ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.838.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 838/2019-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) M. K. , narozený dne XY, c) nezletilá AAAAA (pseudonym) , narozená XY, d) nezletilá BBBB (pseudonym) , narozená dne XY, e) nezletilá CCCCC (pseudonym) , narozená XY, f) nezletilá DDDDD (pseudonym) , narozená dne XY, všichni bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Jiřím Kubalou advokátem se sídlem Josefa Václava Sládka 35, 738 01 Frýdek-Místek, proti žalovanému: Statutární město Ostrava , IČO 00845451, se sídlem magistrátu Prokešovo náměstí 1803/8, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Česká pojišťovna a.s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 175/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2018, č. j. 57 Co 109/2015-229, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovanému ani vedlejšímu účastníku na straně žalovaného se nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 2014, č. j. 21 C 175/2014-53, žalovanému uložil, aby žalobci a) zaplatil 240.000 Kč s příslušenstvím a každému z nezletilých žalobců c), d), e) a f) po 175.000 Kč s příslušenstvím. Žalovanému a vedlejšímu účastníku uložil, aby společně a nerozdílně nahradili žalobcům náklady řízení 170.271 Kč a zaplatili soudní poplatek. S odkazem na §420 a §444 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), za použití §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), tím zcela vyhověl nároku na náhradu škody, již žalobci utrpěli smrtí nezletilé EEEEE (pseudonym) [dcery žalobce a) a sestry ostatních nezletilých žalobců], která dne 15. 5. 2012 utonula v nezabezpečené splaškové jímce žalovaného. Projednání a rozhodnutí o nároku žalobkyně b) M. K. [matky nezletilé EEEEE (pseudonym)], bylo vyloučeno k samostatnému řízení.
K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 10. 2018, č. j. 57 Co 109/2015-229, potvrdil rozsudek okresního soudu v té části výroku, kterou bylo vyhověno žalobě žalobce a) co do částky 160.000 Kč s příslušenstvím a žalobě ostatních žalobců co do částky 116.667 Kč s příslušenstvím pro každého, rozsudek okresního soudu částečně změnil a žalobu žalobce a) zamítl co do částky 80.000 Kč s příslušenstvím, žalobu každého z ostatních žalobců zamítl co do částky 58.333 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Rozhodl tak poté, co na základě okresním soudem zjištěného skutkového stavu uzavřel, že zavinění na smrti nezletilé EEEEE (pseudonym) nese nejen žalovaný, který svou odpadní jímku na veřejně přístupném pozemku nijak nezabezpečil, zanechal ji zakrytou jen nezajištěným zeleným plastovým poklopem a zarostlou travou, ale též matka nezletilé, M. K., která nezletilou EEEEE (pseudonym) ve věku tří let a sedmi měsíců ponechala bez náležitého dozoru (pouze s dalšími dětmi) před domem a kontrolovala ji jen občasným pohledem z okna. Za této situace odvolací soud aplikoval ustanovení §438 odst. 2 obč. zák. a rozhodl, že za škodu, která žalobcům vznikla smrtí nezletilé EEEEE (pseudonym), odpovídá žalovaný v rozsahu dvou třetin a matka nezletilé v rozsahu jedné třetiny. Žalobcům proto přiznal vůči žalovanému právo jen na dvě třetiny náhrady škody dle §444 odst. 3 obč. zák. Odvolací námitku, že nezletilá žalobkyně f), DDDDD (pseudonym), není ve věci aktivně legitimována, protože se narodila až po smrti nezletilé EEEEE (pseudonym), neshledal odvolací soud důvodnou. Ztotožnil se s názorem okresního soudu, že žalobkyni f) vzniklo právo na rodinný život již jejím početím ve smyslu ust. §7 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasili s tím, že odvolací soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3516/2007, v němž bylo shledáno spoluzavinění matky nezletilé poškozené v rozsahu jedné třetiny. Ve zmíněném případě matka věděla, že v bytě, v němž byly na návštěvě, žije pes, který pro dítě může představovat nebezpečí. V nyní posuzované věci matka nezletilé EEEEE (pseudonym) o nezajištěné jímce nevěděla. Poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1063/2017, v němž Nejvyšší soud shledal podíl poškozené na škodlivém následku v rozsahu 20%, a to za situace, kdy se zletilá poškozená vědomě pohybovala v nebezpečné blízkosti jímky, do níž následně spadla a na následky zranění zemřela. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že plnou odpovědnost za způsobenou škodu nese žalovaný. Jestliže by přesto dovolací soud dospěl k závěru o aplikovatelnosti §438 odst. 2 obč. zák. v nyní posuzované věci, pak by odpovědnost matky na škodlivém následku neměla přesáhnout zmíněných 20%. Odvolací soud se také dopustil procesního pochybení, když změnil rozsudek okresního soudu, aniž by poučil žalobce o záměru hodnotit jiným způsobem důkazy, provedené okresním soudem, bez aplikace §213 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a potvrdil rozsudek okresního soudu, případně aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby i v té části, v níž bylo žalobcům vyhověno. Podle jeho názoru matka nezletilé EEEEE (pseudonym) ponechala dceru bez řádného dozoru, odpovídajícího stupni jejího vývoje, když ji jen ve společnosti jiných nezletilých dětí nechala před domem, v jehož blízkosti se nachází železniční i tramvajová trať a vodní plocha. Žalovaný by za škodu neměl odpovídat také proto, že škoda vznikla v důsledku zásahu třetí osoby. Nezletilá tedy do jímky spadla nikoli proto, že by se propadla nevhodným poklopem, ale proto, že poklop byl odstraněn neznámou osobou. Konečně vyjádřil názor, že zhotovitel jímky nesplnil svou povinnost upozornit žalovaného na nedostatečnost poklopu jímky.
Vedlejší účastník navrhl rovněž změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby, případně nové posouzení podílu matky zemřelé na škodním následku. Matka EEEEE (pseudonym) nevyhodnotila řádně rizika, která nezletilé s přihlédnutím k jejímu věku v daném místě a za tam panujících podmínek hrozí. Nechala-li tříletou dceru hrát si bez dozoru před domem bez dozoru dospělé osoby a neseznámila se řádně s okolím daného místa, zanedbala tím své povinnosti, plynoucí z §31 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku vyplývá, že jej není oprávněn podat kterýkoli účastník, nýbrž jen ten, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma odstranitelná zrušením takového rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, pod č. 28, nebo rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, pod C 154, dále též jen „Soubor“). Žalobci proto nejsou oprávněni podat dovolání proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, neboť v této části nebyla žalobcům způsobena žádná újma, naopak bylo vyhověno jejich návrhu. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. (z důvodu tzv. subjektivní nepřípustnosti) odmítl dovolání žalobců, pokud směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch žalobců v rozsahu 2/3 uplatněného nároku.
Dovolání žalobců proti zbývající (zamítavé) části výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř.
Vzhledem k ustanovení §3079 odst. 1 o. z. se posuzuje věc podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obč. zák.), neboť k porušení právní povinnosti došlo před 1. 1. 2014.
Zanedbá-li rodič nezletilého dítěte, jemuž byla jinou osobou způsobena škoda, dohled nad nezletilým, nelze tuto skutečnost hodnotit jako spoluzavinění nezletilého poškozeného. Rodič nezletilého dítěte v takovém případě odpovídá za škodu podle §420 a §438 obč. zák. společně s těmi, kdo škodu způsobili, podle své účasti na způsobené škodě (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1973, sp. zn. 9 Co 266/73, publikovaný pod č. 44/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3516/2007, Soubor, C 6879). Za škodu pak škůdci primárně odpovídají podle §438 odst. 1 obč. zák. solidárně (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5 1997, sp. zn. 19 Co 215/96, publikovaný v časopisu Soudní rozhledy č. 4/1998, s. 86, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2659/2013, Soubor, C 14896), nicméně dle odstavce druhého téhož ustanovení v odůvodněných případech lze jejich podíl na povinnosti k náhradě škody stanovit podle podílu na jejím vzniku. To však nelze učinit exaktním způsobem. Uplatňuje se zde tedy volná úvaha soudu, založená na posouzení všech okolností individuálního případu a na hodnocení poměru, v němž při vzniku škody spolupůsobí více příčin – porušení různých právních povinností. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku tuto volnou úvahu detailně revidoval, nejde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2009 sp. zn. 25 Cdo 3516/2007). V dané věci se o zjevně nepřiměřenou úvahu nejedná. Odvolací soud na jedné straně vážil porušení povinnosti žalovaného předepsaným způsobem zabezpečit uzavření splaškové jímky, která se nacházela na veřejně přístupném místě v blízkosti obytných domů, v neudržovaném travním porostu a jejíž provizorní uzávěr nebyl zběžným pohledem patrný. Na straně druhé hodnotil způsob, kterým matka zajistila kontrolu nad dcerou věku tří let při jejím pobytu v ne zcela bezpečném prostředí. Matce nezletilé nevytkl, že by na dohled nad dcerou rezignovala zcela, avšak uzavřel, že jej nezajistila dostatečným způsobem, přiměřeným dané situaci a potenciálním nebezpečím. Úvahu, která jej vedla ke stanovení výše podílu, jakož i to, že v daném případě je namístě postup podle §438 odst. 2 obč. zák., odvolací soud řádně odůvodnil (viz bod 17. rozsudku odvolacího soudu). Odchýlení od ustálené judikatury by se v daném případě odvolací soud dopustil, pokud by při stanovaní podílu na vzniku škody nerespektoval shora nastíněné zásady, tedy hodnocení individuálních okolností případu a pečlivé vážení zjištěného skutkového stavu. K tomu však nedošlo. Konečně dovolací soud dodává, že důvodná není ani námitka nesprávného procesního postupu odvolacího soudu, neboť jeho úvaha o částečném zavinění matky nezletilé je právním závěrem, založeným na totožném skutkovém základu, jaký byl zjištěn okresním soudem.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Podle ustanovení §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. by žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, měli nahradit žalovanému i vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náklady dovolacího řízení, neboť rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Odchylka od této zásady je možná podle §150 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4520/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1706/2014, obě uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). Konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu okolnosti hodné zvláštního zřetele blíže definuje tak, že při zkoumání jejich existence soud v první řadě přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace §150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2389/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1457/2014). V daném případě důvody zvláštního zřetele hodné k postupu podle §150 o. s. ř. shledal Nejvyšší soud v okolnostech projednávané věci, v níž se náhrady nemajetkové újmy, způsobené smrtí blízké osoby, domáhají otec a sourozenci, kteří sami na vzniku škodní události žádné zavinění nemají a ztrátu blízké osoby mohou pociťovat o to tíživěji, že další osobou, která byla shledána odpovědnou za smrt jejich blízké, je jejich matka (manželka). Nadto jsou žalovaní c) až f) nezletilí, proto by jim ani jejich majetková situace uhrazení nákladů řízení neumožňovala. Naproti tomu majetková situace žalovaného ani vedlejšího účastníka by v důsledku nepřiznání náhrady nákladů dovolacího řízení neměla doznat újmy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu