ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.770.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 770/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobkyně J. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. Č., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 70/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2008, č. j. 17 Co 260/2008-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 900.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 14.5.2004 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, kterou se žalovaný zavázal prodat žalobkyni nejpozději do 30.6.2004 část pozemkové parcely č. 518, kat. území S. J. Na základě uvedené smlouvy složila žalovaná pro žalovaného zálohu ve výši 900.000,- Kč a to k rukám M. S. Právní důvod složení uvedené zálohy však odpadl, neboť po uplynutí jednoroční lhůty a z důvodu neurčitosti uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí následně žalovaný odmítl uzavřít s žalobkyní realizační kupní smlouvu.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odkazem na nedostatek aktivní i pasivní věcné legitimace, neboť předmětnou smlouvu o smlouvě budoucí neuzavřel a částku ve výši 900.000,- Kč nikdy nepřevzal. Uvedl, že sice hodlal pozemek parc. č. 518, kat. úz. S. J. prodat, avšak realizací prodeje pověřil realitní kancelář M. S., se kterým za tímto účelem uzavřel dne 15.3.2005 smlouvu o zprostředkování prodeje předmětné nemovitosti, na základě které obdržel zálohu ve výši 200.000,- Kč. Předmětem uvedené smlouvy byl závazek M. S. vyvíjet činnost k tomu, aby žalovaný měl možnost uzavřít smlouvu o prodeji pozemku parc. č. 518, kat. úz. S. J., přičemž závazek zprostředkovatele měl být splněn uzavřením kupní smlouvy. S žalobkyní však vědomě žádnou kupní smlouvu neuzavřel a nikdy od ní nepřevzal žádné peněžité plnění. Konečně žalovaný namítl, že podle výsledků šetření Policie ČR byla žalovaná částka složena žalobkyní, resp. synem žalobkyně v realitní kanceláři k rukám M. S., který si ji převzal a ponechal, ač k tomu nebyl žalovaným zmocněn.
Soud prvního stupně žalobkyni vyhověl a rozhodnutím ze dne 20.11.2007, č.j. 3 C 70/2006-166, zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 900.000,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že uvedená smlouva o budoucí kupní smlouvě ze dne 14.5.2004 je absolutně neplatná podle §37 ObčZ pro neurčitost předmětu smlouvy a žalovaný je povinen podle §457 ObčZ vrátit žalobkyni zálohu uhrazenou na základě neplatné smlouvy o smlouvě budoucí. Námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně soud prvního stupně odmítl. Neztotožnil se ani s námitkou žalovaného ohledně nedostatku jeho pasivní věcné legitimace, neboť žalovaný byl účastníkem absolutně neplatné smlouvy, na základě které byla žalovaná částka poskytnuta M. S. jako oprávněnému zmocněnci žalovaného, když součástí uvedené smlouvy byla i plná moc (čl. XIII), jejímž prostřednictvím žalovaný zmocnil zprostředkovatele M. S. ke všem úkonům potřebným k naplnění účelu smlouvy o zprostředkování.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 20.11.2008, č.j. 17 Co 260/2008-209, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Doplnil přitom skutková zjištění soudu prvního stupně o znalecký posudek, kterým ověřil pravost podpisu žalovaného na smlouvě o budoucí kupní smlouvě. Odvolací soud dospěl k závěru, že M. S. převzal žalovanou částku po právu jako zmocněnec žalovaného, což vyplývá nejen z plné moci ale i z vyjádření syna žalobkyně a zprostředkovatele M. S. Pokud by navíc M. S. v souzené věci překročil svá oprávnění, žalovaný jako zmocnitel takové překročení oprávnění s ohledem na §33 odst. 1 ObčZ schválil. Z uvedeného důvodu odvolací soud uzavřel, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a žalovanou částku je podle §457 ObčZ povinen vrátit.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Konkrétně uvedl, že:
nemůže být ve věci pasivně věcně legitimován, neboť žalovaná částka byla složena žalobkyní a jejím synem do rukou zprostředkovatele M. S.,
na straně žalobkyně není dána aktivní věcná legitimace, neboť žalovaná částka byla uhrazena ze společných prostředků žalobkyně a jejího syna,
absolutně neplatnou smlouvu o budoucí smlouvě ze dne 14.5.2004 nikdy vědomě nepodepsal,
účelem a předmětem zprostředkovatelské smlouvy uzavřené mezi žalovaným a Milanem Soukupem nebylo uzavření kupní smlouvy na předmětnou nemovitost, ale pouze činnost zprostředkovatele směřující k tomu, aby měl žalovaný možnost smlouvu uzavřít; přijetí žalované částky od žalobkyně je tudíž překročením oprávnění ze strany zprostředkovatele M. S.,
odvolací soud aplikoval ustanovení §33 odst. 1 ObčZ nesprávně, neboť žalovaný se o překročení oprávnění ze strany zprostředkovatele M. S. kvalifikovaně nedozvěděl.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle §237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp.zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaný uvádí následující otázky zásadního právního významu, které dle jeho názoru zakládají přípustnost podaného dovolání:
Je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně na vydání plnění poskytnutého na základě neplatného právního úkonu i v případě, že žalobkyně není výlučným vlastníkem finančních prostředků použitých k takovému plnění?
Podle ustanovení §457 ObčZ „je-li smlouva neplatná […], je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“ Dovolací soud přitom již v rozsudku ze dne 29.11.2005, sp. zn. 33 Odo 1125/2004, nebo v rozsudku ze dne 11.8.2006, sp. zn. 33 Odo 774/2004, konstatoval, že „vztah z bezdůvodného obohacení podle §457 ObčZ vzniká pouze mezi účastníky neplatné smlouvy.“ V daném případě byla žalobkyně i žalovaný účastníkem absolutně neplatné smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 14.5.2004. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že i kdyby žalobkyně nebyla výlučnou vlastnicí plnění poskytnutého na základě absolutně neplatné smlouvy, je aktivně legitimována domáhat se vydání bezdůvodného obohacení jako účastník takové smlouvy, postupoval v souladu s hmotným právem. Dovolací soud z uvedeného důvodu projednání položené otázky nepřipustil.
Je plnění poskytnuté na základě neplatného právního úkonu, jehož účastníkem je zmocnitel a které zmocněnec na základě plné moci přijal, bezdůvodným obohacením na straně zmocnitele?
Podle ustanovení §32 odst. 2 ObčZ „jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli.“ Pokud tak Milan Soukup převzal plnění z neplatné smlouvy jako oprávněný zmocněnec žalovaného, vzniká povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle §457 ObčZ přímo žalovanému. Jelikož je položená otázka upravena přímo zákonem, nemůže mít napadení rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2008, sp. zn. 28 Cdo 1687/2006). Dovolací soud projednání položené otázky z uvedeného důvodu nepřipustil.
Je převzetí plnění zmocněncem nad rámec oprávnění vyplývající z plné moci plněním ve prospěch zmocnitele?
V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR je přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dána jen tehdy, „napadá-li dovolatel otázkou zásadního právního významu současně právní názor odvolacího soudu“ (viz např. rozhodnutí ze dne 21.3.2006, sp. zn. 22 Cdo 1637/2005). Odvolací soud však své rozhodnutí postavil na závěru, že M. S. svá oprávnění plynoucí ze smlouvy o zprostředkování převzetím předmětné zálohy nepřekročil. V takovém případě nemůže mít zkoumání uvedené otázky dovolacím soudem zásadní právní význam pro věc samu, neboť se nemůže promítnout do poměrů účastníků ve věci, ve které bylo dovolání podáno (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2006 sp. zn. 29 Odo 538/2005, srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 1240). Dovolací soud z uvedeného důvodu projednání položené otázky nepřipustil. Z téhož důvodu dovolací soud nepřipustil ani otázku, zda nastává právní domněnka schválení překročení oprávnění zmocněnce ve smyslu §33 odst. 1 věta druhá ObčZ i v případě, kdy zmocnitel nemá úplné informace o rozsahu a způsobu překročení zmocněncova oprávnění plynoucího z plné moci.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že právo žalovaného uplatnit náhradu škody vůči zprostředkovateli není tímto rozhodnutím dotčeno.
Jak plyne ze shora uvedeného (ad 1, 2, 3), žádná z položených otázek nezakládá závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, a proto dovolací soud podané dovolání podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobkyni prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. května 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu