ECLI:CZ:US:2017:2.US.4248.16.1
sp. zn. II. ÚS 4248/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Františka Brychty a Hany Brychtové, zastoupených Mgr. Pavlou Kosovou, advokátkou se sídlem Husova 946, Moravské Budějovice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2016 č. j. Nao 227/2016-110 za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. prosince 2016, stěžovatelé navrhli zrušení usnesení uvedeného v záhlaví z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelé v řízení o žalobě vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 51/2014 vznesli námitku podjatosti proti soudcům senátu 31 A, kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 13. července 2016 č. j. Nao 159/2016-83. Následně stěžovatelé podali druhou námitku podjatosti proti týmž soudcům, kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 13. října 2016 č. j. Nao 227/2016-110 pro překážku věci rozhodnuté.
3. V pořadí druhé usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatelé napadli ústavní stížností. V ní namítli, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996 sp. zn. I. ÚS 167/1994 (N 127/6 SbNU 429) a zdůraznili, že je třeba učinit objektivní úvahu, zda s ohledem na okolnosti lze mít za to, že by soudce mohl být podjatý. Tvrdili, že jim pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu na základě její předchozí práce vznikly, proto je třeba celý senát, jemuž předsedá, v dané věci vyloučit.
II.
Přípustnost ústavní stížnosti
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho vyplývá, že Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.
6. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti, byť i, pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. března 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 22. července 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08, usnesení ze dne 7. listopadu 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 či usnesení ze dne 28. srpna 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13].
7. V předložené věci stěžovatelé napadli ústavní stížností rozhodnutí o námitce podjatosti. Ústavní soud podotýká, že krajský soud o žalobě stěžovatelů již meritorně rozhodl a stěžovatelé proti jeho rozhodnutí podali opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu. Řízení ve věci stěžovatelů proto doposud neskončilo. Případné vadné posouzení námitky podjatosti mohou soudy napravit v průběhu řízení; teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovatelům jsou i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Mimo jiné lze i v kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu namítat zmatečnost spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce [srov. §103 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního]. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak vyplývá i z jeho již ustálené rozhodovací praxe k rozhodnutím o podjatosti soudců (viz např. usnesení ze dne 19. března 2015 sp. zn. III. ÚS 665/15, ze dne 16. března 2016 sp. zn. IV. ÚS 693/16, ze dne 28. července 2016 sp. zn. I. ÚS 2237/16, ze dne 15. června 2016 sp. zn. IV. ÚS 587/16 či ze dne 8. března 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16).
8. Stěžovatelé tedy doposud nevyčerpali všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, proto je jejich ústavní stížnost nepřípustná. Nic jim však nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebudou souhlasit a budou pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.
9. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2017
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj