ECLI:CZ:NSS:2020:2.AS.264.2018:46
sp. zn. 2 As 264/2018 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Šimky a soudců
JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Ondřeje Sekvarda v právní věci žalobců: a) S. B., zastoupený
JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5, b) M. B., proti
žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9,
Praha 8, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2,
Praha 1, zastoupené JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem
Karlovo nám. 18, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2017,
č. j. ZKI PR-O-46/257/2017-6, o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 26. 6. 2018, č. j. 11 A 133/2017 - 115,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce a) n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému a žalobkyni b) se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
n ep ři zn áv á .
IV. Osoba zúčastněná na řízení ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozsudkem Městského soudu v Praze označeným v záhlaví byla zamítnuta žaloba
žalobců proti rozhodnutí žalovaného z 5. 5. 2017, č. j. ZKI PR-O-46/257/2017-6, jímž bylo
zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní
město Prahu, katastrální pracoviště Praha o námitkách proti obnovenému katastrálnímu
operátu pro kat. území X z 29. 11. 2016, č. j. OR-707/2014-101-241 (dále jen „správní orgán
prvního stupně“). Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že některé pozemky v katastrálním území X
budou evidovány s určitou výměrou a u některých pozemků bylo rozhodnuto o jejich evidenci
v souladu s geometrickým a polohovým určením dle neměřického záznamu č. X. Evidován
nadále nebude pozemek parc. č. X. Správní orgán prvního stupně při určení vymezení pozemků
parc. č. X a X vyšel ze souřadnic lomových bodů zjištěných při technickohospodářském
mapování v roce 1967 (dále též jen „THM“). Při obnově katastrálního operátu musel správní
orgán prvního stupně vyjít z výsledků THM, jež pro něj byly závazné, přičemž dospěl k závěru,
že pozemek parc. č. X byl součástí pozemku parc. č. X. K poloze pozemku dříve parc. č. X sdělil,
že z polohového určení ověřeného kontrolním soutiskem bylo zřejmé, že dříve byl součástí
pozemku nyní parc. č. X, nikoli X (a tedy X). Nové určení hranic při THM pak ovlivnilo výměru
pozemků, která jinak není závazná pro právní jednání, závazné je pouze geometrické určení
nemovitosti. Při doplnění pozemků do souboru geodetických informací též není třeba souhlasu
vlastníků, ti se pouze uvědomí o možnosti podat námitky. Žalovaný se se závěry správního
orgánu prvního stupně ztotožnil, když uvedl, že katastrální úřad nemůže rozhodovat
o vlastnickém právu, to může pouze soud v civilním řízení; rozhodnutí katastrálního úřadu mají
pouze evidenční charakter. Pozemky parc. č. X, X s X v době obnovy operátu neexistovaly,
neboť byly již dříve do katastrální mapy doplněny pod jiným označením. Cílem obnovy operátu
přepracováním není zpřesnění analogové mapy, ale její převod do digitální formy. Výsledná
katastrální mapa se porovnává nikoli se stavem v terénu, ale s geometrickým a polohovým
určením platným před obnovou operátu, daným při THM. Soulad obnoveného operátu
s předchozím stavem je zajištěn převzetím lomových bodů zaměřených při THM a souřadnic
bodů zjištěných záznamy podrobného měření změn č. X, X a X.
II. Rozsudek krajského soudu
[2] Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že z rozhodnutí
žalovaného je zřejmé jeho stanovisko k námitkám žalobce, když současně nepovažoval za nutné
sám všechny námitky i způsob jejich vypořádání opakovat. Žalovaný mohl při obnově
katastrálního operátu vycházet jen z údajů evidovaných v analogové mapě z roku 1967, údaje
z přechozích evidencí nemohly být předmětem digitalizace, neboť nebyly součástí této mapy.
Pozemky parc. č. X a X byly sloučeny do pozemku parc. č. X a následně obnoveny do pozemků
parc. č. X a X. Pozemky parc. č. X, X a X v době obnovy operátu již neexistovaly, neboť byly
do tehdejší mapy doplněny před obnovou operátu v roce 2014 jako pozemky parc. č. X, X a X.
K odlišné poloze a tvaru shora uvedených pozemků dle pozemkového katastru i jinak určenému
souboru lomových bodů nemohlo být žalovaným přihlédnuto. V prvé řadě proto, že v době
obnovy operátu pozemky již neexistovaly a do mapy byly doplněny na podkladu záznamů
podrobného měření změn X, X a X, které samotné zpochybňovány nebyly, dále též proto,
že ke starším podkladům než k výsledkům THM nemůže žalovaný při digitalizaci přihlížet.
Odlišná interpretace podkladů ve spisu správními orgány oproti názoru žalobce nezaložila
zneužití správního uvážení, když úvahy žalovaného byly logické a ucelené a vycházely ze spisu.
Na uvedených závěrech nemůže změnit nic ani fakticky nově zaměřené hranice pozemků
při technickohospodářském mapování.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení
[3] V kasační stížnosti proti shora specifikovanému rozsudku žalobce a)
(dále jen „stěžovatel“) uvedl, že rozsudek je nepřezkoumatelný [§103 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“]. Je tomu tak proto, že krajský soud
měl rozhodnutí žalovaného přezkoumat v rozsahu žalobních námitek, avšak v odůvodnění
se ztotožnil se závěry správních orgánů jako celku, musel tedy přezkoumat veškerý obsah
předložené dokumentace a překročit tak žalobní argumentaci. Nedostatečným bylo sdělení
krajského soudu, že není třeba konstatovat veškeré odvolací námitky a jejich vypořádání
z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, neboť ani samotný žalovaný se nevyjádřil ke všem
námitkám, pročež absentuje i úvaha soudu k nim. Soud se též nevyjádřil k právním otázkám
specifikovaným níže pod bodem [4] ani ke genezi pozemků parc. č. X a X, jež byly shodným
způsobem evidovány ve zjednodušené evidenci až do roku 2014. Rovněž je chybné číslo jednací
rozhodnutí žalovaného v rozsudku.
[4] Dále stěžovatel konstatoval, že napadený rozsudek je nezákonný z důvodu nesprávného
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Spočívá
podle stěžovatele v tom, že správním orgánům bylo umožněno, aby bez souhlasu vlastníků
změnily hranice pozemků a tyto pozemky zvětšily či zmenšily ve prospěch či na úkor
pozemku sousedícího. K tomu došlo u pozemku parc. č. X a jeho včlenění do pozemku parc. X
a u pozemku dle parc č. X do pozemku parc. č. X. U pozemku parc. č. X pak bylo pominuto,
že byl sloučen do pozemku parc. č. X, pročež nemohl být obnoven z pozemku parc. č. X. Soud
řešení této otázky pominul.
[5] Pozemky nově evidované po obnově katastrálního operátu pak ne zcela souhlasí
umístěním, tvarem, výměrou či hranicemi s pozemky dle dřívějšího pozemkového katastru,
když správní orgány změnily počet lomových bodů i jejich umístění oproti stavu
dle pozemkového katastru. Krajský soud posouzení přípustnosti takového postupu žalovaného
opomněl a stěžovateli v důsledku naznačeného postupu žalovaného i krajského soudu hrozí
spory o vlastnické právo s dalšími spoluvlastníky sporných pozemků, byť nepřesnosti sám
nezpůsobil.
[6] Stěžovatel též shledal, že napadený rozsudek vyšel ze skutkové podstaty, jež je v rozporu
s podklady ve spisu [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], neboť není obhajitelné tvrzení soudu
o nemožnosti žalovaného vyjít při digitalizaci z jiných údajů než těch evidovaných v analogové
mapě z roku 1967, nikoli též i z těch obsažených v evidenci před THM. Uvedený postup
je rozporný s vyhláškou č. 357/2013 Sb. i obecnou praxí. Užití starší dokumentace je běžným
postupem a sám žalovaný tak učinil u pozemků parc. č. X a X. Mohl tak učinit i u pozemků
parc. č. X a X evidovaných od třicátých let do roku 2014. U posledně jmenovaného pozemku
pak z podkladů plyne, že měl být obnoven z pozemku parc. č. X, nikoli z parc. č. X.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že katastr nemovitostí má evidenční
charakter, obnova katastrálního operátu má technickou povahu a do vlastnických vztahů
nezasahuje. Pozemky dříve evidované pod parc. č. X a X nebyly zobrazeny v analogové mapě
evidence nemovitostí, neboť byly sloučeny do většího celku – pozemku parc. č. X. Při obnově
operátu byly uvedené pozemky doplněny do katastrální mapy jako parc. č. X a X. Další pozemky
ve spoluvlastnictví stěžovatele byly do katastrální mapy doplněny před obnovou operátu jako
parc. č. X, X a X. Současné geometrické a polohové určení pozemků odpovídá zaměření
lomových bodů při THM před obnovou operátu při zohlednění drobných změn
podle neměřického záznamu č. X a záznamů podrobného měření a nelze je upravit do podoby,
v níž byly evidovány v pozemkovém katastru. Před provedením THM měli tehdejší vlastníci
či uživatelé možnost vznést svoje námitky, nyní tak již činit nelze.
[8] Žalobkyně b) se ztotožnila s kasační stížností. Osoba zúčastněná na řízení se ztotožnila
s rozhodnutím žalovaného.
IV. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání (§102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou vadu
neshledal.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek
důvodů [IV./A; kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], následně se zabýval námitkou
nesprávného posouzení právní otázky [IV./B; §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a nakonec námitkami
týkajícími se vadami v procesu dokazování [IV./C; §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
IV./A
[12] Stěžovatel v prvé řadě namítal, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť
se ztotožnil se závěry žalovaného, jenž ale pro změnu souhlasil s postupem správního orgánu
prvního stupně, tedy fakticky krajský soud posuzoval celý spis, nikoli pouze v rozsahu žalobních
námitek. Námitka není důvodná.
[13] Těžiště námitky stěžovatele týkající se nepřezkoumatelnosti tkví v tom, že krajský soud
neučinil svoje vlastní originální závěry stran skutkového stavu, ale poukázal na zjištění a závěry
správních orgánů obou stupňů, de facto měl překročit rozsah žalobních námitek. Z odůvodnění
rozsudku soudu musí plynout vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení
důkazů a právními závěry, přičemž musí zároveň obsahovat vypořádání se s argumenty žalobce
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, dostupný
na www.nssoud.cz jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Stran absence
podrobně popsané myšlenky v rozsudku soudu, pokud již takovou myšlenku obsahovalo
rozhodnutí žalovaného, případně již správního orgánu prvního stupně, jejichž rozhodnutí
je třeba brát jako jeden celek (rozsudek Nejvyššího správního soudu z 27. 2. 2013,
č. j. 6 Ads 134/2012 - 47), je třeba zmínit, že není nezbytně nutné, aby odvolací orgán
dopodrobna vypořádal všechny námitky, které se objevily v rámci řízení v prvním stupni,
za situace, kdy je z rozhodnutí patrné jeho ztotožnění se s takovými závěry. Takový závěr platí
i pro rozsudek soudu a jeho vztah k rozhodnutí žalovaného (rozsudek Nejvyššího správního
soudu z 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, publ. pod č. 1350/2007 Sb. NSS). Pokud tedy sice
krajský soud v rozsudku nepolemizuje samostatně s žalobní argumentací žalobce, avšak
na vypořádání shodné argumentace použité již v přechozích fázích správního řízení
před správními orgány obou stupňů poukáže a ztotožní se s ní, nelze takový rozsudek považovat
za nepřezkoumatelný. Vadou by nicméně bylo, kdyby rozhodnutí správního orgánu o odvolání
bylo nepřezkoumatelné, čímž by i soud zatížil svoje rozhodnutí vadou, jež by nepochybně měla
vliv na zákonnost jeho rozsudku. O takový případ se však v projednávané věci nejedná.
[14] Z rozhodnutí žalovaného je patrné, že se zabýval všemi v odvolání vznesenými
námitkami a vypořádal je sice v určitých celcích, přesto však srozumitelně. V takové situaci
nemůže být rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný, pokud se s vypořádáním námitek
zčásti shodných s námitkami žalobními ztotožnil. O vadu řízení v podobě nepřezkoumatelnosti
nejde ani tehdy, kdy explicitně neuvedl, že se ztotožňuje s vypořádáním pouze těch námitek,
jež byly předmětem odvolání, čímž by dal najevo, že se nezabýval jinými, nepoužitými v žalobě.
Logickou úvahou lze dospět k závěru, že se ztotožnil se závěry, jež byly zpochybněny podanou
žalobou.
[15] Nepřezkoumatelnost rozsudku není dána ani tím, že podrobněji nebylo sděleno, jakými
námitkami se měl žalovaný zabývat a jakým způsobem je měl vyřešit, neboť není pravdivé tvrzení
stěžovatele o tom, že žalovaný sám všechny námitky nevypořádal. Pravdou je opak, neboť byly
vypořádány všechny, v takovém případě lze odkázat na odůvodnění soudu totožné s názorem
žalovaného, a to formou popsanou shora pod bodem [13]. Není nezbytné, aby námitka
stěžovatele byla žalovaným vypořádána reakcí na každý použitý výraz či terminologii, pokud
je z vypořádání patrné, jak byla námitka vypořádána ve svém celku. Těmto kritériím rozhodnutí
žalovaného dostálo, pročež nemohl být vadný ani na úvahy správních orgánů odkazující rozsudek
krajského soudu. Krajský soud tak závěry v rozsudku, byť zprostředkovaně, uvedl.
Nepřezkoumatelný pak napadený rozsudek není ani proto, že by obsahoval nesprávný odkaz
na rozhodnutí žalovaného, neboť z textu je zcela patrné, jaké rozhodnutí bylo předmětem
přezkumu, když již ne číslem jednacím, zcela jednoznačně pak určené obsahově. Jedná
se o překlep řešitelný opravným usnesením, nikoli kasací Nejvyšším správním soudem,
neboť nejde o vadu mající vliv na zákonnost rozsudku. Nedůvodný též byl poukaz na absenci
podrobnějších úvah krajského soudu týkajících se geneze vývoje pozemků parc. č. X a X,
jež měly být evidovány stejným způsobem až do doby obnovy katastrálního operátu. Je tomu tak
s ohledem na vyřešení právní otázky správními orgány obou stupňů i krajským soudem, jak ji
pojedná Nejvyšší správní soud v bodu [18] tohoto rozsudku, ale rovněž též proto, že krajský soud
se genezí, byť poměrně stručně, zabýval v bodu 47 rozsudku.
IV./B
[16] Podstata jedné z námitek nesprávného posouzení právní otázky spočívá v tom, že správní
orgány změnily bez souhlasu vlastníků rozsah jimi vlastněných pozemků, což krajský soud
aproboval tím, že se k problému nevyjádřil. Námitka není důvodná.
[17] Stěžovatel zaměňuje činnost katastrálního úřadu v procesu obnovy katastrálního operátu
s autoritativním rozhodováním o podstatě a rozsahu vlastnického či jiného věcného práva.
K objasnění rozdílu je vhodné odkázat na závěry usnesení zvláštního senátu Nejvyššího
správního soudu z 15. 6. 2005, č. j. Konf 90/2004 – 12 (publikováno pod č. 695/2005 Sb. NSS),
podle něhož „katastrální úřad není vůbec nadán pravomocí rozhodovat o existenci či o rozsahu vlastnického
práva k nemovitostem“. Shodně jako v tam projednávané věci ani ve věci nynějšího stěžovatele
nerozhodoval žalovaný o vlastnickém právu, nýbrž pouze o tom, jak budou hranice jeho
pozemků nadále vyznačeny v katastrální evidenci. Jediná změna, k níž mohlo dojít, je jiné
evidenční vymezení hranic pozemků, jež stěžovateli náleží, nikoli hranice vlastnictví či z pohledu
existence jiného věcného práva. Citované usnesení dále uvedlo, že „obnova katastrálního operátu
je souborem úkonů evidenčního a technického rázu a že nesměřuje ke změně právních vztahů“. Přestože
tak při úřední činnosti žalovaného mohlo dojít k jinému zakreslení pozemků stěžovatele
do katastrální mapy oproti stavu dle pozemkového katastru, nijak se to nedotklo jeho
vlastnických práv. Pokud se stěžovatel cítí být na svých věcných právech dotčen, může se jejich
ochrany domáhat cestou občanskoprávní žaloby. K jejímu projednání je příslušný soud v civilním
řízení, pro který není případně chybné zakreslení do katastrální mapy překážkou posouzení
existence vlastnictví i k části pozemku, jenž by měl podle stěžovatele být součástí jeho vlastnictví
a který nebyl v rámci obnovy katastrálního operátu evidován tak, jak si představuje. Může i nadále
docílit toho, aby jím vlastněné pozemky byly v katastru nemovitostí evidovány způsobem blížícím
se jejich evidenci v pozemkovém katastru, což se samozřejmě neobejde bez geometrického
plánu. To platí pro případ, že nyní je jeho pozemek evidován v nižší výměře, i pro případ,
kdy má stěžovatel za to, že by měl být jeho pozemek menší, a je tak dotčeno spíše právo jiného
vlastníka. K tíži žalovaného ani krajského soudu nelze klást to, že je stěžovatel vystaven riziku
občanskoprávních sporů s vlastníky sousedních pozemků, neboť tato varianta se nedá vyloučit
nikdy a nebyla by vyloučena ani tím, že by obnova katastrálního operátu dopadla zcela podle
jeho představ. Z pohledu právě uvedeného je pak zcela nerozhodné, z jakého pozemku
byl pro účely zobrazení v katastrální mapě vyloučen pozemek parc č. X neboť vlastnického práva
je možné se domoci stejnou cestou, ať již byl při tvorbě THM zahrnut do pozemku parc. č. X
nebo X. Zároveň nelze přehlédnout, že námitkou tvrzeného zásahu do vlastnického práva
se žalovaný zabýval (str. 38 rozhodnutí žalovaného), resp. krajský soud prostřednictvím
ztotožnění se s jeho závěry rovněž.
[18] Byla-li dále namítána vada právního posouzení spočívající v tom, že nynější zobrazení
pozemků tvarem a polohou neodpovídá zcela zakreslení v pozemkovém katastru, je tato otázka
zcela nerozhodná, neboť určující je vyřešení toho, z jakých podkladů může katastrální úřad
při obnově katastrálního operátu vycházet. Tímto podkladem pro účely digitalizace mapy nemohl
být stav dle pozemkového katastru, ale pouze stav po provedení technickohospodářského
mapování, neboť jeho výsledkem byla katastrální mapa v analogové podobě, již je na místě
v rámci obnovy katastrálního operátu přepracováním převést do digitální formy (§43 zákona
č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, dále jen „katastrální zákon“). Je též nepodstatné, zda bylo
THM platné od 1. 1. 1967 nebo od jiného data. Podstatné je, že byla vytvořena analogová mapa
a ještě před realizováním THM došlo ke sloučení pozemků parc. č. X a X do pozemků parc. č. X
(resp. X) a jejich zachycení v dané mapě. Nebylo tedy možné při obnově operátu vyjít ze stavu
panujícího před nabytím platnosti THM a vytvořením analogové katastrální mapy. Je třeba uvést,
že stěžovatel namítá pochybení především při realizaci THM (nezákonně prováděné komise č. 29
a 30 nebo tvrzené opomenutí vlastníků či uživatelů), taková pochybení však nelze napravit
způsobem naznačovaným stěžovatelem, neboť ten se fakticky domáhá odstranění chyb
v analogové mapě, jež je jinak jako další součásti tehdejšího katastrálního operátu již neplatná
(§46 odst. 2 katastrálního zákona). Za situace, kdy se stane dosavadní katastrální operát
neplatným, odpadá možnost jeho nedostatky namítat (rozsudek Nejvyššího správního soudu
z 21. 4. 2016, č. j. 9 As 93/2015 – 34). Žalovaný srozumitelně osvětlil, proč dle jeho názoru
po obnově katastrálního operátu souhlasí zobrazení v katastrální mapě se stavem dle THM
při zohlednění neměřického záznamu 1635, přičemž krajský soud se s jeho závěry ztotožnil
obecným poukazem na jeho rozhodnutí (bod 61), není tedy pravdou, že by soud posouzení této
otázky opomněl, ale naopak ji posoudil zcela shodně, pouze k nesouhlasu stěžovatele.
[19] S tím souvisí i další námitka stěžovatele, že žalovaný nepoužil lomové body
dle pozemkového katastru a změnil jejich počet i umístění. Opět se jedná o námitku nedůvodnou,
neboť již v předchozích odstavcích bylo konstatováno, že žalovaný při obnově operátu vychází
z výsledku předchozího THM, jímž je analogová mapa. V analogové mapě žádný z pozemků
dle PK zobrazen nebyl, neboť všechny byly sloučeny do větších půdních celků,
na čemž nic nemění jejich vedení ve zjednodušené evidenci. Soud se i touto námitkou zabýval,
když se při jejím vypořádání ztotožnil s postupem žalovaného (mimo jiné bod 45 a násl. jeho
rozsudku).
IV./C
[20] Nedůvodné jsou i námitky zpochybňující správnost zjištěné skutkové podstaty,
která tak má být podle stěžovatele v rozporu s obsahem spisu.
[21] Především již shora bylo uvedeno, že správní orgány obou stupňů musely při obnově
katastrálního operátu vyjít z analogové mapy jako výsledku technickohospodářského mapování
v roce 1967, a nemohly vyjít z předchozího stavu dle pozemkového katastru. Podstata námitky
opět spočívá především v tvrzených pochybeních, k nimž mělo dojít již při tvorbě THM
v roce 1967, ovšem takové pochybení nelze napravovat po padesáti letech. Jak již Nejvyšší
správní soud uvedl pod bodem [17], jakékoli pochybení katastrálního úřadu při tvorbě
katastrálního operátu či jeho obnově nebrání stěžovateli, aby tvrzené dotčení vlastnického
práva uplatnil cestou civilní žaloby, v čemž mu potenciální chyby v evidenci nejen nebrání,
ale jsou předpokladem existence naléhavého právního zájmu na podání určovací žaloby podle
§80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť by měl být na podkladě takové žaloby
odstraněn nesoulad mezi stavem evidenčním a stavem právním. V takovém řízení budou
použitelné všechny podklady, jež nemohl vzít v úvahu katastrální úřad pro účely obnovy operátu,
tedy i stěžovatelem uplatňované zobrazení dle pozemkového katastru. S ohledem na zcela odlišný
předmět řízení ve správním soudnictví a v civilním řízení a pouze evidenční charakter údajů
v katastru nemovitostí pak je výsledek současného řízení nepodstatný pro řízení vedené osobou
zúčastněnou na řízení 2) proti stěžovateli u Obvodního soudu Praha 8 pod sp. zn. 13 C 67/2013.
Pro účely posouzení existence vlastnického práva není vůbec důležité, jak je pozemek graficky
v katastrální mapě zobrazen, ale k jakému pozemku se váží nabývací tituly. V mezidobí v katastru
nemovitostí provedené pouze evidenční změny nemohou mít vliv na trvání vlastnického práva
vlastníka, byť by nyní bylo evidenčně vztaženo k pozemku pod jiným parcelním číslem,
a to i v důsledku shora popsaných opakovaně probíhajících změn.
[22] Poukazoval-li stěžovatel na to, že i podle vyhlášky č. 357/2013 Sb. musel žalovaný vzít
do úvahy i jiné podklady pro obnovu katastrálního operátu, opomněl, že jím citované ustanovení
§53 vyhlášky se vztahuje k obnově katastrálního operátu novým mapováním, nikoli
k přepracování souboru geodetických informací, což byla forma použitá v projednávané věci.
Především ale pomíjí hlavní cíl obnovy katastrálního operátu touto formou, jímž je převod
analogové mapy do digitální formy, tedy změna média, na kterém je mapa zobrazena, nikoli
zpřesnění takového zobrazení. V situaci, kdy mají být do digitální podoby mapy promítnuty
pozemky dříve v pozemkovém katastru evidované, po roce 1965 však již jen ve zjednodušené
evidenci, a nikoli v analogové mapě (v důsledku jejich sloučení do větších půdních celků), je třeba
vyjít při doplnění takových pozemků logicky z jiných údajů a postupovat podle §93 katastrálního
zákona, protože v analogové mapě žádné zobrazeny nejsou. Tak tomu bylo i v projednávané věci
u pozemků parc. č. X a X, u nichž byly podklady z pozemkového katastru využity, a to v podobě
soutisku analogové katastrální mapy a mapy pozemkového katastru. Krajský soud pak nijak tento
přístup správních orgánů obou stupňů nezpochybnil (bod 47 napadeného rozsudku), a nevyloučil
tak ani užití dalších podkladů než pouze dokumenty pořízené po roce 1967. Nesoulad stěžovatele
s argumentací krajského soudu i správních orgánů je dán odlišnou interpretací listinných
podkladů ze spisu, když sice tvrzení stěžovatele o tom, do jakých pozemků byly uvedené
pozemky dle PK sloučeny, plyne z komisí č. 29 a 30, na druhou stranu žalovaný
a zprostředkovaně i krajský soud se postavily na racionálně odůvodněné stanovisko o faktickém
začlenění jmenovaných pozemků do pozemku parc. č. X (podle soutisku mapy pozemkového
katastru s mapou katastrální), když se zároveň vypořádaly i s rozpornými výsledky jmenovaných
komisí z roku 1965. Takový závěr je pak obsahem spisu podpořen. Stěžovatel tak spíše vyjadřuje
nesouhlas s promítnutím zásady volného hodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných
souvislostech do praxe.
[23] S právě uvedeným souvisela i námitka, že u pozemků parc. č. X, X a X byla využita
dokumentace z doby před provedením THM, čímž se snažil doložit nekonzistentní přístup
správních orgánů. Stěžovatel nicméně opomněl jednu podstatnou okolnost, že k doplnění
uvedených pozemků do katastrální mapy na podkladě dokumentů obsažených v pozemkovém
katastru (body určené vektorizací grafických obrazů) došlo v důsledku záznamů podrobného
měření změn specifikovaných v bodu [2] tohoto rozsudku ještě před obnovou katastrálního
operátu, nikoli na podkladě nyní obnovovaného operátu. Jejich případně nesprávné zaměření
jinak reflektující mapové zobrazení v pozemkovém katastru, následné zobrazení v analogové
katastrální mapě a nyní pouze převzetí takto nesprávného zaměření do mapy digitální nemůže
být napraveno v nynějším řízení (srovnej podle bodu [18] tohoto rozsudku).
V. Závěr
[24] S ohledem na shora uvedenou argumentaci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s. in fine).
[25] O náhradě nákladů soudního řízení bylo rozhodnuto ve shodě s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť žalobce ve věci neuspěl a žalovanému
ani žalobkyni b) žádné náklady nevznikly. Osobě zúčastněné na řízení soudem nebyla uložena
žádná povinnost, v důsledku jejíhož plnění by jí náklady vznikly (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu