ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5432.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 5432/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Hloubětín 61 s. r. o., se sídlem v Praze 9, Poděbradská 261/61, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 28 52 98 98, zastoupené JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, PSČ 160 00, proti žalovanému Ing. Tomáši Zůzovi, jako správci konkursní podstaty úpadkyně VELTEX spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48 03 96 91, o zaplacení částky 14.128.595,05 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 12/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2014, č. j. 30 Co 9/2014-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 60.838,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. března 2014, č. j. 30 Co 9/2014-127, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 16. září 2013, č. j. 34 C 12/2013-68, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 14.128.595,05 Kč.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §14 odst. 1 písm. a), §18 odst. 1 až 3, §19 a §31 odst. 2 písm. b) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), z ustanovení §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a z ustanovení §159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a odkazuje na zjištěný skutkový stav v dané věci – uzavřel, že žalovanému (respektive konkursní podstatě úpadkyně VELTEX spol. s r. o.) vzniklo za období od 1. března 2011 do 11. července 2012 bezdůvodné obohacení v rozsahu shora uvedené částky, neboť nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně (dále jen „nemovitosti“) užíval bez právního důvodu a současně nebyl v dobré víře o tom, že nemovitosti zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně po právu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (konkretizovanou v dovolání) posoudil otázku dobré víry žalovaného ohledně (ne)existence věcného břemene k nemovitostem (rozuměj věcného břemene zřízeného ve prospěch společnosti FINEKO a .s. – dále jen „společnost“).
Dovolatel snáší argumenty na podporu názoru, podle něhož žalobkyně není v řízení aktivně věcně legitimována (z důvodu, že právo užívat sporné nemovitosti svědčí společnosti na základě věcného břemene) a dále polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nebyl při používání plodů a užitků z nemovitostí v dobré víře. Dále odvolacímu soudu vytýká, že zcela pominul okolnost, že výčet pohledávek za podstatou obsažený v ustanovení §31 odst. 2 ZKV je taxativní.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a odvolání za nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Pohledávka vzniklá třetí osobě vůči konkursní podstatě (jejímž představitelem je správce konkursní podstaty) z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že konkursní podstata v období od soupisu nemovitostí do jejich vyloučení užívala (jediná měla možnost užívat) nemovitosti, jež do ní podle následného rozsudku soudu nenáležely, je pohledávkou za podstatou ve smyslu ustanovení §31 odst. 2 písm. b) ZKV. K tomu srov. např. rozsudky ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 107/2005, ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1662/2007 a ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn 29 Cdo 5394/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 107, č. 5, ročník 2010, pod číslem 71 a č. 7, ročník 2011, pod číslem 106, jakož i důvody rozsudku ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 3793/2010, uveřejněného pod číslem 97/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Jestliže podle rozsudku soudu sepsaná věc nenáleží do konkursní podstaty, může se osoba, jejíž majetek byl takto po určitou dobu sepsán v konkursní podstatě a tam užíván, domáhat úspěšně žalobou podanou vůči správci konkursní podstaty vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že konkursní podstata po určitou dobu užívala věc, jež do ní nenáležela. Při posuzování dobré víry správce konkursní podstaty u soupisu majetku do konkursní podstaty se uplatní judikaturní závěry formulované obecně k problematice dobré víry držitele, přičemž správce konkursní podstaty nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že sporné nemovitosti patří úpadkyni, a jako takové byly oprávněně zapsány do soupisu majetku konkursní podstaty, když v dané době probíhalo soudní řízení, jehož předmětem byl požadavek na vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty (odůvodněné tvrzením, že vylučovatel je jejich vlastníkem). K tomu viz opět rozsudek sp. zn. 29 Cdo 1662/2007, rozsudek ze dne 29. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 1143/2013, jakož i důvody rozsudku ze dne 29. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 2532/2012, kde předmětem řízení byl požadavek tamní žalobkyně (ESOLUS s. r. o.) vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení, jež měl žalovaný (konkursní podstata úpadkyně VELTEX spol. s r. o.) získat užíváním nemovitostí (za období od 5. prosince 2005 do 31. prosince 2008).
3) Rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnout ve věci, jejímž předmětem je určení neexistence věcného břemene (srov. obdobně důvody usnesení ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod číslem 173).
O tom, že zahájení řízení o určení neúčinnosti smlouvy o zřízení věcného břemene a o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene není překážkou litispendence (§83 odst. 1 o. s. ř.) ve vztahu k řízení, jehož předmětem je určení (ne)existence věcného břemene, nemůže být žádných pohyb; v takových řízeních totiž nejde o stejnou věc (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněného pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. listopadu 2014), která podle ustanovení §7 bodu 7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 14,128.595,05 Kč) částku 49.980,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) celkem činí 60.838,80 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu