ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.477.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 477/2022-2054
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Rostislava Krhuta v konkursní věci dlužníka Golf Ještěd, s. r. o. , se sídlem ve Světlé pod Ještědem, Rozstání 5, PSČ 463 51, identifikační číslo osoby 25046586, zastoupeného JUDr. Jakubem Svobodou, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, PSČ 110 00, o návrhu věřitelů a/ V. J. , narozeného XY, bytem XY, a b/ PROPAP, s. r. o. , se sídlem v Jablonci nad Jizerou 443, PSČ 512 43, identifikační číslo osoby 25924478, zastoupeného Mgr. Petrou Hromádkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 41 K 1/2016, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové , se sídlem v Hradci Králové, Zieglerova 189/1, PSČ 500 39, o dovolání navrhujícího věřitele b/ proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2021, č. j. 4 Ko 1/2020-1971, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Návrhem ze dne 22. května 2002 se věřitel V. J. (dále jen „navrhující věřitel a/) domáhal u Krajského soudu v Ústí nad Labem prohlášení konkursu na majetek dlužníka (Golf Ještěd, s. r. o.).
2. Usnesením ze dne 28. června 2002, č. j. 46 K 23/2002-45, prohlásil Krajský soud v Ústí nad Labem konkurs na majetek dlužníka.
3. Usnesením ze dne 19. října 2010, č. j. 1 Cm 17/2007-348 (žurnalizovaným na č. l. 812-817 konkursního spisu), Městský soud v Praze na základě žaloby pro zmatečnost (mimo jiné) zrušil usnesení o prohlášení konkursu ze dne 28. června 2002. Toto usnesení pak ve spojení s usnesením ze dne 2. září 2011, č. j. 11 Cmo 136/2011-370 (žurnalizovaným na č. l. 818 konkursního spisu), které nabylo právní moci dne 30. září 2011 a jímž Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) odmítl (podle §218 písm. b/ o. s. ř.) odvolání věřitele PROPAP, s. r. o. (dále též jen „navrhující věřitel b/), maje ho za „vedlejšího účastníka řízení“, nabylo právní moci dne 12. února 2011.
4. Usnesením ze dne 29. února 2012, č. j. 46 K 23/2002-1069, Krajský soud v Ústí nad Labem opět prohlásil konkurs na majetek dlužníka, jednaje jako s navrhujícím věřitelem vedle navrhujícího věřitele a/ i s navrhujícím věřitelem b/. K odvolání dlužníka odvolací soud usnesením ze dne 19. června 2012, č. j. 2 Ko 21/2012-1152, potvrdil usnesení o prohlášení konkursu ze dne 29. února 2012. Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. června 2012 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 29 Cdo 3157/2012-1198.
5. Usnesením ze dne 19. května 2016, č. j. 38 Cm 241/2015-83 (žurnalizovaným na č. l. 1367-1369 konkursního spisu), které nabylo právní moci dne 21. června 2018, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) zrušil usnesení o prohlášení konkursu ze dne 29. února 2012.
6. Usnesením ze dne 16. června 2017, č. j. K 1/2016-1503, konkursní soud opět prohlásil konkurs na majetek dlužníka. K odvolání dlužníka odvolací soud usnesením ze dne 11. prosince 2017, č. j. 4 Ko 8/2017-1567, zrušil usnesení konkursního soudu ze dne 16. června 2017 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Komerční banka, a. s. ( dále jen „ banka“), přihlásila do konkursu vedeného na majetek dlužníka dne 15. června 2002 pohledávku ve výši 10.504.868,45 Kč vzešlou ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené dne 3. května 1999 ( dále jen „ úvěrová smlouva“).
8. Na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. října 2002, č. j. 46 K 23/2002-135, vstoupil do konkursního řízení místo banky jako nabyvatel pohledávky (postupník) navrhující věřitel b/. Za trvání účinků prvního konkursu došlo k částečné úhradě pohledávky (zbývá ji uhradit ve výši 3.607.485,45 Kč). Navrhující věřitel b/ přihlásil pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka znovu 22. března 2012 a 12. července 2017.
9. Navrhující věřitel b/ přihlásil do konkursu vedeného na majetek dlužníka dne 22. března 2012 dále pohledávku ze zajišťovací směnky vlastní vystavenou dlužníkem s doložkou „bez protestu“ dne 3. května 1999. Šlo o blankosměnku vystavenou na řad banky, vyplněnou v souladu se směnečným vyplňovacím prohlášením z 3. května 1996 (č. l. 1054-1058) navrhujícím věřitelem b/ coby nynějším majitelem směnky co do směnečné sumy částkou 20 miliónů Kč a co do data splatnosti datem 30. ledna 2012. Navrhující věřitel b/ přihlásil směnečnou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka znovu 12. července 2017.
10. Usnesením ze dne 2. dubna 2020, č. j. 41 K 1/2016-1748, konkursní soud (na základě návrhu navrhujících věřitelů a/ a b/ a za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové) mimo jiné opět prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod I. výroku) a ustavil správce konkursní podstaty (bod II. výroku).
11. Konkursní soud – vycházeje z ustanovení §1 odst. 2, §4 odst. 2, §12a odst. 1 a §13 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) – dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, když navrhující věřitel b/ a další věřitelé (vyjma navrhujícího věřitele a/, ohledně jehož pohledávky dlužník vznesl důvodnou námitku promlčení) mají vůči dlužníku splatné pohledávky a majetek dlužníka tvoří pouze částka 1.734.911,10 Kč, představující dosud nerozdělený zůstatek určený k rozvrhu dle konečné zprávy (vydané v době, kdy trvaly účinky dříve prohlášeného konkursu na majetek dlužníka).
12. K odvolání dlužníka (č. l. 1768-1769, 1804-1809) odvolací soud usnesením ze dne 29. června 2020, č. j. 4 Ko 1/2020-1815, potvrdil usnesení konkursního soudu ve výroku o prohlášení konkursu.
13. Usnesením ze dne 31. května 2021, č. j. 29 Cdo 3310/2020-1858 [ jde o usnesení posléze uveřejněné pod číslem 18/2022 Sb. rozh. obč. , které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 29. června 2020 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
14. Usnesením ze dne 20. září 2021, č. j. 4 Ko 1/2020-1971, odvolací soud:
[1] Změnil usnesení konkursního soudu ze dne 2. dubna 2020 tak, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka zamítl (první výrok).
[2] Určil, že zánik účinků prohlášení konkursu nastane uplynutím patnáctého dne od právní moci usnesení (druhý výrok).
[3] Určil, že dlužníku se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (třetí výrok).
15. Odvolací soud dospěl po rekapitulaci průběhu řízení a po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
16. Odvolací soud – jsa vázán závazným právním názorem obsaženým ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu – se v návaznosti na dlužníkem vznesenou námitku promlčení zabýval aktivní věcnou legitimací navrhujících věřitelů k podání návrhu na prohlášení konkursu.
17. Pohledávky navrhujícího věřitele a/ jsou pohledávkami z obchodního styku, proto se promlčely uplynutím čtyřleté promlčecí doby [§397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) ] a promlčely se v době od 19. prosince 2004 do 4. září 2005. Dlužníkem (důvodně) vznesená námitka promlčení pak není v rozporu s dobrými mravy. Navrhující věřitel a/ proto neosvědčil svou aktivní věcnou legitimaci.
18. U pohledávky navrhujícího věřitele b/ z úvěrové smlouvy [jistiny ve výši 3.517.485,45 Kč, jež k 30. lednu 2012 dosáhla (s přirostlými úroky z prodlení) celkem částky 21.976.388,93 Kč] začala běžet promlčecí doba nejpozději 28. listopadu 2001 (kdy se stala v plném rozsahu splatnou).
19. Směnečná pohledávka navrhujícího věřitele b/ má původ v zajišťovací směnce vlastní vystavené dlužníkem (ve formě blankosměnky) 3. května 1999. Navrhující věřitel b/ nabyl blankosměnku od banky společně s pohledávkou z úvěrové smlouvy a vyplnil ji v souladu s vyplňovacím směnečným prohlášením doplněním směnečné sumy (20.000.000 Kč) a data splatnosti (30. ledna 2012).
20. V návaznosti na závěry obsažené ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu je zjevné, že v době vydání napadeného usnesení konkursního soudu (2. dubna 2020) se již promlčela jak pohledávka z úvěrové smlouvy (nejzazší desetiletá promlčecí doba skončila v roce 2011) tak směnečná pohledávka (tříletá promlčecí doba uplynula v roce 2015).
21. Ve vazbě na označenou judikaturu Nejvyššího soudu [ včetně rozsudku ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněného pod číslem 59/2004 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 59/2004“) ] a s přihlédnutím k tomu, že navrhující věřitel b/ není původním dlužníkovým věřitelem (nabyl pohledávky postoupením) má odvolací soud za to, že vznesení námitky promlčení dlužníkem není v rozporu s dobrými mravy.
22. Ke způsobu, jakým navrhující věřitel b/ počítá promlčecí dobu v konkursním řízení z pohledu ustanovení §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), odkazuje odvolací soud na právní názor Nejvyššího soudu obsažený ve zrušujícím usnesení a připomíná, že konkursní řízení není řízením, s jehož zahájením je spojeno stavení promlčení.
23. K žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem odvolací soud uvádí, že nebylo povinností dlužníka označovat účastníky řízení o této žalobě, neboť jejich okruh byl dán účastí na napadeném rozhodnutí a navrhujícímu věřiteli b/ nic nebránilo vstoupit do tohoto řízení odvoláním, jakmile se o něm dozvěděl (minimálně z usnesení odvolacího soudu ze dne 11. prosince 2017); jestliže tak neučinil je tato jeho výhrada nyní bezcenná.
24. Námitka promlčení vznesená dlužníkem je tedy důvodná ve vztahu k oběma pohledávkám navrhujícího věřitele b/; ani ten tedy neosvědčil svou aktivní věcnou legitimaci.
25. K podání návrhu na prohlášení konkursu tedy již není aktivně věcně legitimován žádný z navrhujících věřitelů, takže konkurs nelze prohlásit, i kdyby dlužníkův úpadek byl jinak nesporný.
II. Dovolání a vyjádření k němu
26. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhující věřitel b/ dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2007. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud sám prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
27. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel podrobně argumentuje ve prospěch názoru, že je aktivně věcně legitimován k podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jelikož jeho směnečná pohledávka není (nemůže být) promlčena, akcentuje, že konkursní řízení neskončilo zrušením usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (na základě žaloby pro zmatečnost ), nýbrž dále pokračovalo a on v souladu s ustanovením §112 obč. zák. v zahájeném řízení řádně pokračoval, bez zřetele k tomu, že promlčecí doba se vždy stavěla až přihláškou pohledávky. Míní rovněž, že se nepromlčela ani jeho pohledávka z úvěrové smlouvy.
28. Dále dovolatel namítá, že uplatnění námitky promlčení dlužníkem bylo v rozporu s dobrými mravy, jelikož ten po celou dobu řízení volil zdržovací taktiku.
29. A konečně dovolatel uvádí, že nebude-li se Nejvyšší soud řídit jím citovanou judikaturou, měl by věc předložit k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
III. Přípustnost dovolání
30. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007, což plyne jednak z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jednak (i) z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod číslem 16/2009 Sb. rozh. obč.
31. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
IV. Důvodnost dovolání
32. Nejvyšší soud (přípustné) dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že otázky související s promlčením pohledávek dovolatele v konkursním řízení podrobně zodpověděl ve zrušujícím usnesení ze dne 31. května 2021, přičemž napadené usnesení je s tam formulovanými závěry v souladu. Konkrétně jde o tyto závěry:
1) Jak uzavřel i odvolací soud, samotné podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka nemá žádný vliv na běh promlčecí doby ohledně věřitelovy pohledávky vůči dlužníku. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 60, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. 29 Cdo 1422/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2002, pod číslem 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 29 Odo 343/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2002, pod číslem 90, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 29 Odo 132/2004, uveřejněné pod číslem 27/2005 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 27/2005“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 208/2003, uveřejněné pod číslem 95/2006 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 95/2006“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1471/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 2735/2012, uveřejněný pod číslem 103/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sp. zn. 29 Cdo 4409/2017 (odstavec 53. zrušujícího usnesení).
2) Návrh (další návrh) na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podaný věřitelem pak nenahrazuje přihlášku pohledávky takového věřitele ve smyslu §20 a násl. ZKV. Srov. R 52/1998, bod XVIII., str. 183-185 (359-361), a bod XXXI., str. 200-203 (376-379), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3785/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2010, pod číslem 89 (odstavec 54. zrušujícího usnesení).
3) Platí rovněž, že pohledávku lze účinně přihlásit do konkursu, jen trvají-li účinky jeho prohlášení. Nejsou-li (totiž) po prohlášení konkursu na majetek dlužníka brány v potaz ani přihlášky těch věřitelů, které zákon o konkursu a vyrovnání v době před prohlášením konkursu (za trvání ochranné lhůty) k „přihlášení k řízení“ (§5b odst. 4 ZKV) výslovně vybízí, pak lze stěží – přes dikci §20 odst. 1 věty první ZKV (v rozhodném znění) – přiznat takové účinky přihlášce, s jejímž podáním v době před prohlášením konkursu zákon o konkursu a vyrovnání nepočítá. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Cdo 1201/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročník 2002, pod číslem 42, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3785/2007. Přihláška pohledávky do konkursu podaná věřitelem před prohlášením konkursu na majetek dlužníka tedy nemá žádné právní účinky (ani ty, o nichž hovoří ustanovení §20 odst. 8 ZKV). Srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3785/2007 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, uveřejněný pod číslem 132/2012 Sb. rozh. obč. Z výše řečeného též plyne, že účastenství věřitele, který pohledávku přihlásil, v konkursním řízení (ve smyslu §7 ZKV) nezakládá ani přihláška pohledávky do konkursu podaná v době po zániku účinků prohlášení konkursu. Srov. k tomu opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1201/99, v němž byl uvedený závěr formulován (právě) pro situaci, kdy věřitel přihlásil pohledávku do konkursu (až) poté, co v souladu s ustanovením §44 odst. 5 ZKV nastaly účinky usnesení konkursního soudu o zrušení konkursu podle §44 odst. 1 písm. a/ ZKV (odstavec 55. zrušujícího usnesení).
4) Jestliže věřitel přihlásil pohledávku z obchodního závazkového vztahu (jež mu předtím nebyla přiznána pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, zpravidla soudu) v promlčecí době do konkursu (vedeného na majetek úpadce podle zákona o konkursu a vyrovnání ) a ke dni, kdy nastaly účinky zrušení konkursu (§44 odst. 5 ZKV), nemá k dispozici pro tu část pohledávky, která nebyla uspokojena v průběhu konkursu, ani exekuční titul představovaný seznamem přihlášek (§45 odst. 2 ZKV), pak ke dni, kdy nastaly účinky zrušení konkursu, v souladu s ustanovením §405 odst. 1 obch. zák. platí, že ohledně v konkursu neuspokojené části pohledávky nepřestala běžet promlčecí doba ani za trvání účinků konkursu (odstavec 56. zrušujícího usnesení).
5) Pokračuje-li konkursní řízení poté, co nastaly účinky zrušení konkursu, nadále ve své první (přípravné) fázi [ která začíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu (k členění konkursního řízení na jednotlivé fáze srov. např. důvody R 27/2005 nebo důvody R 95/2006 ) ], zabrání věřitel promlčení neuspokojeného zbytku pohledávky z obchodního závazkového vztahu jen tehdy, jestliže ve zbytku promlčecí doby, jenž není kratší jednoho roku (zbytku té promlčecí doby, která neuplynula ke dni, kdy nastaly účinky zrušení konkursu, ač ve smyslu ustanovení §405 odst. 1 obch. zák. platí, že v průběhu konkursu nepřestala běžet), případně (ve smyslu §405 odst. 2 obch. zák.) ve lhůtě jednoho roku (jestliže vzhledem k ustanovení §405 odst. 1 obch. zák. ke dni, kdy nastaly účinky zrušení konkursu, již uplynula celá promlčecí doba, nebo do jejího skončení zbývá méně než rok), učiní (znovu ) jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení (§402 obch. zák.). Takovým úkonem však v přípravné fázi konkursního řízení (před prohlášením konkursu na majetek dlužníka) není (nemůže být) a promlčecí dobu (nadále nebo znovu) nestaví přihláška pohledávky bez zřetele k tomu, zda jde o pohledávku, kterou věřitel přihlásil do konkursu předtím, než nastaly účinky zrušení konkursu, nebo o pohledávku, kterou věřitel přihlásil do stále probíhajícího konkursní řízení znovu (ale předčasně) před opětovným prohlášením konkursu na majetek dlužníka (odstavec 57. zrušujícího usnesení).
6) […] Zejména ve vazbě na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1453/2005 je zjevné, že neexistuje žádný rozumný důvod, pro který by tam formulovaný závěr (o tom, že byl-li konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení, řídí se promlčení v konkursu zjištěné pohledávky z obchodního závazkového vztahu ustanovením §405 obch. zák.) neměl platit i při zrušení konkursu z důvodu, o který šlo v této věci. V kontextu výše shrnutých skutkových závěrů totiž platí, že odvolací soud měl pro účely posouzení dlužníkem vznesené námitky promlčení pohledávek navrhujícího věřitele b/ ke dni čtvrtého prohlášení konkursu na majetek dlužníka (2. dubna 2020) vyjít z toho, že:
[1] Dnem, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, tedy 12. února 2011, se u neuspokojené části pohledávky navrhujícího věřitele b/ z úvěrové smlouvy prosadil ve smyslu ustanovení §405 odst. 1 obch. zák. ten účinek, že promlčecí doba nepřestala běžet od 28. listopadu 2001.
[2] Dnem, kdy nabylo právní moci usnesení konkursního soudu ze dne 19. května 2016, tedy 21. června 2018, se u neuspokojené části pohledávky navrhujícího věřitele b/ z úvěrové smlouvy (opět) prosadil ve smyslu ustanovení §405 odst. 1 obch. zák. ten účinek, že promlčecí doba nepřestala běžet od 28. listopadu 2001 (odstavec 60. zrušujícího usnesení).
7) Ostatně, kdyby tomu mělo být jinak (kdyby účinky stavení běhu promlčecí doby nepominuly ke dni, kdy nastaly účinky zrušení konkursu), pak by logicky nemělo žádného smyslu pohledávku z úvěrové smlouvy do konkursní řízení znovu přihlašovat (což dovolatel učinil v době účinků druhého konkursu 22. března 2012 a v době účinků třetího konkursu 12. července 2017) [ odstavec 61. zrušujícího usnesení ] .
8) P řihlásil-li věřitel pohledávku z občanskoprávního závazkového vztahu v promlčecí době do konkursu a ke dni, kdy nastaly účinky zrušení konkursu (§44 odst. 5 ZKV), nemá k dispozici pro tu část pohledávky, která nebyla uspokojena v průběhu konkursu, ani exekuční titul představovaný seznamem přihlášek, pak následek spočívající v tom, že ohledně v konkursu neuspokojené části pohledávky nepřestala běžet promlčecí doba ani za trvání účinků konkursu, odvrátí jen tím, že v přiměřené lhůtě počítané ode dne, kdy nastaly účinky zrušení konkursu, podá žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení u soudu nebo jiného k tomu příslušného orgánu (a v řízení zahájeném podáním přihlášky tak řádně pokračuje) [ odstavec 63. zrušujícího usnesení ] .
9) O směnečné pohledávce navrhujícího věřitele b/ vzešlé ze zajišťovací směnky vlastní platí, že ve shodě s ustanoveními článku I. §70 odst. 1 a §77 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (ve znění, jež od vystavení zajišťovací směnky, tj. od 3. května 1999, nedoznalo změn), je promlčecí doba pro výstavce směnky vlastní tříletá (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2003, sp. zn. 29 Odo 430/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročník 2003, pod číslem 103). Jestliže navrhující věřitel b/ přihlásil směnečnou pohledávku splatnou 30. ledna 2012 do konkursu vedeného na majetek dlužníka (22. března 2012 a 12. července 2017), avšak po dni, kdy nabylo právní moci usnesení konkursního soudu ze dne 19. května 2016, tedy 21. června 2018, v řízení zahájeném podáním přihlášky směnečné pohledávky (pro kterou nezískal za trvání účinků konkursu ani exekuční titul představovaný seznamem přihlášek) řádně nepokračoval až do dne posledního prohlášení konkursu na majetek dlužníka (2. dubna 2020), pak i ohledně této (z pohledu promlčení občanskoprávní) pohledávky nastal následek spočívající v tom, že ohledně v konkursu neuspokojené části pohledávky nepřestala běžet promlčecí doba ani za trvání účinků konkursu (odstavec 64. zrušujícího usnesení).
10) Jestliže řízení, v němž podle ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. nelze uplatnit námitku promlčení, podle pravidelného chodu věcí skončí, aniž si v něm věřitel mohl pořídit pro právo (pohledávku) řádně uplatněné vůči dlužníku exekuční titul [ srov. opět §44 ZKV nebo §229 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu) ] , pak se řízení o takovém právu (pohledávce), zahájené věřitelem u soudu nebo jiného příslušného orgánu v přiměřené lhůtě po skončení původního řízení, pokládá za pokračování původního řízení; v jeho průběhu tak rovněž nelze účinně uplatnit námitku promlčení. (…) [ P ] řiměřenou lhůtou k pokračování řízení v takovém případě není lhůta přesahující tři měsíce (odstavec 73. zrušujícího usnesení).
33. Jinak řečeno, již ve zrušujícím usnesení Nejvyšší soud jednoznačně uzavřel, že poté, co se konkursní řízení vrátilo (zrušením usnesení o prohlášení konkursu v řízení o žalobě pro zmatečnost) do své první fáze (před rozhodnutí o prohlášení konkursu), nemohl dovolatel zabránit promlčení úvěrové pohledávky (podle §408 obch. zák.) ani promlčení směnečné pohledávky (v tříleté promlčecí době podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) pouze tím, že se coby navrhující věřitel dále domáhal prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Přitom z přehledu judikatury obsažené v odstavcích 53. až 55. zrušujícího usnesení je zjevné, že judikatorní závěry Nejvyššího soudu k tomu, že před prohlášením konkursu na majetek dlužníka nestaví běh promlčení doby ani přihláška pohledávky ani návrh (další návrh) na prohlášení konkursu, byly vesměs dostupné již před prvním zrušením konkursu a předtím, než dovolatel vůbec nabyl směnečnou pohledávku.
34. Co do závěru, že vznesení námitky promlčení dlužníkem není v rozporu s dobrými mravy, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, představovanou zejména R 59/2004. Konkrétně jde o závěr, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.
35. Námitka dovolatele, že v řízení o žalobě pro zmatečnost s ním nebylo řádně jednáno (jako s účastníkem), pro dovolací řízení v této věci význam nemá (nápravy možných vad onoho řízení bylo možné docílit jen prostřednictvím řádných nebo mimořádných opravných prostředků proti rozhodnutím v onom řízení vydaným).
36. Důvod předložit věc k rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Nejvyšší soud neměl, když závěry zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu, z nichž pro účely odmítnutí dovolání vyšel, nejsou v rozporu ani s dovolatelem označenou judikaturou (což dokládá i uveřejnění zrušujícího usnesení ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
37. K návrhu, aby dovolání přiznal odkladný účinek, Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení §243 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2007 umožňuje odložit pouze vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Usnesení, jímž se zamítá návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, se ovšem nevykonává, takže odložení jeho vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu. Nejvyšší soud pak o tomto návrhu samostatně nerozhodoval, jelikož se odmítnutím dovolání stal bezpředmětným.
38. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a u dlužníka nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu