ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2483.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2483/2018-545
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně ČESKÉ TELEVIZE , se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1132/4, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 00027383, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, PSČ 500 02, proti žalovanému J. K. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 1.215 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 24. 11. 2009, č. j. 20 C 539/2009-26, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 20 C 539/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 17. 10. 2016, č. j. 20 C 539/2009-444, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2017, č. j. 56 Co 45/2017-514, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 17. 10. 2016, č. j. 20 C 539/2009-444, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2017, č. j. 56 Co 45/2017-514, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město usnesením ze dne 17. 10. 2016, č. j. 20 C 539/2009-444, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 24. 11. 2009, č. j. 20 C 539/2009-26, kterým soud zastavil řízení o zaplacení 1.215 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného usnesením ze dne 17. 10. 2017, č. j. 56 Co 45/2017-514, zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný dovolání.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí okresního soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jako objektivně nepřípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
Peněžitý limit uvedený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost v řízení o zaplacení peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017, nebo ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3974/2018.
V projednávané věci dovolatel podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě o zaplacení 1.215 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka nepřevyšuje 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/2007).
Nejvyšší soud proto – aniž přezkoumával splnění podmínky povinného zastoupení (§241b odst. 2 o. s. ř.) – dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu