ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2040.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 2040/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. f. Č. r., o 77.431,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2003, č.j. 13 Co 489/2002-69, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 87/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2005, č.j. 11 Cmo 150/2005-85, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 17.10.2001, č.j. 45/98-37, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 77.431,- Kč s 13% úrokem z prodlení od 1.10.1997 do zaplacení. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13.3.2003, č.j. 13 Co 489/2002-69.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13.3.2003, č.j. 13 Co 489/2002-69, podal žalobce u Krajského soudu v Plzni dne 11.7.2003 žalobu pro zmatečnost (doplněnou podáním ze dne 28.8.2003). Uvedl, že „nesprávným postupem Krajského soudu v Plzni mu byla odňata možnost jednat před soudem“; že „hlavním důvodem zamítnutí jeho žaloby bylo samotným krajském soudem nalezené zjištění skutkového stavu, podle kterého údajně žalobce na sporném pozemku neprováděl žádné úpravy“; že „tato skutečnost se měla stát předmětem dokazování“, a „jestliže se tak nestalo, potom je zřejmé, že jako důkaz nemohlo být krajským soudem posuzováno“; že „nesprávným postupem mu tak krajský soud znemožnil, aby se k soudem vygenerovanému a vyfabulovanému skutkovému stavu mohl vyjádřit“.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9.2.2005, č.j. 19 C 87/2004-58, žalobu pro zmatečnost zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 160,- Kč. Vycházel ze závěru, že „řízení před odvolacím soudem bylo vedeno v souladu s ustanovením §212 o.s.ř.“ a že „odvolací soud přihlédl a vypořádal se se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a při odvolacím jednání“.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27.9.2005, č.j. 11 Cmo 150/2005-85, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že „závěr soudu prvního stupně, že žaloba není opodstatněná, je správný, bez ohledu na stručnost odůvodnění tohoto závěru“; že „k jednání odvolacího soudu, při němž byl vynesen zmatečností napadený rozsudek, byla žalobci soudem ustanovená zástupkyně řádně předvolána“; že „zástupkyně se také jednání zúčastnila a bylo jí umožněno uplatnit veškerá práva, která účastníku náležejí“; že „tato práva, jak vyplývá z protokolu o jednání, také uplatněna byla“; že „ostatně i k jednání soudu prvního stupně byl žalobce předvolán a svá práva uplatňoval“; že „námitky žalobce týkající se hodnocení důkazů, rozsahu jejich provedení, odůvodnění závěrů o skutkovém stavu věci a právního posouzení nezakládají zmatečnostní důvod, stejně jako námitka, že soud měl provádět důkazy k vlastnímu tvrzení“; že „neprovedl-li soud další důkazy, nelze dovodit, že tím účastníkovi odňal možnost jednat před soudem“; že „není opodstatněná námitka spojení obou žalob, a to žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení podle ustanovení §235b odst. 1 o.s.ř.“, neboť „v dané věci o žalobě pro zmatečnost rozhoduje v prvním stupni krajský soud a o žalobě na obnovu řízení rozhoduje v prvním stupni okresní soud“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že „v jednání před Krajským soudem v Plzni, jako odvolacím orgánem, mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, protože se nemohl vyjádřit k skutkové stránce věci, kterou soud bez provedených důkazů a v rozporu s ustanovením §212a odst. 3 o.s.ř. uvedl v rozsudku napadeném žalobou pro zmatečnost“; že „pochybení odvolacího soudu konkrétně spatřoval v tom, že tento rozhodl na základě pro žalobce zcela nové a nepravdivé skutečnosti, se kterou nebyl při řízení před soudy obou stupňů konfrontován“; že „mu tak byla odňata možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které soud v rozsudku uvedl, a přinést takové důkazy, kterými by prokázal opak“; že „soud prvního stupně své rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost neodůvodnil tak, jak mu to ukládá ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř.“ a že odvolací soud nesjednal nápravu; že „soud prvního stupně porušil ustanovení §235b odst. 1 o.s.ř., když v daném případě nespojil řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení“ a že odvolací soud nesjednal nápravu; že „závěr odvolacího soudu, že nesprávný postup soudu, který vyšel najevo až po vynesení rozsudku a vyplývá až z jeho odůvodnění, není nesprávným postupem soudu, má po právní stránce zásadní význam“; že „zásadní právní význam má také otázka, zda soud nemusí provést důkaz vlastního a z hlediska řízení rozhodujícího skutkového zjištění“. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.1992, sp.zn. 2 Cdo 19/92, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 1993, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1997, sp.zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 1, ročník 1997) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu.
Poučovací povinnost soudu poskytovanou při jednání účastníkům občanského soudního řízení upravuje §118a o.s.ř. Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (§118a odst. 1 o.s.ř.). Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1 (§118a odst. 2 o.s.ř.). Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (§118a odst. 3 o.s.ř.).
Žalobce spatřuje zásadní význam napadeného usnesení odvolacího soudu po právní stránce - jak vyplývá z obsahu dovolání - v řešení právní otázky, zda nesplnění poučovací povinnosti podle ustanovení §118a o.s.ř. představuje nesprávný postup soudu, kterým byla účastníku ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem.
Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2003, sp.zn. 29 Odo 850/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 209, ročník 2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2004, sp.zn. 29 Odo 149/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 49, ročník 2004), že se jedná o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a nikoliv tedy o zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř.), nebylo-li účastníku občanského soudního řízení poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení §118a o.s.ř., ač se tak mělo z objektivního hlediska stát. I kdyby tedy žalobci nebyla v původním řízení poskytnuta potřebná poučení podle ustanovení §118a odst.1, 2 nebo 3 o.s.ř., odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů správně dovodil, že tím nebyl (nemohl být) naplněn zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř.; usnesení odvolacího soudu proto nemůže mít z hlediska této právní otázky po právní stránce zásadní význam.
Žalobce v dovolání dále vytýká soudu prvního stupně, že „porušil ustanovení §235b odst. 1 o.s.ř., když v daném případě nespojil řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení“, a odvolacímu soudu, že nesjednal nápravu.
Dovolatel tak namítá, že řízení je v posuzovaném případě postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Tato námitka však – jak výše vysvětleno – nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalobce konečně v dovolání také namítá, že soud prvního stupně „své rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost neodůvodnil tak, jak mu to ukládá ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř.“, a že odvolací soud ani v tomto případě nesjednal nápravu.
I tato námitka je uplatněním dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., a proto nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný ani podle §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce, s ohledem na výsledek dovolacího řízení, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu