ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.780.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 780/2022-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně J. J. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách 33, proti žalovaným: 1) J – MONEY, s. r. o. , se sídlem v Kamenných Žehrovicích, Ve Fabrice 57, IČO: 28928300, a 2) J – REAL, s. r. o. , se sídlem v Kamenných Žehrovicích, Ve Fabrice 57, IČO: 27247449, oběma zastoupeným Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem v Kladně, Strouhalova 2646, o určení neexistence zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 C 272/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2021, č. j. 26 Co 127/2021-78, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2021, č. j. 26 Co 127/2021-78, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. 15 C 272/2020-50, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že na nemovitostech parcela parc. č. st. XY, o výměře 526 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, a parcela parc. č. XY, o výměře 537 m2, zahrada, vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, okres XY (dále jen „předmětné nemovitosti“), nevázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 2 600 000 Kč zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 17. 4. 2009 a zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 600 000 Kč a všech dalších pohledávek, které vzniknou do 31. 12. 2038, zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 5. 3. 2008 (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. 26 Co 127/2021-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II a III).
Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje v souladu s §237 o. s. ř. z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na tom, že je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Napadené rozhodnutí je podle dovolatelky založeno na nesprávném právním posouzení prejudiciální otázky charakteru postupní smlouvy ze dne 6. 1. 1990 jako smlouvy bezúplatné. Posouzení této otázky nalézacími soudy shledává za odporující ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu (konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018). Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I změnil tak, že se určuje, že zástavní práva (blíže specifikovaná ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně) na předmětných nemovitostech neváznou, a ve výroku II a III zrušil a zavázal žalované k náhradě nákladů odvolacího i dovolacího řízení.
Žalované se k dovolání nevyjádřily.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na nesprávném právním posouzení prejudiciální otázky charakteru postupní smlouvy ze dne 6. 1. 1990 jako smlouvy bezúplatné. Uvádí, že při řešení předmětné otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu přitom platí, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013 (všechna dostupná na www.nsoud.cz )]. Zatímco prvně dovolatelkou uvedený důvod přípustnosti dovolání se zakládá na existenci ustálené judikatury dovolacího soudu vztahující se k právní otázce, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s takovou judikaturou, druhý vymezený důvod přípustnosti dovolání předpokládá, že ustálená judikatura dovolacího soudu k řešené právní otázce neexistuje, neboť ji dovolací soud v různých rozhodnutích posoudil odlišně. Dovolatelka tedy vymezila dva vzájemně se vylučující důvody přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a dovolání již z tohoto důvodu trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Zcela nad rámec dovolacího přezkumu dovolací soud pro úplnost dodává, že v rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, na který dovolatelka v dovolání odkazuje, sice učinil závěr, podle něhož darovací smlouva uzavřená společně se smlouvou o výměnku může mít i charakter smlouvy úplatné, avšak toliko pro účel předpokládaný §984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť k jeho naplnění nelze odhlédnout od kauzální (podmíněné) souvislosti převodu vlastnictví k nemovité věci a výměnku. V projednávané věci však otázka dobrověrného nabyvatelství vůbec řešena nebyla, a závěry z citovaného rozsudku jsou proto pro souzenou věc bezpředmětné. Nadto také nalézací soudy neučinily obecný závěr o tom, že postupní smlouva je z povahy věci vždy bezúplatná, ale ve vztahu k okolnostem konkrétního případu dospěly k závěru, že o bezúplatnou smlouvu jde. S těmito důvody pro danou konkrétní věc pak dovolání vůbec nepolemizuje, a schází tak vymezení důvodu dovolání.
Dovolání není v souladu s §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti napadenému rozhodnutí v části týkající se výroků o nákladech řízení (výroky II a III).
Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (obě dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu