ECLI:CZ:US:2011:2.US.937.11.1
sp. zn. II. ÚS 937/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti J. O., zastoupené Mgr. Sabinou Daňhel Dobešovou, LL.M., advokátkou se sídlem Bachmačské nám. 334/6, Praha 6, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011 sp. zn. 33 C 212/2010, ze dne 10. 1. 2011 sp. zn. 33 C 214/2010, ze dne 23. 12. 2010 sp. zn. 33 C 215/2010, ze dne 4. 1. 2011 sp. zn. 33 C 216/2010, ze dne 10. 1. 2011 sp. zn. 33 C 217/2010, ze dne 23. 12. 2010 sp. zn. 33 C 219/2010, ze dne 10. 1. 2011 sp. zn. 33 C 220/2010, ze dne 10. 1. 2011 sp. zn. 33 C 221/2010, ze dne 7. 1. 2011 sp. zn. 33 C 222/2010, ze dne 4. 1. 2011 sp. zn. 33 C 224/2010, ze dne 19. 1. 2011 sp. zn. 33 C 218/2010, ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. 33 C 223/2010, ze dne 25. 2. 2011 sp. zn. 33 C 209/2010, ze dne 25. 2. 2011 sp. zn. 33 C 211/2010, ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. 33 C 213/2010, a ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. 33 C 210/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 3. 2011, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž Obvodní soud pro Prahu 6, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudních poplatků za podané žaloby pro zmatečnost. Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno její základní právo na soudní a jinou ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka uvádí, že v letech 1999 až 2006 proti ní proběhlo 40 řízení a došlo k vydání 40ti exekučních titulů, ukládajících jí povinnost zaplatit žalobci Dopravnímu podniku hl. m. Prahy jednotlivé pokuty v celkové výši 23.906,- Kč. Na jejich základě bylo ke dni podání ústavní stížnosti nařízeno již 30 exekucí s tím dopadem pro stěžovatelku, že náklady na právní zastoupení a náklady exekučního řízení vymáhané žalobcem jsou nehorázně vysoké a stěžovatelce hrozí, že zatížení vysokou poplatkovou povinností za podané žaloby pro zmatečnost (40 x 1.000,- Kč) povede k podstatnému omezení v přístupu k soudu. Prozatím napadla žalobou pro zmatečnost 36 exekučních titulů, a to z důvodu §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Poukazuje na to, že všechny exekuční tituly se týkají týchž účastníků, mají stejný skutkový a právní základ, byly vydány stejným soudem a vykazují stejné vady, takže i podané žaloby pro zmatečnost jsou v podstatě totožné. Při stanovování poplatkové povinnosti měl soud všechny tyto okolnosti zohlednit a posuzovat daný případ komplexně jako celek v jednom řízení (§112 odst. 1 o. s. ř.). I z tohoto hlediska se jeví jakákoli multiplikace soudního poplatku nezdůvodněnou a zbytečně zatěžující stěžovatelku jako stranu sporu. Má za to, že s ohledem na okolnosti případu jí měl být vyměřen pouze jeden soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč nebo měl být redukován, přičemž poukazuje na skutečnost, že soudní poplatky zpravidla odpovídají 4 % vymáhané částky. V souvislosti se svým případem odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03 a v jeho světle uvádí, že ústavně konformním výsledkem interpretace zákona o soudních poplatcích nemůže být taková interpretace, podle níž je účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každou žalobu pro zmatečnost, pokud jsou těmito žalobami napadány skutkově a právně zcela identické věci týchž účastníků.
Ústavní soud v prvé řadě posuzoval přípustnost ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 1 a §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vyšel přitom z doloženého tvrzení stěžovatelky, že proti napadeným usnesením podala dne 25. 2. 2010, 28. 2. 2011, 14. 3. 2011 a 18. 3. 2011 podněty ve smyslu §12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), a dospěl k závěru, že podmínka vyčerpání příslušného procesního prostředku před podáním ústavní stížnosti byla splněna (srov. závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03, týkající se přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení, ukládajícímu povinnost k zaplacení soudního poplatku).
Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí však Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka označuje za spornou otázku interpretace příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích, resp. jeho přílohy, přičemž s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03 vyslovuje přesvědčení, že ohledně podaných 36 žalob pro zmatečnost ve skutkově i právně stejných případech jí měl soud vyzvat k zaplacení pouze jednoho soudního poplatku.
Východiskem uvedeného názoru stěžovatelky jsou závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. I. 664/03, které však na projednávanou věc nedopadají. Ústavní soud v něm přezkoumával případ, kdy se stěžovatelka jedinou žalobou domáhala zrušení 76 skutkově i právně zcela stejných rozhodnutí daňového orgánu. Soud tato jednotlivá daňová rozhodnutí vyloučil k samostatnému projednání a za každé z nich stěžovatelce vyměřil soudní poplatek podle položky 14a bod 2 písm. a) přílohy zákona o soudních poplatcích. Ústavní soud tato jednotlivá rozhodnutí, ukládající povinnost zaplatit soudní poplatek, zrušil, neboť dospěl k závěru, že ústavně konformním výsledkem interpretace zákona o soudních poplatcích nemůže být takový výklad, podle něhož je účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí, pokud jde o rozhodnutí, která jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou vydaná týž den stejným správním orgánem. Interpretaci zákona o soudních poplatcích, dle níž je třeba zpoplatnit každé jednotlivé správní rozhodnutí, tak označil za protiústavní (srov. též obdobné nálezy sp. zn. II. ÚS 275/08, II. ÚS 745/06, I. ÚS 43/07, dostupné na www.judikatura.cz).
Závěry poukazovaného nálezu i dalších obdobných rozhodnutí Ústavního soudu by tedy bylo možno aplikovat za situace, kdy by stěžovatelka všechna rozhodnutí o uložení pokut napadla jedinou žalobou pro zmatečnost a soud by poté tato jednotlivá skutkově i právně obdobná rozhodnutí vyloučil k samostatnému projednání, resp. by stěžovatelce vyměřil soudní poplatek z každého rozhodnutí zvlášť. Stěžovatelka však zvolila jiný procesní postup, kdy proti každému rozhodnutí obecného soudu podala dne 3. 9. 2010 samostatnou žalobu pro zmatečnost. Podáním každé z těchto žalob jí tak vznikla poplatková povinnost (viz ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích). Soud proto nepochybil, jestliže jí vyměřil soudní poplatky z jednotlivých žalob (viz položka 14 přílohy zákona o soudních poplatcích, dle níž se za žalobu pro zmatečnost vyměří soudní poplatek 1.000,-Kč). Stejně by postupoval i v případě, pokud by se později rozhodl skutkově i právně obdobná řízení o žalobách pro zmatečnost spojit ke společnému projednání a rozhodnutí, neboť poplatková povinnost vzniká podáním žaloby, nikoli rozhodnutím o spojení věcí ve smyslu §112 odst. 1 o. s. ř. Ze strany soudu tak nešlo o umělé navyšování počtu řízení nevhodným rozdělováním řízení tam, kde pro to není dán žádný racionální procesní důvod, vedoucí k nezdůvodněné multiplikaci soudního poplatku, ale o reakci na postup zvolený stěžovatelkou, která má zákonnou oporu.
Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími obecného soudu bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Postupoval proto podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu