ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.82.2017:24
sp. zn. 3 As 82/2017 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce A. M., zast. JUDr. Petrem
Doležalem, advokátem se sídlem Mazovská 476, Praha 8, proti žalovanému Krajskému úřadu
Ústeckého kraje se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2014, č. j. 3067/DS/2014, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 15 A 57/2014 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Magistrát města Ústí nad Labem, odbor dopravy a majetku (dále jen „správní orgán I.
stupně“) rozhodnutím ze dne 26. 5. 2014, č. j. MM/ODM/RŘ/127199/2017/MoMa-54, zamítl
dle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění
účinném do 6. 11. 2014 (dále jen „zákon o silničním provozu“), jako nedůvodné námitky žalobce
a potvrdil provedený záznam 12 bodů v evidenční kartě řidiče. Krajský úřad Ústeckého kraje,
odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím ze dne 17. 7. 2014,
č. j. 3067/DS/2014, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 15. 9. 2014 žalobu, kterou se domáhal zrušení
rozhodnutí.
[2] Žalobu proti rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“)
rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 15 A 57/2014 - 51. V odůvodnění svého rozsudku krajský
soud nejprve s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu
pro lidská práva vyhodnotil, že uložení pokuty v blokovém řízení má povahu správního
rozhodnutí. Z toho pak vyplývají podstatné okolnosti, že pokutový blok musí splňovat náležitosti
typické pro rozhodnutí. Po rozboru vybraných ustanovení zákona o silničním provozu, povahy
bodového systému a zhodnocení odlišností blokového řízení od řízení o přestupcích dospěl
krajský soud – s odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu - k závěru, že v námitkách
proti provedenému záznamu bodů již řidič nemůže rozporovat údaje o skutkovém stavu, či
právní kvalifikaci údajů obsažených v jednotlivých pokutových blocích. Dále krajský soud dospěl
k závěru, že oznámení policie o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení dle §123b odst. 2
zákona o silničním provozu není jediným relevantním podkladem pro zápis bodů do registru
řidičů, neboť správní orgány si musí ve sporných případech vždy vyžádat pokutové bloky a nich
zjistit, zda oznámení plně odpovídá skutečnostem uvedeným v pokutovém bloku.
[3] Hlavním úkolem krajského soudu pak bylo posoudit, zda pokutový blok č. A 2635502
série NA/2007 ze dne 4. 4. 2008 obsahoval veškeré zákonné náležitosti. Dospěl přitom k závěru,
že tyto náležitosti pokutový blok obsahuje, přičemž o jejich obsahu nevznikají pochybnosti.
Místo skutku je identifikovatelné, datum a čas jsou vymezeny a ze zkratky „R 50/75“ je zřejmé, že
„R“ znamená rychlost, „50“ je označení nevyšší povolené rychlosti a „75“ značí naměřenou
rychlost. Krajský soud přitom odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
29. 6. 2016, sp. zn. 52 A 11/2016, potažmo na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále také
„NSS“) ze dne 4. 9. 2012 č. j. 7 As 94/2012 – 20, které se zabývá zkratovitými zápisy
v pokutovém bloku a dodává, že se jedná o zkratku policejními orgány běžně užívanou. Ohledně
námitky absence hmotněprávního ustanovení zákona o silničním provozu a právní kvalifikace
přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) krajský
soud uvedl, že pokutové bloky sice musí splňovat požadavky stanovené v §85 odst. 4 věty druhé
přestupkového zákona, nicméně ne každý z těchto údajů je nezbytný pro posouzení způsobilosti
k záznamu bodů, neboť správní orgány při zápisu bodů vycházejí z přílohy k zákonu o silničním
provozu. Předmětný pokutový blok obsahuje veškeré potřebné údaje pro vymezení jednání,
jehož se žalobce dopustil, tj. o kolik kilometrů v hodině vozidlo překročilo nejvyšší povolenou
rychlost a zda k dotčenému jednání došlo v obci nebo mimo obec. Hmotněprávní ustanovení
zákona o silničním provozu a právní kvalifikace přestupku podle zákona o přestupcích nejsou
pro zápis bodů do evidenční karty řidiče nutné a jejich absenci by žalobce proto mohl uplatnit
maximálně v rámci řízení o přestupku, nikoli však v řízení o námitkách proti záznamu bodů, kde
se zkoumá způsobilost rozhodnutí pro zápis bodů. V souvislosti s tím také soud poznamenal, že
podpisem pokutového bloku a zaplacením pokuty vyjádřil žalobce souhlas s údaji v něm
uvedenými a případné neprovedení kontroly a neuplatnění námitek proti zápisu na místě jde
k jeho tíži (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16).
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, a to
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel především namítá neurčitost údajů uvedených na pokutovém bloku A 2635502
série NA/2007 ze dne 4. 4. 2008 (dále jen „pokutový blok“).
[6] Nejprve přednáší veškeré argumenty (žalobní důvody), které uvedl již v žalobě proti
rozhodnutí žalovaného. Týkají se nesrozumitelnosti a absence údajů obsažených v pokutovém
bloku, posouzení právní formy pokutového bloku, vyhodnocení souladu oznámeného skutku
s přílohou zákona o silničním provozu správním orgánem I. stupně, zásady předvídatelnosti
rozhodování, nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a rozhodnutí
žalovaného.
[7] Stěžovatel dále namítá, že odkaz krajského soudu na rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 9. 2012, č, j.: 7 As 94/2012 – 20 není případný, neboť pokutový blok neobsahuje
odkaz na ustanovení zákona o přestupcích a zákona o silničním provozu. Dodává, že se nemůže
ztotožnit se závěrem krajského soudu, že ze spojení „R 50/75“ je jasné, o jaký přestupek se jedná
a jaká je jeho kvalifikace.
[8] S ohledem na výše uvedené skutečnosti stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
předmětný rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje žalovaný rozsudek
krajského soudu za souladný se zákonem a odkázal na obsah správního spisu a napadený
rozsudek. Námitky žalobce považuje za nedůvodné a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je
kasační stížnost ve smyslu ustanovení §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu
s ustanovením §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4 věta před
středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících
z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává nesprávného právního posouzení věci krajským
soudem dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Důvod kasační stížnosti je dle stěžovatele dán tím, že
soud nesprávně posoudil právní otázku ohledně neurčitosti a absence údajů uvedených
na pokutovém bloku č. A 2635502 série NA/2007 ze dne 4. 4. 2008. Konkrétně namítá
naprostou nesrozumitelnost popisu skutku, absenci hmotněprávního ustanovení zákona
o silničním provozu, které mělo být porušeno a absenci kvalifikace přestupku (tedy konkrétního
ustanovení zákona o přestupcích).
[14] Předtím, než Nejvyšší správní soud přistoupí k námitce nesprávného právního posouzení
věci krajským soudem, považuje za vhodné alespoň stručně shrnout v podstatných bodech
skutkový stav věci. Z předloženého správního spisu vyplývá, že ke dni 8. 7. 2013 dosáhl
stěžovatel celkového počtu 12 bodů zapsaných v registru řidičů. V souladu s §123c odst. 3
zákona o silničním provozu oznámil správní orgán I. stupně přípisem ze dne 15. 10. 2013 tuto
skutečnost stěžovateli, a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu. V souladu s §123f zákona
o silničním provozu podal dne 13. 1. 2014 stěžovatel námitky proti všem záznamům bodů
v registru řidičů, které odůvodnil tím, že má zásadní pochybnosti o tom, že by se dopustil
přestupků uvedených v kartě řidiče. Poté, co se stěžovatel seznámil s oznámeními o jednotlivých
přestupcích a s kopiemi všech pokutových bloků, upozornil ve vyjádření ze dne 4. 2. 2014
na nedostatky výše citovaného pokutového bloku v podobě absence popisu paragrafového znění
zákona o silničním provozu, jehož porušení se měl dopustit, paragrafového znění přestupku dle
zákona o přestupcích a nečitelného údaje o místě a času spáchání přestupku. Správní orgán I.
stupně, žalovaný a krajský soud poté ve věci rozhodli tak, jak je uvedeno shora (viz body 1 a 2
části I. tohoto rozsudku.).
[15] V nyní projednávaném případě tedy stěžovatel namítá, že předmětný pokutový blok
neobsahuje veškeré zákonné náležitosti rozhodnutí, a není tak způsobilý vyvolávat účinky
ve vztahu k záznamu bodů. Stěžovatel v podstatě nepřipojil jakoukoli novou argumentaci, kterou
by se již nezabýval krajský soud. Námitkami stěžovatele se krajský soud (potažmo i žalovaný)
přitom zabýval důkladně, a dle Nejvyššího správního soudu je i řádně vypořádal. Nejvyšší správní
soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a dodává k tomu následující.
[16] K problematice rozhodnutí vydávaných v blokovém řízení se komplexně vyjádřil
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 3. 2013 č. j. 1 As 21/2010 –
65. V tomto usnesení rozšířený senát konstatoval, že se plně ztotožňuje s ustálenou judikaturou
správních soudů i soudů rozhodujících v občanském soudním řízení (srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu: č. j. 5 As 16/2008 – 68, č. j. 8 As 68/2010 – 81 a č. j. 3 As 58/2007
– 117, či rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 775/2000, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, sp. zn.
20 Cdo 912/2005, sp. zn. 20 Cdo 747/2008, sp. zn. 20 Cdo 749/2008, či sp. zn. 20 Cdo
1533/2008), podle níž je blokové řízení o přestupku specifickým druhem správního řízení, jehož
výsledkem je vydání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Tímto
rozhodnutím je pokutový blok, kterým se blokové řízení končí.
[17] Obsahové náležitosti pokutového bloku vzhledem k jeho povaze vyplývají zejména z §84
a §85 zákona o přestupcích a také z povahy blokového řízení [viz např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, dle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení
(pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu
státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení §85 odst. 4 větě druhé
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití
bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení §85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku
zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat
též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§85 odst. 3
tohoto zákona).“].
[18] Stěžovatel dovozuje, že chybí-li některá z uvedených náležitostí, nenastávají jeho účinky,
a proto nemůže být podkladem pro zápis bodů; Nejvyšší správní soud tento názor považuje
za chybný. Ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku
jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 – 40, dle kterého za pravomocný, a tedy
ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok,
na kterém chybí podpis přestupce, neboť okamžik podpisu pokutového bloku obviněným
z přestupku je současně i okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí
právní moci tohoto rozhodnutí. Nelze také přehlížet, že policista vypisující blok je omezený
místem na pokutovém bloku, což třeba při zkoumání pokutových bloků zohlednit, a nelze je
proto posuzovat příliš přísně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012,
č. j. 7 As 94/2012 – 20).
[19] K tomu zdejší soud na okraj dodává, že co se týče stěžovatelem před krajským soudem
uplatňované námitky nečitelnosti některých údajů na pokutovém bloku, s touto se krajský soud
dostatečně vypořádal, když uvedl, že „místo skutku je bez větších obtíží jednoznačně identifikovatelné jako
„ul. Průmyslová, Praha“ (pozn. soudu, údaj o ulici obsahuje pokutový blok hned dvakrát, to ale není možné
hodnotit jako pochybení) a datum a čas je pak vymezen jako „4. 4. 2008, 14:54“. Zdejší soud odkazuje
také na rozsudek ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20, kde obecně konstatoval, že
na pokutovém bloku obstojí vada či chyba, která nesměřuje ke zpochybnění skutečnosti, že se
stěžovatel dopustil přestupku. Pouhá skutečnost, že je údaj obtížně čitelný, ještě sama o sobě
nečiní blok nezpůsobilým podkladem pro záznam bodů. V nyní projednávaném případě tato
skutečnost neměla vliv na možnost zapsat na základě tohoto bloku body do registru řidičů.
[20] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje i s argumentací krajského soudu ohledně zkratky
uvedené v pokutovém bloku „R 50/75“, neboť jak uvedl krajský soud: „je zřejmé, že ‚R‘ znamená
rychlost, ‚50‘ je označení nejvyšší dovolené rychlosti a ‚75‘ značí naměřenou rychlost“. K tomu Nejvyšší
správní soud dodává následující.
[21] Krajský soud ve svém rozhodnutí citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20, v němž je uvedeno, že vzhledem ke specifikům blokového
řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký
přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. §85 odst. 4 zákona
o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik
jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí
zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být
podkladem pro zápis bodů to nic nemění.
[22] Stěžovatel k tomu namítal, že odkaz na tento rozsudek není případný, neboť právě tento
rozsudek říká, že postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami, jsou-li tyto zkratky
doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován,
a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. Nejvyšší správní soud
nemůže námitce stěžovatele přisvědčit, neboť tento citovaný rozsudek také říká, že „ke
zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru tedy dojde jedině tehdy,
nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen“.
[23] V §84 odst. 1 zákona o přestupcích jsou zakotveny tři podmínky pro uložení pokuty
v blokovém řízení spočívající ve spolehlivém zjištění přestupku, nedostatečnosti vyřízení
domluvou a v ochotě obviněného z přestupku pokutu zaplatit. Ochota obviněného zaplatit
pokutu v blokovém řízení je dle názoru Nejvyššího správního soudu podmínkou blokového
řízení sine qua non, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že jsou splněny všechny výše
uvedené podmínky. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se
obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti
zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním
orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení,
akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní
kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry
přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce.
Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku
v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení (srov. odstavce 30 – 32
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 21/2010 - 65). Po potvrzení
o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty
v blokovém řízení za přestupek již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení
nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení
skutkového a právního stavu věci (srov. odstavce 27 a 28 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu č. j. 1 As 21/2010 - 65).
[24] Nejvyšší správní soud na tomto místě považuje za vhodné zmínit také usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 - 68,
publikované pod č. 3014/2014 Sb. NSS, v jehož odůvodnění se říká, že „v řízení o přestupku
postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu
potřebném pro rozhodnutí o přestupku“. Stav bez důvodných pochybností lze pak vyjádřit jako míru
pravděpodobnosti, při níž neexistují rozumné pochybnosti o opaku.
[25] Stěžovatel předmětný pokutový blok podepsal a následně pokutu zaplatil. Svým
podpisem, jehož pravost nezpochybňuje, vyslovil souhlas s obsahem předmětného pokutového
bloku. Po vyjádření souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení se na toto rozhodnutí nahlíží
jako na pravomocné, přičemž právní moc rozhodnutí znamená jeho nezměnitelnost, resp.
nemožnost zasahovat do jeho obsahu na základě opravného prostředku. Udělením souhlasu
s projednáním skutků v blokovém řízení, v souladu se zásadou vigilantibus iura stěžovatel převzal
odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se
zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému
skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci
udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16). Pokud měl stěžovatel
jakékoli pochybnosti během projednání přestupku na místě, neměl projevit souhlas s blokovým
řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení
běžného řízení o přestupcích. K tomuto závěru ostatně dospěl v napadeném rozsudku i krajský
soud.
[26] Řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení
o přestupku) dle zákona o přestupcích, a řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů
dle zákona o silničním provozu je ustálenou judikaturou správních soudů důsledně rozlišováno.
Předměty těchto řízení jsou zcela odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností
(zde Magistrát města Ústí nad Labem) je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů
v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj.
pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1 a 2
zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto
podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou
k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost
a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto
akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné až do okamžiku, než je příslušný
orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada
presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci); srov. např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44, a ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16.
Správní orgán tedy pouze ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru
řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010 – 59).
[27] V obdobných věcech navíc Nejvyšší správní soud konstantně zastává názor, že je obecně
vhodné, aby stěžovatel neuchovával svoje námitky proti sankčnímu rozhodnutí správního orgánu
na pozdější dobu, ale uplatnil je včas, jinak se ochudí o jejich posouzení ze strany správních
orgánů. Navíc se může teprve ex post podaná obrana jevit dle kontextu věci i jako účelová (viz
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 As 215/2014 - 43, ze dne 4. 12.
2013, č. j. 1 As 83/2013 - 60, ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, atp.).
[28] Námitkami, které stěžovatel uplatnil v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I.
stupně, pak přísluší žalovanému zabývat se pouze do té míry, v jaké jsou namítané nedostatky
schopny zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Řízení o námitkách proti
záznamu bodového hodnocení v registru řidičů nepředstavuje opravný prostředek proti
rozhodnutí o přestupku, ať již v podobě rozhodnutí ve správním řízení nebo v řízení blokovém,
ani takový opravný prostředek nenahrazuje. K tomu lze odkázat na závěry, ke kterým dospěl
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011 – 87: „Řízení o námitkách
sice není řízením o přestupku samotném a správní orgán by se jistě nemohl zabývat vadami postupu či rozhodnutí
o přestupku, ovšem musí vážit námitku, že tato pokuta mu nikdy nebyla uložena. Úspěch takového tvrzení totiž
vylučuje záznam bodů.“ To znamená, že namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení
či rozhodnutí podle ust. §123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec
použít.
[29] K dané problematice lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 10. 2010, č. j. 1 As 16/2010 - 105, podle něhož „rozhodnutí o přestupku, jehož výrok je v návaznosti
na další části rozhodnutí nesrozumitelný, není způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů (§
123b a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu.).“ Správní orgány se tedy v námitkovém
řízení nemohou zabývat správností a zákonností aktů orgánů veřejné moci (zde pokutových
bloků). Musí však zkoumat, zda tyto bloky splňují základní formální náležitosti pokutového bloku
a současně nejsou nesrozumitelné či vnitřně rozporné.
[30] V daném případě bylo konkrétní jednání stěžovatele – byť zkratkovitě – v pokutovém
bloku jednoznačně vymezeno. Absenci hmotněprávního ustanovení zákona o silničním provozu,
které mělo být porušeno a kvalifikace přestupku (tedy konkrétního ustanovení zákona
o přestupcích) tedy nelze v kontextu výše uvedených skutečností považovat za pochybení natolik
závažné, že by rozhodnutí, tedy v daném případě pokutový blok (který je rozhodnutím sui
generis), nebylo možné jako podklad pro zápis bodů použít. V projednávané věci dospěl krajský
soud k závěru, že z pokutového bloku, který byl podkladem k provedení záznamu bodů
ve stěžovatelově evidenční kartě řidiče, nevyplývají žádné pochybnosti. Obsah pokutového
bloku, který je stěžovatelem podepsaný, je určitý, srozumitelný a odpovídá zaznamenanému
přestupku i tomu, že tento přestupek spáchal právě stěžovatel (viz bod 18 - 24 rozsudku).
[31] Krajský soud proto nepochybil, shledal-li pokutový blok být způsobilým pro záznam
bodů do registru řidičů.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem je zákonný. Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 in Fine s. ř. s. jako
nedůvodnou zamítl.
[33] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle §60 odst. 1 s. ř. s. právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaný správní orgán náhradu nákladů výslovně
neuplatnil a Nejvyšší správní soud ani ze spisu neshledal, že by mu vznikly náklady překračující
běžnou administrativní činnost. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému
z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.)
V Brně dne 13. února 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senát