)
ve spojení s §7 advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního
tarifu), celkem tedy 3.400 Kč. Protože zástupkyně je plátcem daně z přidané hodnoty
(viz veřejně přístupný rejstřík ekonomických subjektů vedený Ministerstvem financí), zvyšuje
se odměna o příslušnou zákonnou sazbu této daně (21 %) vypočtenou z přiznané odměny
a náhrady hotových výdajů, v daném případě tedy o částku 714 Kč. Zástupkyni stěžovatele
tak bude vyplacena částka ve výši 4.114 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu