ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3798.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3798/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 411 97 518, adresa pro doručování VZP ČR KP pro Středočeský kraj, ÚP Mělník, Fibichova 267, Mělník, proti povinnému J. P. , zastoupenému Mgr. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Macharova 376, pro 43.095,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 641/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. 25 Co 94/2011 - 79, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, č. j. 25 Co 94/2011 - 79, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 11. 2. 2010, č. j. 16 EXE 641/2010 - 9, nařídil podle vykonatelných platebních výměrů vydaných VZP ČR, Územním pracovištěm Mělník, dne 30. 9. 2009, č. 2140900549 a č. 4240900550, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 43.095,- Kč (penále 37.592,- Kč a dlužné pojistné 5.503,- Kč) a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítku, Exekutorský úřad Plzeň-město.
Protože v odvolání (ze dne 13. 4. 2010) proti tomuto usnesení povinný namítal, že pro vymáhanou pohledávku již probíhá jiné exekuční řízení pod sp. zn. 16 EX 1700/05 a že se tak jedná o duplicitní vymáhání stejné pohledávky, posoudil soud prvního stupně podání povinného jako návrh na zastavení exekuce, který usnesením ze dne 18. 10. 2010, č. j. 16 EXE 641/2010 - 45, zamítl. Z obsahu spisu téhož soudu vedeného pod sp. zn. 1 Nc 2747/2005 totiž zjistil, že usnesením ze dne 3. 3. 2005, č. j. 1 Nc 2747/2005 - 3, byla nařízena exekuce na majetek povinného ve prospěch stejné oprávněné, a to podle vykonatelných platebních výměrů VZP ČR, Územního pracoviště Mělník, č. 2140400814 a č. 4240400815 ze dne 26. 7. 2004 a č. 1348501418 ze dne 5. 11. 1998, k uspokojení pohledávky v celkové výši 79.360,- Kč, a že tuto exekuci vede pověřený soudní exekutor JUDr. Jiří Doležal pod svou značkou 16 EX 1700/05. Jedná se tedy o dvě různá exekuční řízení, vedená na základě různých exekučních titulů. Zpochybňoval-li povinný též výši vymáhané pohledávky, pak okresní soud uvedl, že tato námitka „spadá“ do nalézacího a nikoli exekučního řízení. Předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 o. s. ř. proto neshledal.
K odvolání povinného Krajský soud v Praze shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho názorem, že podání povinného nazvané jako odvolání proti usnesení okresního soudu o nařízení exekuce je třeba posoudit jako návrh na její zastavení a že o duplicitní vymáhání stejných pohledávek jako v řízení vedeném pod sp. zn. 1 Nc 2747/2005 se nejedná, neboť v daném řízení jsou vykonávány jiné exekuční tituly. Námitku povinného, jíž zpochybnil správnost výpočtu pohledávek uvedených v exekučních titulech, nepovažoval krajský soud za důvodnou, jelikož exekuční soud není oprávněn se jí zabývat. Namítal-li dále povinný v odvolání, resp. v jeho doplnění, že vykonávané platební výměry mu nebyly doručeny podle zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi, jež nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, ačkoliv od počátku srpna 2009 má zpřístupněnou datovou schránku, a že tudíž „zpochybňuje jejich vykonatelnost, jelikož mu dosud nebyly doručeny“, aby tak ve správním řízení mohl vznášet námitky, krajský soud dovodil, že povinný tyto procesní úkony „opírá o jiné okolnosti, uvádí jiné ve vztahu k napadenému usnesení nerozhodné úvahy a námitky“. Pokud v odvolání namítá, že byl dosažitelný vždy prostřednictvím datové zprávy (čímž zřejmě chce říci, že mu nemělo být oprávněným v nalézacím řízení doručeno veřejnou vyhláškou), pak odvolací soud poukázal na to, že „povinnost státních orgánů komunikovat prostřednictvím datových schránek podle zákona vznikla až poté, co bylo doručováno oprávněným povinnému v nalézacím řízení“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, doplněné prostřednictvím ustanovené zástupkyně, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má za to, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že exekuční tituly mu měly být doručovány nikoli veřejnou vyhláškou, nýbrž do jeho datové schránky, již má aktivovanou od počátku srpna 2009, a to s ohledem na skutečnost, že zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, přičemž mu není známo žádné ustanovení tohoto zákona, které by jeho účinnost odsouvalo na pozdější dobu; zákon jen předpokládá, že všechny podnikající fyzické osoby, všechny právnické osoby a orgány veřejné moci budou mít zpřístupněnu datovou schránku nejpozději do 1. listopadu 2009, jak je uvedeno v §31 odst. 1 citovaného zákona (přechodná ustanovení). Skutečnost, že Ministerstvo vnitra jako zřizovatel a správce informačního systému datových schránek založí datovou schránku orgánu veřejné moci do devadesáti dnů od nabytí účinnosti zákona, ovšem sama o sobě nezakládá předpoklad, že písemnosti orgánů veřejné moci adresované fyzickým osobám, které mají zřízenu datovou schránku, by v období od 1. 7. 2009 do 31. 10. 2009 neměly nebo nemohly být prostřednictvím datových schránek doručovány. Protože oprávněná je orgánem veřejné moci ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, vznikla jí povinnost doručovat způsobem stanoveným v §17 odst. 1 zákona již dnem jeho účinnosti, tj. 1. 7. 2009. Dovolatel tudíž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že povinnost státních orgánů komunikovat prostřednictvím datových schránek podle zákona vznikla až poté, co „bylo doručováno oprávněnou povinnému v nalézacím řízení“. Je proto přesvědčen o tom, že platební výměry mu nebyly řádně doručeny, což namítal již v odvolacím řízení v podání ze dne 3. 2. 2011 (viz čl. 74 a 75 spisu). V této souvislosti odkázal na §52 exekučního řádu a na §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle nichž exekuce bude zastavena, jestliže byla nařízena, ačkoliv se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným. O zastavení exekuce, a to i bez návrhu, přitom soud rozhodne až poté, co usnesení o nařízení exekuce nabude právní moci; proto podání, v němž namítal nevykonatelnost titulu, je třeba posoudit jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, jestliže bylo učiněno v době, kdy běžela lhůta k uplatnění tohoto opravného prostředku. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud v rozporu s procesním právem i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nevyřešil otázku formální vykonatelnosti exekučního titulu, ačkoliv ji povinný zpochybnil; dovolání je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) a s §130 exekučního řádu a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci jsou exekučními tituly platební výměry Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 30. 9. 2009 č. 4240900550 a č. 2140900549, jimiž byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněné částku celkem ve výši 43.095,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci uvedených platebních výměrů. Z obsahu spisu pak vyplývá, že oprávněná k návrhu na nařízení exekuce připojila oba exekuční tituly ve fotokopiích stejnopisů opatřených doložkami právní moci a vykonatelnosti (dne 17. 11. 2009).
Nejvyšší soud již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že okolnosti významné pro závěr, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (případně nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, resp. je-li vykonatelnost rozhodnutí potvrzena přímo na návrhu na nařízení exekuce (§38 odst. 2 exekučního řádu, §261 odst. 2, 3 o. s. ř.), jestliže její správnost je účastníkem zpochybněna. Nejvyšší soud též opakovaně judikoval (srov. např. usnesení tohoto soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, či usnesení ze dne 23. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 480/2011), že „byl-li výkon rozhodnutí (exekuce) nesprávně nařízen (nařízena), musí být v každém stádiu i bez návrhu zastaven (zastavena)“. Stejný názor zastává i odborná literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2239), která dovodila, že shledal-li soud ve fázi nařízení exekuce titul vykonatelným, nebrání to povinnému, aby následně navrhl zastavení exekuce s tvrzením, že zde je nevykonatelný titul; nepanuje zde překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Z ustanovení §254 odst. 6 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. pak vyplývá, že v odvolání podaném ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Znamená to, že v odvolacím řízení se v těchto věcech neuplatní omezení vyplývající z §205a odst. 1 a §211a o. s. ř. a že tedy projednání odvolání a rozhodnutí o něm se řídí pravidly tzv. úplné apelace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 1643/2005). K novým skutečnostem nebo důkazům lze však přihlédnout, jen když byly uplatněny (srov. §212a odst. 3 o. s. ř. a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 1860/2007).
Jestliže v posuzované věci povinný v odvolání zpochybnil závěr soudu o formální vykonatelnosti exekučních titulů námitkou, že mu oprávněnou nebyly doručovány do datové schránky podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, účinného od 1. 7. 2009, nýbrž nesprávně veřejnými vyhláškami podle §53b odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 7. 2002, a podle §26d zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002, měl se odvolací soud touto jeho námitkou zabývat (když povinný v doplnění odvolání na čl. 74 a 75 spisu rovněž tvrdil, že datovou schránku má zpřístupněnou od konce července 2009). Názor, že „povinnost státních orgánů komunikovat prostřednictvím datových schránek podle zákona vznikla až poté, co bylo doručováno oprávněným povinnému v nalézacím řízení“, krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nezdůvodnil a ani neposoudil, zda oprávněná vůbec měla povinnost doručovat platební výměry plátcům podle zákona č. 300/2008 Sb. do datových schránek (viz též §19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009), a v kladném případně od kterého data, či zda při jejich doručování má za splnění zákonných předpokladů přednost právní úprava podle §53b zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, a podle §26d zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2002, a zda tyto předpoklady byly v daném případě splněny. Právní posouzení otázky formální vykonatelnosti exekučních titulů odvolacím soudem je tak neúplné a tudíž nesprávné.
Dovolatelova námitka, že podání, v němž namítal formální nevykonatelnost exekučních titulů, je v daném případě třeba posoudit jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, bylo-li učiněno v době, kdy běžela lhůta „k uplatnění tohoto opravného prostředku“, přípustnost dovolání podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Jak totiž vyplývá z obsahu spisu a jak to již bylo konstatováno shora, povinný v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce vznesl toliko námitku překážky věci zahájené, tedy tzv. litispendence (§83 o. s. ř.), která by mohla být důvodem k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; proto soudy obou stupňů správně posoudily odvolání povinného proti tomuto usnesení jako návrh na zastavení exekuce. Námitku formální nevykonatelnosti exekučních titulů pak povinný uplatnil až v doplnění odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce.
Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu