ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2306.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2306/2019-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Z. U. – H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Jaroslavem Cvachovcem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Bartákova 1117/26, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) BD U SILA , se sídlem v Liberci, U Sila 358, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 27342069, 2) H. N. , narozené XY, bytem XY, společně zastoupeným Alexandrem Petričkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ 460 01, 3) K. K. , narozené XY, bytem XY, a 4) Z. V. , narozenému XY, bytem XY, společně zastoupeným Mgr. Ivetou Čaňkovou, advokátkou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, PSČ 466 01, o určení neexistence členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 18/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 Cmo 210/2017-353, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č. j. 38 Cm 18/2014-322, zamítl žalobu o určení, že žalovaná 2) nebyla ke dni 27. 2. 2013 členkou BD U SILA (dále jen „družstvo“) a členkou představenstva družstva a že žalovaní 3) a 4) nebyli ke dni 27. 2. 2013 členy družstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až V.).
[2] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. 6. 2015, č. j. 38 Cm 18/2014-195, ve znění usnesení ze dne 8. 7. 2015,
č. j. 38 Cm 18/2014-204, jímž byla žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, Vrchní soud v Praze zrušil usnesením ze dne 31. 1. 2017,
č. j. 14 Cmo 472/2015-231, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovolatelka předně namítá, že žalovaná 2) pozbyla své členství v družstvu, když dne 22. 6. 2009 převedla svá členská práva a povinnosti vztahující se k bytu č. 360/3 (č. 3303) na svého syna J. N., přičemž jí ani jejímu manželovi J. N. jiné (další) užívací právo k jinému (dalšímu) bytu“ nesvědčilo.
[6] Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že v rozporu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněného pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 7/2015“), uzavřel, že smlouvou ze dne 22. 6. 2009 převedla žalovaná 2) na svého syna toliko užívací právo ke svému družstevnímu bytu, pročež členkou družstva zůstala, ačkoli takový převod dílčího členského práva není možný.
[7] Dovolatelka však přehlíží, že - vycházeje ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, podle něhož dne 22. 6. 2009 vzalo družstvo na vědomí i převod členských práv a povinností spojených s bytem č. 360/2 (č. 3302) na J. N. - odvolací soud mimo jiné uzavřel, že manžel žalované 2) J. N. je rovněž členem družstva, a žalovaná 2) tak vykonává práva a povinnosti spojené se společným členstvím manželů v bytovém družstvu (ve vztahu k odlišnému bytu).
[8] Uvedený závěr, jenž obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby vůči žalované 2), dovolatelka způsobilým způsobem nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá. Namítá-li, že žalované 2) ani jejímu manželovi „jiné (další) užívací právo k jinému (dalšímu) bytu“ nesvědčí, vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu.
[9] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, přitom v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[10] Nadto, dovolatelka zcela přehlíží zjevnou bezúspěšnost své argumentace. Převádí-li člen družstva v rozporu se závěry R 7/2015 pouze dílčí členské právo či povinnost (resp. nikoli celý členský podíl coby souhrn práv a povinností člena vůči družstvu), bude taková smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Uzavřela-li by takovou smlouvu žalovaná 2) se svým synem, nepřešlo by na něj ani převáděné dílčí právo, ani (celý) členský podíl žalované 2).
[11] Námitkou, podle níž soudy „nepostavily na jisto“ dovršení procesu převodu členského podílu z matky žalované 2) na žalovanou 2), dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nedostatečné zjištění skutkového stavu a neprovedení jí navrhovaných důkazů. Uvedené námitky však představují (údajné) vady řízení, jež nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
[12] Ve zbývající části - ve vztahu k otázce (ne)existence členství žalovaných 3) a 4) v družstvu - dovolání nesplňuje náležitosti stanovené §241a odst. 2 o. s. ř.
[13] Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace nebo parafráze textu §237 o. s. ř. či jeho části.
[14] V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15.
[15] Takový údaj se z dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) - ve vztahu k otázce (ne)existence členství žalovaných 3) a 4) v družstvu - nepodává.
[16] Jen pro úplnost proto Nejvyšší soud dodává, že závěr odvolacího soudu, podle něhož stanovy družstva (čl. 9 bod 1) nevylučují možnost existence tzv. nebydlících členů, je v souladu s výkladovými pravidly určenými §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
[17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu