ECLI:CZ:NSS:2008:2.AZS.55.2008:79
sp. zn. 2 Azs 55/2008 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: E. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti opatrovníka žalobce - Organizace pro
pomoc uprchlíkům, o. s., se sídlem Praha 9, Kovářská 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 22. 4. 2008, č. j. 47 Az 8/2007 – 66,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2008, č. j. 47 Az 8/2007 – 66,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 11. 4. 2007 se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2007, č. j. OAM-10-134/LE-03-07-2007, kterým byla
zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle §16 odst . 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Krajský soud v Praze svým rozsudkem
ze dne 31. 5. 2007, č. j. 47 Az 8/2007 – 36 tuto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto
rozsudku brojí žalobce kasační stížností doručenou krajskému soudu dne 3. 8. 2007.
Usnesením ze dne 22. 4. 2008, č. j. 47 Az 8/2007 - 66 krajský soud ustanovil
opatrovníkem žalobce pro doručování při řízení o kasační stížnosti sdruž ení Organizace
pro pomoc uprchlíkům, o. s., se sídlem v Praze. Toto usnesení odůvodnil pouze konstatováním,
že žalobci není možné doručit rozhodnutí soudu a jeho pobyt není znám; jsou proto splněny
podmínky pro takový postup ve smyslu ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu
(dále jen o. s. ř.“), ve spojení s §64 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Toto usnesení napadl ustanovený opatrovník (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
odkazující se na důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Uvedl,
že je organizací zabývající se též poradenstvím žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, přičemž
z této (bezplatně vykonávané) činnosti mu plynou určité povinnosti a v případech,
kdy je ustanovován jako opatrovník, též administrativní obtíže. Nemůže proto akceptovat
postup, kdy je opatrovníkem ustanovován bez toho, že by takový postup byl skutečně nutný
k ochraně práv účastníka. Zde poukázal na skutečnost, že žalobce se, dle jeho informací, zdržuje
v Praze, kde je i oficiálně hlá šen k pobytu. Není proto zřejmé, z jakých skutkových podkladů
vycházel krajský soud, dospěl-li k závěru, že je žalobce nekontaktní a neznámého pobytu. Tyto
úvahy přitom v odůvodnění napadeného usnesení zcela absentují a jde proto o rozhodnutí
nepřezkoumatelné. V této souvislosti vyslovil stěžovatel pochybnost, zda tento postup soudu
neměl sloužit jen jako prostředek pro snadnější doručování soudních písemností.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je stěžovatel k podání kasační
stížnosti proti shora uvedenému usnesení vůbec aktivně legitimován. Dospěl k názoru že ano,
neboť výkon funkce opatrovníka je pro občanské sdružení vždy vztahem soukromoprávním
(byť založeným rozhodnutím soudu) a s tímto ustanovením musí vyjádřit (alespoň konkludentně)
souhlas. Proti jeho vůli tedy není možné jej do funkce opatrovníka ustanovit (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 27/2000, in http://nalus.usoud.cz).
S ohledem na závěr shora uvedený je zřejmé, že usnesení soudu, kterým je opatrovník
ustanovován, musí být odůvodněno, neboť opatrovník má právo být seznámen s důvody tohoto
postupu, aby mohl zvážit, zda toto své postavení přijme či nikoli. Ustanovení §55 odst. 4 s. ř. s.,
dle kterého usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se nikomu neukládá povinnost, nemusí
obsahovat odůvodnění, se v tomto případě neuplatní. Jakkoli totiž z usnesení o ustanovení
opatrovníka přímo žádné povinnosti pro osobu opatrovníka nevyplývají, nelze přehlédnout,
že se samotným výkonem této funkce jsou již povinnosti spojeny. Nelze proto připustit,
aby opatrovník nebyl s důvody svého ustanovení seznámen a nemohl proti nim případně
též kvalifikovaně brojit. V této souvislost lze zmínit též konstantní judikaturu Nejvyššího
správního soudu vztahující se k otázce zástupce ustanoveného soudem k žádosti účastníka,
dle které usnesení o tomto návrhu musí obsahovat vždy odůvodnění (bez ohledu na jeho
formální podřaditelnost pod ustanovení §55 odst. 4 s. ř. s.), neboť je závislé na posouzení
existence zákonných předpokladů pro jeho vydání (viz např. rozsudek ze dne 29. 3. 2005,
č. j. 4 Azs 32/2005 - 64, in www.nssoud.cz). Jelikož je nutno zkoumat splnění zák onných
podmínek vyplývajících ze zákona (§29 odst. 3 s. ř. s.) i v případech, kdy je o ustanovení zástupce
rozhodováno ex offo (tedy bez žádosti), lze závěry plynoucí z uvedené judikatury zdejšího soudu
nepochybně vztáhnout i na tyto případy.
Je tedy zřejmé, že v dané věci zbývá jen posoudit, zda napadené usnesení je skutečně
nepřezkoumatelné. Podle konstantní judikatury se za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
považuje například takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny žalobní námitky, dále
rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud
považoval za nedůvodnou a proč žalobní námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené,
rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jak byla naplněna zákonná kritéria, případně
by nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů byla dána tehdy, pokud by spis
obsahoval protichůdná sdělení a z rozhodnutí by nebylo zřejmé, které podklady byly vzaty
v úvahu a proč (srov. např. rozsudek ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006 - 36, zveřejněný
pod č. 1389/2007 Sb. NSS, rozsudek ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005 - 298 zveřejněný
pod č. 1119/2007 Sb. NSS, rozsudek ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001 - 47, zveřejněný
pod č. 386/2004 Sb. NSS nebo rozsudek ze dne 17. 9. 2003, č . j. 5 A 156/2002 - 25, zveřejněný
pod č. 81/2004 Sb. NSS).
S ohledem na fakt, že odůvodnění napadeného usnesení obsahuje jen jedinou větu shora
popsaného rozsahu, je zcela evidentní, že nesplňuje podmínku přezkoumatelnosti. Nic na tom
nemění ani obsah soudního spisu, ze kterého se podává, že si krajský soud informace týkající
se pobytu žalobce (sdělení pobytového zařízení, zprávy od policie, informace z evidencí) skutečně
opatřoval. Jak již bylo vyloženo výše, s těmito skutečnostmi (a se způsobem jejich vy hodnocení)
se má právo seznámit ustanovený opatrovník právě v odůvodnění usnesení, kterým byl do této
funkce ustanoven.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo, než usnesení krajského soudu
pro nepřezkoumatelnost [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu
řízení. postupem dle §110 odst. 1 věty první před středníkem s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu