ECLI:CZ:US:2009:2.US.3059.08.1
sp. zn. II. ÚS 3059/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DATART INTERNATIONAL, a. s., IČ: 60192615, se sídlem Praha 8, Pernerova 35, zastoupené JUDr. Filipem Winterem, advokátem, Praha 1, Na Příkopě 25, proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, vydaného pod č. j. Rsp 1067/07 dne 3. října 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 15. prosince 2008 napadla stěžovatelka shora uvedené rozhodnutí rozhodčího soudu vydané ve sporu společnosti AXP, a. s. a stěžovatelky, kterým jí bylo uloženo zaplatit částku 48.483.176,- Kč s příslušenstvím (a část poplatku za řízení a část nákladů právního zastoupení), neboť má za to, že rozhodčí nález se opírá o elementární právní chybu, která spočívá v tom, že rozhodčí soud rozhodl, že v důsledku odstoupení od smlouvy zaniklo ujednání obsažené v čl. X.4 smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a AXP, a. s. Takový výklad práva považuje stěžovatelka za porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, a proto navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozhodčí nález zrušil.
Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.
Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je podle tohoto ustanovení oprávněn posoudit v řízení o ústavní stížnosti jen pravomocné rozhodnutí či jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud ve zde posuzované věci odkazuje na svá dřívější rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 339/02, sp. zn. IV. ÚS 511/03, sp. zn. III. ÚS 166/05 či sp. zn. III ÚS 145/03). Vycházel v nich z toho, že rozhodovací činnost rozhodčího soudu, resp. rozhodce, je založená na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud.
Ústavní soud se z toho důvodu nemohl návrhem dále zabývat, neboť by přezkoumával rozhodnutí jiného subjektu než orgánu veřejné moci, čímž by překročil meze stanovené čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby hypoteticky dospěl k opačnému závěru o povaze rozhodčího nálezu, tedy, že rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, byl by nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, pro nevyčerpání prostředků ve smyslu §75 odst. 1 cit. zákona.
Zachování ústavních požadavků v řízení před rozhodcem nebo rozhodčím soudem je zaručeno možností soudního přezkumu podle části čtvrté zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (srov. důvody vypočtené v ustanovení §31 zákona č. 216/1994 Sb.). Toliko rozhodnutí obecného soudu, podle části čtvrté zákona č. 216/1994 Sb., může být napadeno ústavní stížností (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 574/01 a sp. zn. II. ÚS 455/01, dále pak např. usnesení sp. zn. III. ÚS 460/01, publikováno in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 24, usnesení č. 41, str. 563). Stěžovatelka této možnosti nevyužila a nevyčerpala tak všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu shora citovaného §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z uvedených důvodů Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2009
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj