ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1389.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1389/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 4 To 133/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 96/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný J. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 8 T 96/2015, uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzen byl za tyto trestné činy a dále za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 12 T 171/2013, a dále za návod k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, návod k přečinu porušování domovní svobody podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 12 T 180/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 7 To 194/2014, podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zároveň zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 12 T 171/2013, z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 12 T 180/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené K. M. škodu ve výši 887.145 Kč.
2. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný stručně řečeno tím, že v přesně nezjištěné době od 11.00 hodin dne 24. 8. 2013 do 07.15 hodin dne 25. 8. 2013 vnikl přesně nezjištěným způsobem do uzamčeného bytu ve 3. patře domu v ulici S. v B., odkud odcizil ke škodě K. M. zabudovaný trezorek se šperky a cennostmi, z bytu pak další drobné věci, vše v celkové hodnotě 887.145 Kč, a k odcizení si připravil elektroniku v hodnotě 22.830 Kč, kterou však zanechal v předsíni bytu.
3. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 4 To 133/2016, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Prostřednictvím obhájce poté podal obviněný proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s poukazem na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný především namítl, že jeho vina nebyla přesvědčivě prokázána. Jako osoba trpící rakovinou a po prodělané operaci by nebyl schopen vyšplhat do třetího poschodí bytového domu a zde se „blíže nezjištěným způsobem“ dostat do vykradeného bytu. V rozhodné době se zdržoval na chatě u svých rodičů, odkud se nevzdaloval.
6. Za porušení práva na spravedlivý proces obviněný považuje situaci, kdy byl uznán vinným na základě jediného důkazu, a to genetické stopy na nedopité lahvi v bytě. Jde pouze o nepřímý důkaz prokazující nejvýše to, že se obviněný mohl v bytě nacházet, vyvrácena však nebyla námitka obviněného, že jeho DNA mohla být na lahev přenesena neznámým způsobem. To, že se předmětná lahev měla v bytě nacházet ještě před jeho vykradením, pak prokazuje pouze výpověď poškozené. V rozporu s požadavkem zakotveným např. v nálezech Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 463/2000 a III. ÚS 181/2000 nebyl náležitě odůvodněn závěr o spolehlivosti použitého důkazního pramene. Skutková zjištění vyvozená soudy se tak podle obviněného dostala do extrémního nesouladu s provedenými důkazy, což je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.
7. Za nesprávnou označil obviněný právní kvalifikaci jednání, za něž byl odsouzen. Pokud by měl do bytu vniknout tak, že odhrnul síťku proti hmyzu a následně si bez násilí otevřel balkonové dveře, pak z pohledu přečinu porušení domovní svobody nemohlo jít o překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí do obydlí.
8. Za chybný pokládá obviněný i výrok o náhradě škody, neboť soudy se spokojily s tvrzením poškozené ohledně toho, které věci měly být odcizeny. Podle obviněného měla být poškozená odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
9. S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 4 To 133/2016, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 8 T 96/2015, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve ověřil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 4 To 133/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. Se zřetelem k dovolací argumentaci obviněného však Nejvyšší soud konstatuje, že jeho námitky zpochybňující, že by pachatelem vloupání do bytu byl on, směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil, resp. jeho vina nebyla dostatečně přesvědčivě prokázána. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy v této části dovolání nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje ani konkrétní hmotněprávní výhrady. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
18. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
19. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se ke skutkovým a procesním výhradám obviněného alespoň ve stručnosti vyjádří.
20. V odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (str. 6) poukázal Městský soud v Brně na výsledky ohledání místa činu a výpověď svědkyně K. M., které nasvědčují tomu, že na vykradení bytu se případně mohla podílet více než jedna osoba. Stav síťky proti hmyzu v balkonovém okně svědčí o manipulaci ze strany cizí osoby a svědkyně M. popsala, že přes balkony šplhali i řemeslníci montující venkovní žaluzie. Možnost vniknutí do bytu přes balkon se tak jeví jako zcela reálná i pro osobu s běžnými fyzickými dispozicemi. Výpověď svědkyně M., která uvedla, že lahev Viney nalezená po vloupání v umyvadle, se v bytě nacházela už před vykradením bytu a bylo z ní už předtím upito, podporuje i zjištění, že ve vzorku se nacházel genetický materiál nejméně dvou osob, majoritní složka pak patřila muži, v němž byl porovnáním s Národní databází DNA zjištěn obviněný. Tvrzení svědkyně M. rovněž není osamoceným důkazem o odcizení postrádaných věcí. Na místě ohledání byly zaznamenány stopy po odcizení trezorku, svědkyně pak předložila nabývací doklady k řadě odcizených věcí, jmenovitě ke šperkům, které se měly v trezorku nacházet. O tom, že pachatel nestihl krádež realizovat podle původní představy, svědčí i zanechaná taška s věcmi připravenými k odcizení. Kromě tašky s elektronikou, kterou pachatel oproti původnímu záměru nestihl odnést, tak zanechal na místě i nedopitou lahev odloženou v umyvadle v koupelně. Poškozená vyloučila, že by zde lahev odložila ona, k přenesení lahve z lednice do koupelny tak zjevně došlo v souvislosti s vykradením bytu poškozené.
21. Uváděné námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění tak nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybnil pouze způsob hodnocení provedených důkazů. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Nelze proto dovozovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16), odůvodnění rozhodnutí napadeného dovoláním rovněž nelze označovat za nepřezkoumatelné. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu blíže reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
22. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Čl. 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
23. K námitce zpochybňující správnost právního posouzení skutku jako přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku lze uvést následující:
24. Tohoto trestného činu se dopustí pachatel, který neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, užije-li při činu násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Překážkou, jejímž účelem je zabránit vniknutí, je jakákoliv zábrana proti vniknutí do obydlí, a proto to jsou zejména zamčené dveře, plot, zábradlí balkonu, mříže, ale i okno přístupné jen s použitím žebříku, apod. Překážka přitom nemusí být překonána násilím, ale postačí jakékoliv její odstranění, otevření, přeskočení, přelezení, apod. O překonání překážky jde i tehdy, pokud pachatel např. otevřel dveře pravým klíčem, který odcizil, vylákal nebo našel. Velmi často je používáno k odstranění překážky i technických prostředků jako paklíče, planžety apod. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1460/2016). Umístění bytu s balkonem ve třetím poschodí již samo o sobě představuje překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí do bytu. Proto překonání této výšky spojené s neoprávněným vniknutím na balkon (např. s použitím žebříku) je třeba posoudit jako trestný čin porušování domovní svobody podle §178 odst. 2 tr. zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1466/2009).
25. Pokud tedy v posuzované věci pachatel vnikl do uzamčeného bytu tím způsobem, že přes balkony spodních bytů vyšplhal na balkon bytu nacházejícího se ve třetím patře bytového domu, z balkonu pak po odstranění sítě proti hmyzu využil pootevření okna do ventilační polohy a přes balkon pronikl do bytu, šlo o způsob provedení, který lze podřadit pod překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
26. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno částečně z jiných důvodů, než jsou uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti pak z důvodů, které sice lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.
27. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož v posuzované věci jako právě takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, lze odkázat na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík