ECLI:CZ:US:2019:2.US.1545.19.1
sp. zn. II. ÚS 1545/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2019, č. j. 3 Ads 57/2018-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 9. 5. 2019 prostřednictvím Krajského soudu v Praze doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího správního soudu.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami (je značně nesrozumitelný), stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a k návrhu nejsou připojena napadená rozhodnutí (zmiňováno je i blíže nespecifikované usnesení Krajského soudu v Brně).
Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatel v minulosti (sám anebo s K. V.) již v řadě případů obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Navzdory tomu tyto nedostatky neodstranil a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 39/16, II. ÚS 3671/16, IV. ÚS 3080/18, I. ÚS 3081/18, II. ÚS 3331/18 a dalších), setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Z těchto důvodů se Ústavní soud (podobně jako ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 39/19 nebo II. ÚS 1144/19) uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj