ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.4085.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4085/2018-873
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Ostravské kreditní s. r. o. “v likvidaci“ , se sídlem v Ostravě, Oblouková 206/4, PSČ 725 25, identifikační číslo osoby 28619471, zastoupené Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, PSČ 738 01, proti žalovaným 1) Ing. Jaromíru Blažejovi , správci konkurzní podstaty úpadkyně CRESS sportswear s. r. o., se sídlem v Ostravě, F. a A. Ryšových 248, PSČ 721 00, identifikační číslo osoby 25366998, zastoupenému JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Věšínova 2877/7a, PSČ 700 30, 2) SINTEX, a. s. , se sídlem v České Třebové, Moravská 1078, PSČ 560 02, identifikační číslo osoby 25298496, zastoupené JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Orlicí, Mistra Jaroslava Kociana 38, PSČ 562 01, 3) MD Factoring, a. s. “v likvidaci“ , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 47677881, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, 4) České republice – Úřadu práce České republiky , se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1278/25, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 72496991, a 5) České republice – Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj , se sídlem v Ostravě, Na Jízdárně 3162/3, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 72080043, o zaplacení 4.500.000 Kč, o žalobách pro zmatečnost podaných žalobkyní a REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2011, č. j. 26 C 336/2008-243, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 336/2008, o dovolání žalobkyně a REALIS-INVEST, s. r. o. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2017, č. j. 57 Co 648/2016-797, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Dovolání REALIS-INVEST, s. r. o. se odmítá .
III. Žalobkyně a REALIS-INVEST, s. r. o. jsou povinny zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.274,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
IV. REALIS-INVEST, s. r. o. je povinna zaplatit žalovaným 2) a 3) [každé z nich] na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.274,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupců.
V. REALIS-INVEST, s. r. o. je povinna zaplatit žalované 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
VI. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2), 3), 4) a 5) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
VII. Ve vztahu mezi REALIS-INVEST, s. r. o. a žalovanou 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobami pro zmatečnost podanými u Okresního soudu v Ostravě dne 24. 4. 2014 se žalobkyně a REALIS-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872478 (dále též jen „REALIS-INVEST, s. r. o.“), domáhají zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2011, č. j. 26 C 336/2008-243, z důvodu podle §229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[2] Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 1. 2016, č. j. 26 C 336/2008-685, řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně a REALIS-INVEST, s. r. o. usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. 57 Co 221/2016-712, odmítl odvolání žalobkyně (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok) a změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o žalobě pro zmatečnost podané REALIS-INVEST, s. r. o. se nezastavuje (třetí výrok).
[4] Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 8. 2016, č. j. 26 C 336/2008-718, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou REALIS-INVEST, s. r. o. proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2011, č. j. 26 C 336/2008-243 (I. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok).
[5] Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně a REALIS-INVEST, s. r. o. usnesením ze dne 15. 3. 2017, č. j. 57 Co 648/2016-797, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý, třetí, čtvrtý a pátý výrok).
[6] Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu prvního, druhého, třetího a čtvrtého výroku) podaly dovolání žalobkyně a REALIS-INVEST, s. r. o.
I. K dovolání žalobkyně.
[7] Nejvyšší soud dovolání směřující proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí odmítl podle §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. jako dovolání podané neoprávněnou osobou.
[8] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, totiž předchází – ve smyslu §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
[9] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003).
[10] Prvním výrokem napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost podané REALIS-INVEST, s. r. o. proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2011, č. j. 26 C 336/2008-243, nemohla v poměrech dovolatelky nastat jakákoli újma.
II. K dovolání REALIS-INVEST, s. r. o.
[11] Nejvyšší soud dovolání směřující proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[12] Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[13] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[14] Dovolatelka co do přípustnosti dovolání uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
[15] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
[16] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
[17] Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl).
[18] Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
[19] Žádost dovolatelky, podle níž „dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“.
[20] Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.
[21] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[22] Z dovolání (posouzeného z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) není patrné, jaká konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, ani od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit.
[23] Rozhodnutí odvolacího soudu je v prvním výroku založeno na závěrech, podle nichž dovolatelka „není legitimována k podání žaloby pro zmatečnost“ a žaloba pro zmatečnost podaná jen proti rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřípustná. Ve vztahu k těmto závěrům dovolatelka určitým a srozumitelným způsobem nevymezuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání.
III. Společně k dovoláním žalobkyně a REALIS-INVEST, s. r. o.
[24] Dovolání proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. d) a §243c odst. 1 o. s. ř.
[25] Podle §237 o. s. ř. je sice dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), avšak v projednávané věci odvolací soud druhým, třetím a čtvrtým výrokem napadeného rozhodnutí uložil každé z dovolatelek zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení jednotlivým žalovaným vždy částku nepřevyšující 50.000 Kč (srov. §261a odst. 3 o. s. ř.), přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
[26] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[27] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 5. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu