ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.2837.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 2837/2017-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva POKROK , se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupeného JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, proti žalované M. S. , zastoupené Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem, se sídlem v Berouně, Lidická 394/49, PSČ 266 01, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 211/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 12 Co 243/2016-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 42 C 211/2014-99, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vyklidit byt ev. číslo 033, umístěný v 1. nadzemním podlaží, o velikosti garsoniéra s příslušenstvím, na adrese S., P – M., a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byla žaloba podána předčasně, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, dovolatelem citované usnesení ze dne 8. června 2011, sp. zn. 26 Cdo 278/2011, rozsudek ze dne 8. června 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, usnesení ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011, rozsudek ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. 26 Cdo 441/2012, a usnesení ze dne 1. července 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016), podle které členství v družstvu a nájem družstevního bytu nemohou zaniknout dříve, než bude členovi družstva písemně oznámeno, že byl z družstva vyloučen. Za doručení písemnosti adresátovi prostřednictvím držitele poštovní licence se považuje nejen samotné převzetí písemnosti adresátem, ale i případy, kdy adresát měl objektivní příležitost seznámit se s obsahem písemnosti. K tomu je však třeba, aby byla písemnost doručována v místě, kde se adresát zdržuje. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem doručované písemnosti, postačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit.
Vycházel-li tedy odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalovaná písemně vyrozuměla dovolatele o svém dlouhodobém pobytu v zahraničí a sdělila mu rovněž adresu pro doručování, avšak dovolatel jí rozhodnutí o vyloučení z družstva doručoval poštou na jiné adrese, tedy v místě, kde se prokazatelně nezdržovala, nelze jeho závěru o tom, že rozhodnutí nebylo žalované řádně [při splnění podmínek uvedených v článku 99 odst. 4 písm. b) stanov družstva] doručeno, nic vytknout.
Námitka dovolatele, podle které „soudy obou stupňů po rozsáhlém dokazování nesprávně posoudily předložené důkazy“, je pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným soudy. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně 21. února 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu