ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2650.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2650/2020-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně S. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lenkou Balkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Nekázanka 888/20, proti žalované H. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 178/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2019, č. j. 58 Co 291/2019-173, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč, k rukám JUDr. Ondřeje Kafky, advokáta se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 27 C 178/2017-126, zamítl žalobu na určení, že výpovědi z nájmu bytu datované dne 11. 7. 2017 a dne 12. 7. 2017 jsou neoprávněné (výrok I.), a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na nákladech řízení částku 25 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ondřeje Kafky (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 9. 2019, č. j. 58 Co 291/2019-173, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že jejich výše činí 19 600 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že je žaloba, která byla podána až dne 24. 11. 2017, zjevně opožděná, neboť výpovědi z nájmu bytu ze dne 11. a 12. 7. 2017 se prokazatelně dostaly do osobní sféry žalobkyně nejpozději dne 24. 7. 2017. Žalobkyně tak podala žalobu po uplynutí dvou měsíců počítaných od okamžiku, kdy se výpověď z nájmu bytu stala perfektní (účinná), přičemž zmeškala-li žalobkyně lhůtu dle §2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nemůže již následně zpochybňovat oprávněnost uplatněných výpovědních důvodů. Okolnost, že dle mínění žalobkyně měl zástupce žalované zatajit obsah doručovaných zásilek, nebyly dle odvolacího soudu pro posouzení objektivní příležitosti žalobkyně se s obsahem na poště uložených zásilek seznámit nijak relevantní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil rozhodné právní otázky v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.
Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) dovolatelka uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu (skutková zjištění rozhodná pro posouzení objektivní možnosti adresáta seznámit se s doručovanou výpovědí).
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu bytu) v režimu občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále „obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, v nichž rovněž dovodil, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni.
S předestřenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. z.“). Povaha výpovědi z nájmu bytu jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání totiž zůstala nedotčena a i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§570 odst. 1 o. z.) - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 26 Cdo 198/2017, ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018, či ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 384/2018.
Jestliže v projednávané věci na základě zjištěného skutkového stavu odvolací soud usoudil, že výpověď z nájmu byla dovolatelce (účinně) doručena na adresu jejího bydliště, a dostala se do její dispoziční sféry (proto, že výpovědi ze dne 11. a 12. 7. 2017 byly žalobkyni doručovány poštou do místa jejího bydliště, kdy byly uloženy na poště 12. a 13. 7. 2017, o čemž byla žalobkyně informována, a odtud odeslány zpět odesílateli ve dnech 28. a 31. 7. 2017, po uplynutí úložní doby, která skončila dne 27. 7. 2017 a 28. 7. 2017), je jeho rozhodnutí výrazem standardní soudní praxe. O tom, že má na poště uloženy zásilky, se žalobkyně dozvěděla nejen z oznámení pošty o uložení zásilky, ale i prostřednictvím své advokátky, která dne 24. 7. 2017 kvůli nim protistranu kontaktovala. Pro závěr, že se písemnosti dostaly do sféry dispozice žalobkyně, je irelevantní, zda žalobkyně předem znala obsah uložených zásilek a zda zástupce žalované žalobkyni (potažmo její zástupkyni) o zásilkách uložených na poště informoval či nikoliv, proto nemůže být z povahy věci důvodná ani námitka, že jeho jednání bylo nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy. Tato skutečnost nemůže objektivní možnost žalobkyně se seznámit s obsahem zásilky nijak ovlivnit.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek „ve všech jeho výrocích“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části ani přípustné.
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. 1. 2021
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu