ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3880.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3880/2018-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobce: L. N., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem Nad Vývozem 4828, Zlín, proti žalovaným: 1) O. J., narozená XY, bytem XY, a 2) Jiří Hejda, narozený 22. 7. 1957, bytem Čelčice 201, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy , vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 46/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2018, č. j. 70 Co 20/2018-314, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2018, č. j. 70 Co 20/2018-314, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 11. 2017, č. j. 6 C 46/2014-299, ve spojení s opravným usnesením ze dne 19. 12. 2017, č. j. 6 C 46/2014-304, jímž bylo zastaveno dovolací řízení o dovolání žalobce ze dne 20. 9. 2017 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, č. j. 70 Co 144/2017-235, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobce uplatňuje právo zřejmě bezúspěšně, o čemž již rozhodl opakovaně dovolací i Ústavní soud. Při nezměněných podmínkách není možné žalobci přiznat osvobození od soudních poplatků k jeho opakovaným žádostem.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce – zastoupen advokátem – dovolání, v němž zpochybnil postup okresního soudu, jenž o další žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků nerozhodl samostatným rozhodnutím, nýbrž zastavil řízení o dovolání žalobce ze dne 20. 9. 2017 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, č. j. 70 Co 144/2017-235, a v odůvodnění k opětovné žádosti uvedl, že ke změně skutečností odůvodňujících přiznání osvobození od soudních poplatků dojít nemůže. Tímto postupem mělo dojít ke zkrácení práv dovolatele, což má ústavněprávní rozměr. Dovolatel proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části, anebo pouhý odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
Výše uvedený požadavek však dovolatel nesplnil, neboť z obsahu dovolání není zřejmé, při řešení které otázky procesního práva se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, čeho se tato rozhodovací praxe má týkat a není ani uvedena konkrétní rozhodovací praxe dovolacího soudu, z jejíhož obsahu by bylo možno dovodit, které řešení procesněprávní otázky dovolatel zpochybňuje. Obsahem dovolání je rekapitulace průběhu řízení a námitka vadného postupu okresního soudu při posouzení opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků, jež může představovat námitku vady řízení, což není způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. může dovolací soud přihlédnout pouze,
je-li dovolání přípustné, což není tento případ, a přípustnost dovolání nelze založit ani námitkami, jež se týkají skutkových zjištění nebo vedení řízení.
Jelikož dovolání – ani při posouzení z obsahového hlediska – neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel konkrétně spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a uvedený nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele (povinně zastoupeného advokátem) k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Souladnost uvedeného postupu Nejvyššího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud v celé řadě svých usnesení, jimiž pro zjevnou neopodstatněnost odmítl ústavní stížnost proti usnesení o odmítnutí dovolání pro vady (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3336/16, I. ÚS 128/17, II. ÚS 2820/16, II. ÚS 3856/16, III. ÚS 3634/16, III. ÚS 3746/16, IV. ÚS 3056/16, IV. ÚS 111/17) a posléze i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 58.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu