ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2924.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2924/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné N. H. , P., zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská 286/38, proti povinnému K. H. , P., pro 470 018 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město, pod sp. zn. 030 EX 19368/16, o dovolání soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 18 Co 54/2017-104, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 18 Co 54/2017-104, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, Exekutorský úřad Brno-město, usnesením ze dne 29. 11. 2016, č. j. 030 EX 19368/16-95, zastavil exekuci (výrok I.), oprávněné uložil nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 114 560,38 Kč, přičemž tyto již byly uhrazeny (výrok II.), a oprávněné ani povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Náklady exekuce tvoří odměna z vymožené částky 560 000,08 Kč stanovená podle §6 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, tj. 84 020 Kč, náhrada hotových výdajů 10 658 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.
Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudního exekutora ve výroku II. tak, že oprávněná je mu povinna zaplatit na náhradě nákladů exekuce částku 8 554,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Uvedl, že základem pro určení výše odměny za exekuci ukládající zaplacení peněžité částky je zásadně výše exekutorem skutečně vymoženého plnění nezahrnující náklady exekuce a náklady oprávněného (§5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.). V předmětné exekuci je proto základem pro výpočet odměny soudního exekutora pouze skutečně vymožené plnění ve výši 23 739,08 Kč, a soudnímu exekutorovi proto náleží odměna 3 570 Kč, neboť tato odměna je vyšší než odměna stanovená podle §11 odst. 2 citované vyhlášky. Cena za postoupení vymáhané pohledávky zaplacená novou oprávněnou dosavadní oprávněné není plněním vymoženým v rámci exekuce, a nelze ji proto do stanovení výše odměny soudního exekutora zahrnout. Protože soudní exekutor neprokázal, že by měl vyšší náklady než 3 500 Kč podle §13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., náleží mu odměna ve výši 3 500 Kč. Dále mu svědčí právo na náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1 484,70 Kč.
Soudní exekutor v dovolání (v němž napadá výrok I. usnesení odvolacího soudu) namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání odvozuje od toho, že otázka stanovení výše odměny soudního exekutora za níže popsaných okolností dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Uvedl, že v průběhu exekuce postihl exekučním příkazem, č. j. 030 EX 19368/13-33, nemovité věci patřící do společného jmění povinného a jeho manželky N. H. Následně usnesením, č. j. 030 EX 19368/16-75, ustanovil soudního znalce k určení ceny nemovitých věcí. Manželka povinného uzavřela dne 19. 9. 2016 s původní oprávněnou SERVIND, s. r. o. smlouvu o postoupení pohledávky. Ke dni postoupení pohledávky činila celková výše vymáhané pohledávky včetně příslušenství a nákladů oprávněné 843 167,86 Kč. Ve smlouvě o postoupení pohledávky byla cena za postoupení pohledávky určena částkou 536 261 Kč, ke dni postoupení pohledávky soudní exekutor vymohl 23 739,08 Kč. Následně manželka povinného podala návrh na změnu oprávněného; soudní exekutor jí sdělil, že návrhu vyhoví, v případě podání návrhu na zastavení exekuce však exekuce nebude zastavena dříve, než dojde k úhradě jejích nákladů. Manželka povinného náklady exekuce vyčíslené na částku 114 560,38 Kč zaplatila. Soudní exekutor rozhodl usnesením ze dne 18. 10. 2016, č. j. 030 EX 19368/16-88, o změně účastníka řízení na straně oprávněného, následně k návrhu nové oprávněné zastavil řízení a určil náklady exekuce částkou 114 560,38 Kč. Soudní exekutor zastává názor, že pokud by mu měla být přiznána odměna pouze z vymožené částky, došlo by k obcházení zákona, současně je takový postup i v rozporu s dobrými mravy a jedná se o zjevně účelový návrh. K postoupení pohledávky došlo až pod vlivem exekuce, proto soudnímu exekutorovi náleží odměna z částky, za kterou byla pohledávka postoupena. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudního exekutora ve výroku II. potvrzuje.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda plnění poskytnuté třetí osobou přímo oprávněnému je plněním vymoženým v rámci exekuce či mimo ni, a zda je třeba je zohlednit při stanovení výše nákladů exekuce, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti konstatoval, že uhradila-li vymáhanou pohledávku za trvání exekuce třetí osoba (na základě dohody s povinným) poté, co povinnému bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, je nutno takové jednání třetí osoby přičíst povinnému stejně, jako kdyby vymáhanou pohledávku uhradil sám povinný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013 (uveřejněné pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Dobrovolným plněním mimo rámec exekuce je pouze takové plnění, ke kterému došlo před doručením usnesení o nařízení exekuce (resp. vyrozumění o zahájení exekuce); ostatní plnění je třeba považovat za dobrovolná plnění, ke kterým sice došlo bez přímé účasti soudního exekutora, avšak v rámci exekučního řízení, jež mají vliv na výši jeho nákladů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3907/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3314/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2154/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 6019/2016).
V této souvislosti lze poukázat též na judikaturu Ústavního soudu, jenž za úhradu (uspokojení věřitele) pod vlivem exekuce, kterou je nutné zohlednit ve výpočtu nákladů exekuce, považuje např. uzavření dohody o narovnání mezi oprávněným a povinným či úplatu za postoupení vymáhané pohledávky během exekučního řízení následovanou zastavením exekuce na návrh (nového) oprávněného (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 2117/15, usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1776/16).
V projednávané věci Okresní soud Praha-západ pověřil soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homolu, Exekutorský úřad Brno-město, vedením exekuce k vymáhání pohledávky (původní) oprávněné SERVIND, s. r. o. za povinným ve výši 470 018 Kč s příslušenstvím podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, č. j. 45 ECm 62/2013-103 (pověření ze dne 27. 5. 2016, č. j. 206 EXE 7303/2016-5). Soudní exekutor k provedení exekuce vydal mj. exekuční příkazy prodejem nemovitých věcí ve společném jmění povinného a jeho manželky N. H. (ze dne 7. 6. 2016, č. j. 030 EX 19368/16-33) a přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního ústavu (ze dne 17. 6. 2016, č. j. 030 EX 19368/16-40) a v souladu s §46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, vyzval povinného ke splnění uvedené povinnosti (výzva byla povinnému doručena dne 21. 6. 2016). Následně ustanovil znalce za účelem ocenění předmětných nemovitých věcí (usnesení ze dne 9. 9. 2016, č. j. 030 EX 19368/16-75). Dne 19. 9. 2016 byla mezi (původní) oprávněnou a manželkou povinného uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na jejímž základě byla vymáhaná pohledávka ve výši 470 019 Kč s příslušenstvím postoupena na manželku povinného za cenu 536 261 Kč, splatnou do 10 dnů od podpisu smlouvy, a bylo dohodnuto, že postupník se stává věřitelem pohledávky okamžikem podpisu smlouvy a úhrady ceny (čl. III. bod 4. smlouvy). Dne 23. 9. 2016 (původní) oprávněná navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila nová oprávněná (manželka povinného), neboť došlo k postoupení vymáhané pohledávky; nová oprávněná se svým vstupem vyslovila souhlas. Manželka povinného dne 26. 9. 2016 soudnímu exekutorovi sdělila, že jakmile bude pravomocně rozhodnuto o změně v osobě oprávněné, hodlá podat návrh na zastavení exekuce, a soudního exekutora požádala, aby v řízení nečinil žádné další úkony směřující k vymožení pohledávky. Soudní exekutor usnesením ze dne 18. 10. 2016, č. j. 030 EX 19368/16-88, rozhodl o vstupu manželky povinného na místo oprávněné, usnesení nabylo právní moci dne 4. 11. 2016 a dne 8. 11. 2016 podala nová oprávněná návrh na zastavení exekuce.
Z obsahu spisu se jednoznačně jeví, že účelem postoupení pohledávky a s ním spojené změny v osobě oprávněné byla faktická úhrada pohledávky původní oprávněné, když nová oprávněná v exekuci nepokračuje, resp. již od počátku avizuje, že v exekuci pokračovat nebude a žádá exekutora, aby nečinil kroky k vymáhání pohledávky. Úhrada sice proběhla bez účasti exekutora, ovšem za dobu trvání exekuce, a k plnění tak došlo zcela zjevně pod tlakem exekuce za situace, kdy byl v exekuci postižen účet manželky povinného a soudním exekutorem byl ustanoven znalec, jemuž bylo uloženo ocenit nemovité věci (jejichž prodej byl v exekuci nařízen) ve společném jmění povinného a jeho manželky, včetně budovy, v níž má manželka povinného bydliště (ostatně v návrhu na vstup do řízení manželka povinného výslovně žádá, aby bylo odloženo vypracování znaleckého posudku).
Jestliže za výše popsaných okolností došlo k úhradě pohledávky původní věřitelce, je třeba na toto plnění pohlížet jako na plnění v rámci exekučního řízení, které se (ve smyslu shora uvedené judikatury) projeví ve výši nákladů exekuce.
Protože právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu